Článek
V českém showbyznysu najdete jen málo rodin, které by měly tak silný vliv na vnímání kultury jako Prachařovi. Zatímco dědeček Ilja Prachař navždy zůstane v paměti jako nezapomenutelný Trautenberk, jeho syn David a vnuk Jakub rozehráli partii, která překvapuje veřejnost svou rozdílností. Zatímco David Prachař se v posledních letech profiluje jako umělec hledající hloubku v alternativních projektech, Jakub se stal strojem na sledovanost. Kde se stala ta chyba – nebo je to snad geniální plán?
Tíha rodového dědictví
Nesmíme zapomínat, že nad oběma muži se vznáší monumentální stín Ilji Prachaře. Pro českého diváka je to postava téměř mytologická, spojená s nejslavnějšími večerníčky i charakterními rolemi. David Prachař musel celou kariéru bojovat s tím, aby nebyl jen „synem toho slavného“. Možná proto po letech v mainstreamu utíkal k experimentům a Shakespearovi – chtěl dokázat, že jeho talent je autonomní, nezávislý na rodovém příjmení. David často vzpomínal na to, jak náročné bylo vyrůstat v rodině, kde se o umění nediskutovalo, ale kde se uměním žilo s absolutní vážností.
Jakub na to šel jinak. On rodinné dědictví přijal jako „brand“. Zatímco David se snažil z těsné škatulky uniknout, Jakub ji vzal, vyleštil a prodal v novém balení, které chutná dnešnímu divákovi. V jednom z mála společných rozhovorů David přiznal: „Táta byl autorita, ze které šel strach i respekt. Já jsem se snažil být jiný, možná až příliš liberální. A Jakub? Ten si z té naší rodinné historie udělal tak trošku kabaret.“ Právě tento rozdíl v uchopení kořenů vysvětluje, proč David raději mlčí v ústraní divadelních zkušeben, zatímco Jakub vtipkuje o Trautenberkovi v prime-timu nejsledovanějších stanic.
David Prachař: Útěk k vrcholnému umění
Ještě před pár lety byl David Prachař tváří seriálů a stabilním článkem komerčních projektů. Jenže pak přišel zlom. Možná to byla zkušenost v taneční soutěži StarDance, kde vypadl nečekaně brzy, co mu definitivně potvrdilo, že svět nablýskaných parketů a nucených úsměvů do kamer není pro něj. David se stále více uzavírá do světa divadla JEDL a projektů, které vyžadují od diváka přemýšlení a trpělivost.
David může být vnímán jako symbolem „staré školy“. Muže, který si potrpí na soukromí a odmítá prodat svou tvář každé reklamě na prací prášek. Davidův postoj ke komerci je dlouhodobě kritický, až bolestínský. V jednom z otevřených rozhovorů pro stanici Vltava se neudržel a ostře zkritizoval směr, kterým se ubírá moderní tvorba:„Dneska se všechno měří jenom tím, kolik lidí na to kouká. Ale kvalita? Ta nikoho nezajímá. Televize chrlí seriály jako na běžícím pásu, je to fastfood pro oči. Já už v tomhle kolotoči odmítám figurovat jen jako figurka, která má přilákat inzerenty,“ prohlásil David Prachař.
Tento výrok v podstatě definuje jeho současnou etapu. David už nechce být „produktem“. Je to ale ústraní dobrovolné, nebo prostě jen přestal rozumět pravidlům nové doby, kterou tak dokonale ovládl jeho syn? Čtenáři mu často v diskusích vyčítají, že se tváří „příliš intelektuálně“, ale on si za svým postojem stojí i za cenu ztráty masové popularity.
David a Jakub Prachařovi mají na uměleckou kariéru rozdílný názor.
