Článek
Hrál vedle Marlona Branda nebo Jamese Deana a společně představovali nové typy hrdinů a filmových rebelů. Těžko by se hledal ve své době slavnější, obletovanější a talentovanější americký herec. Byl čtyřikrát nominován na Oscara. Natočil pouhých 18 filmů, přesto se nesmazatelně vryl do historie světové kinematografie.
Jeho talent byl totiž skutečně nesmírný, to o něm tvrdil naprosto každý - kolegové, producenti, divadelníci. Už jako vyrůstající chlapec exceloval na slavné Broadway. V jednu chvíli se o něj dokonce majitelé studií poprali - a to doslova, tekla krev. V jeho herecké kariéře můžeme dokonce najít jednu velice výraznou českou stopu.
Monty Clift v roce 1948
Dalo by se říct, že Clift se narodil na šťastné planetě. Měl krásnou, ostře řezanou, ale přesto „klukovskou“ tvář, vysokou šlachovitou postavu, osobní kouzlo, charisma, které by mohl rozdávat na potkání. A to není jen nějaké klišé, jak se to tak říká, ale holý fakt. Říkali mu miláček Bohů nebo božský Monty. Zástupy fanynek naprosto uhranul. Málokdy se totiž usmál. Stále zadumaný, záhadný, to se prostě ženám líbilo.
A když se usmál, tak bylo „vymalováno“, jak bychom řekli. Hluboce ho milovala Liz Taylor. Milostné dopisy, které se zachovaly, svědčí o skutečně velké lásce z její strany.„To měl dobrý, a co dál jako?“ může někdo namítnout, protože zatím je to samý superlativ. Skutečný talent nad talenty. Jeho život byl určitě jako z pohádky.
Takový hezký chlapec… Bohužel ne nadlouho.
Jenže nebyl. Jeho úspěch i život měl krátké trvání. Tragédie stíhala tragédii, v osobním životě zažíval jeden omyl za druhým. Poznamenalo ho divné dětství a nevyhraněná sexuální orientace. V době, která gayům nebo bisexuálům skutečně nepřála, se musel skrývat. Stejný problém měl i James Dean. Ten dokonce Clifta tak trochu pronásledoval - chtěl za každou cenu mít jeho „skalp“. Monty si musel kvůli narušenému mladému herci změnit telefonní číslo.
Zkoušel, experimentoval, miloval i nenáviděl. A byl nenáviděn. John Wayne ho nesnášel takovým způsobem, že mu při natáčení jejich společného filmu Red River plivl do tváře. A to nejednou. Téměř smrtelná autonehoda málem ukončila jeho život, sice přežil, ale s hrůzostrašným zraněním tváře. Elizabet Taylor mu zachránila život. Když ve věku pouhých 45 let zemřel, začali se všichni ptát - proč?
Smutný život hrdiny, který se mohl stát legendou z největších - Montgomery Clift.
Osudová láska slavné Kleopatry
Rodina mírně řečeno podivná aneb matka odnikud
Montgomery Clift se narodil do bohaté rodiny. Ale rodina to byla tak trochu bizarní - nikdo vlastně vůbec nevěděl, kdo je kdo, odkud pochází a kam směřuje. Cliftovi sídlili v Nebrasce, konkrétně v Omaze. Otec William Brooks „Bill“ Clift (1886–1964), byl viceprezidentem společnosti Omaha National Trust Company, matka Ethel Fogg „Sunny“ Anderson Clift (1888–1988) nebyla nikdo. Alespoň tak sama sebe označovala.
Byla totiž adoptovaná, což se dozvěděla ve svých osmnácti letech. A bylo zle. Do té doby nadaná studentka a premiantka, která své rodiče milovala, se úplně přeměnila a začala pátrat po své pravé rodině. Byla doslova posedlá. Umínila si, že musí být aristokratického původu, vybájila hotové příběhy o tom, že je potomkem důstojníků, šlechticů, generálů. Vždy prý věděla, že je něco víc. Zajímavé je, že když tedy skutečně své pravé rodiče vypátrala, ukázalo se, že měla celou dobu pravdu. Její skuteční rodiče patřili do velmi zámožné rodiny s urozenými kořeny.
Montgomery Clift v roce 1954
Problém nastal, když jim zazvonila u dveří. Se ztracenou (a přísně utajenou) dcerou nechtěli mít vůbec nic společného. Sunny celý život strávila tím, že se pokoušela s příbuznými navázat kontakt. Byla někdo a nebyla nikdo, tak sama sebe charakterizovala. Tahle dvojakost a jakési rozpolcení vládlo v celé domácnosti. Porodila tři děti, Williama Brookse Clifta Jr. (1919–1986) a 17. října 1920 Sunny přivedla na svět dvojčata, dceru Robertu Ethel a syna Edwarda Montgomeryho.
A rozhodla se, že je bude vychovávat jako aristokraty. Bohatému otci to vyhovovalo, byl tak trochu pozér a rád se chlubil penězi a „vycepovanými“ dětmi. Od útlého dětství museli sourozenci chodit na hodiny klavíru, zpěvu, tance, baletu. Byli skutečně jako malá princátka. Chůvy, učitelé, vychovatelé, ti všichni s rodinou jezdili po Evropě, trávili život na jachtách a v různých opulentních sídlech. Děti se naučily plynně francouzsky a německy a zažívaly život hodný dítek královských.
Jenže otec byl nejen bohatý, on byl tak trošku násilník - děti bil, zamykal, trestal zavíráním do různých skříní, pokud někdo z nich udělal něco špatně, hned pan viceprezident se sladkým okouzlujícím úsměvem vymyslel adekvátní „trest“. Montgomery měl od dětství jizvu, která se táhla přes hrudní koš až ke krku. Jednou z něj vylezlo, jak k ní vůbec přišel.
Ve slavné Červené řece (Red River)
Jako sedmiletý chlapec neudělal pořádný skok do bazénu někde na jachtě, kde rodina dlela mezi „smetánkou“. Tak se tatínek rozhodl k potrestání - nutil syna držet hlavu pod vodou tak dlouho, dokud mu nepraskla žláza na krku, jak se pokoušel dýchat. Následná infekce ze špinavé vody způsobila zánět a Montgomery v nemocnici po operaci málem zemřel.
Takové ty drobné rodinné radosti, jak by se dalo říci ironicky. Ale došlo i na tatínka. Po krachu na burze a následném období Velké hospodářské krize Bill zbankrotoval.
Najednou zůstal s holým pozadím a všichni jeho „přátelé“ se k němu otočili zády. Musel se přestěhovat do Chicaga, vzít místo nějakého vrátného a Sunny s dětmi dále cestovala. Díky neustálému otravování své zazobané rodiny dostala nějaké „odbytné“ a na manžela se vykašlala. Dostala děti do škol, pak na univerzity - prvorozený byl zapsán na Harvard a Ethel na Bryn Mawr College. Montgomery se vzepřel. Chtěl hrát. On už totiž hrál. A skvěle.
S Lois Hall - Zde bylo Cliftovi 18 let
Viděli jste někdy něco takového? Toho kluka chci!
Montgomery Clift hrál vždy. Od dětství, ve Švýcarsku, ve Francii, na všech různých cestách s rodiči se vždy přichomýtl k nějakému divadlu. Matka vodila děti do světoznámých divadel - a vždy Montyho „strčila“ na jeviště. A on zcela nepřipravený prostě hrál. Stačilo mu, aby mu někdo z herců řekl jeho repliky a napodruhé už je uměl. Když se přestěhovali do New Yorku, stanul na slavné Broadway.
Bylo mu pouhých třináct let, když exceloval ve hře Fly Away Home. Matka ale chtěla, aby chodil do školy, zapsala ho na soukromou a prestižní (jak jinak!) Dalton School. Jenže Montgomery na školu kašlal, učitelé nad bezpochyby nadaným, ale totálním flákačem zlomili hůl. Tak hrál. A nebyl to jen nějaký takový ten herec, co se líbí, jenže musí si vše tvrdě vydřít, kdepak. Měl talent skutečně od pánaboha. Všichni na mladíka zírali jako na zjevení. Okouzlil v roli Toníka v Čapkově Matce.
(…) málokdy se najde u tak mladého člověka ztělesnění úžasné vyrovnanosti, obratnosti, talentu a přirozeného hereckého instinktu jako u Clifta.
V roce 1939 se Clift jako člen obsazení broadwayské inscenace hry Senná rýma zúčastnil jednoho z prvních televizních přenosů ve Spojených státech. Tato hra se vysílala během Světové výstavy v New Yorku. Když mu bylo pouhých dvacet let, hrál v proslavené hře There Shall Be No Night, která v roce 1941 získala Pulitzerovu cenu za drama. A už si ho samozřejmě všimli i producenti filmoví. Montgomery Clift se stal úplnou lovnou zvěří všech možný malých i velkých filmových studií. On se viděl v divadle, všichni ostatní ho chtěli mít na plátně.
S ženami to uměl - i neuměl
Jednou vycházel z divadla po představení - a už na něj jako vždy čekalo pár producentů s připravenou smlouvou. Handrkovali se o Montgomeryho jako o nějaké dobytče na trhu. Zatímco on utíkal do svého auta, producenti za ním. A ve finále se „velcí muži filmového průmyslu“ poprali mezi sebou přímo na ulici. Jeden musel být s přeraženým nosem převezen na ošetření, ostatní putovali do cely. A vše způsobil jeden zadumaný talentovaný mladý muž, který od divadla prostě nechtěl.
Clift chvíli působil i v rozhlase. Což o to, hlas na to měl, ale nebavilo ho to. Chtěl být v pohybu, chtěl se vyjadřovat celým tělem, nejen hlasem. Přesto i v tomto médiu slavil velký úspěch. Adaptace světoznámých děl jako Skleněný zvěřinec nebo Na větrné hůrce pro rozhlas byly velmi oblíbené a Clift zářil. Ale nebylo to nic pro něj. Navíc vypukla druhá světová válka. Montgomery nevěděl, jestli se mu „chce“ narukovat.
V roce 1953
Nebyl takový ten typ herce, který je chlapák a jde do války dobrovolně a stane se hrdinou. To byl třeba Bronson nebo Wayne.
Podařilo se mu přesvědčit publikum, že je archetypem nespoutané mužské sexuality, aniž by se vulgárně projevoval, jak by to udělala většina ostatních herců jeho věku a typu. Jak? Používal vnitřní ticho, neobvyklé pauzy ve svých projevech, neohrabané pohyby těla. Mluvil tak tiše, že ho chvílemi nebylo slyšet. Nevyzpytatelně měnil své nálady, od zádumčivé pózy k překypujícímu úsměvu…
Jenže osud poněkud tragikomicky rozhodl za Clifta - byl mu udělen status 4-F, protože celý rok 1942 strávil střídavě v divadle a střídavě na WC. Úplavice mu jaksi nedovolovala, aby se vzdálil kamkoliv jinam, natož na vojenskou základnu. Po válce byl stále na Broadway a cítil, že je čas na změnu. Bezprostředně po skončení války v září 1945 (v Cliftově předposledním broadwayském představení) si zahrál v divadelní adaptaci povídky D.H. Lawrence You Touched Me.
A když se tedy kvůli němu na ulici perou producenti, nakonec na nabídku kývl. A dobře udělal.
Red River
„Naplivu ti do ksichtu, hošánku!“
Slavný western Červená řeka se měl stát první velkou příležitostí Montgomeryho Clifta. Toho ale provázela mimo aury jisté tajuplnosti také spousta spekulací. A to o jeho sexuální orientaci. V té době to bylo něco neslýchaného. V kurzu byli „tvrdí hoši“, správní kladní hrdinové, prostě aby byl herec populární, musel být i opravdový chlap. Monty bezpochyby vizáží i projevem byl. Ale přesto. Začaly prosakovat řeči.
Na krásného Clifta fanynky pořádaly hony. V jeho věku a při obrovské popularitě už měli jeho slavní kolegové za sebou třeba dvě manželství, nespočet milenek, skandálů, vztahů s herečkami. Clift nic. A navíc to „nic“ bylo právě divné. Samozřejmě v tom měli všichni hned jasno - buď miluje někoho tajně, nebo je gay. Stejně jako v případě mladšího Deana, který svou kariéru teprve začínal, byl i Montgomery na milostném poli úplně mimo.
Užíral se, nevěděl „na co je“, trápilo ho, že nesplňuje jakási kritéria, která filmový průmysl bezohledně nastavil. Chlapský idol prostě musel mít po boku krásnou ženskou, nic jiného neexistovalo. Clift však experimetnoval - jeho postelí prošla řada žen i mužů. Proslul větou: „V posteli mám rád muže, miluji ženy.“
Zákulisí vyhroceného natáčení Red River - režisér instruuje Wayna a Clifta.
Při natáčení Red River už se o jeho bisexualitě mluvilo nahlas. Navíc se provalil poměr s hereckým kolegou Johnem Irelandem. John Wayne, který hrál vedle Clifta hlavní roli, tohle prostě nemohl snést. Arogantní „Vévoda“ ztělesňoval typ pravého chlapa. A nemohl vystát, doslova nenáviděl všechny tyhle „slečinkovské“ kluky. Wayne byl proslulým rasistou a odmítačem všech možných „úchylů a hošánků“, jak tomu říkal. A teď měl hrát s Montgomery Cliftem.
Nenáviděl mladého herce tak strašně, že trval na jeho přeobsazení. Producent však na Montym trval. Wayne se tedy začal chovat jako blázen: „Tak dobře, jak chcete, však já to tomu buzerantovi ukážu,“ řval Wayne na štáb a režiséra. Každý den „pozdravil“ Montyho tím, že mu plivl do tváře. Doslova ho vyzýval na souboj, provokoval, chtěl, aby ho mladý herec napadl, aby „mohl konečně ztřískat tu jeho natrženou …..“ Doslova. Wayne se s tím nepáral.
Ale Montgomery se vyprovokovat nedal. Neustále se na Johna usmíval a kroutil hlavou, takové to gesto: „trhni si nohou, mně jsi šumák…“ Wayne zuřil a zuřil, nicméně natáčel a z Red River se stala legenda a Montgomeryho Clifta hvězda. Opravdová hvězda.
Jarmila Novotná
Jarmila, Oskar pro Ivánka a „moje lásko, můj osude!“
Další film Montyho Clifta má jednu málo známou, ale nesmazatelnou českou stopu. Drama Poznamenaní z roku 1948 otevírá citlivé téma válkou rozdělených rodin. Mimořádně působivý snímek Freda Zinnemanna vznikl jen pár let po skončení druhé světové války. Kromě amerického vojáka (Clift) jsou hlavními hrdiny příběhu dva Češi: maminku Hanu ztvárnila Jarmila Novotná, mezinárodně proslulá operní pěvkyně.
Jejího syna Karla představoval nadaný chlapec Ivan Jandl, jehož herecký výkon vynesl tehdejšímu Československu Zlatý glóbus a také prvního Oscara. Ivan Jandl si ho však kvůli tehdejšímu režimu nemohl osobně převzít.
V dalších letech Montgomery natáčel jeden film za druhým (Dědička, Zpovídám se). Během pěti let se dočkal tří nominací na Oscara za výkon v hlavní roli - za Poznamenaní, za roli dělníka v dramatu Místo na výsluní a do třetice za roli v legendárním filmu Odtud až na věčnost. Tento snímek znamenal Cliftův vrchol, vyvrcholila jím éra, kdy hrál mladé, bouřící se, charizmatické muže. A při natáčení Místa na výsluní se se poprvé setkal s Elizabeth Taylor.
Místo na slunci
Slavná herečka měla zrovna po rozvodu s Nicky Hiltonem. A jak to tak u ní bývalo, při spatření Montyho Clifta zahořela prudkým citem k zadumanému muži. Nebyla to jen nějaká její póza, byla skutečně zamilovaná. Montgomery chvíli nevěděl, jestli si z něj nedělá legraci, protože jeho sexuální orientace byla zatím sice na poli spekulativním, nicméně každý měl jasno. Každý, kromě Liz.
Moje lásko, moje velká lásko, šílená lásko, osude! Každou vteřinu tě vidím, všude ve všem. V každém. Tvoje oči, tělo, vlasy, hlas. Tvoje ruce, které hladí moje tělo. Můj Monty, můj navždy.
A Clift se zamiloval také. Muselo se v něm prát naprosto všechno, protože Liz zpočátku vůbec nevěřil. Zhruba v té době přestával Clift zvládat svoje pití. Zatím to ještě nějak „ukočíroval“, ale teď nevěděl, jestli se má smát nebo brečet, protože zamilovaná hollywoodská megastar a bisexuál Monty, to byla docela síla.
Přestal se úplně ovládat a pil od rána do večera. Jenže patřil k takovým těm lidem, na kterých to není vidět. Nebyl ožralý, nemíval opice, on byl pořád stejný. Alkohol ho jen uvolňoval, když byl pod tlakem. A pod tlakem byl navíc neustále. Navíc s Liz Taylor za krkem, jak bychom mohli říct s nadsázkou.
Se svou Liz
Začal dostávat milostné dopisy, které jsou skutečně velice procítěné a svědčí o hlubokém citu, který k němu chovala. O tom, jestli spolu něco měli sexuálně, Clift jako gentleman pomlčel, ovšem Liz toho v dopisech prozradila až moc - takže ano, měli. Dokonce používali jakési šifry, říkal jí „Bessie Mae“. Elizabeth Taylor svého „Montyho“ (což bylo její slovo pro něj) milovala neuvěřitelně. Clift jí pak musel říci, že ho přitahují více muži.
Oba plakali, objímali se. Liz Taylor byla známá svou vášnivostí, Clift čekal nějakou scénu, ale prý ho jen držela v náručí. Nezahořkla, naopak. Vzniklo mezi nimi velké a pevné přátelství, které přervala až Montyho smrt. Ale Liz mu měla ještě zachránit život. Podruhé už to bohužel nedokázal nikdo.
Mladý, krásný a talentovaný.
Kde mám obličej?
Velkofilm Raintree County, svého času nejdražší projekt studia MGM, měl opět pohromadě oba oblíbené herce - Clifta i Taylor. A měl být přelomový - bohužel hlavně pro Montgomeryho Clifta. Můžeme v něm totiž vidět záběry před a po. Byl dotočen až v roce 1957, natáčení začalo v roce 1953. V únoru 1952 se Liz v Anglii provdala za anglického herce Michaela Wildinga.
Manželé střídavě pobývali v Anglii a Kalifornii. S Montym měli vše vyřešené a pojilo je skutečné přátelství. Jen ji znepokojovalo jeho pití, ale věděla, že mu nemůže do ničeho mluvit, to nesnesl.
12. května 1956 se jako host zúčastnil večírku v Beverly Hills, který pořádala právě Liz Taylor. Kupodivu podle výpovědi přítomných, například herce Rocka Hudsona, Monty pil celý večer sodovku, nebyl prý opilý. Když z večírku spolu s hercem Kevinem McCarthym odjížděli, sedli každý do svého auta, Monty se rozjel z kopce přes klikaté serpentiny jako druhý.
V roce 1950
Během jízdy Clift vybočil z jedné ze zatáček a narazil do telefonního sloupu. Vůz se otočil a plnou rychlostí narazil do kamenitého svahu podél cesty. Kevin popisoval celou událost jako očitý svědek na policii. Je to strašné čtení. Strašné a autentické. A svědčí i o nesmírném hrdinství Liz Taylor.
