Článek
Případ chlapce z krabice (The Boy In The Box) doslova otřásl celou Amerikou. Rozjela se dosud nevídaná pátrací akce a následná letáková kampaň k určení totožnosti neznámého zavražděného chlapečka se stala mezníkem v oblasti využití médií a plakátků k nalezení pohřešovaných dětí. Vzniklo několik teorií, co se chlapci mohlo stát, ale žádná z nich se policii nepodařila potvrdit.
Na začátku prosince roku 2022 nastal díky moderní metodě DNA a genealogie zvrat v dosud beznadějném případu. Po 65 letech dostává chlapeček jméno. Joseph Augustus Zarelli.
Pytlák, šmírák a zmatky okolo nalezení těla
23. února 1957 se plíží v zalesněné oblasti poblíž silnice Susquehanna Road ve čtvrti Fox Chase ve Filadelfii ve státě Pensylvánie místní pytlák. Jde zkontrolovat pasti na králíky a ondatry, které nastražil den předtím. Místo ulovených zvířat si všimne pohozené krabice, ze které vykukuje cosi, co je zabalené v kostkované dece.
Při poodhrnutí deky pytlák uvidí hlavičku malého mrtvého chlapce. Nález však neohlásí z obavy, že se přijde na jeho pytláctví a z místa rychle uteče.
Detektiv ukazuje deku, do které bylo zabaleno mrtvé tělíčko.
O dva dny později se v místě potuluje mladý student místní La Salle College. Všimne si krabice, ze které je vidět temeno hlavy. Student se nejprve domnívá, že se jedná o vyhozenou panenku, ale ze zvědavosti se podívá údajné panence do tváře. A zkamení hrůzou. Nicméně s ohlášením otálí ještě jeden den, teprve pak telefonicky informuje jednu z policejních stanic na okraji Filadelfie.
Nemá totiž čisté svědomí. Sice přivolané hlídce tvrdí, že viděl králíka, který běžel do podrostu a chtěl ho zachránit před pastí, ale pak vyjde najevo, že se v místě nálezu potuloval již pár dní a sledoval dívky z protější koleje.
Policejní fotografie mrtvého chlapce. Tělo bylo podepřeno, oblečeno a za pomoci uměleckých maskérů byla tvář dítěte naaranžována do úsměvu
Policie nicméně pasti na zvířata najde a dopadne i pytláka, který přizná, co našel. Policie oba muže rychle zkontroluje, ale zjistí, že na předpokládanou dobu smrti mají pevné alibi a ani jeden z nich nemá žádnou násilnou historii, navíc s dětmi. Jeden je pytlák a jeden šmírák. Detektivové je pouští a soustředí se na hrůzný nález.
Krabice od kočárku, kostkovaná deka a mrtvé dítě. Víc nic.
Na místo nálezu byl povolán forenzní tým. V papírové krabici z obchodního domu J.C.Penney, ve které tento obchodní řetězec prodával kočárky a dětské postýlky, bylo nalezeno nahé tělo chlapce, zabalené do kostkované deky.
Věk se nedal určit, jelikož na první pohled bylo zřejmé, že hoch za života trpěl těžkou podvýživou. Patolog nicméně odhadl, že nalezená mrtvolka mohla být ve věku tří až šesti let.
Krabice s tělem mrtvého chlapce. Hlava je vidět v pravém dolním rohu krabice
Během ohledání vyšly najevo šokující věci. Krátce před smrtí bylo dítě omyto, mělo rozmočená bříška prstů, podle chomáčů, nalezených v dece, se také zjistilo, že chlapečkovi někdo před nebo krátce po smrti ostříhal vlasy a nehty. Za života trpěl rozsáhlou infekcí v oku, těžkou podvýživou a s ní souvisejícím pozastavením růstu.
Na bradě, kotnících, tříslech a hrudi byly nalezeny stopy po chirurgickém zákroku. Na celém těle měl chlapec z krabice četné podlitiny, modřiny a stopy po týrání, které způsobil neznámý tupý předmět. Policisté vkládali velké naděje na identifikaci chlapečka pomocí jizvy ve tvaru písmene L, kterou měl pod bradou a která byla staršího data, než stopy po trýznění.
Pitevní fotografie nohou mrtvého chlapce. Jsou zcela pokryty modřinami.
Příčinou smrti bylo pravděpodobně několik silných ran do hlavy a zátylku. Při pitvě se zjistilo, že dítě silně krvácelo do mozku. Na genitáliích chlapce byly stopy po spáleninách staršího data a pár jizev bylo doslova profesionálních - jako od skalpelu chirurga.
Tělo bylo podle ohledání nějakou dobu po smrti částečně ponořené ve vodě. Rozbor obsahu žaludku ukázal, že dítě před smrtí jedlo fazole. Na zátylku mrtvolky byla rozsáhlá podlitina, kterou zřejmě způsobilo opakované mlácení pěstí do stejného místa.