Jakub Prachař: Král, který se nebojí „trapna“
Na druhé straně barikády stojí Jakub. Muž, který pochopil, že showbyznys neznamená jen hrát, ale především „být vidět“. Jakub Prachař je všude. V porotách talentových soutěží, v hlavních rolích letních komedií i na Instagramu po boku Sary Sandevy. Na rozdíl od otce pochopil, že český divák se chce především bavit a že peníze v tomto oboru nejsou sprosté slovo, za které by se měl kdokoli stydět.
Jakubova filozofie je odzbrojujícím způsobem upřímná, až cynická. Zatímco otec o komerci mluví s despektem, Jakub ji přijal za svou přirozenou součást. V pořadu Show Jana Krause nebo v rozhovorech pro lifestylové magazíny se nikdy netajil tím, že ho motivuje úspěch a s ním spojený finanční profit:„Já se nestydím za to, že dělám věci pro peníze. Když mi někdo zaplatí za to, že budu vtipnej v televizi, tak to udělám nejlíp, jak umím. Umění je fajn, ale složenky se z Shakespeara platí blbě. Táta to má jinak, ten hledá smysl vesmíru, já hledám cestu, jak lidi pobavit, aby u toho nemuseli mít doktorát z filozofie,“ nechal se slyšet Jakub.
Jeho schopnost balancovat na hraně humoru, ironie a občasného „trapna“ je přesně to, co dnešní mediální mašinérie vyžaduje. Ovládl český showbyznys ne proto, že by byl nutně lepším hercem než jeho otec, ale proto, že se stal nejlepším bavičem své generace, který se nebojí konfrontace s realitou trhu.
Když se syn vysměje otci
Propast mezi oběma muži se nejvíce projevuje v jejich vztahu k popularitě a médiím. David Prachař bulvárem v hloubi duše opovrhuje. Vnímá ho jako narušitele soukromí, což umocnily i jeho osobní peripetie – od dramatického rozvodu s Danou Batulkovou až po nedávný rozchod s Lindou Rybovou. Jakub má k bulváru vztah pragmatický, až symbiotický. Ví, jak ho nakrmit, aby mu dal pokoj, nebo jak ho využít ve svůj prospěch.
V jednom z populárních podcastů Jakub otevřeně vtipkoval na účet „vážného umění“, kterému se jeho otec s takovou vervou věnuje: „Táta hraje v divadle pro padesát lidí a myslí si, že mění svět. Já udělám jeden fór v televizi a ví o tom celej národ. On tyhle moje věci radši ani nesleduje, myslím, že by ho z toho klepla pepka. Jsme každej z jiný planety.“ Tento citát potvrzuje, že Jakub se z otcova stínu nejen vymanil, ale že si z něj dokáže i veřejně utahovat. Pro Davida musí být psychicky náročné sledovat, jak se jeho syn s takovou lehkostí pohybuje v prostředí, které on sám považuje za povrchní a vnitřně prázdné.
Kde končí umění a začíná prodej?
Rozdíl mezi otcem a synem nejlépe ilustruje jejich digitální stopa. David Prachař je na sociálních sítích prakticky neviditelný. Pro něj je představa, že by fotil svůj oběd nebo propagoval barvu na vlasy či auto, naprosto absurdní, až dehonestující. „Nechápu tu potřebu sdílet každé nadechnutí. Herec má být tajemný, divák o něm nemá vědět všechno. Jinak mu na jevišti neuvěříte ani nos mezi očima,“ postěžoval si David v rozhovoru. Podle něj sociální sítě zabíjejí magii herectví.
Jakub Prachař je naproti tomu na Instagramu jako ryba ve vodě. Jeho profil je dokonalým mixem břitkého humoru, placené spolupráce a kontrolovaných střípků ze soukromí. Jakub pochopil, že influencerství je neoddělitelnou součástí herecké profese a způsobem, jak si udržet nezávislost na producentech. Zatímco David vnímá sociální sítě jako „stoku povrchnosti“, Jakub je využívá jako mocný nástroj k udržení své tržní hodnoty. Tato digitální propast z nich dělá zástupce dvou zcela odlišných civilizací, které spolu sice mluví stejným jazykem, ale používají jiný slovník.
Vztahy jako veřejný majetek
David Prachař si nese cejch muže, který kvůli Lindě Rybové opustil rodinu a Danu Batulkovou. Tento příběh se s ním táhne desítky let a v posledních měsících, kdy se řeší jeho nový vztah s herečkou Sarah Haváčovou, se staré rány v očích veřejnosti opět otevírají. David na tyto útoky reaguje rezignovaně, s hlubokou únavou v hlase: „Lidi si myslí, že vědí všechno, ale vidí jenom špičku ledovce. Bulvár si z mého života udělal telenovelu a já jsem se naučil v té telenovele prostě nehrát. Soukromí je to jediné, co mi zbývá. Když ho prodáte, už ho nikdy nekoupíte zpátky.“
Jakub je v tomto mnohem dravější a odolnější. Jeho vztahy jsou pod drobnohledem od dob s Agátou Hanychovou, se kterou tvořil nejvýraznější pár českého internetu. Na rozdíl od otce se ale Jakub naučil s bulvární pozorností pracovat aktivně. Dokáže ironicky okomentovat vlastní rozvod i nové známosti, čímž médiím bere vítr z plachet. Zatímco David se cítí bulvárem ublížen a zneužit, Jakub ho bere jako otravného, ale nezbytného obchodního partnera. Tento cynismus mu umožňuje přežít v showbyznysu bez psychické újmy, kterou David v mnoha momentech své kariéry neskrýval.
Co nás na nich jako diváky tak fascinuje?
Konflikt mezi konzervativním otcem, který chce klid na práci a hloubku prožitku, a ambiciózním synem, který chce dobýt svět a neřešit „zbytečné“ morální otázky umění, je univerzální. David reprezentuje nostalgii po dobách, kdy herec byl nedotknutelnou personou v obleku. Jakub zastupuje současnost – demokratizaci slávy, kde je každý svým vlastním PR manažerem a kde se úspěch počítá na lajky a zhlédnutí.
Davidovo stažení se do ústraní není prohrou, ale spíše kapitulací před světem, kterému už nechce rozumět. Jakubovo panování je zase důkazem, že v dnešní době nestačí mít talent, musíte mít i „tah na bránu“ a hroší kůži.
Kdo je skutečný vítěz tohoto souboje?
Může se zdát, že Jakub Prachař vyhrál na plné čáře. Má peníze, vliv, pozornost médií i krásnou partnerku po boku. Jenže Davidovo „ústraní“ má v sobě jistou noblesu, která Jakubovi (zatím) chybí. David si může dovolit mlčet a vybírat si jen to, co ho skutečně vnitřně naplňuje. Jakub si musí svou popularitu každý den tvrdě odpracovat novým vtipem, reklamní kampaní nebo účastí v dalším televizním projektu.
Sledujeme dva přístupy k životu: jeden sází na hloubku a integritu, druhý na průbojnost a schopnost přizpůsobit se době. David Prachař zůstává strážcem rodinné cti v klasickém slova smyslu, zatímco Jakub se stal symbolem éry, kde jméno „Prachař“ znamená především skvěle prodaný a žádaný produkt.
Jedno je ale jisté: jméno Prachař bude český showbyznys ovládat i nadále. Ať už z ticha divadelních šaten, nebo ze záře reflektorů v hlavním vysílacím čase. Otázkou zůstává, zda se tyto dva světy ještě někdy skutečně protnou v jednom společném projektu, nebo zda se budeme dívat na definitivní rozkol dvou generací, které od sebe dělí mnohem víc než jen věk. Českému showbyznysu vládne „mladá krev“, ale bez pevných základů, které položil David (a před ním Ilja), by Jakubův hrad z karet možná nestál tak pevně.
