Článek
Pokud sedíte v práci a jediné, na co myslíte, je datum, kdy už konečně nebudete muset ráno vstávat, nejste sami. Předčasný důchod je pro tisíce Čechů jedinou cestou, jak nezůstat na úřadu práce nebo se nezhroutit pod tlakem zaměstnavatelů, kteří o lidi nad šedesát už dvakrát nestojí. Jenže pravidla hry se změnila. Od října 2023 a následně v roce 2024 stát přitvrdil. Dnes už nemůžete jít do důchodu o pět let dříve jako kdysi, ale maximálně o tři roky. A to jen v případě, že máte odpracováno neuvěřitelných 40 let. Je to jako běžet maraton, kde vám v posledním kilometru někdo posune cílovou pásku: zatímco pro běžný důchod vám stačí 35 let pojištění, za „privilegium“ odejít dříve vás stát nově trestá nutností mít odpracováno o pět let více.
Kolik vám seberou?
Stát vás za předčasný odchod trestá dvakrát. Poprvé tím, že vám za každých 90 dní, o které odejdete dříve, trvale pokrátí procentní výměru důchodu o 1,5 %. Zdá se to málo? U tří let dřívějšího odchodu to dělá v součtu pokles o více než 18 %. Druhý trest je v tom, že se vám až do řádného důchodového věku nevalorizuje zásluhová část penze. V praxi to znamená, že zatímco ostatním důchody rostou s inflací, vy stojíte na místě a vaše kupní síla se vypařuje.
Své o tom ví Jaromír (63), který dělal celý život na stavbě a v šedesáti ho „chytla záda“ tak, že už prostě nemohl. „Myslel jsem si, že ty čtyři tisíce měsíčně oželím, ale s těmi dnešními cenami za elektřinu a jídlo je to sakra znát. Kdybych věděl, že mi tu penzi zmrazí a inflace mi ji sežere zaživa, možná bych se radši nechal někde v recepci upíchat na poloviční úvazek. Teď už to nejde vrátit a budu mít tenhle sníženej důchod až do smrti,“ popisuje Jaromír svou situaci a dodává, že nejvíc ho štve ten pocit, že ho stát potrestal za to, že po 42 letech práce už prostě nemohl tahat pytle s cementem.
Je ti šedesát? O tebe už nestojíme
Dalším kamenem úrazu, o kterém se v ministerských kancelářích mluví jen šeptem, je naprostá ignorance firem vůči lidem nad šedesát. Zatímco politici v televizi kážou o tom, že máme pracovat déle, personalisté v moderních prosklených budovách mají jasno – jakmile v životopisu vidí rok narození začínající 196…, putuje papír do koše. Je to krutý paradox. Stát vás trestá za předčasný odchod, ale soukromý sektor vám nedává jinou šanci než odejít. Pokud nejste špičkový řemeslník, po kterém se zapráší, nebo vysokoškolský profesor, stáváte se pro trh práce v podstatě neviditelnými.
Takový Milan (62), který dělal v logistice, o tom ví své a jeho slova řežou do živého: „Zkusil jsem za poslední rok snad padesát firem. Mám praxi, znám sklady pozpátku, ale všude chtějí mladý dynamický kolektiv. Jedna mladá slečna na pohovoru se mě dokonce zeptala, jestli umím s tabletem. Cítil jsem se jak kus starýho železa. Tak co mi zbývá? Jít na předčasnej a nechat si od státu sebrat celkem dost peněz měsíčně jenom proto, že pro mě nikdo nemá flek. Je to ponižující pocit, když poctivě děláte od maturity a na konci vás stát v podstatě vykopne na ulici s výrazně menšíma prachama.“ Tato zkušenost není ojedinělá. Pro mnoho lidí není předčasný důchod svobodná volba, ale vynucený ústup ze scény, kde už pro ně není místo.
Máte vůbec na výběr? Jak situaci „obejít“ legálně
Otázka tedy zní: Jak z toho ven, když už v práci fakt nemůžete? Jednou z cest, o které se v kuloárech úřadů moc nemluví, je kombinace podpory v nezaměstnanosti a následného odchodu do důchodu. Pokud je vám nad 55 let, máte nárok na 11 měsíců podpory. Mnoho lidí to dělá tak, že se nechají „odejít“ z práce rok předtím, než chtějí jít do předčasného důchodu. Tím si zkrátí dobu „trestného“ krácení penze o celý rok a přitom mají z čeho žít.
Podobně o tom uvažuje i Věra (61), která pracovala jako prodavačka a dnes už nezvládá dvanáctky na nohou. „Šéf mi naznačil, že mladší holky jsou rychlejší. Tak jsem to vzala jako příležitost. Jsem teď na pracáku, beru podporu a do předčasného důchodu půjdu až za půl roku. Ušetřím tím tisícovku měsíčně na krácení, a to se počítá. Kdybych šla hned, měla bych důchod jak pro žebračku,“ vysvětluje Věra svůj plán, jak přežít v systému, který s opotřebovanými lidmi moc nepočítá.
Valorizační past: Jak chudnout v přímém přenosu
A pak je tu ta největší „podpásovka“ posledních reforem – zmrazení valorizací. Pokud odejdete do předčasného důchodu dnes, musíte počítat s tím, že vaše penze bude po několik let v podstatě fixní. Zatímco ceny v supermarketech a složenky za teplo poletí nahoru, váš důchod se nehne ani o korunu v zásluhové části. Je to past, která vás může během pár let poslat na hranici chudoby, pokud nemáte vlastní úspory. Stát tím v podstatě vzkazuje: „Chtěl jsi volno dřív? Tak si ho užij o hladu.“
O tom, jaká je to realita v praxi, vypráví i Marie (64), která do předčasného důchodu odešla před dvěma lety: „Když jsem odcházela, říkala jsem si, že to zvládnu. Jenže pak přišlo zdražení všeho a můj důchod se ani nehnul. Sousedka, co šla do řádnýho, dostala přidáno osm stovek, já nic. Cítím se jako občan druhý kategorie. Každej měsíc počítám, jestli mi zbyde na léky, nebo jestli si budu moct koupit aspoň lepší šunku. Kdybych tehdy věděla, že valorizace pro mě bude sprostý slovo, radši bych tam v tý kanceláři u počítače padla za vlast, než abych teď obracela každou korunu.“ Tento psychický tlak, kdy vidíte, jak vaše úspory i hodnota důchodu mizí v inflační díře, je pro mnoho seniorů těžší než samotná fyzická únava z práce.
Předdůchod jako úniková cesta
Pokud jste si šetřili v doplňkovém penzijním spoření, máte v rukávu eso – tzv. předdůchod. Ten na rozdíl od předčasného důchodu nevyplácí stát, ale vy si ho platíte ze svého naspořeného balíku. Výhoda? Stát vám za tuhle dobu neseká penzi. Když pak po dvou nebo pěti letech předdůchodu přejdete do toho řádného, dostanete plnou částku, jako byste pracovali. Jenže háček je v tom, že na pětiletý předdůchod musíte mít naspořeno aspoň 600 až 700 tisíc korun. A ruku na srdce, kolik z nás takové peníze v šedesáti na účtu má? Většina lidí je ráda, že poplatí složenky a opraví tekoucí střechu na chalupě.
Rozhodnutí, které nejde vzít zpět
Předčasný důchod by se měl jmenovat spíše „půjčka s lichvářským úrokem“. Půjčujete si čas na odpočinek, ale splácet ho budete do konce života drasticky nižším standardem. Než tedy podlehnete únavě a frustraci z práce, zkuste prozkoumat všechny ostatní cesty. Částečné úvazky, práce na dohodu, nebo i ta zmiňovaná podpora v nezaměstnanosti mohou být mostem, který vás přenese přes to nejtěžší období bez toho, abyste si trvale poškodili svou finanční budoucnost. Stát sice nastavil pravidla tvrdě, ale vy musíte hrát chytře. Než podepíšete ten osudový formulář, uvědomte si, že předčasný důchod není jen tečka za pracovní kariérou, ale začátek nové, finančně mnohem náročnější kapitoly, ve které už nebudete mít možnost si cokoli „přivydělat“ k řádné penzi.