Za sebou jsem viděl, jak se Montyho světla proplétají z jedné strany silnice na druhou, a pak jsem uslyšel strašlivou ránu. Ve zpětném zrcátku se mi objevil oblak prachu. Zastavil jsem se a běžel zpátky. Montyho auto bylo zmačkané jako harmonika u sloupu na skále. Motor běžel jako o život. Cítil jsem plyn. Podařilo se mi sáhnout do okénka a vypnout zapalování, ale byla taková tma, že jsem dovnitř auta neviděl. Nevěděl jsem, kde Monty je. Zdálo se, že zmizel. Běžel jsem, jel autem zpátky a posvítil si světlomety do Montyho auta. Pak jsem ho uviděl schouleného pod palubní deskou. Jeho tvář byla rozervaná – krvavá kaše. Myslel jsem, že je mrtvý. Jel jsem zpátky k Elizabeth, třásl jsem se jako list a bušil na dveře. „Stala se hrozná nehoda!“ Zakřičel jsem. „Nevím, jestli je Monty živý nebo mrtvý - rychle sežeňte sanitku!“ Mike Wilding a já jsme se oba snažili zabránit Elizabeth, aby s námi šla dolů k autu, ale ona nás zahnala jako tygr. „Ne! Ne! Jdu za Montym!“ zaječela a rozběhla se z kopce dolů. Byla jako rozlícená vlčice. Montyho auto bylo tak rozdrcené, že se nedaly otevřít přední dveře, takže Liz prolezla zadními dveřmi a přelezla přes sedadlo. Pak si dřepla a dala si Montyho hlavu do klína. Ten se začal dusit. On neměl obličej. Dejte mi napít… On neměl tvář. Některé zuby měl vyražené a dva přední zuby mu uvízly v krku. Zaražené. Nikdy nezapomenu na to, co Liz udělala. Strčila mu prsty do krku a vytrhla mu zuby. Jinak by se udusil. Nic z něj nezbylo. Z té tváře!!! To není tvář, proboha, co bude dělat? To ať radši nepřežije! Dejte mi napít…
Montgomery Clift utrpěl devastující zranění tváře. Zuby, které mu duchapřítomně Liz Taylor vytáhla z krku, by ho jistě zadusily. Jeden měl vražený v jazyku. Mimo otřesu mozku, který byl k tomu všemu vlastně naprostou prkotinou, Clift neměl tvář. Dolní čelist byla zlomena na několika místech, kost byla venku, čelist byla vytržená z kloubu. Spodní část tváře prostě nebyla - visela někde v místě krku. Nos neměl. Nárazem se mu rozdrtil a zarazil se do jamky.
Měl zlomené dutiny, přeražené lícní kosti, tržné rány. Hlava zůstala celá, ale prostě neměl obličej. Naštěstí nepoškozené zůstaly oči. Jinak bylo vše úplně na hadry. Když byl převezen do nemocnice (do sanitky došel sám), zdravotní sestry při spatření „tváře“ muže, ve kterém by nikdy nikdo nehledal slavného hollywoodského herce, omdlely. Když se zjistilo, že jde o Montgomeryho Clifta, seběhli se samozřejmě bulvární novináři a fotografové.
Těsně před nehodou
V tu chvíli zakročila Liz Taylor. Seřvala je všechny, že pokud jen jednou jedinkrát Montyho zranění vyfotí, už nikdy se nenechá vyfotit ona. A bylo to. Toho se zalekli. Šťavnaté sousto v podobě zranění Clifta muselo ustoupit dalším fotkám slavné herečky, to si každý rozmyslel.
V nemocnici Clift strávil několik měsíců a podrobil se řadě operací, při nichž se mu lékaři snažili obličej rekonstruovat. Do značné míry se jim to podařilo, přesto se Montgomery ještě několik měsíců potýkal s ochrnutou tváří. Po zbytek života ho také sužovaly silné bolesti. Dokonce v jednom rozhovoru ukazoval, že si umí vyndat nos - měl prostě provizorní náhradu nosu, než mu byl udělán chirurgy trvalý. Jeho už beztak křehká psychika dostala další ránu.
Norimberk - zde je jasně vidět změna tváře - a to dlouho po nehodě
Silné bolesti tlumil nejdříve prášky, pak koktejly z prášků, které zaléval alkoholem. Pak propadl drogám. Na herecké kariéře se nehoda nijak nepodepsala, ale je jasné, že lidé chodili do kina hlavně proto, aby viděli, jak Clift vypadá. A on vypadal dobře. Nicméně - je to znát, velice znát. Na tehdejší dobu ho spravili skutečně zázračně, to bezesporu. Ale ochrnutá tvář komplikovala artikulaci a celkově ta „hezká tvářička“ zmizela.
Je to jediný člověk, který je na tom ještě hůř než já…
A s ní pomalu mizela i osobnost Montyho Clifta. Mračna se stahovala nejen nad jeho kariérou, ale i nad jeho životem.
