Článek
Když dítě doma pomůže, svět se nezboří. Tedy… možná na chvilku, když tahá mop přes koberec jako saně po Sahaře. Úklid s dětmi nebývá rychlý ani dokonalý, zato je to malá investice do budoucího dospěláka, který ví, že neumytý talíř se sám nevypaří do paralelního vesmíru.
Dítě, které doma pomáhá, nesbírá jen hračky, sbírá sebevědomí. Jako by mu v hlavě zazářila malá medaile: „Zvládl jsem to! Jsem šikovný jak tatínek!“
Když si dítě samo uklidí pokoj, vznikne v mozku malý ohňostroj: úsilí = výsledek. A to je rovnice, která se hodí víc než vzoreček na výpočet úhlu v trojúhelníku.
Co se dítě díky domácí pomoci učí?
Samostatnosti. Můžu věci dokázat sám. Samostatnost podporuje sebejistotu a nezávislost - v dospělosti myslet sám za sebe a ne jen tupě poslouchat příkazy ostatních.
Zodpovědnosti. Když něco rozházím, můžu to dát zas dohromady.
Spolupráci. Domov není hotel a máma (táta) není služka. Jsme všichni součást jedné rodiny. Je to domov nás všech.
Trpělivosti. Děti se učí, že ne každý výsledek je okamžitý, že ne vše, co chtějí mohou mít hned a že je potřeba vynaložit úsilí. Díky tomu lépe zvládají neúspěchy a vnímají je jako součást cesty k cíli.
To všechno se jednou hodí. Přinejmenším až se ocitnou na koleji a zjistí, že dřez neobsahuje samočisticí funkci.
Teď ta důležitá věc!
Děti nejsou roboti na domácí práce ani miniaturní náhrada za myčku. Ano, nejsou to malí dospělí. Úkoly musí být úměrné věku a schopnostem.
Kdyby mělo pětileté dítě umýt okna v celém domě, posekat trávník a uvařit, netovořili byste zodpovědnou bytost, ale malého povstaleckého vůdce (a superhrdinu - protože tohle v tom věku zvládnout :-) ?).
Pomoc dětí v domácnosti má být jako sůl. Když jí je málo, v jídle ji chybí a není to ono. Když je jí moc, nedá se to sežrat.
Když dítě popadne koš a jde vysypat papírový odpad, není otrok netvoří jen pořádek. Tvoří příběh o tom, že tady je doma a záleží i na něm.
A to je to kouzlo, které žádná víla po úklidu nerozdává.
Takže příště, když se váš potomek ozve: „Můžu pomoct?“, nebojte se, že se na vás někdo bude dívat jako na tyrana, nebojte se, že nadělá nepořádek a nenechte se zastrašit. Usmějte se a řekněte: „Jasně, šéfe!“
Možná je to právě tahle drobná chvilka, co jednou z našich dětí udělá fajnové dospělé lidi.
