Bizarní osud mrtvého žokeje: Frank Hayes zemřel na koni během dostihu, projel cílem a zvítězil

Letošní Velká pardubická skončila zajímavou historickou situací - patem. Má dva vítěze. Dostihový sport a jeho historie má i takovéto památné momenty, neuvěřitelná vítězství a heroické výkony. Pro ty nemusíme chodit daleko, stačí vzpomenout na Železníka. Počtvrté vyhrál Velkou pardubickou způsobem, nad kterým se dodnes tají dech. Upadl na Poplerově skoku, žokej Váňa na ryzáka znovu nasedl a po stíhací jízdě zvítězili před druhým Drakem.

Stalo se však někdy v dějinách světového dostihu, aby vítěz dojel do cíle mrtvý? Stalo. V roce 1923 žokej Frank Hayes, který jel premiérový závod, zemřel na hřbetě svého koně, což je sice bezesporu hrozná situace, která se ale může přihodit. Jezdec dostane infarkt, mrtvici, praskne mu aneurysma, dosaďte si sami. Spadne z koně a je konec.

Jenže v případě Franka Hayese to nebylo tak „jednoduché“. Jeho mrtvola totiž nespadla. Zůstala sedět pevně v sedle a plnokrevná klisna jménem Sweet Kiss prosvištěla cílem jako první. Co se vlastně stalo? Jaký byl krátký život stájníka Franka, který se svým záhrobním kouskem zapsal do Guinnessovy knihy rekordů?

Frank Hayes se narodil v roce 1901, i když některé zdroje zmiňují úplně jiný rok narození - 1888. Je to zřejmě dáno zmatkem při zápisu početné irské rodiny, která připlula ze starého kontinentu do „země zaslíbené“, aby si splnila svůj americký sen. Hayesovi se usídlili v New Yorku a Franka úplně pohltil svět koní. Už jako malý kluk se nechal najmout na poklízení stájí v nedalekém Elmontu, kde se nachází slavná dostihová dráha Belmont Park.

Vyrůstající mladík obdivoval žokeje, celé dny i noci trávil u koní a na okruhu. Postupem doby si šikovného a pracovitého Irčana všiml bohatý chovatel koní James K. L. Frayling. Přetáhl ho ke svým koním, Frank Hayes plnokrevníky opečovával, krmil, poklízel jim a jeho největším snem bylo vyhoupnout se do sedla. Jenže přísný Frayling mu to nechtěl dovolit, měl své jezdce, takže udělal úlitbu - jmenoval ho vrchním stájníkem a trenérem svých koní.

Takže Frank koně „zajížděl“, trénoval, dřel jako blázen, ale všechnu pomyslnou smetanu slízli žokejové. „K čemu mi je, že jsem vrchní stájník!“ naléhal na Fraylinga pořád dokola, když se jel dostih. „Já chci jezdit!“ trval na svém Hayes. Ale vše bylo marné. Byl takovým tím „černým vzadu“, který jen dovedl vítězného koně do stáje, odsedlal, vytřel ho do sucha, a pozoroval slavící žokeje. Byl zatrpklý, popudlivý a stále častěji se s žokeji hádal. Ti se mu totiž posmívali a nezřídka došlo i k fyzické inzultaci.

Ale i smůla se jednou unaví a přijde štěstí. I v tomto případě jak jinak než v podobě ženy, která se rozhodla vzít osud (a Franka) do svých ruček. Něžná mladá slečna Ameila (Aimeé) Frayling, dcera nabubřelého chovatele, dostala od tatínka dárek. Klisničku Pusinku (Sweet Kiss, otec: Sir Wilfred, matka: Kissing Cup). Tehdy sedmiletá klisna podávala úžasné výkony na cvičné dráze a bylo jasné, že patří na start. Jenže tatínek nechtěl dceři svěřit žádného svého jezdce.

Slečna Frayling na konci května roku 1923 hladila Pusinku ve stáji, když se k ní přitočil Frank Hayes. Čekal na příležitost, aby ji zastihl samotnou a nabídl se. „Já pojedu, věřte mi, já vyhraji!“ naléhal. Jenže majitelka ho odmítla. Frank Hayes měl 64 kilogramů, což bylo na dostih příliš. Po přemlouvání ale nakonec kývla a rozhodla se dát mu šanci. Frank Hayes měl najednou naprosto šibeniční termín na splnění povoleného hmotnostního limitu pro dostih, který se měl jet už čtvrtého června.

Úplně zešílel, drasticky týral své tělo, nejedl, zvracel, potil se, celé noci běhal, až během pouhých pár dní zhubl z původní váhy na 58 kilogramů. Konečně mohl jet svůj první dostih. První a poslední.

4. června 1923 si nadšený Frank Hayes oblékl žokejský dres, vsedl na Sweet Kiss a neustále mával divákům. Teplý červnový den vylákal na dostihy spoustu lidí a Belmont Park praskal ve švech. Pusinka dostala kurz 20:1, a pětatřicetiletý (nebo dvaadvacetiletý, opět záleží na zdroji data narození) Frank se s ostatními řadil na startovním stanovišti. Měl ještě prohodit k žokejům: „To je dnes ale krásný den. Zapíšeme se do historie, uvidíte!“ zubil se. Jak blízko byl pravdě!

