Článek
Její matka ji jemně omývá, jako by ji chtěla chránit před světem, který jí ublížil.
Ten okamžik zachytil americký fotograf W. Eugene Smith. A i když na snímku nevidíme krev, výbuchy ani válku, patří k nejbolestivějším fotografiím 20. století.
Z otráveného moře
Příběh začíná v 50. letech, kdy chemická továrna Chisso v Minamatě vypouštěla do moře odpad obsahující methylrtuť. Lidé z města jedli ryby, které tímto jedem nasákly.
Brzy se u místních začaly objevovat zvláštní symptomy – třes, ztráta rovnováhy, slepota, deformace novorozeňat. Tato nemoc dostala jméno Minamata disease.
Do města o několik let později přijel Eugene Smith, bývalý válečný reportér magazínu Life. Nebyl to chladný novinář – byl to člověk, který trpěl spolu s těmi, které fotil. Se svou ženou Aileen žil mezi obyvateli Minamaty téměř tři roky, dokumentoval jejich boj a zoufalství.
Okamžik, který změnil všechno
Jednoho prosincového večera roku 1971 Smith navštívil rodinu Kamimura. Jejich dcera Tomoko se narodila s těžkými následky otravy – zkroucené končetiny, slepota, hluchota.
Její matka Ryoko ji koupala každý den, v malé dřevěné vaně. Smith ten okamžik zachytil – světlo se odráží od vody, ruce matky drží dítě s takovou láskou, že se na chvíli zastaví čas.
Fotografie s názvem Tomoko and Mother in the Bath vyšla v roce 1972 v časopise Life v reportáži „Death-Flow from a Pipe“.
Svět zatajil dech.
Najednou se japonská ekologická katastrofa stala osobní tragédií, kterou cítil každý, kdo se na snímek podíval.
Tomoko_Uemura_in_Her_Bath_by_W._Eugene_Smith
Krása i hrůza v jediném obraze
Snímek připomíná staré náboženské obrazy – jako Pietu, kde Marie drží tělo mrtvého Krista. Jenže tady nejde o víru, ale o skutečný život.
Matka a dcera jsou obklopené tichem, které křičí.
Není tu křik bolesti, ale tichá důstojnost, se kterou žena pečuje o své dítě, i když ví, že jej už nevyléčí.
Síla, která probudila svět
Fotografie obletěla celý svět a stala se symbolem ekologického zločinu i mateřské odvahy. Přispěla k tomu, že se o Minamatě začalo mluvit, že vláda i firma musely jednat, že oběti dostaly odškodnění.
Smith zaplatil za svou práci vysokou cenu – byl brutálně napaden najatými muži z Chisso, přišel o část zraku a zdraví. Ale říkal, že to stálo za to.
Když mlčení mluví
O mnoho let později, v roce 1997, rodina Kamimura požádala, aby se snímek přestal veřejně vystavovat. Ne proto, že by se za něj styděli – ale protože nechtěli, aby se Tomoko dál ukazovala světu (k vidění jen v malém rozlišení, viz obrázek v článku).
Smithova manželka jejich přání splnila a stáhla fotografii z veřejné distribuce. Dnes ji najdete už jen v archivních sbírkách, pečlivě uloženou.
Ale kdo ji jednou viděl, ten ji nezapomene.
Proč na ni nezapomenout
Tomoko and Mother in the Bath je fotografie, která mění pohled na to, co znamená síla. Není o hrdinech, není o vítězství. Je o lásce, která přežije i v největším zoufalství.
A o tom, že někdy nejtišší obrázky dokážou zakřičet nejhlasitěji.
*
Zdroje:
Wikipedia – Tomoko and Mother in the Bath
Masters of Photography – W. Eugene Smith
MDPI – The Ethics of Representation in Light of Minamata Disease
Smithsonian American Art Museum – Tomoko in Her Bath, Minamata, Japan
