Článek
Vypadalo to jako další rutinní start – jeden z mnoha, které měly veřejnosti ukázat, že lety do vesmíru se staly téměř běžnou součástí moderního světa. Přesto se už v tu chvíli psal příběh, který se měl stát jednou z nejtemnějších kapitol kosmonautiky.
Start sledovaly miliony lidí po celém světě. Výjimečnost mise STS-51-L podtrhovala přítomnost Christy McAuliffe, učitelky ze střední školy, která se měla stát první pedagožkou ve vesmíru. V amerických třídách seděly tisíce dětí, které měly sledovat její plánované vysílání přímo z oběžné dráhy. Nadšení, hrdost a očekávání – přesně ty emoce, s nimiž NASA chtěla kosmonautiku přiblížit veřejnosti.
Aby se o výzkum kosmu začalo zajímat co nejvíce mladých lidí, vyhlásil americký prezident Reagan v srpnu roku 1984 program „Teacher in Space“ („Učitel v kosmu“). Z celých Spojených států se do konkurzu přihlásilo více než 11 tisíc učitelů. Vyhrála právě Christy McAuliffe.
V 11:38 místního času se Challenger odlepil od rampy. Prvních několik desítek sekund probíhalo zdánlivě bez problémů. Pak, pouhých 73 sekund po startu, se obraz na televizních obrazovkách změnil. Následoval oslnivý záblesk, roztříštěný oblak kouře a trosky mizící v modrém nebi. Challenger se rozpadl ve vzduchu. Lidé byli v šoku.
Posádka
Na palubě bylo sedm lidí. Velitelem byl Francis „Dick“ Scobee, zkušený astronaut a bývalý pilot, známý svým klidem a smyslem pro zodpovědnost. Vedle něj seděl pilot Michael J. Smith, pro něhož měl být tento let prvním pobytem ve vesmíru. Jeho hlas byl jedním z posledních, které byly zaznamenány v komunikaci s řídicím střediskem.
Ronald McNair, fyzik a saxofonista, kolegové o něm mluvili jako o člověku, který dokázal i v náročném prostředí udržet nadhled. Ellison Onizuka, první astronaut japonského původu.
Judith Resnik, uznávaná inženýrka, patřila k nejzkušenějším členům posádky a měla na starosti technické systémy raketoplánu. Gregory Jarvis, specialista na náklad, se na tento let připravoval dlouhá léta – jeho účast byla opakovaně odkládána. A nakonec Christa McAuliffe, žena, která měla symbolizovat myšlenku, že vesmír patří všem, nejen astronautům.
Co se skutečně stalo
Vyšetřování později ukázalo, že katastrofa nebyla výsledkem jediné chyby, ale řetězce rozhodnutí, chyb a přehlédnutých rizik. Klíčovou roli sehrály pevné pomocné rakety, jejichž jednotlivé segmenty byly spojeny gumovými těsnicími kroužky – takzvanými O-kroužky. Ty měly zabránit úniku horkých plynů během startu.
Problém spočíval v tom, že gumové těsnění bylo citlivé na nízké teploty. A právě v den startu panoval na Floridě nezvykle silný chlad, až -17 stupňů celsia, technici museli z rampy oklepávat až půl metru dlouhé rampouchy. Inženýři na riziko upozorňovali a někteří z nich se snažili start odložit. Motory se nikdy v takto nízkých teplotách nezkoušely a existovaly opodstatněné obavy z jejich selhání.
Manažeři NASA však před startem odmítli jako neopodstatněné vážné obavy části odborníků a techniků. Varování tak nebylo bráno v potaz ve snaze udržet časový plán a obraz spolehlivého programu raketoplánů.
Po startu jeden z O-kroužků selhal. V důsledku selhání těsnění (O-kroužku) na pravém pomocném motoru SRB, které ztuhlo v mrazivém počasí. Unikající plameny přepálily úchyt motoru a narušily hlavní nádrž, což vedlo k explozivní destrukci stroje v důsledku obrovských aerodynamických sil ve výšce cca 15 km.
Video s výbuchem Challengeru ZDE.
Okamžiky po rozpadu
Jedním z nejbolestnějších zjištění vyšetřovací komise bylo, že kabina s posádkou zůstala po rozpadu raketoplánu krátce relativně neporušená. Analýza naznačila, že někteří astronauti mohli několik desítek sekund přežít, než kabina ve vysoké rychlosti dopadla do Atlantiku. Tento fakt dodnes patří k nejtíživějším aspektům celé tragédie.
NASA nikdy neodtajnila záznamy, které by upřesnily okamžik a příčinu smrti jednotlivých členů posádky.
Následovalo rozsáhlé pátrání po troskách, samotná kabina s těly astronautů byla nalezena na dně Atlantiku o měsíc později a poté následovaly dlouhé měsíce vyšetřování. Vyšetřování komise odhalilo mnoho technických i manažerských pochybení NASA. Zatajování a bagatelizování problémů, podceňování technických limitů a rizik a politikaření. Bylo zjištěno, že problémy se špatně těsnícími pryžovými kroužky měla už řada předcházejících misí raketoplánů, nikdy však kvůli tomu nedošlo k tak fatálním následkům a NASA pracovala podle hesla „Nebouchlo to minule, nebouchne to ani příště!“.
Následky tragédie Challengeru
Havárie Challengeru vedla k zastavení letů raketoplánů na více než dva roky. Program byl zásadně přepracován, bezpečnostní postupy zpřísněny a NASA byla nucena znovu si položit otázku, zda lze kosmické lety skutečně považovat za rutinní záležitost.
Jména sedmi členů posádky dnes nesou školy, výzkumná centra i stipendijní programy. Christa McAuliffe se stala trvalým symbolem vzdělání, odvahy a víry v budoucnost. Tragédie Challengeru tak není jen příběhem selhání techniky, ale i varováním, že lidská pýcha a spěch mohou mít fatální následky – dokonce i tam, kde vládne špičková věda.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Space_Shuttle_Challenger_disaster)
Astronomický ústav AV ČR (https://www.asu.cas.cz/articles/1017/19/pred-30-roky-zemrelo-sedm-astronautu-v-raketoplanu-challenger)
Youtube.com (https://www.youtube.com/watch?v=t9DEWKwozY8)
NASA.gov (https://www.nasa.gov/challenger-sts-51l-accident/)
Novinky.cz (https://www.novinky.cz/clanek/historie-73-tragickych-sekund-pilot-zriceneho-challengeru-byl-zrejme-pri-vedomi-do-posledni-chvile-40349195)