Odstartováno, před nimi bylo dvanáct steeplechase skoků. Favoritem byl Gimme, který se dostal do vedení, Sweet Kiss s Hayesem však neustále dotahovala vedoucího koně. Po celý dostih se držela dvě až tři délky od Gimme a diváci naprosto šíleli. Jenže se stalo něco nezvyklého - při nájezdu na poslední překážku se Frank Hayes v sedle posunul divným způsobem, jaksi poposedl dozadu a dopředu.

„Jako kdyby se zakymácel na vratké lodi při prudké vlně,“ opsal to později deník Auburn Citizen. Pak diváci zakřičeli znovu, protože Sweet Kiss do Gimme málem narazila. Oba koně se ale srovnali, skočili překážku a v cílové rovince Pusinka přelétla Gimme - o délku a půl vyhrála. Dupání a pískání se neslo celým areálem Belmont Parku, dostihoví diváci dostali vskutku nádhernou podívanou. Finiš to byl neuvěřitelný. Jenže to nejneuvěřitelnější mělo teprve přijít.

Frank Hayes svou klisnu nezastavil, Pusinka běžela dál. Navíc se sesunul na její krk. „Krásný doběh, dojatý žokej, který vyhrál ve svém prvním závodu, šeptá něco svému koni. Krásná chvíle, dojemná, určitě to jsou slova díků,“ rozplýval se hlasatel. Jenže už to začínalo být poněkud zvláštní, protože Hayes šeptal slova díků docela dlouho. Pak Sweet Kiss zpomalila, začala klusat a změna rytmu pohybu zvířete změnila i těžiště nebohého Franka Hayese, který konečně z koně spadl.

Slečna Frayling běžela ke svému hrdinovi, měla slzy v očích, křičela radostí, ale náhle shledala, že je něco hodně, ale hodně špatně. Hayes se na zemi ani nepohnul, majitelka vítězného koně tudíž začala opět řvát - tentokrát hrůzou. Na místo už se řítil i lékař, doktor John Voorhees. Myslel si chvíli, že Hayes prožívá hluboké dojetí, jenže Hayes už neprožíval nic. Byl mrtvý. Deník Auburn Citizen v obsáhlém článku poněkud básnicky popisoval skon nebohého žokeje:

Frank byl na místě prohlášen za mrtvého. A co teď! Taková věc se ještě nikdy nepřihodila! Majitelé a trenéři se tlačili kolem mrtvoly a spekulovali jen o jednom: „Opravdu zemřel během závodu, nebo až v cíli?“ Bylo zcela evidentní, že během závodu, což potvrzovala i výpověď žokeje, který jel Gimme. „Když jsme se málem srazili, podíval jsem se, co se to sakra děje a jemu poskakovala hlava jako nějaké hračce!“ drmolil vyděšený jezdec.

Byla přivolána policie a po konzultaci se soudním lékařem mohl hlasatel zděšeným divákům oznámit: „Zemřel při nájezdu do cílové zatáčky, sesunul se a způsobil, že Sweet Kiss vybočila a málem způsobila srážku (…) vzhledem k tomu, že pravidla uvádí, že žokej musí zůstat v sedle až do projetí cílem, je tímto vítězství Sweet Kiss považováno za oficiální. Bez vážení.“

Oficiální příčinu smrti stanovil patolog až po pitvě nebohého Franka - srdeční infarkt, způsobený kombinací vzrušení z dostihu a přísným a drastickým tréninkem. Souvislost s extrémním hubnutím v krátkém časovém intervalu je zcela evidentní. Souběh všech těchto faktorů způsobil smrt nadšeného žokeje, který se nějakým zázrakem udržel v sedle i po smrti. Dostal svůj zápis v Guinnessově knize rekordů jako první žokej (a vlastně první sportovec vůbec), který proběhl čili dostal se do cíle jako vítěz, který byl ale prokazatelně mrtvý.

Neskutečná událost, která dodnes nemá obdoby, ještě dlouho rezonovala nejen dostihovým sportem. Bylo v tom něco tak morbidního a zároveň vzrušujícího, že povýšilo pojem „srdcař“ na zcela novou úroveň. A samozřejmě se začalo také vtipkovat. Bizarní okolnosti smrti Franka Hayese vešly do karikatur, vtipů i rčení. „Dej si pozor, ať nedopadneš jako Hayes v dostihu!“, „Jdeš se projet na koni? Radši se přivaž k sedlu, kdybys umřel, tak ať se vrátíš domů…“ a podobně.

Sweet Kiss, která vůbec za nic nemohla, si vysloužila přezdívku „Sweet Kiss of Death“. Z Pusinky se stal Polibek smrti. Už nestartovala nikdy a nikde, pověrčiví žokejové na ni odmítali usednout. Není divu. Ale špatně nedopadla. Podle amerických záznamů o chovných koních v nich Sweet Kiss figuruje jako matka několika docela úspěšných šampionů. Alespoň tak.

Tři dny po svém „slavném a epochálním“ dostihu byl Hayes pohřben na hřbitově Holy Cross Cemetery v Brooklynu v New Yorku, oblečený v barevném závodním dresu, který měl na sobě ve svém prvním a posledním závodě. Neuvěřitelný příběh, který dodnes nemá obdoby. A doufejme, že hned tak mít nebude.

Příběh Franka Hayese, první mrtvoly, která zvítězila.

Frank Hayes (žokej) – Wikipedie (wikipedia.org), Who Was Frank Hayes? – Horse Racing-Facts, Speciální zaměření: Sweet Kiss (Of Death) – @funnyhorsenames na Tumblr, Frank Hayes: The jockey who won a horse race despite being dead | CNN,