Mrtvému chlapci byly z levé ruky odebrány otisky prstů a bylo zahájeno pátrání po jeho totožnosti. Místo činu neustále znovu a znovu pořád dokola pročesávalo bezmála 300 rekrutů policejní akademie. Ti objevili modrou manšestrovou čepici, bílý kapesník s písmenem G a špinavý dětský šátek. Ani jedna z těchto nalezených věcí se však s mrtvým tělem nedala nijak spojit.
Zátylek s obrovskou podlitinou a záda dítěte
Nechybí někomu dítě?
Policisté začínali být nervózní. Dítě nikomu nechybělo, neozval se nikdo, kdo by řekl, že se v okolí pohřešuje malý chlapec. Navzdory masivní letákové kampani, kdy policisté rozeslali skoro půl milionu podobizen dítěte po celé Pensylvánii, neměli jedinou stopu.
Podobiznu dítěte spolu s informacemi o něm dokonce přikládali k fakturám za plyn, aby se plakát dostal do co nejvíce domácností. Bezvýsledně.
Pokusili se alespoň vypátrat původ krabice od dětské postýlky. Podařilo se jim zjistit, že těchto postýlek se v okolí prodalo dvanáct kusů. Na výzvu policie se ozvaly čtyři rodiny, další dvě byly vypátrány za pomoci účtenek a zbylých šest se nikdy nenašlo. Domácnosti, které se dohledat podařilo, měly skálopevné a neotřesitelné alibi v podobě vlastních dětí.
Hledalo se i pomocí rodných listů a záznamů nemocnic, zdali těmto rodinám nějaké dítě „nechybí“, nebo nezmizelo jedno z dvojčat, leč všechny tyto stopy se ukázaly být liché.
Plakátek s informacemi o mrtvém chlapci byl doručen do skoro půl milionu domácností po celé Pensylvánii. Bezvýsledně.
Detektivové samozřejmě dostávali spoustu tipů od anonymních volajících. Všechny tyto stopy nevedly vůbec nikam. Šlo většinou o blázny, jasnovidce nebo zmatené lidi. Přesto všechna tato tvrzení o pohřešovaných dětech musela policie prověřit a jen tím ztrácela drahocenný čas.
Vzhledem ke stopám po skalpelu na tělíčku chlapce z krabice policie také kontaktovala nemocnice v širokém okolí. Žádná z nemocnic neměla jakékoli záznamy o někom, kdo by zavražděného hocha byť jen vzdáleně připomínal.
Divoké teorie a nesmyslné spekulace
To, že dítě nikomu nechybí a nikdo ho nepostrádá, bylo samo o sobě neuvěřitelné. Patolog ve Filadelfii, který chlapce pitval, přišel s první z mnoha teorií. Jelikož měl mrtvý hoch ostříhané nehty a vlasy a hlavně stopy po opakovaném mrzačení genitálu, napadlo lékaře, že chlapec mohl být vychováván jako dívka.
Zkoumání deky, do které bylo tělo zabaleno, nepřineslo vůbec nic. Deky se prodalo mnoho tisíc kusů napříč Spojenými státy a v prodeji byla i v Kanadě. Policisté nevěděli kudy kam a tento prapodivný případ se stal osobním strašákem vyšetřujících detektivů. Měli pocit, že profesně selhali.
Zkusili znovu vypustit do světa portrét chlapce, tentokráte vylepšený o práci profesionálních maskérů - tělo posadili, podepřeli a maskéři mrtvolce na tváři naaranžovali úsměv, takže vypadal skoro jako živý. Oproti původní fotografii, která ukazovala dítě zcela a nepochybně mrtvé, měla tato nová fotografie ukázat, jak mohl chlapec vypadat za života.
Původní fotografie dítěte, nijak neupravovaná. Upravená podobizna (viz úvodní fofo) měla zobrazovat „živého“ chlapce.
Dvě nadějné a hlavně beznadějné teorie
Po měsících vyšetřování různé teorie o původu mrtvého chlapce a jeho identitě začaly řídnout. Soudní lékař Remington Bristow, který se případem zabýval v amatérské rovině, kontaktoval v roce 1960 jasnovidce. Ten mu poradil, ať hledá dětský domov. Nechal se přivést na místo nálezu krabice a „vyvěštil“, že chlapec pocházel z pěstounského domova, který se nacházel asi 2,5 km od místa nálezu těla.
Bristow se do domova vydal a při prohlídce zjistil, že kočárky a postýlky, které v domově používali, jsou právě tím zbožím z „krabice“. Také deky, které zahlédl venku na šňůře, odpovídaly té, do které byl chlapec zabalen.
Bristow po několika dnech vyptávání po okolí usoudil, že muž, který vedl pěstounský dům, přivedl do jiného stavu svou nevlastní dceru. Mrtvý hoch měl být plodem jejich zakázané lásky a museli ho zabít, aby hanba rodiny zůstala skryta. Policie však zjistila, že tato teorie se nezakládá na pravdě - žádné dítě nechybělo, nevlastní dcera nikdy nerodila, což bylo potvrzeno lékařským vyšetřením a detektivové tuto teorii uzavřeli jako neplatnou.
Další velmi nadějnou stopou se zdála být žena, které policisté říkali buď Martha, nebo pouze písmenem „M“. Tato žena obvinila svou matku z toho, že koupila dítě, chlapce, od jeho původních rodičů v roce 1954. Poté ho měla roky týrat a následně zabít a pohodit v krabici.
Vyšetřovatelům se to zprvu zdálo velice důvěryhodné, protože Martha vypověděla, že před jeho údajným zabitím měl jíst fazole. Když je vyzvracel, matka se měla rozčílit a zabít ho několika ranami do hlavy.
O tom, že hoch před smrtí jedl fazole, věděl jen omezený okruh lidí z oboru. Jenže pak se zjistilo, že žena s pseudonymem Martha je duševně chorá, několikrát byla hospitalizována na psychiatrii a soused z okolí byl jeden z detektivů, který na případu pracoval a byl propuštěn pro nedbalou práci. Roznášel poté všude mezi sousedy detaily této hrůzné vraždy a duševně nemocná Martha si je přibájila do své myšlenkové konstrukce a vydávala to za pravdu.
Pamětní cedule v oblasti, kde bylo nalezeno tělo chlapce z krabice
Joseph Augustus Zarelli
Všechny stopy a indicie se ukázaly být falešné a případ chladl, až byl odložen. Veřejnost však nikdy na mrtvého neznámého chlapečka nezapomněla. Občané založili sbírku, ze které byla financována jednak pamětní deska na místě nálezu těla, jednak hrob, do kterého byl chlapec pohřben. Náhrobní kámen nesl nápis Neznámé americké dítě a je vždy pokryt plyšáky a zapálenými svíčkami. Tělo bylo exhumováno v roce 1998 a 2019 za účelem získání vzorků DNA.
V roce 2021 nahrává svou DNA do veřejné databáze jistý Marco Zarelli. Veřejná DNA databáze je v USA velice oblíbená, protože se v registru dají najít vzdálení i ztracení příbuzní. Databáze najde shodný profil DNA a zkontaktuje dávno ztracené či neznámé příbuzné.
30. listopadu 2022 oznamuje policejní oddělení ve Filadelfii, že v brzké době svolá tiskovou konferenci ohledně nových zjištění v případu chlapce z krabice. 8. prosince 2022 se mrtvý chlapeček konečně veřejně dočkal vyslovení svého jména: Joseph Augustus Zarelli.
Tento průlom přináší naději, že ve Filadelfii už nikdy nebude existovat neidentifikovaná oběť vraždy.
Mladík, který nahrál svou DNA do veřejné databáze, vyskočil vyšetřovatelům jako příbuzný mrtvého dítěte. Po odebrání DNA široké rodině byl profil srovnán se vzorky z těla chlapce a ten byl konečně identifikován. Joseph Augustus Zarelli se narodil 13. ledna 1953 a zemřel tedy ve věku čtyř let. Jeho rodiče Augustus John Zarelli a Mary Elizabeth Plunket však již nežijí.
Hrob Josepha Augusta Zarelliho. Tento starý náhrobní kámen byl nahrazen novým, který již nese plné jméno nebohého dítěte.
Hon na vraha
Po zveřejnění identity se objevila spousta nových stop. Filadelfská policie vypsala odměnu 20 tisíc dolarů za informace, vedoucí k odhalení Josephova vraha. Zatím bezvýsledně. Ovšem některé indicie naznačují, že by policisté mohli mít novou a nadějnou vyšetřovací linku. Podle zdrojů blízkých policejnímu sboru ve Filadelfii dokonce vyšetřovatelé jméno vraha znají.
Máme podezření, kdo by to mohl udělat, ale bylo by ode mě nezodpovědné se o tato podezření dělit, protože se stále jedná o aktivní a probíhající trestní vyšetřování.
Chlapec z krabice se dočkal svého jména. Velmi nadějně vypadá i to, že se dočká jména svého vraha. Utýrané a ubité nevinné dítě zanechalo mocnou stopu nejen u policejního sboru, ale i u americké veřejnosti. Jak je vidět, nikdy se na chlapce nezapomnělo a pokrok v případu a zveřejnění jeho jména vyvolalo obrovskou odezvu.
Snad se Joseph Augustus Zarelli dočká jména svého vraha a motivu své vraždy. A detektivové s ním. A dává to velkou naději všem odloženým případům - že i po 65 letech lze mrtvého chlapečka pojmenovat.
Kdo a proč tak brutálním způsobem zabil malé dítě, na to si zřejmě bude muset veřejnost i Josephova rodina ještě počkat. Ale odpověď na tuto otázku je zřejmě velice blízko.
prameny:
