Těžký alkoholik Jason Robards: Bandita z filmu Tenkrát na Západě přežil drastickou nehodu i válku

Pistolník Cheyenne Gutiérrez, tak si Jasona Robardse vybaví skalní fanoušci westernového žánru. Kultovní film Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968) v režii Sergia Leoneho s geniální hudbou Ennia Morriconeho právem patří mezi nejlepší snímky v celých dějinách kinematografie. Western má luxusní obsazení (Bronson, Fonda, Cardinale), notoricky známý děj nestárne ani po bezmála šedesáti letech od vzniku slavného „bijáku“.

Ale Robards nebyl jen bandita „Čejen“. V jeho obří filmografii se najdou slavné válečné filmy, komedie i vážná dramata. Robards uměl zahrát všechno na světě - pokud ale nebyl opilý. Sergio Leone mnohokrát vzpomínal na natáčení Tenkrát na Západě, známé jsou historky s mouchou a marmeládou, sázkou o bednu whisky, že „mu to Fonda hodí na hlavu“ nebo Bronsonovo trápení při učení hře na harmoniku.

Také se hojně přetřásala událost, kdy šel Henry Fonda na poradu za Elli Wallachem: „Mám to vzít? Tu roli. Co si o tom myslíš?“ ptal se herce Fonda. Wallach ho dobře znal, věděl, že je „v civilu“ velice nedůtklivý tyran - a zahlaholil: „Jen do toho jdi. To je role přesně pro tebe. Ne, jinak. To jsi ty, ne role!“ Rozzuřený Fonda mu div nedal pěstí! Leone neopomněl zmínit i Robardse, což už ale moc vtipné nebylo:

„Na první natáčecí den přišel úplně opilý. Ale úplně. Nemohl ani chodit ani mluvit. Počkali jsme, až trochu vystřízliví, pak jsem mu velice vynadal a pohrozil mu, že jestli se to bude ještě jednou opakovat, okamžitě letí. Od té doby se v mém filmu nenapil.“

Alkohol Robardse připravil o spoustu rolí, o přízeň dětí, o slavnou a krásnou Lauren Bacall, se kterou byl ženatý, o další manželky, o důstojnost, málem i o život. Šílená autonehoda, kterou zavinil, téměř skončila fatálně - Jason Robards utrpěl devastující zranění hlavy a tváře. Trvalo roky, než jej dali „do kupy“ plastičtí chirurgové. Po nehodě přestal pít - vylekal se.

V roce 1997 byl hostem filmového festivalu v Karlových Varech, kde se rozpovídal i o své vojenské kariéře - za druhé světové války sloužil u námořnictva a stal se velkým hrdinou.

Jaký je životní příběh legendárního hollywoodského herce Jasona Robardse?

Jason Nelson Robards Jr. se narodil 26. července 1922 v Chicagu do rodiny velice slavného herce. Jason Robards Sr. byl velkou hvězdou své doby a exceloval v němých filmech. Po narození druhého synka Glenna se Robardsovi odstěhovali do Los Angeles, kde otec pokračoval v kariéře. Jenže… S nástupem zvukového filmu se seniorovi změnil život. Vůbec mu to nešlo. Úplně jiný styl herectví absolutně nezvládl. I když se snažil, vzbuzoval spíše rozpaky a posměch.

Manželka Maxine, která byla z pádu svého muže rozčarovaná (to je slabé slovo), se ze dne na den sbalila a odešla. Nechala syny manželovi, kterému jen lakonicky oznámila: „Když jsi byl slavný, bylo to dobré. Teď to dobré není. Jdu pryč.“ A bum, práskla dveřmi! Robards vzpomínal, že matku viděl třeba jen jednou za dva roky. Neměla absolutně zájem své kluky vídat, pořídila si nového manžela, nové děti… Docela síla! Starý pan Robards zůstal najednou úplně sám se dvěma dospívajícími syny.

Naštěstí se objevila laskavá paní, která si nešťastného herce s vadnoucí kariérou vzala: „Agnes byla moje matka. Jinou jsem neměl. Když se jim narodila Laurel, byli jsme tak šťastní!“ vzpomínal Robards na macechu a nevlastní sestru s láskou. Jenže otec byl na pokraji nervového zhroucení. Pořád se ponižoval, chtěl hrát, nikdo mu nebyl schopen naplno říct: „Nejde vám to! Měl byste toho nechat!“ Místo toho se mu v zákulisí smáli, když klopotně natáčel nějaký totální brak.

