Krysí král: hrůzné pletence krys se spojenými ocasy děsily Evropu. Největší klubko najdeme v muzeu

Rok 1748, Großballhausen, Durynsko. Starý mlynář Johann Heinrich Jäger šel ještě večer na obhlídku mlýna. Kontroloval, jestli někde neleží rozsypané obilí, jestli jsou všichni na svém místě, jestli ten mladý kluk, kterého ráno přijal do služby, nenechal někde válet popel z kamen. Pořád měl pocit, že slyší nějaké pískání. „Už mi hvízdá v uších, jsem starý,“ broukl si pro sebe Johann, zhasil fajfku a odebral se do obytné místnosti. Ale pískání neustávalo. „To je snad ve zdech,“ upřela pohled stěnu mlynářka. Spolu s manželem přitiskli ucho k zádveří a poslouchali. Pískání, škrabání.

„Zase krysy. Kdy se jich zbavíme!“ zavrtěla hlavou žena. „U mlýna to jinak nejde. Zítra půjdeme na lov, pár jich ubijeme, je třeba ještě pár koček,“ pohladil mlynář chlácholivě manželku, která se otřásala hrůzou a odporem. „Tohle ale nejde! Propánaboha, tady musí být někde obrovské hnízdo! Vstávej!“ třásla uprostřed noci s mlynářem znepokojená paní Jäger. Mlynář vyskočil z postele, rozžehl lucernu a poslouchal. „Nahoře. Ve stropě,“ šeptala paní. Muž vzal lopatu a silou šťouchl do stropní konstrukce. Když mlynářka viděla, co spadlo do světnice, začala řvát hrůzou. Přidal se i starý mlynář.

Seběhl se vyděšený personál mlýna a stárek ztuhl na prahu místnosti: „Král. Máme tady Krále! Všichni se modleme!“ vybízel zděšeně. „Ten Král je živý!“ začal ječet mladý klouček, který nevydržel ani první noc nové služby a pelášil z mlýna pryč. „Živý Krysí král! Ve mlýně je živý Krysí král!“ hulákal a tloukl do oken chaloupek. Ženské se křižovaly v posvátné bázni. Pan purkmistr se oblékl a běžel do mlýna.

Tam spatřil příšernou a odpudivou věc: 18 živých krys bylo spojeno ocasy, rozbíhaly se do všech stran, ale nemohly se hnout z místa. „Živého krále jsem ještě neviděl!“ šeptal zděšeně starosta, „Lidi, co budete dělat? To abyste mlýn zapálili i s tímhle… a utekli odsud pryč! Už nemůžete nic dělat, kdyby byl Král mrtvý, spálili bychom ho, ale tohle?“ modlil se rychle představený.

Zpráva o tom, že se v Großballhausenu objevil Krysí král, obletěla celé okolí. Nález Krysího krále v počtu osmnácti ŽIVÝCH krys neměl v Německu do té doby obdoby. Mrtvé klubko se občas našlo - a lidé raději rodný dům děděný po generace opustili. Ale co s živým? Naštěstí lidé v Großballhausenu zachovali chladnou hlavu, zavolali kreslíře, Král dlouho nepřežil, krysy pochcípaly, byly ale důkladně zakresleny a nález Krysího krále zaznamenala kronika obce. Díky tomu tento případ známe.

Nebyl zdaleka ojedinělý, jak by se mohlo zdát. Zlé znamení, nechutné stigma v podobě Krysích králů se objevovalo v zemích celé Evropy od středověku. Klubka Krysích králů jsou k vidění dodnes nejen v Německu. Co je to za hrůzu? Jak to se to vůbec může stát?

Krysí král je název pro několik (klubko) krys, které jsou k sobě připoutány ocasy. Ty jsou buď zauzlené nebo přilepené. Ale odborníci se ani v dnešní době nemohou shodnout na tom, jak tento bizarní fenomén z říše zvířat vzniká. Buď se ocásky slepí zaschlou krví a exkrementy, nechutná hmota ztvrdne a hlodavci jsou nenávratně spojeni, nebo Krysí král vzniká před narozením holých mláďat. Malé krysy se mohou ještě před vrhem proplést a plodové tekutiny spolu s krví pak dílo zkázy dokonají.

Podle další teorie jde o jakési obranné postavení - v roce 1963 vědci nalezeného Krysího krále, který obsahoval 17 mrtvých zvířat, dali pod rentgen. Ten ukázal, že ocasy jsou na mnoha místech zlomené - a zlomeniny byly i zhojené. Mohla tedy zvířata takto společně přežívat? Nálezy Krysích králů to potvrzují i vyvracejí a nedá se jednoznačně určit, proč jsou zvířata propletená tak pevně, že se jednoduše nerozpojí. Někteří Králové jsou utvořeni z holých mláďat, jiný Krysí král je složen z dospělých a vyrostlých exemplářů. A někdy vědci Krysího krále šmahem odmítnou jako naprostý podvrh.

„Podle anglických a francouzských zdrojů je Krysí král starý mýtus německy mluvícího světa, částečně také holandského a dánského, který vznikl z náhodných nálezů krys, které měly ocasy zauzlené při vzájemném boji - jednalo se o dva samce. Na další a velké tzv. Krysí krále je předpokládán zásah člověka, např. zlomyslné spletení ocasů zabitým krysám nebo manipulace za účelem mystifikace. Mimo střední Evropu, Francii, pobaltské státy a Dánsko – s výjimkou jednoho nálezu na Jávě – nebyli Krysí králové nikde tematizováni a nálezy vystavovány,“ stojí ve studiích skeptických biologů.

Tento vzácný jev je ale bezesporu neuvěřitelný. A pro toho, kdo nenávidí krysy a cítí k nim odpor, jen představa zauzlovaných hlodavců vyvolává pocit na zvracení.

Naši předkové cítili ještě něco jiného - posvátnou hrůzu, bázeň a obrovský strach. Objevení Krysího krále vždy znamenalo zlé znamení, stigma, cejch. Občas se dokonce stávalo, že lidé odmítali zůstat v domě, kde se Král objevil - ať živý nebo mrtvý a mumifikovaný - domy navštívil kněz, který je vykropil, ale ani po očistném rituálu se postižení vesničané do svého obydlí nevrátili a raději ho zapálili. Kde se objevil Krysí král, tam bylo vše označeno za prokleté, nečisté, hnusné, zlé a ďábelské.

V historických dobách byl Krysí král považován za extrémně špatné znamení a oznamoval například vypuknutí epidemie nemoci. Přemnožené krysy roznášely mor, takže ono zlé znamení většinou vyšlo, zemřelo mnoho lidí - vždy po objevení Krysího krále. I název onoho děsivého a bizarního pletence hlodavců pochází od pověrčivých lidí. Když viděli někde kruh mrtvých krys, velice často uprostřed seděl živý jedinec. „Jako král na trůnu,“ šeptali si zděšeně lidé. Proč tomu tak bylo, nevíme. Možná kanibalismus drobných zvířat, silný jedinec si přišel do spletence "ukousnout"? Je to možné.

A nebo zaúřadovala bujná fantazie spolu s nesmírným znechucením a strachem - a Krysí král byl na světě. Případ mlynáře z úvodního příběhu nebyl jediný - jen v Německu byly nálezy Králů sice vzácné, ale ne tak, jak by se předpokládalo při tak unikátním jevu. To nahrává tezi, že většina Krysích králů byla vytvořena lidmi. Když se totiž Král objevil ve stavení, často se stávalo, že obyvatelé jednoduše utekli. Báli se smrti. A na jejich mlýn, pilu nebo hospodářství čekal nějaký vykuk, který je pomocí Krysího krále „bez výstřelu“ vyhnal a jejich majetek si zabral. Jednoduché a prosté - a nahrává to teorii o lidském zásahu ve všech případech Krysích králů. Ale vždy je tu nějaké JENŽE.

Krále najdeme v muzeích, naložené v lihu, zakreslené i nafocené v odborných publikacích. Jak je to možné? Proč odborníci rentgenují zamotané ocásky mrtvých krys? Protože jim to nedá. První nálezy Krysích králů sahají do patnáctého století, prvním zdokumentovaným je případ z roku 1564. Pletence obsahovaly většinou šest až devět zvířat, ale jako kdyby postupem doby (nebo zásahu lidí?) klubka narůstala.

„V květnu roku 1828 našel mlynář při demolici komína na mlýně v německém městě Buchheim krysího krále, který se skládal až z 32 vysušených a holých krys, zřejmě ještě nedospělých jedinců. Tento skutečně obludný pletenec krys je možné ještě dnes vidět v muzeu v německém městě Altenburg, kde je tento vycpaný unikát stále uložen.“ popisuje Kabinet kuriozit opravdu příšerný exemplář. A zdokumentovaných nálezů Krysích králů přibývalo. Döllstädt v Durynsku, rok 1822 - dělníci v dutém podkrovním trámu stodoly našli dva Krysí krále.

Jeden obsahoval 28 ŽIVÝCH hlodavců (!) a druhý 14 mrtvých. Na vlastní oči tyto příšerné kruhy vidělo celé město. A dutina, kterou dělníci poškodili, byla bez známky jakéhokoliv venkovního zásahu: „Člověk by tam ani ruku nestrčil, neprošla by,“ konstatuje muzeum v Altenburgu. A tak to pokračovalo dál: Erfurt - 11 krys, Dellfeld - 10 krys -tento Král je k vidění v zoologickém muzeu ve Štrasburku.

„Téměř vždy se jednalo o krysy rodu Rattus rattus, odborně nazývaný jako krysa obecná. Výjimkou bylo nalezení polních krys, které se našly na indonéském ostrově Jáva, kde tvořilo pletenec 10 mladých jedinců. Naposledy se našel krysí král v roce 2005 na farmě v estonském městě Võrumaa, kde farmář Rein Koivu našel pletenec 16 jedinců, z nichž bylo sedm krys naživu. Záhadou pro odborníky proto je, jak mohli pletence někdy i dospělé krysy vůbec přežívat.“ doplňuje Kabinet kuriozit.

Pozůstatky Krysích králů jsou k vidění v muzeích v Hamburku, Göttingenu a Stuttgartu. Živý Krysí král byl spatřen 21. srpna 2021 na melounovém poli v ruské Stavropolské oblasti. Fenomén hlodavčích pletenců postupně vymizel. Nálezy z dvacátého století jsou už jen ojedinělé. Podle některých za to mohou lepší hygienické podmínky či vytlačení potkana domácího robustnějším potkanem hnědým.

Nebo už lidé neměli potřebu plést krysám ocasy. Další možností je, že Králové jsou stále mezi lidmi, ale jejich nálezy už se neohlašují - z jednoduchého důvodu - lidé ztratili víru, pověrčivost, strach i bázeň. Pokud Krysího krále najdou, tak si ho nevšimnou. Nebo si neuvědomí, co leží přímo před nimi.

Bizarní Krysí král ovlivnil i umělce. Čajkovskij, Arndt, Pratchett - ti Krále do svých Louskáčků, hororových pohádek či Zeměplochy dosadili v plné parádě. Hrůzná klubka inspirovala sochaře, malíře nebo hudbu. Král se objevil i v seriálech nebo počítačových hrách.

Je to bezesporu nevšední, poměrně děsivá a zvláštní „věc“. „Nikdo neví co to je, ale jsou toho plná muzea, tak na tom něco být musí,“ zní krásné shrnutí fenoménu Krysích králů od návštěvníka Altenburgu, který viděl jejich mumifikovaného Krále v plné parádě a nemohl se z toho dlouho vzpamatovat.

A co vy? Nemáte chuť se tam zajet podívat? Nebo se raději budete rozhlížet kolem sebe, jestli Krysího krále neuvidíte? Kdo ví!

Zpracováno podle: Altenburger Rattenkönig, Fenomén: Krysí král, Kabinet kuriozit, Krysí král, The Rat King, Wikipedia.org