Film Misfits - u nás uváděný jako Mustangové - Marylin Monroe, Clark Gable, James Barton, Eli Wallach a Motgomery Clift
Nejdelší sebevražda v dějinách
Za pomoci Liz Taylor se Clift pomalu vracel k filmování. Všichni to považovali za zázrak. Mladí lvi, Divoká řeka, Norimberský proces, Mustangové, Freud - to jsou filmy, které Clift natočil po nehodě. Za Norimberský proces byl počtvrté nominován na Oscara. Bolesti a deprese však zaháněl směskou alkoholu a drog. Chlastal neuvěřitelným způsobem. Liz Taylor vyjádřila obavy o jeho život, domlouvala mu, ale on už byl naprosto zlomený. Navíc byl sám, Liz měla děti, jiné starosti, on se nikdy neoženil, potomky neměl.
Přátelé ho jeden za druhým opouštěli právě kvůli nevyzpytatelnému chování. Chvíli melancholický, chvíli zuřivý, drogy sháněl na ulicích, lil do sebe naprosto všechno. Pak už někdo pronesl tu památnou větu, že Montgomery Clift páchá tu nejdelší sebevraždu v dějinách Hollywoodu. Deset let trvala jeho alkoholová a drogová jízda do pekla.
Se Susannah York ve Freudovi 1962
Filmová studia se s ním stále častěji soudila, protože na natáčení chodil pozdě nebo nepřipravený. Fanoušci ho měli rádi, jeho kariéra však byla nestabilní. Byl vyhozen z několika filmů - ne kvůli tváři, ale kvůli tomu, že byl nevyzpytatelný. Jeho zdraví se začalo prudce zhoršovat. Clift měl problémy se štítnou žlázou, tlustým střevem, játry. Jeho kariéře ale nic z toho neubralo na lesku.
Pak už to šlo z kopce všechno a rychle. Marlon Brando ho přemlouval, aby docházel k Anonymním alkoholikům - Clift mu zabouchl dveře svého domu v New Yorku, kde bydlel se svým osobním asistentem. Lorenzo James byl něco jako ošetřovatel, dealer a nákupčí alkoholu.
..........
22. července 1966 byl Clift ve svém domě v New Yorku na 217 East 61st Street. Celý den do sebe lil jednu lahev alkoholu za druhou. James na to byl zvyklý, neřekl ani slovo a šel spát. V půl sedmé ráno 23. července 1966 šel James Clifta vzbudit. Dveře do ložnice však byly zamčené. Lorenzo je nedokázal vyrazit, lezl tedy zvenku po žebříku oknem. Montgomery Clift ležel nahý na posteli na zádech, na očích měl brýle, roztažené ruce měl zaťaté v pěst. Všude okolo se válely prázdné lahve.
Cliftovo tělo bylo převezeno do městské márnice a pitevní zpráva se shoduje na infarktu. Nebyly nalezeny žádné indicie, že by šlo o sebevraždu. Nicméně o sebevraždu tak trochu šlo. Dlouhá léta požívání alkoholu vykonala své - vnitřní orgány měl úplně zničené, oslabený organismus to nezvládl a srdce se zastavilo. Jednoznačný závěr všech lékařů, který se sice neoficiálně, ale přece potvrdil - Montgomery Clift se upil k smrti. Bylo mu 45 let.
Montgomery Clift
Pohřeb proběhl v kostele svatého Jakuba na Madison Avenue a zúčastnilo se ho 150 hostů. Nechyběl Frank Sinatra, Lauren Bacall nebo Marlon Brando. Kdo chyběl, byla Liz. Zprávu o smrti své „osudové lásky“ obdržela v Římě a zhroutila se. Poslala proto květiny, které byly naaranžovány na rakev. Clift je pohřbený v Prospect Parku v Brooklynu. Jeho odkaz pronikl i do moderní kultury, písně o jeho životě můžeme najít například u skupiny The Clash nebo R.E.M.
Strmá sláva nezaručí šťastný život. Stačí jedna vteřina a vše je jinak. Své by o tom mohl vyprávět právě Montgomery Clift - hvězda, která zhasla příliš brzy.
Existuje nespočet způsobů, jak vyjádřit lásku.
Zpracováno podle:
