Článek
Malý tulák s buřinkou a hůlkou, zosobnění lidské křehkosti i humoru, se zde poprvé neprocházel světem sám. Po jeho boku stál drobný chlapec s pronikavým pohledem – Jackie Coogan. Publikum však tehdy netušilo, že sleduje nejen výjimečné filmové dílo, ale i zrod jednoho z nejdojemnějších vztahů v dějinách kinematografie.
Charlie Chaplin nebyl při natáčení Chlapce pouze režisérem, scenáristou a hlavní hvězdou. Byl také mužem, který v malém herci rozpoznal víc než talent. Rozpoznal v něm sám sebe.
Dětství poznamenané chudobou
Chaplinovo vlastní dětství bylo všechno, jen ne idylické. Vyrůstal v londýnské chudobě, jeho matka trpěla vážnými psychickými problémy a Charlie se už jako dítě ocitl v chudobinci. Hlad, samota a pocit opuštění se mu vryly hluboko do paměti – a právě tyto emoce později přenesl na filmové plátno s takovou silou, že oslovily miliony lidí napříč kulturami.
Když potkal Jackieho Coogana, bylo mu šest let. Jackieho otec, také herec, trávil na place dlouhé hodiny a chlapec byl často ponechán bez skutečné péče. Chaplin si toho všiml. Začal se o něj starat – mezi záběry si s ním hrál, učil ho nejen herectví, ale i disciplíně, trpělivosti a důvěře. Krmil ho, chránil a především mu věnoval pozornost, která nebyla hraná.
„Jsi můj malý partner,“ říkával Chaplin. A nebyla to fráze.
Kamera zachytila víc než herectví
Síla filmu Chlapec nespočívá jen v brilantní režii nebo komediálním talentu. Spočívá v autenticitě vztahu, který kamera nedokázala skrýt ani zkreslit. Když Chaplin chlapce objímá, když se ho snaží ochránit před úředníky nebo když s ním sdílí kus chleba, divák cítí, že to není jen role. Je to emoce prožitá, nehraná.
Scéna, v níž je chlapec násilně odtržen od tuláka a odvážen pryč, patří dodnes k nejsilnějším momentům němé éry. Chaplinův zoufalý výraz a Jackieho skutečný pláč nebyly výsledkem herecké techniky. Byly výsledkem strachu ze ztráty.
A ten strach se potvrdil i mimo kameru.
Slib, který nezmizel s titulky
Po skončení natáčení se Jackie Coogan rozplakal a odmítal Chaplina pustit. Držel se jeho kabátu a bál se, že jejich společný svět skončil poslední klapkou. Chaplin si před něj klekl, objal ho a slíbil mu, že tu pro něj vždy bude.
Nebyl to planý slib.
O několik let později se Jackie stal jedním z nejlépe placených dětských herců Hollywoodu. Vydělal miliony dolarů. Jenže když dospěl, zjistil, že jeho rodiče většinu peněz utratili. Zůstal téměř bez prostředků. Hollywood se od něj odvrátil – už nebyl „roztomilý chlapec“.
A tehdy se znovu objevil Charlie Chaplin. Bez publicity, bez titulků, bez okázalosti. Pomohl mu finančně, lidsky i profesně. Splnil slib, který kdysi vyslovil na filmovém place.
Dědictví, které změnilo zákony
Jackie Coogan se později stal symbolem boje za práva dětských herců. Jeho případ vedl ke vzniku tzv. Cooganova zákona, který dodnes chrání příjmy nezletilých herců před zneužitím. Je to tichý, ale zásadní odkaz chlapce, kterého Chaplin kdysi vzal pod svá ochranná křídla.
Láska zachycená na filmovém pásu
Chlapec není jen film. Je to otisk lidskosti, důkaz, že i v nelítostném světě showbyznysu může vzniknout vztah založený na soucitu, odpovědnosti a skutečné lásce. Chaplin v Jackie Cooganovi neviděl nástroj úspěchu, ale dítě, které potřebovalo bezpečí. A Jackie v Chaplinovi neviděl hvězdu, ale otcovskou postavu.
Možná právě proto film ani po více než sto letech nezestárl. Protože city, které jsou v něm ukryté, jsou pravdivé. A pravda – stejně jako láska – nestárne.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Stránky Charlie Chaplin - (https://www.charliechaplin.com/en/films/1-The-Kid)
Brittanica.com - (https://www.britannica.com/biography/Charlie-Chaplin)
Wikipedie - (https://en.wikipedia.org/wiki/Jackie_Coogan)
Wikipedie - (https://en.wikipedia.org/wiki/Charlie_Chaplin)
Sagaftra.org - (https://www.sagaftra.org/membership-benefits/young-performers/coogan-law)
