Lee Marvin: slavný hollywoodský tvrďák byl válečným hrdinou. Přežil hrůzné zranění, zabil ho alkohol

„Pletou si mě s Coburnem. To myslí vážně? Mám daleko větší zuby! A na rozdíl od Jamese ve filmech MLUVÍM!“ smál se na celé kolo Lee Marvin, když byl na vrcholu své popularity. Je to pravda. Oba slavní pánové mají něco společného. James Coburn byl jiný. Tajemnější, zamračenější, možná i charismatičtější; Lee Marvin naproti tomu připomínal spíše zemitého chlápka, který nejde pro vtip (a ránu) daleko.

Na filmovém plátně ale oba slavní herci ztělesňovali stejný typ: mlčenlivého, neotesaného a chladnokrevného pistolníka (banditu, vojáka, zálesáka, šerifa, mstitele, esesáka, dosaďte si sami). Lee Marvin má ale ve své ohromující filmografii i role docela humorné a vtipné. Předělem v životě tohoto nezaměnitelného herce se stala druhá světová válka, protože po ní se Marvinovi vše obrátilo vzhůru nohama. Stal se hrdinou, oslavovaným a vyznamenaným válečným veteránem, který si kromě jizev od zranění nesl také šrámy na duši.

Podle všeho trpěl posttraumatickým stresovým syndromem, ale v té době se nenechal nijak vyšetřit, mávl rukou a pomáhal si sám. Alkoholem. Budiž mu řečeno ke cti, že své démony z války dovedl zkrotit - navenek na něm nebylo vůbec nic poznat. Koho ale zkrotit nedokázal, to byly ženy. Respektive jedna žena, se kterou si neporadil ani Lee Marvin, označovaný za posledního hollywoodského tvrďáka. Jaký je jeho příběh?

Lamont (Lee) Waltman Marvin Jr. jako kdyby měl vojenství dáno do kolébky. Narodil se v New Yorku 19. února 1924 do velice zajímavé rodiny. Táta Lamont byl veterán z první světové války a byl přímým potomkem slavného Matthewa Marvina, který zakládal město Hartford v Connecticutu. Aby toho nebylo málo, Marvin byl pokrevně spřízněný s konfederačním generálem Robertem E. Leem. Pomyslnou třešnička na dortu je osoba jeho maminky Courtenay Washington Davidge. Po její linii byl totiž Lee potomkem Augustina Washingtona, bratra prezidenta George Washingtona.

Takže měl opravdu velice spletitý rodokmen a v sobě geny státnické, dobyvačné a vojenské. Dětství Lee Marvina se neslo ve znamení průšvihů, kolosálních malérů a naprosté nechuti k jakémukoliv vzdělávání. „Já jsem byl noční můrou. Lituji svoje rodiče, ale to jsem pochopil až teď, když mám vlastní děti. To byla hrůza, co jsem vyváděl!“ mávl rukou Lee Marvin v rozhovoru pro armádní magazín, když odpovídal na nevinnou otázku reportéra, jestli v sobě měl disciplínu již od dětství. Disciplínu tedy rozhodně neměl, co ale měl, byl jeden průšvih za druhým.

Rodina měla víkendové sídlo na Floridě, kde objevil Marvin hotový ráj: „Trávil jsem veškerý čas v divočině tehdy neprobádaných Everglades. Lovil jsem jeleny, stopoval pumy, koupal se mezi aligátory. Pak mi dal otec do ruky housle. Umíte si to představit? Já chodil do houslí. Málem jsem je rozmáčkl.“ Snaha o zkrocení výlupka Marvina se nepovedla ani pomocí houslí ani pomocí internátních škol, do kterých čím dál zoufalejší otec svého nezdárného syna umisťoval. Lee Marvin byl z každé vyhozen. Kouření, vandalismus, přistižení s dívkou (pod tím si můžeme představit opravdu vše možné!), rvačky, vyhození spolužáka z okna druhého patra koleje…

To byly jen některé maléry, po kterých byl Lee Marvin vrácen zpět k rodičům, kterým už došla trpělivost. V jeho „školografii“ najdeme slovutné soukromé instituce, křesťanské internáty i školy, které se chlubily moderním přístupem. Nic platné. Lee Marvin byl jako putovní maskot, ale konečně zakotvil ve vzdělávacím ústavu, kde se mu líbilo, a který i dokončil - Leo's College Prep School na Floridě. Jenže mezi nástupem na školu a maturitou přišla válka. V roce 1942 Lee Marvin rukoval.

Otec ho nechtěl pustit. „Já přece musím!“ řekl Lee překvapeně tátovi, když ho odrazoval a nabízel, že mu to zařídí. Jak se později ukázalo a jak řekl sám Marvin: „Táta to myslel dobře. Věděl, že to bude zlé.“ A bylo. Lee nastoupil do pěchotní školy a před jejím ukončením sloužil jako provianťák. Poté se připojil k námořní pěchotě a během války sloužil jako průzkumný odstřelovač u čtvrté divize v Tichomoří. Přežil útoky na Eniwetok a Saipan-Tinian, účastnil se bojů o mnoho ostrovů, až přišel osudný 18. červen 1944, kdy byl Lee Marvin při útoku na horu Tapochau zasažen kulometnou palbou nepřítele a těžce zraněn. Velice těžce.

Mimo mnoha jiných průstřelů a zranění nohy měl přerušený sedací nerv, jedna z kulek těsně minula míchu. Lee Marvin strávil třináct měsíců po vojenských nemocnicích, kde se ze zranění vykřesal - mohl chodit. Následky si nesl do konce života: při delší chůzi měl problémy s bolestí a rovnováhou, jenže také nemohl dlouho stát, protože by zatuhl, takže to byl opravdový bludný kruh. Ale chodil, což považoval až do své smrti za zázrak. Mimo fyzických zranění utrpěl i obrovské psychické trauma - při útoku zahynula spousta jeho kamarádů z roty.

Ležel zraněný pod palbou a všechny je viděl umírat. Někteří ještě křičeli, byli různě roztrháni a prosili ho, aby jim pomohl. O tomhle se mu prý zdálo každou noc. Ještě v nemocnicích při léčbě za ním chodili psychologové, ale Lee Marvin je všechny poslal někam a raději si šel pro whisky. Plíživě tím začínala jeho celoživotní závislost na alkoholu. Dlužno ale dodat, že oproti některým svým hereckým kolegům neměl zlou opici, nebyl agresivní a samotné pití se snažil při práci a natáčení držet v patřičných mezích. Ne vždy se mu to ale povedlo, takže se brzy začalo říkat, že Lee Marvin chlastá. Ale o tom později.

Armáda budoucího herce propustila ze zdravotních důvodů v hodnosti vojína první třídy (byl desátníkem, ale degradovali ho, protože odmítl splnit blíže nespecifikovaný rozkaz) a se spoustou vyznamenání: Purpurové srdce, Námořní pochvalná medaile, Bojová akční stuha, Medaile za asijsko-pacifické tažení či Medaile za vítězství ve druhé světové válce.

K herectví se svalnatý Lee, který budil svou nevšední vizáží rozruch po celém okolí, dostal naprostou náhodou. Nikdy hrát nechtěl, vůbec ho to nezajímalo. Spíše chtěl manuálně pracovat a filmové hvězdy té doby považoval za nenažrané primadony. V červenci 1945 byl čerstvě propuštěný ze služby a chodil na rehabilitace. Měl podřadně placenou práci údržbáře v malém divadle v New Yorku. „Spravoval jsem hajzl. No a najednou volá režisér. Hej ty! Ty! Potřebuju nějakýho kolohnáta, můj herec nepřišel, někde chrápe s tou svojí Irčankou! Řekneš jen - jdu za Daisy. Pamatuj si to! A to byl začátek toho všeho!“ popisoval Lee Marvin svou úplně první roli na jevišti.

A jak to tak bývá, sotva si jednou zahrál, naprosto světu umění propadl. V roce 1950 se Marvin přestěhoval do Hollywoodu, kde začal studovat herectví a rychle našel práci na prvních rolích. I když vypadal mírně řečeno netypicky. Nebyl milovník, nebyl hezký, ale měl velice zajímavou tvář a mohutnou postavu; byl drsný, hlasitý, a hlavně mu to pálilo. Lee Marvin na to nevypadal, ale byl velice chytrý. Celý život se vzdělával, učil se jazyky, četl všemožnou literaturu. Pak se objevil na plátně v roli nějakého zabijáka nebo bandity a lidé si mysleli: „On vypadá jako robot. On musí být zlý!“ Ani zlý nebyl.

