Hlavní obsah
Lidé a společnost

Srážka v oblacích: muž, který přežil střet s letadlem

Foto: unsplash.com volná licence

Northampton, Massachusetts – listopad 1993. Obloha byla klidná, vítr mírný, ideální den pro seskoky. Cessna 206 pomalu stoupala k sedmi tisícům stop. Uvnitř bylo cítit napětí a adrenalin, který zná každý parašutista těsně před výskokem.

Článek

Mezi nimi byl i zkušený, tehdy 51letý americký parašutista Alfred E. Peters, muž, který ten den netušil, že se zapíše do leteckých dějin — ne hrdinstvím, ale zázrakem přežití.

Osudový seskok

Peters vyskočil jako obvykle, s jistotou a rutinou. Vítr mu hučel kolem uší. A pak to přišlo. Sotva pár vteřin po výskoku. Když se otočil, zahlédl pod sebou letadlo — Piper PA-28 (v některých zprávách označený jako Cherokee či Warrior II). Neměl šanci uhnout, pouze se připravil na náraz. V jediném okamžiku se jeho noha srazila s ocasem stroje. Náraz byl tak silný, že odtrhl část svislé ocasní plochy.

Piper se začal okamžitě otáčet a klesat. Pilot i tři cestující neměli šanci. Letoun se zřítil do lesa nedaleko letiště. Mezi cestující patřili dva vysokoškolští studenti MIT a jejich doprovod.

Peters přišel o botu a srážka ho poslala v prudkých přemetech dolů k zemi. Ve výšce kolem 3,5 tisíc stop Peters otřesený, s bolestí v noze a napůl v šoku, dokázal otevřít padák.Z nebe se snášel dolů, zatímco pod ním hořely trosky.

Záchranáři našli Alfreda Peterse několik minut po dopadu. Měl zlomený kotník a pohmožděniny, ale byl naživu. „Nechápal jsem, jak jsem to přežil,“ řekl později vyšetřovatelům. „Viděl jsem to letadlo a věděl jsem, že se tomu nevyhnu.“

Cestující z letadla takové štěstí neměli. Všechny 4 osoby na palubě letounu zemřely.

Letecká komunita v šoku

Vyšetřování ukázalo, že Piper neměl zapnuté rádio na frekvenci letiště, takže posádka netušila, že ve vzdušném prostoru právě probíhají seskoky. Byla to nešťastná shoda okolností – několik sekund, jeden chybný kanál, a čtyři lidské životy zmařené.

Celá letecká komunita stála před otázkou: jak je možné, že se něco takového vůbec stalo? Drop zóna byla aktivní, výsadkáři vysílali upozornění, přesto se civilní letoun dostal přímo pod dráhu volného pádu.

„Tohle je noční můra každého pilota i parašutisty,“ říká jeden z odborníků. „Vzduch je velký, ale když se lidská nepozornost spojí s náhodou, může se změnit v past.“

Po nehodě byla přijata přísnější opatření: jasnější vyznačení drop zón, důsledné hlášení NOTAMů (oznámení o výsadkové aktivitě) a povinnost mít rádio na správné frekvenci.

Muž, který se podruhé narodil

Alfred E. Peters byl po několika měsících rekonvalescence opět schopen chodit. Seskoky už nikdy nedělal.

„Když padáš z nebe a narazíš do letadla, které se rozbije, zatímco ty přežiješ… začneš se na život dívat jinak,“ řekl později přátelům.

Jeho příběh se stal symbolem toho, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí — a jak v nebi i na zemi rozhodují často jen vteřiny a drobné chyby.

Zdroje:

kniha Almanach Tajemna (1995)

https://www.aopa.org/training-and-safety/air-safety-institute/accident-analysis/featured-accidents/terminal-velocity-when-airplanes-and-skydivers-collide

https://www.tampabay.com/archive/1993/11/23/sky-diver-floats-to-safety-as-plane-he-hit-plummets/

https://news.mit.edu/1993/air-1201

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz