Páter Ferda: Jasnovidný kněz, který viděl do těl i přes zavřené oči

V historii českého lidového léčitelství existuje jen málo postav, které by vyvolávaly takový úžas, respekt a zároveň kontroverzi jako páter František Ferda. Muž, který strávil devět let v komunistických kriminálech, se stal pro desetitisíce lidí poslední nadějí. Jeho schopnost určit diagnózu na dálku, pouze z fotografie nebo soustředěním na jméno, fascinovala vědce i laiky. Kdo byl tento „sušický fenomén“ a v čem spočívalo tajemství jeho úspěšnosti?

František Ferda se narodil 31. března 1915 v Dražkovicích. Cesta ke kněžství pro něj byla přirozenou volbou, v roce 1939 byl vysvěcen a nastoupil svou duchovní dráhu. Osud mu však připravil těžkou zkoušku. V roce 1951 byl v rámci proticírkevních represí zatčen a odsouzen ke 14 letům vězení za údajnou vlastizradu. Prošel nejtvrdšími žaláři včetně Jáchymova, Mírova či Valdic. Právě v izolaci vězeňských cel se začala prohlubovat jeho intuice a vnímavost k lidskému utrpení.

Po propuštění na amnestii v roce 1960 nesměl vykonávat kněžskou službu a devět let pracoval jako dělník v plzeňském pivovaru. Teprve koncem 60. let získal státní souhlas k pastorační činnosti a od roku 1980 se v Sušici začal plně věnovat svému druhému poslání – službě nemocným.

Klíčovým prvkem Ferdova působení byl jeho neobyčejný dar. Jak sám popsal, v roce 1964 u sebe poprvé pozoroval stav podobný transu, kdy přesně viděl vnitřní orgány pacientky a dokázal identifikovat ledvinové kameny včetně jejich přesného počtu a umístění.

Jeho diagnostická metoda byla pro racionální vědu nevysvětlitelná. Pacient u něj nemusel fyzicky sedět. Stačilo, aby se Ferda soustředil na jeho fotografii, rukopis, nebo mu pouze položil ruku na rameno. Během minuty si začal zapisovat přesné hodnoty, názvy orgánů a příčiny obtíží. Svou schopnost vnímat lidské tělo jako „informační pole“ využíval k určení diagnóz u tisíců lidí a sám tvrdil, že se v diagnóze na dálku nikdy nespletl.

V 70. letech probíhal v tehdejším Československu paradoxně velmi intenzivní výzkum tzv. psychotroniky. Jednou z klíčových postav byl dr. Zdeněk Rejdák, zakladatel tohoto oboru u nás, který se rozhodl podrobit schopnosti pátera Ferdy přísnému zkoumání.

Rejdák s Ferdou provedl sérii experimentů. V jednom z nich dostal páter do ruky pouze kousek papíru se jménem a datem narození člověka, který se nacházel v Egyptě. Ferda se na okamžik soustředil a poté začal diktovat: „Ten člověk má zánět v levém ledvinovém kalichu a v dětství prodělal těžký úraz hlavy, který mu dodnes způsobuje mikrovýboje v pravém spánkovém laloku.“ Následné lékařské vyšetření v Káhiře potvrdilo diagnózu do nejmenšího detailu. Rejdák dospěl k závěru, že Ferda disponuje schopností napojit se na jakési „informační pole“ vesmíru, kde jsou uloženy záznamy o stavu každé živé bytosti.

Zatímco Ferdova diagnostika byla spirituální, jeho léčba byla založená na hluboké znalosti biochemie přírody. Jeho recepty nebyly jen „pitím čajíčků“, šlo o komplexní systém celostní detoxikace. Páter Ferda byl přesvědčen, že většina civilizačních chorob má původ v přemnožení plísní a usazování chemikálií v těle. Jeho slavná věta „Plíseň je hrobař života“ se stala mottem jeho praxe.

Mezi tisíci případy vyčnívají svědectví lidí, kteří k němu přišli jako naprostí skeptici. Známý je příběh muže, který doprovázel svou nemocnou manželku. Ferda se na něj jen podíval a řekl: „Vy nečekejte v autě, pojďte dál, ta jizva po slepém střevě se vám zanítila, i když vám doktoři tvrdí, že je to v pořádku.“ Muž byl v šoku – o své staré operaci nikomu neřekl a v tu chvíli skutečně pociťoval tupý tlak v boku.

Ferda také často diagnostikoval z pouhého kousku látky, kterou pacient nosil na těle. Stačilo mu podržet v ruce kapesník nebo košili a dokázal popsat složení žaludečních šťáv dotyčného. Tato schopnost, označovaná jako psychometrie, dělala z prostého sušického kněze postavu, která se vymykala jakémukoli škatulkování.

Co dělá z pátera Ferdy skutečně seriózní postavu dějin, je jeho morální integrita. V dnešní době, kdy se ezo-byznys stal miliardovým průmyslem, působí jeho přístup jako z jiného světa. Nikdy si nevzal peníze pro sebe. Žil ve skromnosti, obklopen bylinkami a knihami. Když mu vděční pacienti přinášeli dary, rozděloval je potřebným nebo je investoval do opravy církevních památek.

I přes pronásledování komunistickým režimem (StB na něj vedla svazek s krycím jménem „Felčar“) jej navštěvovali i straničtí funkcionáři a umělci. Velký respekt k němu choval kardinál Tomášek i kardinál Dominik Duka, který ho popsal jako charismatickou osobnost, jíž si lidé nejen na Plzeňsku neskutečně vážili.

Páter František Ferda zemřel 7. srpna 1991 v Sušici. Zanechal po sobě odkaz v podobě knih receptů a tisíců vyléčených, kteří na něj dodnes vzpomínají jako na světce moderní doby. V roce 2025 mu byl in memoriam udělen status účastníka odboje proti komunismu, čímž byla symbolicky uzavřena jeho životní cesta politického vězně i lidumila.

Příběh Františka Ferdy je připomínkou, že lidské poznání má stále své hranice a že pokora před tajemstvím života je možná tím nejdůležitějším „lékem“, který nám tento výjimečný muž zanechal. Jeho recepty jsou stále dostupné, ale jeho největší odkaz tkví v naději, kterou dokázal vdechnout i těm, kteří už žádnou neměli.

Zdroje: Rejdák, Zdeněk. Páter František Ferda: životní osudy, recepty, experimenty. Praha: Eminent, 1999 ISBN 80-85876-90-6 // iDnes.cz, rozhlas.cz, spaleneporici.cz