Řada jeho hvězdných kolegů na něj vzpomínala jako na posledního opravdového tvrďáka ze „starých zlatých časů“ stříbrného plátna, který mimo natáčení vyprávěl historky, pomáhal mladým hercům a dokonce i rekvizitářům - když točil nějaký válečný film, tak zúročil své zkušenosti z války a zcela odborně radil při návrhu uniforem, vyznamenání, zbraní; byl schopen i sám režírovat masové scény pohybu vojsk tak, aby to vypadalo zcela autenticky.

Skvěle ovládal jízdu na koni, která mu paradoxně pomáhala při bolestech ze zranění - v sedle se jednoduše rehabilitoval a moc si to užíval. Chodil také na hodiny bojového umění k legendárnímu Bruce Lee. Filmografie Lee Marvina je obrovská, obsáhlá a každý milovník různých žánrů si v ní najde ten svůj film.

Můžeme vyjmenovat jen ty nejznámější: You're in the Navy Now, Teresa, Souboj v Silver Creek, Hangman's Knot, Velký zátah, Gun Fury, Divoch, Vzpoura na lodi Caine, The Raid, Černý den v Black Rock, Ne jako cizinec, I Died a Thousand Times, Brutální sobota, Útok! The Rack, Comancheros, Muž, který zastřelil Liberty Valance, Donovanův útes, The Killers, Loď bláznů, Dívka ze Západu, Profesionálové, Tucet špinavců, Bez okolků, Peklo v Pacifiku, Monte Walsh, Vládce severu, Člen klanu, Spikesova banda, Volání na Ďábla, Lavina Expres, Gorki park, Horko, Tucet špinavců: Druhá mise, Velká červená jednička, Delta Force.

Za dvojroli ve filmu Dívka ze Západu získal Lee Marvin Oscara a právem se zařadil do síně hollywoodské slávy.

Soukromý život tohoto nevšedního herce byl velice zajímavý. Plíživá závislost na alkoholu, kterému propadal stále více, mu nikterak neubrala na mužném kouzlu osobnosti. Oženil se již v dubnu 1952 s krásnou Betty Ebeling, která začala rodit jedno dítě za druhým.

Lee Marvin se stal otcem syna Christophera Lamonta a tří dcer: Courtenay Lee, Cynthie Louise a Claudie Leslie. Betty však nevydržela stálé aférky svého manžela, o kterých se zmínila ve své biografii - Lee Marvin měl mít velmi vážný poměr s Anne Bancroft či Katharine Ross.

V roce 1964 následoval rozvod. A na ten čekala žena, která se jmenovala Michelle Triola. Marvin byl zprvu zcela okouzlen, nicméně po letech jen zaslechl její jméno a jadrně si uplivl. Michelle si totiž charismatického Lee omotala kolem prstu, zřejmě mu ukázala nějaký osmý div světa, nastěhovala se k němu a poblouzněný herec byl ještě potěšený, když si změnila příjmení na „slečnu Marvin“, ač nebyli sezdaní. Taková fanynka byla! Až nám může tato situace evokovat jednu podobnou z našeho českého šoubyznysového rybníčku! Jenže Lee z velké lásky brzy vystřízlivěl (z alkoholu bohužel ne), protože „slečnopaní“ Marvin si začala dělat nároky na jeho finance.

Neustále trvala na tom, že bude herci spravovat jeho majetek, aby mohl v klidu natáčet, hrabala se mu v papírech, kontrolovala účty, tvrdila dětem, že je Lee nechce vidět (jak vidno, americké i české příběhy umělců jsou opravdu velice podobné!). Lee Marvin nevydržel a v roce 1970 se s Michelle rozešel. Chtěl mít klid, spojil se proto se svou první láskou z dětství, Pamelou Feeley. A Pam si ještě pamatovala onu voňavou letní romanci se zlobivým sexy klukem, co dělal samé maléry - přijela za ním a už zůstala. Vzali se ještě v sedmdesátém a Pamela zůstala po Marvinově boku až do jeho smrti. Jenže paní Triola ani zdaleka neřekla poslední slovo. Rozzuřená zhrzená žena je horší než… však rozumíme. A herce zažalovala.

Spor Marvin versus Marvin vešel do amerických kulturních dějin jako „cirkus“, „fraška století“ nebo „pitomec versus coura“. Michelle herce zažalovala. Požadovala finanční kompenzaci za tři údajná těhotenství, které prý skončily nuceným potratem - Marvin měl Michelle dotáhnout násilím na kliniku. Když se tomu začal u soudu smát, rozzuřená Michelle Triola ho fyzicky napadla. Poté žádala stále víc - ač nebyli svoji, dělala si nárok na polovinu jeho majetku. Tvrdila, že vztah byl „jako manželství“ a že z něj vyšla „nahá a odrbaná“. Na to kontroval Lee Marvin, že nahá a odrbaná k němu už přišla, označil celý soud za cirkus, naštval se tak, že křičel a bouchal do lavice, až byl vzat do vazby za pohrdání soudem.

Nicméně soudce nařídil zcela bezprecedentní věc - Marvin musel slečně Triola vyplatit 104 000 dolarů za „psychické trauma“, ale naštěstí zamítl polovinu z 3,6 milionů dolarů, které si nárokovala za šest let společného soužití, protože: „Beze mě by je nevydělal, tak jsou moje,“ jak stále tvrdila. „Práva rovnocenná společnému jmění se uplatňují ve smlouvách o mimomanželských vztazích pouze tehdy, když se strany výslovně, ať už ústně nebo písemně, dohodnou na tom, že tato práva mezi nimi budou platit.“ zněl šroubovaný verdikt. Žádnou podepsanou smlouvu neměla, neměla ani ústní dohodu (což bylo tvrzení proti tvrzení), takže měla smůlu.

A aby toho nebylo málo, odvolací soud slečně Triola v roce 1981 vzal i ono vyrovnání za psychické trauma. Všichni se smáli, dokonce vznikla i parodie na tento „proces století“, a Lee Marvin začal chlastat čím dál více. Také kouřit. Hulil jednu za druhou ve dne v noci, což se znepokojením sledovali i jeho herečtí kolegové a přátelé. „Ta ženská mě úplně zničila!“ bědoval několikrát před svědky. S Lee Marvinem to šlo po zdravotní stránce opravdu z kopce. Pam se snažila, o manžela pečovala, ale bylo to marné.

V prosinci roku 1986 byl hospitalizován ve velice špatném zdravotním stavu, trpěl kokcidioidomykózou - druh orgánové mykózy, plísně, která napadá plíce, lymfatické uzliny nebo centrální nervovou soustavu. Lee Marvin nemohl dýchat, měl proděravělá střeva, museli mu vyjmout celé tlusté střevo (kolektomie) - tento stav byl ještě komplikován jaterní cirhózou a postupným selháváním ledvin, což beze vší pochybnosti zavinilo dlouholeté nadužívání alkoholu.

Lee Marvin upadl do kómatu, ze kterého už se neprobral. 29. srpna 1987 mu selhalo srdce. Herec zesnul v Tusconu ve státě Arizona ve věku 63 let. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Arlingtonském národním hřbitově.

Slavní herci z dob, kdy chlap vypadal jako chlap a točily se filmy, na které se dá dívat i po mnoha desetiletích, už jsou všichni pryč. Jejich šarm, charisma, talent a kouzlo osobnosti naštěstí pro nás zůstalo zachováno v podobě jejich nejslavnějších rolí. Legendární pistolníci, vojáci, bandité, vtipní nemotorové, drsňáci, milovníci a hrdinové.

Jako Lee Marvin.

Lee Marvin | The Golden Throats Wiki | Fandom, #VeteranOfTheDay Marine Corps Veteran Lee Marvin - VA News, Lee Marvin | Biografie | ČSFD.cz, Lee Marvin – Wikipedie, Lee Marvin | List of Deaths Wiki | Fandom, Lee Marvin (1924-1987) - Find a Grave Memorial, Lee Marvin | Military Wiki | Fandom