Muž s kopím v hlavě: šlechtici Bacimu prorazila lebku dřevěná tyč, s děsivým poraněním žil ještě rok

Kabinet kuriozit na nádherném zámku Ambras v rakouském Innsbrucku založil arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský (1529-1595). Tento osvícený muž sehrál klíčovou roli v podpoře a rozvoji renesance ve střední Evropě a vášnivě rád sbíral umění. Nad poměry obrovskou sbírku soch a obrazů umístil právě do Ambrasu, čímž se zámek stal de facto nejstarším muzeem na světě.

A mimo uměleckých děl byl také sběratelem kuriozit. Postupem času si do svého „pokojíčku hrůzy“ natahal všemožné děsivé a zvláštní předměty. Mumie, zkameněliny, vycpaná zvířata, vycpané lidi, sochy deformit, lékařské nástroje, pohár z lebky, magické předměty… A také portréty různých zmrzačených nebožáků, znetvořených lidí, siamských dvojčat, trpaslíků… Vše, na co si jen v této oblasti vzpomenete!

Ferdinand si při každém novém přírůstku mnul ruce a skákal radostí jako malé dítě. Komoru umění a kuriozit, galerii portrétů a sbírku brnění, jak zněl celý název obskurní kolekce, představil i při svém pobytu na území dnešních Čech, aby pak s velkou slávou celou výstavu kompletně usadil právě na Ambrasu. A zvědaví lidé, které Ferdinand na Ambras zval (musel pak sbírku rozprodat, protože mu přerostla přes hlavu), nestačili žasnout a padat do mdlob!

Návštěvníky mimo všemožných „zrůdiček“ ale nejvíce přitahoval záhadný maličký obrázek. Portrét neznámého malíře má rozměry 39 × 31 cm, provedením je olej na plátně a zobrazuje docela pohledného mladého muže v uniformě. Jenže něco je na tom všem špatně. Hodně, hodně špatně! Nebohému pánovi trčí z pravého oka obří tlustý kus dřeva, jehož velký kus zároveň „vyjíždí“ další roztřepenou dírou ze zadní části nešťastníkova krku!

Muž má oholenou hlavu, takže jasně vidíme dlouhou jizvu na skráni, pravděpodobně zahojené staré zranění. Zdravé oko je vyboulené a podlité krví, ale celkový výraz probodeného pána je jaksi smířený. Co to bylo za člověka? Víme, jak se jmenuje? Poprvé byl obraz zapsán při archivaci ambraských sbírek jako „Portrét maďarského husara, zraněného v boji s Turky od neznámého rakouského malíře z roku 1550“. Latinský nápis v levém horním rohu obrazu zní: GREGOR. BAXI VNG: NOB: Gregor Baxi, maďarský šlechtic.

Jedná se zřejmě o zkomoleninu jména Gergely Paksy (či také Baksa Márk), všeobecně se fatálně zraněnému husarovi z obrazu říká Gregor Baci. O životě muže s dřevcem v hlavě toho mnoho nevíme - s největší pravděpodobností to byl maďarský šlechtic z uherského rodu Paksyů, který v šestnáctém století vlastnil rozlehlé panství rozkládající se kolem města Paks, které se nachází v v župě Tolna cca 110 km jižně od Budapešti (nyní je tam jediná jaderná elektrárna v Maďarsku).

O původu jeho příšerného zranění existuje několik verzí. Nejčastější - která je zapsaná i v popisu portrétu v inventáři - uvádí, že kopí do hlavy zarazil Bacimu jeho protivník při turnaji. Dva jezdci jedou na koních proti sobě s napřaženými dřevci a snaží jeden druhého shodit z oře, zranit nebo usmrtit - tato klání byla často provozována i příslušníky nižší šlechty po celé Evropě. Mohlo se to stát - nešťastná náhoda, špatné krytí hlavy - a dřevěné kopí projelo Baciho okem jako nůž máslem, což je opravdu otřesná představa!

„Takhle se to nestalo. S největší pravděpodobností byl Baci zasažen osmanským jaridem (druh vrhacího kopí) při obléhání Győru v roce 1598,“ měli jasno fanoušci vojenské historie, jenže jim nedošlo, že obraz má dataci 155o. A sběratel Ferdinand, který obraz získal, zemřel před tímto obléháním. Jak to bylo doopravdy, kdy a kde ke kůlu v lebce přišel, to už se zřejmě nikdy nikdo nedozví. Zajímavé jsou zápisy z kronik a pověstí, kde se autoři zmiňují o „muži s kopím v hlavě“ a popisují, jak byl vlastně Baci ošetřen.

