Článek
Ruská nákladní loď Progress M-34, určená k zásobování orbitální stanice Mir, během experimentálního přibližování narazila do vědeckého modulu Spektr. Na první pohled šlo o pouhou kolizi dvou kosmických těles. Ve skutečnosti však následovaly minuty, během nichž se rozhodovalo o osudu stanice za miliardy dolarů i o životech tří mužů na její palubě.
Stanice, která už měla nejlepší roky za sebou
Když byl Mir v roce 1986 uveden do provozu, představoval technologický zázrak. Šlo o první modulární kosmickou stanici na světě, která umožňovala dlouhodobé pobyty člověka ve vesmíru. Během následujících let se postupně rozrůstala o nové moduly, na její palubě pracovali kosmonauti z mnoha zemí a padaly zde rekordy v délce pobytu ve vesmíru.
Jenže na konci devadesátých let už bylo zřejmé, že stanice stárne. Ruský kosmický program zápasil s nedostatkem financí po rozpadu Sovětského svazu, údržba byla stále složitější a Mir začal připomínat obrovský laboratorní komplex, který fungoval hlavně díky zkušenostem svých posádek. Jen několik měsíců před osudnou kolizí stanici zachvátil požár kyslíkového generátoru, který zaplnil moduly hustým kouřem. Posádka tehdy situaci zvládla, ale bylo jasné, že každá další vážná porucha může mít fatální následky.
Experiment, který měl ušetřit miliony
Progress M-34 nebyla žádná výjimečná loď. Šlo o standardní bezpilotní zásobovací plavidlo, které na pilotovaný Mir dopravovalo vodu, potraviny, palivo, vědecké vybavení i náhradní díly. Tentokrát však měla splnit ještě jeden úkol.
Ruští inženýři chtěli ověřit, zda lze drahý automatický systém přibližování Kurs nahradit levnějším manuálním řízením TORU. Kosmonaut na palubě stanice měl pomocí obrazovky, několika ovládacích prvků a videosignálu převzít kontrolu nad lodí a bezpečně ji přivést ke stanici.
Na Zemi se zdál plán rozumný. Pokud by fungoval, znamenal by výraznou finanční úsporu. Jenže podmínky na oběžné dráze se od simulátoru výrazně liší.
Velitel mise Vasilij Ciblijev sledoval na monitoru obraz z kamery umístěné na Progressu. Problém spočíval v tom, že dvourozměrný obraz téměř neumožňoval přesně odhadnout vzdálenost ani relativní rychlost. Mir navíc splýval s oblaky pod sebou a orientace byla mimořádně obtížná. Později i astronaut Michael Foale popsal, že z televizního obrazu bylo velmi těžké poznat, jak rychle se loď skutečně přibližuje.
Vasilij Ciblijev na vesmírné stanici MIR
Několik sekund, které změnily všechno
Zpočátku se zdálo, že se Progress přibližuje správně. Pak si však posádka uvědomila, že jeho rychlost je vyšší, než by měla být. Ciblijev vydal povel k brzdění. Jenže již bylo pozdě.
Sedmitunová loď se řítila setrvačností dál. Kosmonaut Alexandr Lazutkin později vzpomínal, že Progress připomínal černý objekt plující přímo proti stanici. Náraz přišel během několika okamžiků.
Loď zasáhla modul Spektr. Jeden ze solárních panelů se zlomil a trup modulu utrpěl průraz. Na Zemi nikdo netušil, jak velká díra vznikla. Posádka však okamžitě poznala, že situace je kritická.
Stanice začala ztrácet atmosféru. Ozval se charakteristický syčivý zvuk unikajícího vzduchu a Mir se po nárazu roztočil kolem své osy. Elektrická energie začala rychle ubývat, protože právě Spektr nesl čtyři rozměrné solární panely, které vyráběly přibližně polovinu veškeré elektřiny stanice.
Boj o každou minutu
V takové situaci existoval jediný jistý způsob záchrany. Nastoupit do připojené lodi Sojuz a Mir opustit. Jenže posádka se rozhodla riskovat.
Bylo nutné izolovat poškozený modul Spektr dříve, než tlak vzduchu v celé stanici klesne na nebezpečnou úroveň. To se snadno řekne, ale mezi Spektrem a zbytkem stanice vedly desítky elektrických kabelů. Aby bylo možné uzavřít hermetický průlez, musely být během několika minut odpojeny nebo doslova přeštípnuty.
Nikdo přitom neměl připravený postup pro podobnou havárii.
Kosmonauti pracovali ve stavu extrémního stresu. Každá minuta znamenala další únik vzduchu. Nakonec se podařilo průlez uzavřít a Spektr definitivně oddělit od zbytku stanice. Modul se proměnil v prázdnou kovovou schránku vystavenou vakuu, ale zbytek Miru zůstal obyvatelný.
Stanice přežila, ale za vysokou cenu
Samotný náraz stanici nezničil. Následky však byly dlouhodobé.
Uzavřením Spektru přišel Mir o velkou část elektrické energie. Některé experimenty musely být okamžitě ukončeny, jiné byly nenávratně ztraceny. V poškozeném modulu zůstaly také osobní věci astronauta Michaela Foalea, vědecké vzorky i vybavení, které už nebylo možné běžným způsobem získat zpět.
V následujících týdnech čekaly posádku náročné opravy. Kosmonauti podnikli několik výstupů do otevřeného prostoru i mimořádně složité práce uvnitř stanice, při nichž hledali způsob, jak znovu protáhnout kabely přes uzavřený průlez a obnovit alespoň část dodávky elektrické energie. Spektr už ale nikdy nebyl znovu natlakován ani plně uveden do provozu.
Lekce, která ovlivnila budoucnost ISS
Kolize Progressu s Mirem bývá někdy označována za jednu z nejvážnějších nehod v dějinách pilotované kosmonautiky, při níž nikdo nezahynul. Vyšetřování ukázalo, že nešlo o jediné lidské pochybení. Na výsledku se podílel souběh technických omezení, ekonomického tlaku, nedokonalého obrazu z kamer i rozhodnutí provádět rizikový experiment na již stárnoucí stanici.
Událost měla zásadní dopad na přípravu budoucí Mezinárodní vesmírná stanice. Konstrukce ISS kladla mnohem větší důraz na redundanci systémů, bezpečnostní postupy, automatické dokování i krizové scénáře. Zkušenosti získané na Miru se staly cennou, byť velmi draze zaplacenou lekcí.
Mir nakonec pokračoval v provozu ještě téměř čtyři roky. Přesto mnozí historici kosmonautiky považují právě 25. červen 1997 za okamžik, kdy začal jeho nevyhnutelný konec. Stanice sice přežila střet s Progress M-34, ale nikdy už se plně nevzpamatovala. V březnu 2001 byla řízeně navedena do zemské atmosféry a její trosky dopadly do Tichého oceánu.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
NASA – Progress Collision Animation (https://www.nasa.gov/history/SP-4225/multimedia/progress-collision.htm)
NASA Technical Reports Server – Collision in Space (https://ntrs.nasa.gov/citations/20040088193)
PubMed – Ellis, S. R. Collision in Space (https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12162316/)
Wikipedia – Progress M-34 (https://en.wikipedia.org/wiki/Progress_M-34)
Wikipedia – Mir (https://en.wikipedia.org/wiki/Mir)
Wikipedia – Spektr (https://en.wikipedia.org/wiki/Spektr)
