Článek
Kapitulací posledních zbytků německé 6. armády skončila nejkrvavější bitva v dějinách lidstva a zároveň se definitivně zlomila iluze o neporazitelnosti nacistického Německa. To, co začalo jako ambiciózní ofenzíva Wehrmachtu na jihu Sovětského svazu, se proměnilo v jednu z největších vojenských katastrof všech dob.
Stalingrad jako strategický cíl
Stalingrad nebyl pro nacistické vedení jen obyčejným městem. Ležel na důležité dopravní tepně na řece Volze a jeho ovládnutí mělo ochromit sovětské zásobování. Zároveň šlo o město nesoucí jméno Josifa Stalina, a jeho dobytí by představovalo obrovské propagandistické vítězství. Adolf Hitler byl přesvědčen, že pád Stalingradu otevře Německu cestu ke kavkazským ropným polím a zajistí tak zdroje potřebné pro další vedení války.
V létě roku 1942 zahájila německá armáda mohutnou ofenzívu na jihu východní fronty. Zpočátku se zdálo, že Rudá armáda ustupuje a že Stalingrad dříve či později padne. Sovětské velení však bylo odhodláno město bránit za každou cenu.
Peklo městských bojů
Boje o Stalingrad se brzy proměnily v nelítostnou válku na krátkou vzdálenost. Ulice, tovární haly, sklepy i trosky domů se staly bojištěm, kde se bojovalo doslova o každý metr. Němci tuto formu války nečekali – místo rychlého postupu se ocitli v nekonečném boji. Sovětští obránci využívali ruin města, zakládali improvizované pevnosti a vedli vyčerpávající obranu, která německé jednotky psychicky i fyzicky drtila.
Operace Uran a obklíčení 6. armády
Zlom přišel v listopadu 1942, kdy Rudá armáda zahájila rozsáhlou protiofenzívu známou jako Operace Uran. Sovětské jednotky zaútočily na slabě bráněná křídla německých vojsk. Výsledkem bylo rychlé a účinné obklíčení celé německé 6. armády v prostoru Stalingradu.
V kotli se ocitlo přibližně 300 000 vojáků Osy. Německé velení žádalo povolení k ústupu, avšak Hitler jakýkoliv ústup zakázal. Nařídil, aby armáda držela pozice a byla zásobována letecky. Tento plán se však ukázal jako zcela nereálný.
Hlad, mráz a rozklad armády
Zima roku 1942–1943 byla mimořádně krutá. Teploty klesaly hluboko pod bod mrazu, zásoby potravin, munice i léků rychle docházely a letecké zásobování nedokázalo pokrýt ani zlomek potřeb obklíčených jednotek. Vojáci trpěli hladem, omrzlinami a nemocemi, morálka se hroutila a bojová schopnost armády rychle klesala.
Pokus o prolomení obklíčení zvenčí selhal a situace se stala beznadějnou. Přesto Hitler povýšil velitele 6. armády Friedricha Pauluse na polního maršála v očekávání, že se raději zabije, než aby se vzdal. Paulus se však rozhodl jinak.
Kapitulace a její důsledky
Dne 31. ledna 1943 Paulus kapituloval se svým štábem. Poslední bojující jednotky na severu města se vzdaly 2. února 1943, čímž bitva u Stalingradu definitivně skončila. Do sovětského zajetí padlo přibližně 91 000 vojáků, z nichž se po válce domů vrátilo jen několik tisíc.
Porážka u Stalingradu znamenala zásadní obrat ve válce. Německá armáda ztratila obrovské množství zkušených vojáků, důstojníků i techniky a zároveň utrpěla těžkou morální ránu. Od tohoto okamžiku převzala iniciativu na východní frontě Rudá armáda a Německo se již nikdy plně nevzpamatovalo.
Stalingrad se stal symbolem nejen vojenského vítězství, ale i lidského utrpení a varováním před důsledky fanatismu a neochoty přiznat porážku. Kapitulace německé 6. armády dodnes patří k nejvýznamnějším okamžikům moderních dějin.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Britannica.com (https://www.britannica.com/event/Battle-of-Stalingrad)
Worldhistory.com (https://www.worldhistory.org/article/2696/battle-of-stalingrad/)
Novinky.cz (https://www.novinky.cz/clanek/historie-pred-80-lety-podepsali-nemci-u-stalingradu-kapitulaci-hitlerovi-navzdory-40421855)
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu)
