Článek
Narodil se 7. ledna 1956 do umělecké rodiny, jeho otec Václav Vydra (1902–1979) byl hercem a režisérem, matkou oblíbená filmová a televizní herečka Dana Medřická (1920–1983), která zanechala výraznou stopu i na divadelních prknech, k nejznámějším patří inscenace Kočičí hra, kde zářila po bohu Vlasty Fabiánové.
Přestože Dana Medřická patřila mezi populární herečky, nedostávala v době normalizace tolik pracovních příležitostí, které by naplno využily její talent.
Syn z herecké rodiny
Geny jej přece jenom nasměrovaly na uměleckou cestu, byť mu rodiče nechávali naprostou volnost při výběru středoškolského studia. Sám k tomu dodává: „Příbuzní se mě ptali, co bys, Vašíku, chtěl dělat? A chtěli slyšet – já budu hercem – a to mi přišlo tak banální, že jsem to nikdy neřekl. Vymyslel jsem si, že budu hasičem, ošetřovatelem v zoo, a když teklo do bot, poohlédl jsem se umělečtějším směrem, že bych byl spisovatel nebo malíř.“ Úvahy nad studiem na gymnáziu ztroskotaly kvůli problémům s matematikou, proto si nakonec vybral Pražskou konzervatoř. Na zkoušky se připravoval sám: „Míval jsem hroznou trému, nechtěl jsem to nikomu ukázat. Jenže rodiče na mě udeřili v předvečer zkoušek, že tedy jim musím ukázat, s čím tam půjdu. Vzhledem k tomu, že to byli zkušení herci, věděli, že mě nemohou potupit a že mi musí zvednout sebevědomí, což se jim podařilo. Řekli mi pár drobností, třeba abych mluvil nahlas a artikuloval.“ Otec byl rád, že si Václav vybral hereckou cestu, maminka Dana měla obavy, ze svého okolí znala umělce s nenaplněnými životními sny, a proto tvrdila: „Není u divadla horší osud, než být průměrným hercem.“ Přijímací řízení úspěšně zvládl, mezi jeho spolužáky patřil Marcel Vašinka nebo Lenka Kořínková.
Václav Vydra v době svých hereckých začátků.
Po vyhazovu z divadla pomohlo laso od Jiřiny Jiráskové
První angažmá získal v divadle na Kladně, následovala dvouletá základní vojenská služba, působil v Ústřední hudbě československé lidové armády, kde uváděl orchestr. Další období je spojené s Prahou, ale nezačalo úplně příznivě: „Když jsem přišel do Městských divadel pražských, nehrál jsem skoro nic, tzv. čurdy. A ve chvíli, kdy jsem dostal druhou větší roli, máma umřela. A pak se to rozjelo, začal jsem tam hrát víc a byl jsem spokojený.“ Po 15 sezónách došlo k rozpouštění souboru, který sídlil v Divadle Komedie (součást Městských divadel pražských), Vydrovými hereckými kolegy tehdy byli např. Lukáš Vaculík, Jana Paulová, Zdeněk Žák, Martin Zounar, Naďa Konvalinková či Simona Stašová.
Na konci sezony přišla od Jiřiny Jiráskové nabídka nového angažmá v Divadle na Vinohradech, kterou přijal, a od roku 1995 je členem souboru. Vzpomíná na režisérské působení Jiřího Menzela, pod jehož vedením vznikly inscenace jako Král Jan nebo Don Juan. Za dosavadní hereckou kariéru nastudoval na 120 divadelních rolí.
V současné době hraje ve Vinohradském divadle v inscenaci Revizor, v Divadle Kalich má s Janou Paulovou představení Nikdy není pozdě, v Divadle Bez Zábradlí téměř tři desítky let účinkuje v Blbci k večeři, vystupuje i v Divadle U Hasičů, V Hudebním divadle Karlín nebo v Divadle Lucie Bílé a také na zájezdech po celém Česku. Měsíčně odehraje 20 až 25 představení.
S Janou Paulovou prožil Václav Vydra na divadelních prknech velkou část svého života, společně si zahráli i v několika dílech Kameňáku.
Práce na farmě je náročná, koňům strouhá kopyta
Je až s podivem, že má čas na svou farmu, byť přiznává: „Kdyby noc měla o pár hodin víc a já mohl spát, pak by to celkem šlo.“ Ke zvířatům měl blízko odjaktěživa, nejdřív si zamiloval psy: „Když jsem vyhrál sázku, že nebudu mít na konci 9. třídy na vysvědčení žádné trojky nebo čtyřky, už nevím přesně, měl jsem dostat pionýra Jawu 221, ale máma měla strach, že se někde zabiju, radši mi koupila psa. Dostal jsem boxera a tam to začalo.“ Se psem chodil i na Vyšehradský hřbitov k hrobu svého stejnojmenného dědečka, herce Národního divadla, a prosil ho, ať mu pomůže v začínající kariéře.
Na farmě Václav Vydra chová koně, v současnosti se stará o čtyři vlastní: třicetiletého Démona, jednu osmadvacetiletou kobylu a dvě devítileté kobyly, ovšem jsou tu ustájeni také koně jiných majitelů, celkem 25 kusů. Jako chovatel se vydal jinou cestou, zvířecím obyvatelům farmy dopřává co nejpřirozenější podmínky – žijí ve stádě, mají dostatek prostoru, také se jim musí starat o kopyta, která jim nenechává okovat.
S koňmi se účastní i historických bitev: „To vzniklo na přelomu tisíciletí, s kamarády jsme si řekli, že bychom chtěli zkusit, jaké to je jezdit v kavalérii. Udělali jsme si svoji vlastní – sedmou, americkou. Od té doby každé léto předposlední víkend v srpnu jezdíme Memoriál generála Custera. Jeden rok nás jelo dokonce kolem 200 jezdců.“ Herec doprovází i další akce, třeba při 150. výročí bitvy u Hradce Králové vystupoval jako generál Windischgrätz.
Psi a koně jsou nedílnou součástí jeho života.
Oba zaujali: Vetchý v roli čerta a Vydra jako princ
Václav Vydra je známý jako filmový a televizní herec, před televizní kameru se dostal v 70. letech, výraznější příležitosti začal dostávat kolem třicítky. Do paměti diváků se zapsal v pohádce S čerty nejsou žerty rolí prince, kterého pronásledovalo zlaté jablko. Hláška „já to řeknu tatínkovi a ten vám vyhlásí válku“ naprosto zlidověla. Následně hrál ve filmech Copak je to za vojáka…, Tankový prapor, Černí baroni a mimo jiné v novém tisíciletí v několika dílech snímku Kameňák. Jeho filmografie uvádí řadu televizních seriálů, rád vzpomíná na natáčení Života na zámku. V současné době jej diváci mohou vidět v seriálu Polabí.
Od roku žije 1983 s herečkou Janou Bouškovou. Cesta k jejich sblížení byla delší. Václav Vydra k tomu řekl: „Ve vztazích se řídím instinktem. V prvním ročníku na konzervatoři, kde jsme byli spolužáky, jsem měl lásku. Na konci 2. ročníku se moje oči zakoulely jiným směrem a viděly Janu Bouškovou, ona mě nechtěla, byl jsem takový mladý cucák. Marně jsem se snažil, nenápadně jsem jí nosil kytky na okno a tak. Pak se ukázalo, že to okno patřilo tatínkovi… Ona samozřejmě věděla, odkud vítr fouká. Jednoho hezkého dne mi řekla, že mě má ráda jako kamaráda a že to je všechno. Každý jsme šli dál svým životem.“ Jana Boušková se provdala za herce Petra Svojtku, který v roce 1982 tragicky zahynul, se synem Janem zůstala sama. Václav Vydra se oženil s herečkou Danou Hlaváčovou, manželství však po dvou letech skončilo rozvodem.
S Janou Bouškovou žije Václav Vydra přes 40 let, v době nemoci jí je velkou oporou.
Nad návratem manželky do Národního divadla visí otazník
Herec dodává: „Cesty se znovu protnuly a už jsme spolu zůstali.“ V roce 2006 po letech soužití uzavřeli manželství. „Už jsem se ženit nechtěl,“ říká Václav Vydra a pokračuje: „ale ty ženský to mají jinak. Jana spadla z koně, zlomila si čtyři žebra, a najednou z ní vypadlo – Já nechci umřít jako vdova, vezmeš si mě? Za měsíc byla svatba.“ Jejich cesty se protnuly i v televizním světě, už mnoho let komentují televizní pořad o vaření Prostřeno.
Jana Boušková hraje v Národním divadle v Praze více než 50 sezon, v poslední době se však potýká s řadou vážnějších zdravotních problémů. Václav Vydra vysvětluje genezi jejího stavu: „Měla smůlu na různá zranění, která si vyžádala operaci a po té jedné, to byl vnitřní problém, který se musel akutně řešit, měla poměrně dlouhou narkózu, která jí udělala zásah v hlavě. Rozjelo jí to paměťové a motorické problémy a do toho si naposledy zlomila obratel, s tím se potýkala asi tři čtvrtě roku po nemocnicích. Teď je doma a v docela dobrém rozmaru. Uvidíme, jak to bude vypadat, jestli se bude moci vrátit k práci.“
Život Václava Vydry je naplněný, on sám k tomu dodává a vzpomíná na svoji maminku Danu Medřickou: „Máma říkala v Kočičí hře, kdybych měla svůj život začít znovu, nežila bych jinak. Cítím to podobně. Radši se uhoním, než abych se unudil.“
Zdroje:
1) Národní institut pro kulturu, Virtuální studovna Divadelního ústavu
2) https://www.youtube.com/watch?v=wjahMoyPA5g
2) https://www.youtube.com/watch?v=2J76BYgLtoQ