Podle nich byl probodený muž po fatálním zranění prohlášen za mrtvého. Aby ne! Když má někdo hlavu proraženou naskrz, nikdo nepředpokládá, že by mohl „ještě trochu žít“. Nicméně tělo šlechtice sebou pořád škubalo. Po chvíli lidem došlo, že záškuby, které byly považovány za předsmrtné křeče, jaksi nekončí. Gregor Baci navíc něco mumlal! Těžce zraněný muž byl užaslými svědky ihned přenesen k ranhojiči, kde jej opatrně posadili na stoličku a podepřeli jako hadrovou panenku. Obří kopí, které husarovi protínalo hlavu, museli držet na obou koncích a lékař se ohromeně díval do vybouleného oka, z něhož crčela krev.

„Kopí neprošlo prázdnem. Jakmile vniklo do pravé očnice, v omezeném prostoru lebky se stalo „vetřelcem“. Tyč vytvořila obrovský nitrolební tlak, který doslova vytlačil to druhé, nezasažené oko z jeho lůžka směrem ven. Tyč také přerušila nebo utlačila žíly, které odvádějí krev z obličeje. Krev se v hlavě začala „hromadit“ za zdravým okem, což způsobilo jeho pulsaci a neustálé vyboulení.“ popisují lékaři důvody „jezdícího“ oka při tak příšerném zranění.

Odborníci z Innsbrucké univerzity dodávají: „Kolem rány okamžitě vznikl gigantický zánět a krevní výron. Protože lebka je uzavřená, krev a nateklá tkáň si hledaly cestu nejmenšího odporu - a tou byla právě druhá, volná očnice. Proto bylo oko podlité krví a vypadalo, že „vypadne. Tímto jevem se tedy přesně vysvětluje, proč z druhého oka vytéká krev, je vyboulené a otáčí se do nepřirozené pozice.“

Když ranhojiči zjistili, že Baci je při vědomí, nevěděli, co si mají počít. Není divu, s tím, aby někdo přežil tak děsivé zranění, se ještě nesetkali! „Tak to vyndáme. Ne, to raději ne. Nebo ano? Ale když to vyndáme, tak umře. Když ne, tak umře taky!“ dohadovali se před sedícím nebožákem, kterého podpírali tři statní muži, další dva drželi obří kopí a Baci stále škubal nohama a něco si mumlal. Lékaři nakonec dospěli k rozhodnutí: „Nevyndáme to. My to seřízneme. A uvidíme.“

A viděli! Z kopí, které trčelo z oka blábolícího maďarského šlechtice, byl uřezán podstatný kus, zkrácena byla i zadní část - toto devastující zranění je na obraze velice dobře vidět ve formě oné díry na krku. Příšerný úraz si samozřejmě vybral následky - Gregor Baci byl ochrnutý na horní i dolní končetiny (dle některých kronik mohl hýbat jednou rukou) a slepé zůstalo i jeho nezasažené oko.

Gregor Baci dožil jako atrakce. Na muže s tyčí v hlavě se chodily dívat davy lidí. Nedalo se ani poznat, jestli někoho poznává nebo si něco pamatuje, nebylo možno se s ním dorozumět. Na mačkání ruky odpovídal taktéž mačkáním, ale když se jej ptali na různé otázky, jeho „vymačkané“ odpovědi pomocí ANO NE nedávaly žádný smysl. Krmen byl kašovitou potravou či chlebem namáčeným ve víně, prý i zcela normálně vylučoval. Musel na něj ale být hrozný pohled. Uvědomoval si svou zoufalou situaci?

Gregor Baci měl podle kronik přežít celý další rok - na den přesně. A na základě nejčastější verze zemřel při pokusu o vyndání kopí. „Já to zkusím,“ kasal se nějaký samozvaný léčitel a provedl brutální zákrok, při němž začal Bacimu tahat z oka zbytek dřevce. Baci se tahem rozkmital, jeho chromé nohy se „roztančily“, začal krvácet z nosu i uší a řvát. Felčara se pokusili zarazit shromáždění lidé, ale už bylo pozdě. Několikrát za tyč zatáhl, posunul ji o pár centimetrů - a byl konec. Barbarské tlačení kůlu zdevastovalo Baciho mozek a krutě poraněný nebožák zemřel i se svým kopím uvízlým v lebce.

„Tak to je blbost. Tohle mi neříkejte. Tohle přece nikdo nemohl přežít!“ rozčilovali se návštěvníci galerie zámku Ambras, kde ohromující portrét maďarského „pacienta“ stále visí, když poslouchali výklad průvodce o truchlivém Baciho osudu. „Ano, lidé byli pobouřeni. Všichni dokola tvrdili, že jde o vymyšlenou věc. Historici umění byli přesvědčeni o tom, že se jedná o posmrtný portrét. Neznámý malíř tedy měl Baciho zachytit na obraz, ale mrtvého. Jen mu otevřel oko a zachoval tak ono fatální zranění jako kuriozitu.“ uvádí průvodce zámkem Ambras na jeho oficiálních stránkách.

Skepse návštěvníků zámku Ambras byla obrovská. Není se čemu divit. Z historie známe pár případů, kdy podobné „projetí“ nějaké věci hlavou lidé přežili - byť s mnoha následky (Phineas Gage, Lev Zasetsky atd.) - ale tohle? V šestnáctém století? V tehdejších primitivních podmínkách lékařské péče něco nevídaného. A právě neustálé brblání lidí, kteří psali na stránky hradu Ambras mnohdy velice důrazné stížnosti na „nereálný, hnusný a lživý obraz“ (až tak!), přinutilo správce zámecké galerie, aby se obrátili na odborníky. A děly se věci!

Případ „pacienta Baciho“ převzali profesoři z univerzity v Innsbrucku. „Naším hlavním cílem je zjistit, zdali mohl údajný Gregor Baci tento bizarní úraz skutečně přežít. Na výzkumu se budou podílet odborníci z řad radiologů, neurologů, radiačních onkologů na Lékařské univerzitě v Innsbrucku. Doufáme, že se nám podaří rozluštit tuto záhadu,“ vystoupil před veřejnost doktor Paul Eichberger.

Když na katedru dovezli obraz, byl ihned oskenován ve speciálním programu a lékaři z něj vytvořili trojrozměrnou anatomickou rekonstrukci lebky, kterou poté podrobili důkladné studii. Závěr Innsbrucké univerzity je jednoznačný: Baci to přežít MOHL. Radiologové potvrdili, že kopí vstoupilo do hlavy pravou očnicí, prošlo POD mozkem a vyjelo těsně nad prvním krčním obratlem. Mozek tím pádem zůstal netknutý - to je hlavní důvod, proč Gregor Baci mohl přežít s kopím v hlavě.

Snímek z rekonstrukce lebky Gregora Baciho jasně ukazuje, že dřevo minulo mozek. Utlačilo jej, ale minulo. Zřejmě tedy skutečně přežil.

Další otázka zněla: „Jak je možné, že nezemřel na sepsi, na otravu krve. Proč se do něj „nepustil“ zánět?“ I na to zřejmě našli na univerzitě odpověď: Dřevo, ze kterého byla zbraň vyrobena, bylo s největší pravděpodobností namořeno v oxidu olovnatém. „Suřík, červené barvivo, paradoxně zafungovalo jako dezinfekce. Kdyby to byl obyčejný kus špinavého klacku, zabila by jej sepse do týdne,“ shodují se odborníci. Lékaři vynesli i teorii o příčině smrti dávno mrtvého maďarského šlechtice - Baci zřejmě zemřel po násilném vytažení tyče z lebky.

Dokud mu vězela v hlavě, fungovala jako zátka. Jakmile s ní začal někdo manipulovat - a to jakkoliv, mírně i hodně, lomcovat nebo tahat ven - okamžitě se spustilo masivní krvácení, mozek byl pohmožděn a Gregor v tu chvíli zemřel. „Divák může nyní sledovat dráhu kopí uvnitř lebky,“ ukazoval na 3D modelu zmiňovaný Paul Eichberger (fotografie lebky výše). Dodal také, že zranění zcela evidentně nezasáhlo žádné oblasti mozku - špičaté kopí jaksi „odsunulo“ mozek na stranu a vyšlo ven krkem.

„Je tedy velmi pravděpodobné, že „pacient“ Gregor Baci neutrpěl žádné významné poškození navzdory tomuto výraznému zranění. Pokud nedošlo k sepsi, mohl by z čistě anatomického hlediska - s pravděpodobností hraničící s jistotou - přežít uváděný jeden rok nebo i více let,“ zní definitivní verdikt komise slovutných univerzitních profesorů, kteří tím doslova vzkřísili z mrtvých podobenku muže, jemuž trčí z oka velká tlustá tyč.

Je to zvláštní představa. Smrtelně zraněný Gregor měl tedy ono pověstné z pekla štěstí - ale kvalita jeho života byla tristní. S kopím v hlavě skutečně nelze žít. Baciho obraz zůstává i nadále v kabinetu kuriozit nádherného zámku Ambras - třeba tam zavítáte. A když portrét chlapa s probodnutou hlavou uvidíte, už budete vědět, jaký příběh skrývá.

Zpracováno podle:

Fungate.cz, Portrét Gregora Baci, Palba.cz, Kinderkallender.de, Univerzita v Innsbrucku, Facebook, Ambras, Suřík