„Bylo to strašně ponižující!“ vzpomínal Robards na zoufalství svého tatínka. „Přišel na mizinu. Neměli jsme ani niklák. Táta natočil příliš mnoho špatných filmů. Bylo hrozné nechat svého otce a nejlepšího přítele takhle trpět. Úplně mi to vzalo iluze o filmu všeobecně.“ přiznával Jason Robards. Ten mezitím vychodil střední školu v Hollywoodu, kde hrál baseball. 175 cm vysoký a pohledný kluk (jeho předci byli německého, anglického, velšského, irského a švédského původu!) mohl jít se sportovním stipendiem na univerzitu, ale odmítl. Robardse to táhlo do armády.

Osmnáctiletý Jason narukoval v roce 1940 k námořnictvu Spojených států. Inteligentního rekruta si brzy všimli nadřízení, Robards putoval do školy radistů; v roce 1941 byl přidělen na palubu těžkého křižníku USS Northampton. Na této lodi sloužil jako radista 3. třídy. Často se tvrdilo, že byl přímým účastníkem (svědkem) útoku na Pearl Harbor (7. prosince 1941), ale nebyla to pravda. Sám Jason Robards to uvedl na pravou míru: „Neviděl jsem to, Northampton byl na moři, asi 160 km od základny.“

Později se křižník zúčastnil tažení na Guadalcanal. Robards se ocitl přímo v bitvě o ostrovy Santa Cruz, načež při další bitvě (o Tassafarongu) byl Northampton zasažen dvěma japonskými torpédy a potopil se. „V noci 30. listopadu čtyřicet dva. Šlapal jsem vodu. Do svítání. Kolem mě plavaly kusy kamarádů. Nemohl jsem se ničeho chytit, byl jsem jako omámený. Už jsem se loučil se životem,“ říkal Robards v rozhovoru pro klub veteránů druhé světové války. Spolu s dalšími přeživšími jej vylovili a otřesený Jason putoval do týlu na zotavení.

Ale pořád chtěl na loď. „Byl jsem dobrý, nezraněný, nemohl jsem se válet a čistit hajzly!“ řekl svérázně ke své žádosti o další misi. V roce 1944 mu bylo vyhověno a Robards začal sloužit jako radista na palubě lehkého křižníku USS Nashville. A bum! 13. prosince dostala loď kousek od filipínského ostrova Negros zásah kamikadze letadlem. „Co se mu asi honilo hlavou? Tomu muži. Víte? To mi nikdy nešlo na rozum. Jasná sebevražda, fanatismus ve své nejtvrdší podstatě!“ rozjímal nad pilotem, který to napálil rovnou do Nashville.

Robards měl opět namále, loď byla těžce poškozena, na palubě zůstalo 223 námořníků a on dostal zásah „nějakým sajrajtem“ do nohy, jak sám řekl. Když křižník odtáhli do loděnice k opravám, vrátil se Robards na základnu, kde zůstal do konce války. Uváděl zábavná pásma pro vojáky, hrál krátké scénky - a do ruky se mu dostala hra Eugena O'Neilla Strange Interlude. „Ovlivnilo mne to. Řekl jsem si: buď hercem! Tohle je to pravé. A táta bude mít radost!“ usoudil Robards. A měl pravdu.

Robards opustil námořnictvo v roce 1946 jako poddůstojník (radista) první třídy. Získal řadu medailí, například za dobré chování, za americkou obrannou službu, za americkou kampaň, za asijsko-pacifickou kampaň a medaili za vítězství ve druhé světové válce. Táta ho uvítal jako hrdinu. Sám už nehrál (zemřel v roce 1964), Agnes ho přemluvila, aby se přestal vnucovat - ale měl velkou radost, že se Jason rozhodl stát se hercem. „Jdi na školu. Odtud vyšlo velkých herců!“ poradil mu Robards senior Americkou akademii dramatických umění (AADA) v New Yorku.

Jason Robards se na ni dostal a absolvoval v roce 1948. Pohledného mladého herce s jiskrou v oku si okamžitě všimli divadelní režiséři. „Toužil jsem hrát divadlo, Broadway bylo to šeptané jméno, hotový svatostánek! Nikdy by mě nenapadlo, že tam budu hrát!“ smál se v rozhovoru pro Washington Post z roku 1977. Na slavné scéně doslova exceloval, cesta k filmu ale byla opravdu drsná. Ať se snažil jak chtěl, nemohl za žádnou cenu prorazit.

„Jedenáct let jsem hrál divadlo, pracoval v rádiu, živil rodinu. Stárnul jsem. Ježiši, bylo mi pětatřicet!“ říkal Robards, „Už jsem si myslel, že budu do smrti za 25 dolarů týdně hlásit reklamy v rozhlase! Pak to nějak přišlo…“ popisoval svůj průlom. Konečně začal natáčet a jeho zvláštního hereckého projevu si lidé okamžitě všimli. Byl jedinečný. Robards měl civilní herecký projev, šlachovité tělo a kočičí pohyby - to se divákům líbilo - vystřelil ke hvězdám a právem se zařadil mezi legendy stříbrného plátna. Mimo jiných cen získal i dva Oscary!

Z úctyhodné filmografie Jasona Robardse můžeme vyjmenovat například: The Journey, Něžná je noc, Každou středu, Hodina pušek, Tenkrát na Západě, Tora! Tora! Tora!, Julius Caesar, Vraždy v ulici Morgue, Pat Garrett a Billy Kid, Všichni prezidentovi muži, Julie (za tyto dva filmy byl oceněn Oscarem za výkon ve vedlejší roli), Hurikán, Bílý mys, Den poté, Dlouhé horké léto, Černobyl, Philadelphia, Krvavý příliv, Nepřítel státu, Milovaná, Magnolia… Robards byl „všeobecný“ herec, nevězel v žádné škatulce. Byl úžasný - jenže dělal samé průšvihy. A za vše si mohl sám.

Popsat milostný život Jasona Robardse je téma na samostatný text - spíše na tlustopis, co připomíná telefonní seznam! Je ale třeba říct, že to nebyl žádný sukničkář ani proutník. Nezahýbal svým ženám, neměl milenky… Měl něco jiného, daleko horšího - alkohol. Proto bylo vše tak turbulentní. „Když jsem miloval, tak jsem miloval. Nikdy by mě nenapadlo zahýbat, i když jsem měl spoustu příležitostí. Necítil jsem potřebu jiného těla, jiné vůně, jiných tvarů…“ řekl velice upřímně Robards.

To je sice všechno hezké, ale vztahy si cíleně ničil sám. „Pil jsem, abych zapomněl. Ne proto, abych se opil!“ hlásal. Na co by měl konkrétně zapomenout, to už nedoplnil. Asi jako každý alkoholik si hledal výmluvu. A také o vše přišel. Robards byl čtyřikrát ženatý a měl šest dětí: Samuela, Jasona III., Jakea, Davida, Shannon a Sarah Louise. První ženu, Eleanor Pittman, si vzal už v roce 1948. Porodila mu tři děti, vydržela s ním deset let, ale pak už to nešlo a požádala o rozvod. Robards v rozhovoru popisoval:

„Bylo to hrozné období, velmi, velmi těžké, velmi těžké. Byli jsme na mizině, žili jsme v bytě se studenou vodou ve West Village. Bylo to v irské čtvrti. Byl jsem vinen, vše jsem cpal tátovi a bráchovi. A Eleonoře a dětem nic. Začal jsem chlastat. Velice moc. Měl jsem lítostivé opice, takže jsem jen seděl a brečel. Do toho brečely děti. Nebyl jsem emocionálně připravený na rodinu, vůbec ne. Tak jsem prostě pil a pil..“ přiznával upřímně Robards.

Druhou Jasonovou manželkou byla herečka Rachel Taylor. Svazek jim dlouho nevydržel - manželství trvalo od dubna 1959 do května 1961. Zůstalo bezdětné. Rachel nemohla snést Jasonovo pití a plačtivé naříkání. „To jsem zrovna začínal filmovat. Vůbec nevím, jak jsem mohl prorazit! Rachel, to byla tak krásná žena. Ale odešla. A nikdy se nevdala. Ani Eleonora. Ani jedna z mých bývalých žen se pak nevdala. Ani Lauren,“ povzdychl si. Robardsovou životní láskou byla totiž Lauren Bacall. A to si zkazil také.

Lauren Bacall, slavná filmová herečka, byla manželkou Jasona Robardse v letech 1961 až 1969. Páru se narodil syn Sam, který je nyní úspěšným hercem, Robards byl v sedmém nebi, ale… Lauren miloval tak moc, že mu z toho všeho přeskočilo. Nemohl uvěřit, že má po svém boku a ve své posteli takovou úchvatnou krásku. A začal žárlit. Ne na živé, ale na mrtvé, konkrétně na jejího prvního manžela, jímž nebyl nikdo jiný než Humphrey Bogart.

„V čem byl lepší než já? No řekni. Konkrétně!“ útočil Jason na Lauren s flaškou v ruce. Byl neustále opilý a přestával záchvaty žárlivosti zvládat. Lauren se velice snažila - domluvila manželovi schůzku s psychologem. Odborník za ním přišel na natáčení, kde Robards ležel zhroucený někde mezi kulisami a vyspával opici. „Mluvil se mnou, ale já se mu smál. Měl takový divný klobouk,“ popisoval své první „sezení“ Robards. Člověk se musí divit, že toho stihl tolik natočit - a tak dobře - když byl neustále na šrot!

