Slavný Gregory Peck tragicky ztratil syna, málem zemřel v Karlových Varech a měl rád český humor

V roce 1996 uvítala Česká republika hvězdného hosta 31. Mezinárodního filmového festivalu. Hollywoodská legenda Gregory Peck ale z karlovarské atmosféry mnoho neměl. Sotva z rukou Jiřího Bartošky převzal Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu, všimli si lidé, že je s Peckem něco špatně. Sympatickému herci, který rozdával úsměvy na všechny strany a choval se velice vstřícně a mile, se totiž udělalo nevolno. Organizátorům nic neřekl, rozhodl se, že zatne zuby a půjde to. No nešlo. Akutní zánět slepého střeva nerozeženete zatnutím zubů!

Americký herec byl převezen do karlovarské nemocnice, kde mu bylo místními lékaři operováno slepé střevo. Prý se jim na stůl dostal ne za pět dvanáct, jak se říká, ale za vteřinu dvanáct. A pro karlovarské chirurgy to nebylo nic jednoduchého - byli pod bedlivým dozorem celého filmového světa, protože zpráva o tom, že Gregory Peck je v ohrožení života, se rozlétla jako blesk. Když byl po úspěšné operaci, všichni si oddechli. V nemocnici se Gregory Peck choval jako vzorný pacient a velice dobře si uvědomoval, že měl namále a že mu místní lékaři zachránili život.

Do nemocnice byla vyslána i zdravotní sestra z hotelu Thermal Renata Kirchnerová, která uměla anglicky a překládala veškerou konverzaci s držitelem Oscara. V rozhovoru pro magazín e15 vzpomínala: „Svému andělovi v bílém. S láskou Gregory Peck. Dodnes mám tu fotku doma schovanou, i když nápis na ní už vybledl,“ smála se. „Bylo mu velmi špatně a myslím, že byl nakonec opravdu rád, že utekl hrobníkovi z lopaty. My jsme byly spíše jako soukromé sestry, taková zdravotní hlídka navíc. Musely jsme být diskrétní, spíše v pozadí. Jedna sestra byla vlezlá a hned ji poslali pryč. Nezapomenu na tu kytici, kterou mu do nemocnice poslali organizátoři festivalu. Byla tak šíleně obrovská, že ji museli dát do kýblu, aby stála,“ vzpomínala Renata Kirchnerová.

Gregory Peck také dostával stovky dopisů od lidí z celé republiky. Byly v nich slova podpory k brzkému uzdravení. Zaskočený Peck takovou vlnu náklonosti od Čechů vůbec nečekal. Mimo dopisů chodily i dárky a květiny, české ženy svému filmovému idolovi pekly štrůdly nebo koláče. Během své hospitalizace si nechal dlouhé hodiny vysvětlovat český humor. „Záhy jsem pochopil, že podle určitých úžasných pravidel českého humoru může být i hořká pravda ohromně legrační,“ řekl po propuštění z nemocnice.

Místní lékař, který jej operoval, se stal jeho osobním přítelem a Gregory s ním zůstal v kontaktu až do své smrti. Je to jen perlička z našeho prostředí, ale zcela vypovídá o povaze tohoto úžasného herce. Žádné manýry, žádná nafoukanost. Naopak. Pokora, obdiv a přátelský úsměv. Jaký byl životní příběh krásného a talentovaného chlapa, který svůj filmový talent považoval za dar a vypracoval se z chudého řidiče náklaďáku až k legendě stříbrného plátna?

Slavný, krásný a smutný Gregory Peck.

Slunná Kalifornie se stala domovem Bunny a Gregoryho Peckových, kteří si v přímořském městečku La Jolla (okrajová čtvrť San Diega) otevřeli lékárnu. Otec byl chemik, dodělal si farmacii a pátého dubna 1916 přivítali na svět syna Eldreda. Tak znělo původní jméno Gregoryho Pecka. Jeho kořeny byly skotské a irské, matka měla svou domovinu v Anglii. Mix genů nadělil Gregorymu velice, ale velice pohlednou tvář, vysokou postavu (192 cm) a ohebné tělo. V dětství ale malý Eldred šťastný nebyl. Když mu bylo pět, rodiče se rozvedli. Skončila tím sice dlouhá éra nechutných hádek a vzájemného napadání, jenže kluk najednou neměl kam jít - ani jeden z rodičů neprojevil zájem. Chtěli prý „načas“ žít každý sám.

Syn skončil u babičky, která řekla dceři něco velice peprného a Gregoryho si vzala k sobě. Rázná a energická paní dala vnukovi všechno - základy chování, slušnosti, víry, a také mu ukázala svět, kterému propadla i ona - film. S babičkou chodil Gregory Peck do kina snad každý den. Viděl všechny filmy té doby, mnohdy ještě němé, obdivoval herecký svět. Babička ho dlouho snít nenechala, už v deseti letech ho poslala do velice přísné katolické vojenské školy. Ale Peck na tato svá dětská léta velice rád vzpomínal. Vojenská akademie svatého Jana v Los Angeles prý byla: „Zkouškou, kterou jsem prošel. Měl jsem to tam rád. I když ostatní nadávali, že je to tam přísné, mně to naopak vyhovovalo. Pevný řád a disciplína. Tam jsem zjistil, že mám svaly a k čemu je mám. Začal jsem sportovat.“

Ve čtrnácti letech už vesloval, jak to vždy v Americe bývá - ti nejhezčí a nejvyšší jsou veslaři, také hrál tenis a provozoval šerm. Jenže přišla smutná zpráva - babička zemřela. „Zavřel jsem se do šatny, kde jsem si sedl na bobek a brečel jsem dlouhé hodiny,“ vzpomínal pohnutě Peck ve svém životopise. Musel se vrátit do San Diega za otcem. Ten ho přijal velmi bodře, Peck naopak velice chladně. Nikdy rodičům jejich odmítnutí neodpustil. Není divu. V San Diegu maturoval a postoupil na univerzitu, kde znovunavázal na kariéru veslaře. A také začal brát první herecké lekce, tehdy se to jmenovalo „učení veřejného projevu“, kde pracoval s hlasem a výrazem tváře a těla.

Gregory Peck nevěděl, čím se má stát. Herectví ho lákalo, ale chtěl mít něco jistého. Rozhodl se pro medicínu. „Ty a doktor!“ prohlédl si urostlého opáleného hezouna jeho spolužák z bratrstva Epsilon Eta, „To máš o budoucnosti rozhodnuto. Když se takhle podíváš na ženskou, dveře se ti v ordinaci netrhnou!“ Peck se plaše usmíval, přestoupil na slavnou Berkeley University a aby zaplatil školné, dělal opravdovou holku pro všechno. Myl nádobí v kuchyni, doučoval slabší spolužáky, ale pořád mu něco chybělo. Herectví.

Na Berkeley bylo provozováno tradiční studentské „Malé“ divadlo. Herecký lektor Gregoryho Pecka se o mladíka stále více zajímal. Líbil se mu jeho hlas, sytý a hluboký, obsazoval ho během posledního ročníku do slavných her, kde získával hlavní role a celá univerzita byla na nohou, když hrál ten vysokej hezoun. Už na univerzitě se chodilo „jen na něj“, což je taková ta obligátní herecká meta. Gregory Peck hraní propadl a propadl také ve škole čili nedokončil ji. Chyběl mu jeden jediný ročník k získání lékařského titulu. Někdy se člověk až diví, co jsou tito nadaní herci schopni obětovat pro splnění svého snu. V případě Pecka to byla celá budoucnost lékaře.

Velice dobře se učil, přemlouvali ho: „Dokonči to, prosím tě, umění je pomíjivé, něco se ti stane, zraníš se a už si ani neškrtneš, zato lékařem budeš do smrti!“ Ale marně. Eldred Peck si vzal své druhé křestní jméno (Gregory měl v rodném listě po otci, Eldred G. Peck), sbalil se a odjel naslepo do New Yorku. Tam se přihlásil na slavnou školu herectví u Sanforda Meisnera. Jenže neměl ani cent. Neměl kde bydlet ani co jíst. Spával na lavičce v Central Parku, nestyděl se „dojíždět“ zbytky z košů, v roce 1939 natíral Rockefellerovo centrum (v plošině ve výšce, kterou raději neodhadovat), pak byl vrátným, turistickým průvodcem i modelem pro pánské reklamy.

Pecka dokonce oslovil nějaký špinavý producent pornofilmů a přemlouval ho, aby si střihl roli v tehdy tajném gay pornu. Gregory Peck neodbytnému mužíčkovi vrazil obrovskou facku a šel řídit náklaďák. Za volantem strávil rok, projel celé Státy, aby toho nechal kvůli divadlu. Jak jinak. Ve Virginii dokonce hrál jen za jídlo. Jako nějaký náš kočovný herec z předminulého století. Až tam dospěla jeho posedlost divadlem. Naštěstí si ho tam všiml pán, který měl styky na Broadway, takže se Peck vrátil do New Yorku, dostal pokoj v hotelu, a hrál na slavné scéně. A to tak, že lidé tleskali vestoje. Psal se rok 1941, svět se zmítal ve válce, ale Peck byl zproštěn vojenské služby kvůli zranění zad.

Nejprve všichni tvrdili, že si je zranil při sportu, což se celý život snažil herec vyvracet: „Zranění jsem utrpěl při lekci tance. Jednoduše jsem nezvládl figuru, přepadl jsem dozadu a něco mi v zádech prasklo. Páteř ne, nebojte, tu má pořád. A rovnou. Jen - v Hollywoodu si asi mysleli, že hodiny tance nejsou dost mačistické, že nebudu dost chlap, když se tohle zjistí. Tak trvdili, že jsem se zranil při veslování. Celé roky se snažím to uvést na pravou míru!“ Poté, co se krásný a mužný idol proslavil na divadle (a to velice, hrál v padesáti různých rolích během dvou let, což je výkon obdivuhodný), začala se psát filmová kariéra hvězdné legendy.

První filmovou roli získal jak jinak než ve vojenské uniformě, která mu padla jako ulitá, ač vojákem ve skutečnosti nikdy nebyl. Měl ohromující figuru a byl pro tyto uniformní válečné role jako stvořený. Romance Dny slávy sice propadla, ale o kariéře bylo rozhodnuto. Následovala plejáda filmů. A o žádném se nedá říct, že by to byl jednoznačný propadák. Gregory Peck zkrátka uměl hrát. Měl kultivovaný a příjemný projev, velice mužnou tvář, postavu, hluboký hlas, nebál se výzev i kostýmních rolí. Jeho filmografie je ohromující a co film, to perla - samozřejmě s výjimkami, ale fanoušek si vždy najde ten „svůj“ film, na který nedá dopustit.

Tak jen vyjmenujeme ty filmy z nejslavnějších: The Keys of the Kingdom (první nominace na Oscara) Rozdvojená duše (slavný thriller Alfreda Hitchcocka s Ingrid Bergman, se kterou měl Peck v té době vášnivý milenecký vztah), The Yearling, po kterém následoval Peckův první western - Souboj na slunci. V něm exceloval a hlavně se stal naprostým sexuálním symbolem té doby. Romance z Divokého západu je totiž plná na tu dobu odvážných erotických scén.

Pak už následovaly filmy nejslavnější: Džentlmenská dohoda, Případ Paradienová, Žluté nebe, válečný Přímo nad hlavou, slavný Pistolník, Kapitán Horatio Hornblower, David a Batšeba, Svět ve tvých rukou, Sněhy Kilimandžára, úžasný film Prázdniny v Římě, Milionová bankovka, Velká země, Lidé z temnot, Purpurová pláň, Muž v šedém flanelovém obleku, Bílá velryba (hrál kapitána Achaba a při natáčení téměř přišel o život, když se s ním převrhla loď v rozbouřeném moři), Módní návrhářka, Bravados, Pahorek Pork Chop, Na břehu, slavná a hvězdně obsazená Děla z Navarone, Mys hrůzy.

V Americe jako povinná četba adaptovaný slavný film Jako zabít ptáčka, kde Peck rozehrál part právníka Atticuse Finche a získal za něj Oscara, patří právem do hvězdné filmové síně slávy. Hoši z Brazílie, Jak byl dobyt Západ, Zajati vesmírem, Mackenovo zlato, Držím se v řadě, Přichází satan!, Tichý protest, Peníze těch druhých, Portrét, Šarlatový a černý… Jen výběr těch nejslavnějších filmů.

Gregory Peck a ženy, to byla kapitola sama pro sebe. Ale na rozdíl od jiných hvězd své doby byl Peck vůči něžnému pohlaví velice zdrženlivý. Mohla za to i jeho víra, které během života čím dál více propadal. Dokonce v jednu chvíli přemýšlel o nástupu do katolického semináře - chtěl se stát knězem. Ale nepředbíhejme. Jeho první ženou se stala už v roce 1942 finská imigrantka Greta Kukkonen. Ta svého manžela podporovala i finančně - myla někde v kuchyni nádobí, aby mohl hrát. Pak se stala modelkou a všechny vydělané peníze dávala Gregorymu na jeho herecké hodiny. S Gretou měl Peck tři syny - Jonathana, Stephena a Careyho Paula.

Vypadalo to jako idylka, jenže Gregory Peck se během manželství zamiloval. Okouzlila ho Ingrid Bergman (asi si na tyto skandinávské typy potrpěl). V rozhovoru pro časopis People se svěřil: „Jediné, co mohu říct, je, že jsem ji opravdu miloval, a myslím, že tady bych se měl zastavit… Byl jsem mladý. Ona byla mladá. Týdny jsme se věnovali blízké a intenzivní práci. Zamilovali jsme se do sebe. Bylo to krásné, já ztratil hlavu i srdce. Ingrid také. Skončilo to v slzách, na obou stranách…“ hovořil Gregory i po mnoha a mnoha letech velice pohnutě a dal si hlavu do dlaní. Musel to být skutečně silný cit. Greta požádala o rozvod, který byl proveden v roce 1955. To už měl ale Peck jinou - a nebyla to Ingrid Bergman.

Véronique Passani byla reportérka, která s hercem dělala rozhovor v Itálii, kde natáčel své Prázdniny v Římě. Vzali se na Silvestra roku 1955, ale oddával je smírčí soudce. Jako věřící a praktikující římský katolík neměl Gregory Peck nárok na nový sňatek „před tváří Boží“, jak se tak říká. Nicméně s Véronique zůstal až do své smrti a měli dvě děti - Anthonyho a dcerku Cecilii. Zdálo by se, že má Gregory všechno. Vytouženou dceru, slávu, peníze, moc, víru, štěstí. Bohužel, jeho nejstarší syn Jonathan se 26. června 1975 ve svém domě zastřelil. Téměř šedesátiletý herec tomu nemohl uvěřit. Prostě nemohl.

Pár hodin před sebevraždou se synem mluvil, nic nenasvědčovalo tomu, že veselý a hodný muž něco takového chystá. Nikdy se nikdo nedozvěděl důvod, nikdo neví, co k tomu Jonathana vedlo. Gregory Peck byl natolik zdrcený, že propadl neskutečné depresi, začal pít, ač se předtím alkoholu ani nedotkl, měl výčitky a chtěl vstoupit do kláštera. Měl už dokonce domluvený termín nástupu. Chtěl spálit mosty, zavřít se mezi kněze a modlit se. Rozmluvili mu to. Nejhorší rodičovskou noční můru musel překonat. Jeho druhý syn Stephen měl navíc trauma z války ve Vietnamu a potřeboval tátu. Gregory se vzpamatoval, vrátil se k rodině, ale skvrna a šrám v duši už mu zůstal nadosmrti.

Gregory Peck nebyl jen hercem, choval také plnokrevné koně a dosáhl s nimi významných úspěchů. Angažoval se v politice a díky své slavné tváři měl všude dveře otevřené. Vystupoval například proti válce ve Vietnamu. Gregory stárnul s grácií, uznal, že už na herectví nemá, stáhl se z veřejného života a vždy usměvavý a milý herec se jen objevoval na předávání různých vyznamenání.

„A také pořád něco odhaluji. Sochy, busty, stříhám pásky,“ smál se v roce 2000 při vernisáži neznámého sochaře, protože Peck a jeho rodina pomáhali mladým a nadějným (nejen) umělcům, aby se prosadili. Dobře si pamatoval svoje hladové začátky!

Gregory Peck zemřel 12. června 2003 ve spánku na bronchopneumonii ve věku 87 let ve svém domě v Los Angeles. Je pohřben v katedrále Panny Marie Andělské v témže městě. Jeho pohřbu se účastnily tisíce a tisíce lidí, slavné osobnosti i prostí lidé. Slavný herec zanechal ve světové kinematografii nesmazatelnou stopu. A také v srdcích diváků.

Málokdy se najde tak skromný a milý umělec, který neměl hvězdné manýry, choval se jako normální člověk a oblíbil si český humor.

Zpracováno podle: Pečovala jsem o nemocného Gregory Pecka | e15.cz, Gregory Peck – Wikipedie, Gregory Peck | Biografie | ČSFD.cz, Gregory Peck | Moviepedia | Fandom, Gregory Peck | Voice over and voice acting Wiki | Fandom