Článek
Gándhí přitom neměl armádu, prezidentský palác ani peníze. Měl jen svou víru v pravdu, železnou osobní disciplínu a přesvědčení, že proti násilí lze bojovat způsobem, který násilí sám nepoužije.
Když se dnes řekne Gándhí, většina lidí si vybaví drobného muže v bílé látce, s kulatými brýlemi a holí v ruce. Obraz působí téměř pokojně. Jenže za touto křehkou postavou se skrýval jeden z nejneústupnějších politických bojovníků 20. století.
Narodil se v Porbandaru v dnešním Gudžarátu do rodiny, která patřila k místní správní elitě. Jeho matka byla hluboce nábožensky založená a mladý Mohandas vyrůstal ve světě, kde se prolínal hinduismus s vlivem džinismu a jeho důrazem na nenásilí a sebeovládání. Nebyl přitom žádným zázračným dítětem. Později sám otevřeně psal o vlastních slabostech, pochybnostech i mladických prohřešcích.
V devatenácti letech odjel do Londýna studovat práva. Měl se stát advokátem. Politický vůdce, který jednou přivede statisíce lidí do ulic, tehdy ještě vůbec nebyl na světě.
Jedna noc na nádraží
Po návratu do Indie se Gándhímu jako právníkovi příliš nedařilo. Osud ho proto v roce 1893 zavál do Jižní Afriky, kde měl pracovat pro indickou obchodní firmu. Právě tam se jeho život obrátil naruby.
Gándhí cestoval vlakem do Pretorie. Měl platnou jízdenku do první třídy. Přesto po něm běloch požadoval, aby vagón opustil. Gándhí odmítl. Železničáři ho násilím vyhodili na nádraží v Pietermaritzburgu.
Byla noc. Mladý právník zůstal sedět v chladu na nádraží a přemýšlel, co dál.
Mohla to být jen jedna ponižující epizoda. Pro Gándhího se však stala bodem obratu. Uvědomil si, že pokud člověk přijme nespravedlnost jen proto, že se jí bojí, nespravedlnost tím získává dalšího spojence.
Začal se angažovat za práva indické komunity v Jižní Africe. A postupně zde vytvořil myšlenku, která později změnila dějiny: satyagrahu.
Slovo se často překládá jako „síla pravdy“ nebo „vytrvalost v pravdě“. Nešlo však jednoduše o pasivitu. Gándhí chtěl nespravedlivému systému aktivně odporovat, odmítat jeho pravidla, bojkotovat ho, přijímat trest, ale současně odmítat nenávist vůči člověku, který zákon prosazuje.
Byla to zvláštní směs odvahy a sebeovládání.
Neutíkat. Neudeřit. Neponížit protivníka. Ale také neustoupit. Z právníka se stává Mahátma.
Po více než dvaceti letech v Jižní Africe se Gándhí roku 1915 vrátil do Indie. Země byla stále součástí Britského impéria a odpor proti koloniální nadvládě sílil.
Gándhí se postupně stal vůdcem hnutí, které využívalo stávky, bojkot britského zboží, odmítání spolupráce a občanskou neposlušnost.
Jeho politická síla přitom spočívala v něčem neobvyklém. Nesnažil se pouze mluvit za chudé - chtěl žít podobně jako oni.
Nosil jednoduché ručně tkané oblečení, podporoval domácí výrobu a často sedával u kolovrátku. Kolovrátek se stal symbolem hospodářské nezávislosti Indie. Pro Gándhího nebyla politika pouze otázkou parlamentů a zákonů. Začínala u každodenních rozhodnutí jednotlivce.
A pak přišla sůl.
Den, kdy se z obyčejné soli stala zbraň
Britská vláda kontrolovala výrobu a prodej soli a vybírala z ní daň. Na první pohled maličkost. Sůl však potřeboval každý - bohatý i chudý.
Gándhí pochopil, že právě v tom je její síla.
V březnu 1930 vyrazil ze svého ášramu se 78 společníky na cestu dlouhou přibližně 390 kilometrů k Arabskému moři. Šel pěšky. Cestou se k němu přidávali další a další lidé. Po 24 dnech dorazil do pobřežního města Dándí.
Ráno se sklonil k zemi a zvedl ze slané půdy kus soli. A tím porušil britský zákon.
Bylo to gesto téměř směšně malé ve srovnání s velikostí impéria. Právě proto se však stalo symbolem. Tisíce dalších lidí začaly zákon porušovat také. Následovalo masové zatýkání a desetitisíce lidí skončily ve vězení.
Gándhího metoda ukázala něco, co bylo pro koloniální moc nesmírně nepříjemné. Proti člověku, který odmítá spolupracovat, ale zároveň odmítá použít násilí, se těžko hledá odpověď, která by nepůsobila jako další důkaz nespravedlnosti.
Sám Gándhí před pochodem napsal britskému místokráli: „Mou ambicí není nic menšího, než nenásilím přesvědčit britský lid, aby pochopil nespravedlnost, kterou Indii způsobil.“
Nechtěl Brity jednoduše porazit silou a válkou. Chtěl změnit vztah mezi utlačovaným a utlačovatelem.
Nebyl však světcem bez rozporů
Ghándí nebyl člověkem bez chyb a jeho názory se v průběhu života měnily. Některé jeho postoje, například k ženám, sexualitě, kastovnímu systému nebo jeho představy o společnosti, dnes vyvolávají oprávněné otázky a kritiku.
Jeho vztah ke kastovnímu systému byl složitý. Odsuzoval nedotknutelnost a zasazoval se o práva lidí, kteří byli na dně tradičního kastovního uspořádání, zároveň však jeho vlastní pohled na kastu nebyl vždy totožný s názory radikálních reformátorů.
Ghándí vstoupil roku 1935 do strany Kongresu a stal se jejím neoficiálním vůdcem. Zastupoval Indii při jednání s Brity a postupně zlepšoval její postavení. V průběhu druhé světové války Gándhí odsuzoval Hitlera i nacismus, nicméně i přesto odmítl pomáhat Anglii. 7. prosince 1941 přišla válka i na Východ. Britové se snažili přesvědčit indický Kongres o příslibu pomoci, ale stále nechtěli v Indii vyhlásit nezávislost.
Vedení Kongresu včetně Gándhího bylo britskou vládou uvězněno. Proti tomu se Indický lid vzbouřil a Brtiská strana odpověděla střelbou, bombarodováním vesnic, a útlakem. Tomu všemu za oběť padlo na 25 tisíc Indů. Británie bojovala na Západě i Východě proti fašismu,a zároveň v Indii vraždila podobně jako její nepřátelé. Odpor Indů byl potlačen. Nastal hladomor, kterému podlehlo 3,4 miliónů lidí. V té době zemřela na zápal plic také Mahátmova manželka Kasturba poté, co Gándhí nedovolil lékařům, aby jí podali penicilin. Odmítal ho jako zahraniční lék. Krátce na to byl Gándhí propuštěn.
Okupační vojska se stáhla, ale země byla silně poškozena. Ke všemu se začaly vyhrocovat hiduisticko-muslimské rozpory. Británie už nebyla proti nezávislosti, ale problémem byla otázka vlády. Proti Kongresu totiž nyní stála Muslimská liga, druhá mocná frakce. Gándhí se tak vrátil do rozdělené země. Muslimové vyhlásili 16. srpna 1946 svatou válku. Vraždili hinduisty a násilně je nutili k uznání islámu. Na to reagovali hinduisté masakrováním muslimů a Gándhí nebojácně kráčel mezi nimi, jako by mu už nikdo z nich nemohl ublížit. (Wikipedie)
Ghándí byl pokořen, když viděl tu zkázu, ale přesto kráčel a hlásal mír. Británie se rozhodla osvobodit Indii pod podmínkou, že bude země rozdělena na Pákistán a Hindustán. 15. srpna 1947 byla vyhlášena svobodná Indie. Gándhího v jeho 77 letech přepadl hluboký smutek. Vše, pro co tak dlouho bojoval, se rozpadlo.
Poslední zápas
Když Indie v srpnu 1947 získala nezávislost, Gándhí už nestál na pódiu a neslavil triumf. Země byla rozdělena na Indii a Pákistán a rozdělení stále doprovázely obrovské násilnosti mezi hinduisty a muslimy. Miliony lidí opouštěly své domovy.
Gándhí se místo oslav vydal tam, kde lidé umírali.
Postil se, chodil mezi znesvářenými komunitami a snažil se násilí zastavit. Pro muže, který pomáhal osvobodit Indii, nebyla politická nezávislost konečným cílem. Pokud spolu lidé nedokázali žít, považoval vítězství za neúplné.
Dne 30. ledna 1948 kráčel v Dillí na večerní modlitbu. Přistoupil k němu Nathuram Godse, hinduistický nacionalista, a třikrát vystřelil. Gándhí zemřel. Gódsé se okamžitě dobrovolně vzdal policii, v soudním procesu byl později odsouzen k smrti oběšením.
Co po Ghándím zůstalo?
Gándhí změnil představu o tom, jak může vypadat politický odpor. Jeho myšlenky ovlivnily další vůdce občanských hnutí, mimo jiné Martina Luthera Kinga Jr. a později řadu dalších zastánců nenásilného odporu.
Jeho největší dědictví však možná neleží v konkrétní politické strategii. Je v tom, co po sobě zanechal. Co se stane, když odmítneme porazit svého protivníka tím, že se sami staneme tím, proti čemu bojujeme?
Gándhí tuto otázku nevyřešil dokonale. Ani on sám podle ní nežil bez rozporů. Ale strávil téměř celý život tím, že ji zkoušel v praxi. A možná právě proto působí jeho příběh i po desetiletích tak hrdinsky. Malý muž s holí, bos a jedinou zbraní mu byla slova. A proti němu impérium, které mělo vojáky, věznice a moc.
Gándhí věřil, že největší síla člověka může spočívat v tom, že odmítne použít sílu proti druhému.
Jedna z jeho nejznámějších vět zní: „Slabý nikdy nedokáže odpustit. Odpuštění je vlastností silného.“ V roce 1931 ji vyslovil v souvislosti s popravou indického revolucionáře Bhagat Singha.
Možná právě v tom spočívá Gándhího největší odkaz. Nebyl zrovna bezchybným světcem. Ale rozhodl se učinit ze svého vlastního života experiment a ukázat, zda lze pravdu, sebeovládání a nenásilí proměnit z osobního přesvědčení v politickou sílu.
Výsledek změnil svět.
*
Zdroje použité k tvorbě tohto textu:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Mah%C3%A1tma_G%C3%A1ndh%C3%AD)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Satyagraha)
Magatma.org.in (https://mahatma.org.in/mahatma/quotes/quotes.jsp?link=qt)
Ghandi serve.net (https://www.gandhiserve.net/about-mahatma-gandhi/thus-spake-gandhi/the-gospel-of-freedom-1/)
Britannica.com (https://www.britannica.com/biography/Mahatma-Gandhi)