S psychologem si ale padl do noty, chodil na terapie a snažil se pití kvůli Lauren a dětem držet v nějaké únosné mezi. Jenže slavnou Lauren neustále zvali na večírky, což bylo pro Jasona velké lákadlo: alkohol na těchto dýcháncích hollywoodské smetánky tekl proudem, o drogy také nebyla nouze. Robards se vždy úplně zpil, udělal žárlivou scénu, nasedl do auta, riskantně stříhal zatáčky - a za ním jela vyděšená Lauren. Tyto epizody se opakovaly každý týden.

Nespolehlivého a věčně nalitého Robardse už vyhazovali i režiséři. Často musel opustit roztočený projekt, protože neuměl texty, chrápal, nechodil na zkoušky… Jak bylo zmíněno, zkusil to i v Tenkrát na Západě. Leone ho ale ve svém filmu tak moc chtěl, že mu dal šanci. V té době se Jason s Lauren rozváděl: „Z té doby nevím skoro nic. Já jen pil. Na žal. Když jsem si našel Lois, tak se ty dvě skamarádili, což bylo vlastně legrační. Lauren jí říkala, jak na mě!“ smál se v narážce na svou čtvrtou manželku, která s ním zůstala až do konce jeho života.

Lois O'Connor herci porodila další dvě děti. Klidná, milá a hodná žena si Robardse hleděla. Žádné večírky, žádní kolegové, žádná minulost, žádné žárlení. Přesto pil. Pil tak moc, že měl okna, kdy nevěděl absolutně o ničem. „Vracel jsem se orvaný, sedřený. Asi jsem se s někým pral, ale já to nevím,“ vzpomínal Robards pokorně na své veřejné přednášce u Anonymních Alkoholiků, jejichž patronem se posléze stal.

Zasáhl totiž osud, který se na všechno to chlastání už evidentně nemohl dívat a postavil mu do cesty skálu. Jako opravdu. V srpnu roku 1972, dva roky po svatbě s Lois, jel herec svým Fordem po klikaté serpentině v horách Santa Monica poblíž Los Angeles. Kde se tam vzal, to nevěděl. Byla noc, jel pravděpodobně domů (i když - Bůh ví!), dostal smyk a napálil to čumákem auta přímo do úpatí velké hory.

Náraz to byl strašidelný - kámen vůz totálně zdemoloval. Nikdo nechápal, jak z toho mohl Robards vyváznout živý! Prožil si hotové peklo, když zaklíněný v autě s příšerným zraněním hlavy a obličeje čekal ve spalujícím vedru dobrých deset hodin na záchranu. Nakonec jel kolem nějaký rančer, který ani nepoznal, že jde o slavného herce: Robards jaksi neměl tvář. Do nemocnice se dostal za pět minut dvanáct, málem zemřel na dehydrataci a šok.

Když se dostal z nejhoršího, nastala krutá anabáze - Jason strávil dobré dva roky na klinikách plastické chirurgie, operace střídala operaci, až mu po celé té hrůze zůstala „jen“ jizva na rtu. A také abstinence. Jason Robards zcela oprávněně usoudil, že je načase přestat pít, tak s alkoholem sekl. Měl jednoduše dost, byl vyděšený, nehodou padl na dno. „Říkají, že od té doby, co jsem přestal chlastat, se mnou není žádná sranda,“ posteskl si v rozhovoru z roku 1977. 

Lois byla na manžela právem hrdá: doprovázela ho na setkání abstinentů a Robards se stal skutečným napraveným hříšníkem. Od té doby se nenapil - a jeho kariéra mohla stoupat strmě ke hvězdám. Točil do vysokého věku, ještě v roce 1997 byl čestným hostem MFF Karlovy Vary, kde hýřil úsměvy a choval se jako úplně normální člověk, žádná primadona! Přiznal se, že miluje Prahu, kde natáčel drama Proces (1993).

Jason Robards se v roce 1999 stáhl z veřejného života - oznámil, že trpí rakovinou plic. Celoživotní kuřák podlehl této nemoci 26. prosince 2000 v Connecticutu, kde s Lois bydleli. Slavný herec je pochován na hřbitově Oak Lawn Cemetery ve Fairfieldu. Bylo mu 78 let - což je na styl jeho života velice vysoký věk, to uznejme! Po Robardsovi zůstalo šest dětí, řada vnuků a pravnuků - a také jeho role, které nikdy nezestárnou. Tak jako Cheyenne.

Zpracováno podle: Fandom, Jason Robards, ČSFD, Washington Post Archive, The Daily Coach, Fandom (2), People, Military.com, WWII Uncovered, SME, Find a Grave