Článek
V té době šlo o druhé největší město Sovětského svazu, důležité průmyslové centrum i symbol – kolébku revoluce.
Postup armád v rámci Operace Barbarossa byl rychlý a nečekaně úspěšný. Už během léta padaly celé oblasti a začátkem září se situace kolem města dramaticky zhoršila. Dne 8. září 1941 byl Leningrad prakticky odříznut od zbytku země. Poslední železniční spojení bylo přerušeno a město se ocitlo v úplném obklíčení.
Na rozdíl od jiných velkých měst nebylo v plánu ho dobýt přímým útokem. Německé velení zvolilo jinou strategii – vyhladovění. Město mělo být ponecháno svému osudu, bez zásobování, bez možnosti úniku.
Rozpad každodennosti
Zpočátku si mnoho obyvatel neuvědomovalo, co přesně to znamená. Fronta byla daleko, život ve městě se sice měnil, ale stále fungoval. To se začalo rychle hroutit s příchodem zimy.
Zásoby potravin byly omezené už na začátku obléhání a postupně docházely. Přídělový systém byl zaveden téměř okamžitě, ale dávky se neustále snižovaly. V nejhorším období, během zimy 1941–1942, dostávali civilisté přibližně 125 gramů chleba denně. Ten měl navíc k běžnému chlebu velmi daleko – obsahoval příměsi, které by v normální situaci nikdo nepovažoval za jedlé, třeba piliny. Lidé jedli vše, co bylo k dispozici. Kočky, psi, lepidlo ze starého nábytku, dokonce i tapety.
Město zároveň zasáhla mimořádně tuhá zima. Teploty klesaly hluboko pod bod mrazu, topení nefungovalo, elektřina byla nedostatková. Lidé rozebírali nábytek, aby měli čím topit. Voda se nosila z děr vysekaných do zamrzlých řek a kanálů.
Postupně mizela nejen energie, ale i schopnost fungovat. Lidé byli vyčerpaní, zesláblí a dezorientovaní. Hlad se stal každodenní realitou, která ovlivňovala každé rozhodnutí.
Smrt, která nepřicházela naráz
Na rozdíl od bombardování nebo bojů v ulicích měla smrt v Leningradu jinou podobu. Přicházela pomalu.
Lidé kolabovali na ulicích, v tramvajích, ve frontách na jídlo. Často už neměli sílu ani dojít domů. Mrtví zůstávali ležet celé hodiny, někdy i dny, než je někdo odklidil.
Rodiny ztrácely své členy postupně. Nejprve ti nejslabší – děti, starší lidé. Pak další. V některých bytech zůstával poslední přeživší, který už neměl sílu ani odejít.
Odhady mluví o více než milionu civilních obětí. Většina z nich nezemřela při bombardování, ale na následky hladu, zimy a úplného vyčerpání organismu.
Přesto se pracovalo dál
Z dnešního pohledu je téměř nepochopitelné, že i v těchto podmínkách město nepřestalo fungovat úplně.
Továrny pokračovaly ve výrobě, často v extrémních podmínkách. Dělníci pracovali na hranici kolapsu, někdy přímo v halách umírali. Přesto výroba běžela – zbraně, munice, opravy techniky.
Fungovaly i instituce, které bychom čekali spíš v klidném městě než v obležení. Knihovny, vědecké ústavy nebo kulturní instituce. Známým momentem se stalo provedení symfonie Dmitrij Šostakovič v roce 1942. Hudebníci byli natolik zesláblí, že se museli svolávat z různých částí města a někteří sotva drželi nástroje. Přesto koncert proběhl.
Jediná cesta ven i dovnitř
Zásadní roli sehrálo Ladožské jezero. To představovalo jedinou možnost, jak město zásobovat.
V létě se využívaly lodě, ale skutečný význam získala tato trasa v zimě, kdy jezero zamrzlo. Po jeho hladině vznikla improvizovaná silnice – tzv. „Cesta života“. Po ní proudily potraviny, léky i munice. Zároveň tudy probíhala evakuace civilistů.
Nebyla to bezpečná cesta. Led nebyl vždy dostatečně pevný, kolony byly terčem bombardování. Přesto fungovala – a bez ní by město pravděpodobně nepřežilo.
Postupné uvolnění sevření
V lednu 1943 se podařilo sovětským jednotkám vytvořit úzký pozemní koridor k městu. Nebylo to úplné osvobození, ale znamenalo to zásadní zlepšení situace.
Definitivní konec obléhání přišel až 27. ledna 1944. Po 872 dnech.
Město bylo zničeno, vyčerpané, plné prázdných bytů a nevratných ztrát. Ale přežilo.
Co zůstalo
Dnes známe Leningrad jako Petrohrad. Jako jedno z nejkrásnějších evropských měst. Jen máloco na první pohled napoví, čím si prošlo.
Obléhání Leningradu je extrémní příklad toho, kam až může zajít válka vedená proti civilnímu obyvatelstvu – a zároveň ukázka toho, jak silná může být lidská schopnost vydržet i v podmínkách, které se vymykají běžné představivosti.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Leningrad)
Britannica.com (https://www.britannica.com/event/Siege-of-Leningrad)
Youtube.com (https://www.youtube.com/watch?v=i6G4Zj2wtmQ)
