Článek
Měl šarm královského důstojníka a noblesu šlechtice. Vysoký a pohledný muž s přísným držením těla a okouzlujícími způsoby byl jako stvořený do uniformy. Však v ní také dlouhá léta působil. Jeho vojenská a válečná kariéra byla ohromující. Stejně tak herecká. Cesta k té druhé kariéře byla však složitá a trnitá. Nakonec však mimo Zlatého glóbu získal i cenu nejvyšší - Oscara.
Okouzlující herec se stal ztělesněním ženských snů - gentleman se zdvořilým vystupováním měl širokou základnu fanynek. Jeho soukromý život byl však více než pohnutý. Jeho milovaná manželka se zabila při hře na schovávanou. Ano, čtete dobře. Po této ráně se vdovec nemohl dlouho vzpamatovat, ač byl vychován k tomu nedávat své emoce najevo. Druhou manželku pro změnu nešťastnou náhodou postřelil. A už se z toho nevzpamatovala a propadla alkoholu.
Popularita vyrovnávala jeho osobní neúspěchy a radost mu dělaly jeho děti.Byl velice vzdělaný a proslul i jako spisovatel - napsal své memoáry a i pár velice čtivých románů. Navenek vždy usměvavý a s ničím si hlavu nelámající oblíbený herec si ještě ke všemu vyslechl zákeřnou a krutou diagnózu - ALS. Osud se s noblesním a úžasným mužem skutečně nemazlil. Životní příběh Davida Nivena.
Možná jsem šlechtic, možná ne aneb rodina tak trošku ujetá
James David Graham Niven se narodil 1. března 1910 v londýnském sídle Belgrave Mansions do rodiny čistě vojenské. Snad každý jeho předek padl v nějaké významné bitvě, obdařen neméně významnou hodností. Pro zajímavost - jeho otec William Edward Graham Niven padl v první světové válce během tažení u Gallipoli, jeho dědeček padl v anglo-zulské válce v hodnosti kapitána, jeho pradědeček byl podplukovník, jeho pra-pradědeček byl dokonce generálporučík.
Maminka se jmenovala Henrietta Julie Deacher a pocházela z velice slavné a bohaté rodiny. David byl nejmladší ze čtyř dětí, před ním se páru narodily dvě dcery - Grizel Rosemary a Margaret Joyce - a syn Henry.
Po smrti svého manžela v Turecku se Henrietta v roce 1917 znovu provdala - Davidovým otčímem se stal sir Thomase Comyn-Platt. Jenže to asi nebyl otčím, ale otec. Henrietta s ním měla pletky ještě před narozením Davida. Fotografie těch dvou z mládí jsou zaměnitelné a ač to žena nikdy nepotvrdila, také to nevyvrátila.
Niven sám svěřil svému životopisci, že v jedné slabé chvilce mu matka sdělila, že je to jeho otec. Takže byl ještě k tomu všemu vojenství synem aristokrata.
Učitel na záchodě
Nevlastní otec postupně poslal všechny děti z domu. David šel do přísné internátní školy. Tehdy to bylo zcela normální, internátní škola sloužila spíše jako odkladiště dětí. David Niven se dostal do ústavu doslova šíleného. Zažil tam děsivé věci, zneužívání, šikana, bití, týrání, tělesné tresty, zavírání na samotku, stání v mrazu, to vše bylo na denním pořádku a Niven sám tohle popsal ve svých pamětech.
Pan Croome, když ho přestalo bavit vytrhávat mi uši z hlavy (díky tomuhle zku*vysynovi mi jedno trčí do pravého úhlu), tak za sebemenší chybu v latinském skloňování zasazoval bekhendové facky, které člověka srazily z lavice. S potěšením říkal: „Ukaž mi ruku, která to napsala“ – a pak mi přejel ostrou hranou těžkého pravítka přes zápěstí. Byl jsem plešatý - vytrhal mi všechny vlasy kolem uší a na skráni.
Týrání museli mladší chlapci snášet nejen od spolužáků, ale také od učitelů. Jistý sadistický učitel jménem pan Croome Nivena dokonce trvale zmrzačil - tahal ho při každé chybě za uši takovým způsobem, že mu téměř odtrhl boltec. Nebo ho řezal do ruky příložníkem. O pár let později, když už byl Niven důstojník a dospělý chlap, potkal někde u známých malého kluka, který ze stejného ústavu přijel domů na prázdniny. Smutný chlapeček se Nivenovi svěřil, že to všechno pokračuje, nic se nezměnilo.
A Niven se strašlivě naštval, rozjel se tam a chtěl svými slovy panu Croomovi rozbít hubu. Když ho však učitel spatřil, jak ostrou chůzí kráčí k jeho kabinetu, zamkl se před ním na WC. Niven se alespoň postaral o to, že vše nahlásil.
Když konečně opustil školu hrůzy, byl tak trochu poznamenaný. Nikdo ho tam nevychovával, ba naopak, neustále týraný a ponižovaný výrostek se rozhodl, že od té doby bude hajzlíkem on. Na další škole, Heatherdown, vyváděl takové věci, že byl z této prestižní akademie vyhozen, což mu znemožnilo přijetí na proslavený Eton.
Rodina v čele s otčímem/otcem nevěděla, kam nezvladatelného lumpa umístit. Nedostal se ani na námořní akademii. Nakonec byl „uklizen“ do školy Stowe, kde konečně potkal učitele, kteří ho netýrali a něco naučili. A v roce 1928 byl přijat na elitní a prestižní Královskou vojenskou akademii - Sandhurst.
Vévodkyně v jiném stavu a kadet na stromě
David Niven byl miláčkem žen již od jinošských let. Působil nadřazeně a zároveň byl velký fešák. Dívky se chichotaly, když kolem nich vysoký kadet proslaveného Sandhurstu prošel nebo projel na koni. A Niven si užíval a užíval. Až přivedl ve svých osmnácti letech do jiného stavu patnáctiletou Margaret Whigham, vévodkyni z Argyllu.
Rozzuřený otec mladičké dívky Nivena honil po Bembridge, kde spolu obě rodiny trávily dovolenou, naštěstí pro Nivena byl obézní a dýchavičný, takže alespoň celý den strávil vleže pod stromem, kam hbitý a štíhlý David urychleně vyšplhal, a celý den mu spílal a nadával a vyhrožoval, co vše s ním provede, až sleze. Nakonec vévodu museli odnést se záchvatem srdeční slabosti.
Vypukl skandál a Margaret byla uklizena do utajeného domu, kde porodila. Co se stalo s dítětem, to Niven nikdy neprozradil. Ale Margaret na něj nikdy nezanevřela a byla blízkou přítelkyní jeho i celé rodiny až do konce Davidova života.
David Niven vůbec klamal tělem. Navenek distingovaný a strohý důstojník byl srdcem dobrodruh a vyváděl opravdu lotroviny hodné nějakého uličníka z třetí Bé. V Sandhurstu se mu sice dařilo, ale pro neustálé konflikty s nadřízenými důstojníky byl označen za totálního potížistu. V roce 1930 odpromoval v hodnosti podporučíka britské armády a vedení akademie si muselo velice oddychnout, že se problémového kadeta zbavilo.
Ale Niven ne. Armáda ho nebavila, protože byl mír a nebylo do čeho píchnout. Vůbec nevěděl, co má dělat dál. A začalo ho to táhnout pryč z Británie. Nejlépe do Spojených států. Přemýšlel o tom čím dál více, herectví ho napadlo jen tak mimochodem. V armádě svou budoucnost neviděl. Sice ho povyšovali, ale on jim na hodnosti kašlal, raději trávil dny i noci po barech, nebo s nějakou ženou. Převeleli ho na Maltu, ale ani tam nenechal na pokoji jedinou sukni. V roce 1933 byl povýšen na poručíka. A pořád víc a víc přemýšlel o tom, že z armády odejde.
A ta chvíle nastala při jednom ospalém odpoledni, kdy se David Niven strašlivě pohádal s jedním generálmajorem, který si ho dovolil napomenout, že usíná na jeho přednášce o kulometech. Drzý poručík Niven se na krevnatého generálmajora s noblesou sobě vlastní usmál a otázal se ho, jak dlouho ještě bude tlachat, neboť mu za chvíli jede vlak. Generálmajor měl pěnu u úst a Nivena, který se stále ironicky usmíval, nesli poddůstojníci do vězení. A tam se prostě rozhodl. Uteču, odjedu a hned teď.
Anglosaský typ číslo 2008 aneb já umím jen škubat křepelky
Ve vězení seděl za urážku generálmajora dva dny. Během nich vyškemral na strážném flašku whisky a rozjel s ním velkou pitku. Jenže nenápadně nepil, takže celou lahev vyžahl dozorce. Když usnul na stole, David Niven vyskočil z okna vězení, doma pobral, co mohl a uháněl do přístavu, kde sedl na první loď, která směřovala do Spojených států.
Z lodi drze poslal armádě telegram se svou rezignací a plul do lepšího života. Dobrodruh dorazil do New Yorku, vyhnul se imigračním úředníkům a utekl z lodi na pevninu. A začala anabáze Davida Nivena po Spojených státech. Je to až úsměvné. Máme ho spojeného s jistou noblesou a okouzlujícími způsoby, a on to byl ve skutečnosti drzoun, dobrodruh, děvkař a lump. Ale úžasný a šarmantní lump.
V New Yorku se ocitl nejen bez prostředků, ale také bez povolení k pobytu. Načerno si vydělával jako prodavač whisky, jezdil v rodeu, ale nakonec před úřady utekl do Mexika, kde movitým lovcům křepelek nabíjel a čistil pušky. A kdyby jen pušky. Také boty. A nakonec jejich kuchařkám ty křepelky pařil a škubal.
Pobýval také na Bermudách nebo na Kubě, kde se živil všelijak - byl barman, tanečník, společník, div ne gigolo. Nakonec si potřebné dokumenty vyřídil a v roce 1934 konečně doklopýtal ke svému cíli. Byl v Hollywoodu. Navštívil centrální castingovou agenturu, kde ho označili jako „anglosaský typ číslo 2008“.
Našel si podnájem u rodiny Belzerů, jejichž dcera Gretchen tehdy platila za celkem zavedenou herečku. A protože se jí David líbil, brzy mu prošlapala cestičku před kameru. Začínal jako komparzista - jeho první rolí byl Mexičan v jednom westernu. V menší roli beze slov se pak po boku Clarka Gablea objevil ve filmu Vzpoura na lodi Bounty (1935) společnosti MGM, u které taky podepsal smlouvu. Okouzlující Niven se zařadil do vybrané společnosti britských herců, kteří už v Hollywoodu prorazili, jako například Boris Karloff, Stan Laurel nebo C. Aubrey Smith.
Spřátelil se s Errolem Flynnem, se kterým si zahrál v první větší roli, byl to film Útok lehké kavalerie (1936). Nechtěl však hrát jen vojáky a dobrodruhy, snažil se získat i jiné role, a to se mu podařilo - Svobodná matka nebo Raffles (1939), tam hrál komediální postavy. Zajatec na Zendě, Na větrné hůrce, Four Men and a Prayer - další filmy z „předválečné“ kariéry Davida Nivena. A také prožil spoustu románků. Velkou spoustu. Mezi jeho milenky patřila třeba Hedy Lammar.
Slibně rozjetou kariéru na poli filmovém i milostném přerušila válka.
Kulky nehvízdají, ale prásknou!
Poté, co Británie v roce 1939 vyhlásila válku Německu, se Niven vrátil domů a znovu vstoupil do britské armády. Mezi britskými hvězdami v Hollywoodu byl jediný, kdo tak učinil. Britská ambasáda doporučila většině herců, aby zůstali. Dne 25. února 1940 byl Niven znovu zařazen do střelecké brigády (Prince Consort's Own) a byl přidělen k motorizovanému výcvikovému praporu.
Každý, kdo říká, že kulka zpívá kolem, hučí kolem, letí, pípá nebo kvílí kolem, nikdy žádnou neslyšel – prásknou! Rozčilují mě tyhle popisy lidí, kteří tam nebyli a myslí si, že když to takhle květnatě popíší, lidé si z nich padnou na zadek! Řeknu vám ještě jednu jedinou věc o válce. Jednu. Byl jsem požádán svými přáteli, abych našel hrob jejich syna. V Bastogne. Našel jsem ho tam, kde mi řekli, že ho najdu. Jenže neřekli, že je mezi 27 000 dalších. A řekl jsem si - tady máš, Nivene, dvacet sedm tisíc důvodů, abys o válce už navždycky držel hubu!
Chtěl však něco více vzrušujícího, a tak přestoupil do Commandos. Spolupracoval s armádní filmovou jednotkou. Hrál ve dvou filmech natočených během války, První z mála (1942) a Cesta vpřed (1944). Ve zdraví přežil vylodění v Normandii a sloužil v jednotce Phantom Signals Unit, která měla za úkol lokalizovat nepřátelské pozice.
Niven se také setkal s Churchilem. Churchill si ho vybral z davu a prohlásil: „Mladý muži, udělal jste dobrou věc, když jste se vzdal své filmové kariéry a bojoval za svou zemi. Poznamenejte si, že kdybyste to neudělal, bylo by to opovrženíhodné.“
David Niven ukončil válku v hodnosti podplukovníka. Po návratu do Hollywoodu po válce obdržel americké vojenské vyznamenání Legion of Merit. Dal mu ho sám Eisenhower. O válce a o tom, co v ní zažil, Niven už nikomu neřekl nikdy ani slovo.
Moje láska, moje tragická láska aneb nikdy si nehrajte na schovku!
Válka znamenala přelom nejen v životě Davida Nivena, ale také v jeho charakteru. Dobrodruh se změnil, stal se vážnějším. Hrůzy, které zřejmě musel vidět a o kterých vůbec nemluvil, způsobily velkou změnu v dosavadním chování bonviánského dobrodruha. Jeho přítel tuto změnu okomentoval slovy: „Jeho oči zhasly. Ty jiskry v nich zmizely. Navenek stejný Niven s očima starce…“
Také už neproháněl jednu sukni za druhou. Zamiloval se, a ještě v roce 1940 se v Anglii oženil. Jeho vyvolenou se stala o osm let mladší dcera ze staré britské aristokratické rodiny. Překrásná Primula (Primmie, Primrose) Susan Rollo Davida Nivena naprosto uchvátila. V roce 1942 se jim narodil syn David, o tři roky později následoval James.
Niven Primulu přivezl i se syny zpět do Ameriky, kde se usadili v Hollywoodu a David navázal tam, kde přestal. Začal natáčet a po boku manželky a synů zažíval úžasné časy.
Bohužel, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, jak se říká. Manželé Nivenovi žili v USA zatím pouhých šest týdnů. Za tu krátkou dobu si našli spoustu přátel mezi lidmi od kumštu a jedním z nich byl slavný americký herec Tyrone Power. Ten ve svém domě často pořádal večírky nebo grilovačky. Rozjaření přátelé na tyto dýchánky rádi chodili, bylo veselo. Až moc.
Rozjařená společnost si v domě Tyrona Powera začala hrát na schovávanou. Dospělí se do dětské hry ponořili tak, že lítali po domě sem tam a hledali nejlepší schovku. Primula se chtěla skrýt na toaletě, ale spletla si dveře - místo od záchodu rozrazila dveře, které vedly do sklepa. Nevšimla si příkrých kamenných schodů a zřítila se z výšky. Osmadvacetiletá žena byla na místě mrtvá - roztříštila si lebku.
Snad mi to všichni odpustí…
Z Davida Nivena byl rázem vdovec se dvěma syny na krku. Dva roky mu trvalo, než se z této rány alespoň trošku vzpamatoval. Ale smrt Primuly, navíc takto bizarní smrt, ho pronásledovala po celý další život. Co by bylo, kdyby… Pořád si vyčítal, že ji bral k Powerovi, že ji bral do USA, že si ji vůbec bral. Pořád dokola. Vrhl se na natáčení, které mu přinášelo jistou úlevu.
Z velice bohaté filmografie Davida Nivena můžeme jmenovat například romantickou fantasy Otázka života a smrti (1946), Dobrý den, smutku, Modrý měsíc, Nejlepší nepřítel, roli Phileas Fogga v dobrodružném snímku Cesta kolem světa za 80 dní (1956), válečná Děla z Navarone (1961).
Asi nejvíce se proslavil v krimikomediích Růžový panter (1963) a Velký šéf (1969) s Belmondem, Bourvilem a Wallachem, kde byl okouzlující jako vůdce zločinců s velkým mozkem. Ve stejném roce, ve kterém s Jackem Lemmonem a Bobem Hopem uváděl oskarovou ceremonii, získal sošku pro „nejlepšího herce“ za vystoupení v hvězdně obsazeném dramatu Oddělené stoly (1958).
Mezi další filmy, kde jsme mohli Davida Nivena vidět, patří třeba Casino Royale, Dva záletníci, Únos naruby, Vražda na večeři nebo také ve filmu na motivy Agathy Christie Smrt na Nilu, kde Poirota hrál Peter Ustinov. Stopa růžového pantera nebo Kletba růžového pantera, to jsou poslední filmy Davida Nivena.
Nebránil se ani televizi a objevil se v řadě různých seriálových projektů. Také si zkusil režii. Stal se jedním z nejpopulárnějších britských herců v USA. Jeho typická fyziognomie byla nezaměnitelná - ve filmu se na něj velice dobře dívalo, proslul svým držením těla, klasickým postojem, úsměvem, noblesním vystupováním.
Davida Nivena měli diváci velice rádi. A nejen diváci, byl jeden z mála herců, který byl oblíbený i mezi svými kolegy. Nedělal žádné skandály, byl velice sečtělý a sám psal - jeho romány byly vydány v několika dotiscích a dodnes jsou velice čtivé.
Nikdy v životě jsem neviděl nic tak krásného!
Dva roky po smrti své životní lásky se David Niven zamiloval znovu. Ač byl pořád zdrcený, řekl svým přátelům, že má právo na štěstí. Rozvedená švédská modelka Hjördis Paulina Tersmeden byla o devět let mladší než Niven. A chtěla se stát herečkou. Když se v roce 1948 vzali, Niven slíbil, že jí s kariérou pomůže. Slíbil jí vlastně všechno. Před svatbou se znali pouhých deset dní. Ač Nivena přátelé varovali, nedal si říct a jako vždy a ve všem šel do sňatku po hlavě.
Nikdy jsem neviděl něco tak nádherného. Vysoká, štíhlá, s kaštanovými vlasy a těma největšíma šedýma očima na světě. Úplně mi vyschlo v krku a šampaňským jsem si pobryndal kolena.
Hjördis byla zcela jiná než Primula. Ambiciózní a naprosto „nedomácký“ typ ženy, která toužila jen po kariéře. Bohužel, ač ji Niven představoval snad všem režisérům, které znal, manželce se v herecké kariéře nedařilo. Z jednoduchého důvodu - absolutně postrádala jakýkoliv talent. Byla prostě jen hezká. Niven rozčarovaně poznal, že si vybral špatně.
Hjördis začala trpět depresí, kterou zaháněla alkoholem, motala se mu po domě, nebyla schopná vůbec ničeho, jen celé dny i noci brečela nad svým životem. V roce 1951 jí ještě ke všemu stihla nehoda, při které málem zemřela - pár si vyrazil na lov bažantů spolu s britskými přistěhovalci, kteří vzpomínali na „starou dobrou Anglii“ právě pořádáním honů a lovů.
Hjördis to nebavilo, nechtěla nikam chodit, ale Niven ji přemluvil. V lodičkách na jehlových podpatcích se motala po lese, různě padala, až se přimotala do rány hned dvěma střelcům - jeden z nich byl bohužel Niven. Schytala dávku broků do čela a do krku.
Ze zranění se dostala rychle, měla opravdu velké štěstí, jenže jí v kůži zůstaly drobné jizvičky. A to pro tak krásnou a labilní ženu znamenalo něco strašného. Pila čím dál víc. Niven vůbec nevěděl, co má dělat. Navíc se odmítla stát matkou, což manželovi vmetla při jedné hádce.
Moje druhá žena není dobrou společnicí. Nedělá vůbec nic, pokud nepočítám zkrášlování jejího zevnějšku a aranžování květin…
David Niven proto zkusil takové nouzové řešení, kterým chtěl manželku tak trochu zachránit a donutit ji, aby se usadila a uklidnila - když nechce rodit, nemusí, existuje adopce. Hjördis s tím souhlasila.
Do rodiny přibyly dvě švédské holčičky - Kristina a Fiona. Hjördis se zpočátku velice snažila, uklidnila se, dívenky opečovávala, ale pak zase propadla depresím. Pro změnu nyní kvůli tomu, že se najednou matkou stát chtěla, ale nepodařilo se jí otěhotnět. Když se Nivena s pláčem zeptala, jestli tedy může dcery „vrátit“, poslal ji k čertu. Oprávněně a zaslouženě.
Já nějak nemůžu mluvit. A jsem slabý…
Davida Nivena začaly trápit podivné zdravotní problémy. Nejprve se mu začal měnit hlas. Dělal si ještě legraci, že znovu mutuje, ale hlas se zcela změnil na slabý šepot. Byl na vyšetření hrtanu a hlasivek, ale lékaři s údivem shledali, že je vlastně zcela zdravý. Kolem roku 1980 při několika televizních výstupech vyděsil fanoušky, kteří si mysleli, že je silně opilý nebo těsně po mrtvici.
Začal se motat, padal, ale vždy se na chvíli vzpamatoval a vše bylo relativně normální. Nikdo nevěděl, co s Nivenem je. V roce 1981 podstoupil celkové vyšetření, kdy byl deset dní hospitalizován a tam mu lékaři sdělili zdrcující zprávu - David Niven trpěl nemocí zvanou ALS - amyotrofická laterální skleróza, známá také jako Lou Gehrigova choroba.
Stejnou nemocí trpěl například Stanislav Gross, jde o nenávratné odumírání svalové hmoty, kdy tělo odejde, ale mozek do poslední chvíle zůstává v pořádku. Nemocný se většinou udusí. Tato choroba je nevyléčitelná dodnes.
V únoru 1983 se nechal pod cizím jménem hospitalizovat, ale nakonec se rozhodl vrátit na své sídlo ve švýcarském Château-d'Oex, kde žil několik posledních desítek let. Dobře věděl, že jeho stav je bezvýchodný, a chtěl zemřít tam, kde to měl rád. Jeho srdce dotlouklo téhož roku 29. července ve věku 73 let. Na poslední rozloučení přišlo více než 1200 smutečních hostů. Niven byl pohřben 2. srpna na místním hřbitově v Château-d'Œx.
Vzpomínku na velkého herce a velkého člověka Davida Nivena můžeme zakončit jednou milou událostí, která se stala na jeho posledním rozloučení.
Největší věnec, hodný pohřbu mafiánského kmotra, byl doručen od nosičů zavazadel na londýnském letišti Heathrow spolu s pohlednicí, na které stálo:
Nejkrásnějšímu gentlemanovi, který kdy procházel těmito chodbami. I vrátný se díky němu cítil jako král.
David Niven - 1. březen 1910 - 29. červenec 1983
prameny: