Krásná herečka Mercedes se téměř upila k smrti. Dabovala démona Pazuzu, její syn byl masový vrah

Únor 1973. Jeden z nejambicióznějších filmových projektů své doby je téměř dotočen. „Takový film tu ještě nebyl. Však přijďte do kina na premiéru!“ hovoří víceznačně režisér William Friedkin. Nějaké zprávy prosákly, jistě. Katolická církev je už teď na nohou: Démon! Vymítání! Posedlost! Co si to dovolují! Jaká drzost, to je naše parketa! A ještě o tom točit filmy - prý v tom hraje nějaká malá holčička, že se nestydí! hřímají kněží ještě před uvedením Vymítače ďábla do kin.

Když se tak stalo, takovou vlnu protestů snad Amerika ještě nezažila. Diváci zvraceli, omdlévali, utíkali z kin; do toho všeho na plátně lezla po zdi jako pavouk posedlá Regan v podání Lindy Blair, čurala na zem, otáčela hlavou kolem dokola, klela… A  ještě tam nelidsky vrčel Pazuzu. Prastarý starodávný mezopotámský démon sice nebyl vidět (ještě to tak!), ale byl slyšet. Hodně a hodně nahlas slyšet!

Když kvůli dabingu Pazuzu přivedl režisér Friedkin do studia subtilní obrýlenou paní s účesem z krátkých kudrnatých vlasů, už předem si mnul ruce: „To jsem rád, že jste souhlasila, drahá Mercedes. Posaďte se. Zde máte podklady. Budete prostě ječet a vrčet. Je to démon. Takže…“ udílel pokyny sedmapadesátileté bývalé oscarové superhvězdě, která se tak trochu topila zase v úplně jiných démonech. Před čtyřmi lety vylezla z protialkoholní léčebny, snaží se, je to těžké, ale zatím se nenapila…

„Tak se posaďte, tady…“ nainstaloval režisér herečku na židli a přinesl si prapodivné věci. Roztrhané prostěradlo, řetěz, šátek, provaz, flašku whisky, balíčky cigaret, vejce… „Co děláte?“ vykřikla Mercedes McCambridge svých typickým chraplavým hlasem a s úžasem sledovala Williama Friedkina, který jí začal svazovat ruce dozadu. „Drahoušku, je to pekelná bytost. A pokud má znít jako z pekla, musíte i vy být v pekle…“ řekl režisér, vyndal si „nádobíčko“ - a pekelná jízda mohla začít!

Pokud můžeme nějaký film označit jako prokletý, je to určitě slavný Vymítač ďábla (1973, The Exorcist) Jenže za tragický osud oscarové herečky Mercedes McCambridge nemůže film. Mercedes se zřejmě narodila na nešťastné planetě, jak se u nás říká. Život této ženy je doslova protkaný neskutečně drsnými událostmi, které v Hollywoodu snad nemají obdoby.

„Taková krásná žena. Tak nadaná a talentovaná. A tak špatná karma, že by člověk zaplakal!“ uváděl Mercedesin bývalý manžel Fletcher Markle, který adoptoval jejího syna jménem John Lawrence. Tomu přeskočilo, brutálně zavraždil svou manželku, své dvě maličké dcerky - a pak spáchal sebevraždu!

Jaký je příběh jedné z největších trpitelek v historii amerického filmového průmyslu?

Carlotta Mercedes Agnes McCambridge. Tak znělo celé jméno holčičky, která se narodila 16. března 1916 v Jolietu ve státě Illinois. Měla sourozence Johna a Mary, rodiče se jmenovali Marie a John Patrick. Carlotta měla irské kořeny a rodiče byli hluboce věřící katolíci. Od rána do večera dřeli na farmě a večery trávili v kostele. Carlotta byla ale od malička úplně jiná. Chtěla jiný život. „Dření na farmě není nic pro mě!“ hádala se pořád.

Také trvala na tom, aby jí říkali druhým jménem Mercedes - prý se to hodilo pro šlechtičnu. „Carlotta? To je spíš tlustá holka odvedle!“ hlásala energická budoucí herečka, kterou rodina raději odklidila do Chicaga na katolickou kolejní školu. Mercedes sice vystudovala, ale pak se úplně trhla - život je plný náhod, jedna potkala i nadějnou a velice krásnou venkovskou holku s nevšedním obličejem a hlubokým hrdelním hlasem - její spolužačka znala osobně Orsona Wellese.

Začínající režisér působil v rozhlase, slovo dalo slovo a Mercedes se dostala do rádia. Byla více než dobrá. „Je to nejlepší žijící rozhlasová herečka na světě!“ klaněl se jí po letech už slavný Welles. Mercedes McCambridge se svými pořady vcházela do amerických domácností denně. Posluchači milovali její drsný hlas. „Syrový, jako když šlapete po rozbitém skle. Bylo to sexy!“ vzpomínal druhý manžel Fletcher.

Zákonitě se každý ptal, jak ta „chrchlavá holka“ asi vypadá! I to se měli dozvědět, protože Mercedes zkusila hrát v divadle a byla úžasná. Kariéra mladé krásky se rozjížděla přesně jako u dalších slavných kolegyň hereček - z Broadwaye do televize, následoval film… A rozjela to opravdu fantasticky. Za svůj filmový debut ve filmu Všichni královi muži (1949) získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli!

Ruku v ruce s pokračujícím úspěchem v televizi a filmu - můžeme jmenovat například seriály Rawhide, Dr. Kildare; filmy Šátek, Johny Guitar, Obr (druhá nominace na Oscara), Sbohem armádo!, Dotek zla, Cimmaron, Angel Baby, Sudden Last Summer - šla i sláva. A tu Mercedes nezvládala. Byla rázem známá, kam vkročila, tam si s ní lidé chtěli potřást rukou. Aby odhodila zábrany, začala pít. Ve velkém. V roce 1939 se poprvé provdala za spisovatele Williama Fifielda. Vztah byl korunován narozením syna Johna Lawrence (1941), ale Mercedes roli matky a manželky nezvládala.

Roku 1946 následoval bouřlivý rozvod, při kterém létala obvinění z alkoholismu či domácího násilí; tehdejší společenské rubriky měly žně: „Tak ona vypadá tak líbezně a přitom chlastá jako Dán! A co ten chlapeček? Takový chudáček, musel v tom žít!“ předháněly se palcové titulky v kydání špíny na Mercedes McCambridge. Kdyby tak tehdejší reportéři věděli, že „ubohý chlapeček“ vyvraždí v masce Freddieho Kruegera z Noční můry v Elm Street (jako fakt!) celou svojí rodinu, asi by nestačili zírat!

No jo, jenže to byla ještě „hudba“ budoucnosti. Mercedes se zamilovala do Kanaďana Fletchera Marklea. „Já si tě vezmu. A malého Johna adoptuji,“ šeptal jí vroucně budoucí manžel. Syn John byl bez otce, protože Fifield bez vysvětlení „práskl do bot“. Fletcher splnil svůj slib: v roce 1950 si vzal Mercedes za ženu a Johna přijal za svého. Od té doby měl chlapec jeho příjmení - Markle. Jenže nervově labilní Mercedes nezvládala ani druhé manželství. Pila jako duha.

Z Johna vyrůstal divný kluk. Opravdu divný. Byl obtloustlý, potil se, nemluvil, přejídal se… Fletcher se snažil syna vést ke sportu, ale marně. Když bylo po vraždách, najednou se vyrojila spousta „přítelkyň“, které přísahaly na to, jak si jim Mercedes stěžovala: „Já se ho bojím! Bojím se vlastního dítěte. Proto tolik piji! Já vám říkám, ten něco vyvede. Občas se dívá tak výhružně, jako kdyby mě chtěl zabít!“ Ale čemu věřit? Když se odehraje taková šílená tragédie, někdo si rád přihřeje polívčičku!

Život šel dál a Mercedes se utápěla v litrech kořalky. Pila neustále. Byla nalitá ráno, už měla ono stádium ranního doušku, na natáčení se potácela a padala mezi rekvizity, večer pořádala mejdany, ze kterých se plazila po čtyřech nahá… Stala se z ní naprostá troska. Manžel Fletcher ji několikrát osobně odvezl na léčení, ale vždy utekla. Pak ji našli někde mezi bezdomovci - a těžko by v pozvracené a pokálené vyhublé alkoholičce někdo hledal krásku Mercedes McCambridge!

Fletcher Markle v roce 1962 od manželky utekl. Rozvedli se. Mercedes se ale kupodivu vzpamatovala. Chtěla s alkoholem skončit. „Myslím, že můj odchod bylo to nejlepší, co ji mohlo potkat. Najednou byla sama a mohla se rozhodnout: buď se upiji k smrti - k čemuž měla nakročeno - nebo to zkusím. O Johna jsem se staral já a ona se léčila,“ říkal Fletcher v rozhovoru pro CBS v roce 1988, rok po synově vražedném řádění.

Mercedes se přihlásila na kliniku léčby závislostí, docházela do Anonymních alkoholiků, až v roce 1969 vystoupila na charitativní akci pro pomoc rodinám alkoholiků a řekla: „Jsem čistá!“ Výhody střízlivosti ji naprosto ohromily, pokud můžeme být poněkud uštěpační. Po tolika letech pití se Mercedes McCambridge otevřel úplně nový svět. Začala žít zdravě - až fanaticky! Jak to u těch vyléčených alkoholiků občas bývá, začala tepat do všech okolo.

Získala sebevědomí, opět se chtěla líbit, pracovala, natáčela. Hlas měla za roky těžkého chlastání a kouření opravdu strašidelný. Hluboký hrdelní chraplák přitáhl pozornost režiséra Williama Friedkina. Vymítač ďábla byl téměř hotový, chyběl jen hlas Pazuzu. William herečku oslovil. „Já dabuji běžně, na tom nic není…“ odpověděla mu Mercedes. „No, ale na tomhle bude. Víte, já chci opravdu pekelnou bytost. A musela byste mě poslechnout a dělat vše, co vám nakáži.“ kýval hlavou William. Čtyři roky střízlivá herečka podepsala smlouvu a v únoru 1973 se dostavila do studia.

Dabování démona - to je představa bizarní sama o sobě, natož když si popíšeme věci, které se ve studiu děly. Když Mercedes viděla ony propriety, které si Bill Friedkin nachystal, zprvu se vyděsila. Jenže pak si nechala promítnout film a uznala, že na tom něco bude. Takže se do toho obula - a Friedkin jí zdatně pomáhal. Při vytváření hlasu démona Pazuzu nejprve experimentovali. Mercedes kloktala syrová vejce, pak je polykala, strkala si prsty do krku, zvracela…

A pak zkoušela „démonovat“. Když byl režisér s nějakým hrdelním zvukem spokojený, zapsali si to. „Dvě vyzvracené vejce plus deset cigaret vykouřených naráz rovná se záběr číslo…“ něco na ten způsob. Pak to ale začalo celé lézt oběma na mozek. „Jako kdybychom se sami stali posedlí. Ta autentičnost, ten zuřivý vztek, který v sobě měla, ten extrém, který mi ukazovala, ten mě děsí dodnes!“ připustil William Friedkin. Zvrtlo se to. Mercedes se nechávala škrtit, dusit; měla utažený řetěz kolem krku.

William ji také přivázal k židli, až řvala bolestí a snažila se osvobodit. Přitom jí z hrdla vycházely tak strašné zvuky, že se štáb křižoval. „To je ono, ještě!“ povzbuzoval Mercedes režisér. A ta uviděla flašku whisky. „Já měla vždy nejhorší hlas po chlastu,“ řekla mu a otevírala lahev. „Byla čtyři roky abstinentka. A nyní došlo k relapsu. Kloktala v hrdle alkoholem, vyplivla jej a zařvala. To byl Pazuzu. To bylo to pravé. Soudím, že tohle byl opravdový a reálný démon v nitru herečky McCambridge.“ vrtěl hlavou Friedkin.

K dabingu byl dokonce povolán kněz! „Chtěla svého pastora, který působil u AA. Měl na ni dohlížet. Jenže když to viděl, tak málem utekl! Byl to první divák z řad kněžích, který Vymítače viděl - a nevydržel,“ usmíval se Friedkin. Když došlo k finální scéně dabingu - ono prudké Reganino zvracení s hrdelním chrčením démona - nacpala do sebe Mercedes tři jablka, která rozžvýkala, poválela je v hrdle a pak je vydávila na podlahu. Pleskavé a čvachtavé zvuky jsou zřetelně slyšet v originálním znění filmu a je to tedy opravdu síla. Pazuzu byl na světě.

Skvělé démonické výkony ale získaly hořkou pachuť - Mercedes nebyla uvedena ani v titulcích filmu. „Obával jsem se, že by její jméno odvedlo pozornost od výkonu Lindy Blair,“ přiznal William. Mercedes se chtěla soudit, málem začala znovu pít, měla z toho noční můry, byla ponížená před celým štábem - a lidé ani neví, kým mluví Pazuzu? Nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání a Mercedes byla řádně oceněna za svou vokální práci na slavném a kontroverzním (to velice!) filmu.

Mercedes nezačala pít, i když ji whisky při dabování velice provokovala! Aby na to zapomněla, založila vlastní neziskovku v Pensylvánii, kde vznikla pod jejím patronátem protialkoholní léčebna pro ženy. Otevřeně sdílela svůj příběh závislosti a zotavení. „Byla jsem na dně. Nic horšího nechcete zažít. Mě už čekají jen samé dobré věci! Jsem babička dvou krásných holčiček, jsem i hodná tchýně - tedy - snažím se! A je na čase, abyste se snažily i vy!“ končila se smíchem svůj projev k závislým ženám v roce 1986.

Kdyby jen věděla, že to nejhorší na ni teprve čeká… Je to skutečně žalostné. 16. listopadu 1987 byla do domu věhlasného odborníka v oblasti cenných papírů doktora Johna Lawrence Marklea přivolána policejní hlídka. Znepokojený právník firmy, ve které John pracoval, zavolal na tísňovou linku s tím, že má obavy o jeho život. Měl mu telefonovat a loučit se… Když police ve 4:17 ráno dorazila do velkého domu v arkansaském městě Little Rock a podívala se dovnitř, šokovaní strážníci volali kriminálku.

A koronera. Hodně koronerů. V pracovně v přízemí ležel vlastní rukou zastřelený John Lawrence Markle. Krvavé stopy dávaly tušit, že to není všechno. A nebylo. Po několika minutách nalezli vyšetřovatelé rozstřílená těla manželky Christine (45) a dvou holčiček - Amy (13) a Suzanne (9). Vedle mrtvého Johna se našlo větší množství zbraní, ve videorekordéru byla založená kazeta s filmem Noční můra v Elm Street - a aby toho děsu nebylo málo, opodál bezvládného těla vraha své rodiny se válela strašidelná gumová maska Freddieho Kruegera. Zacákaná krví.

Při vyšetřování otřesného činu vyšly najevo šílené věci. John Markle dlouhé roky navenek působil jako solidní a renomovaný účetní, jenže si bokem „odkláněl“ penzijní fondy, až zpronevěřil obrovskou částku. A to nebylo všechno - na všech papírech byl podpis Mercedes McCambridge, jeho matky. „Dala mu peníze, aby je investoval. Byl to syn, věřila mu. Podepsala vše, co jí dal - s tím, že se jedná o doklady k jejím investicím. Místo toho se jménem paní McCambridge vykradla celá firma.“ uvedl nevěřícně vyšetřovatel.

Když to celé prasklo, John Markle volal svému kamarádovi, rozloučil se, napsal dopis na rozloučenou a vyrazil v masce Freddieho na svou vražednou misi. „Měl se zabít sám. Proč musel vzít sebou nevinné holčičky? A jeho žena? Ona totiž říkala, že je divný. Choval se strašně. Byl nevyzpytatelný. Měli se rozvádět. Asi to byla poslední kapka!“ šuškali si lidé, zatímco Mercedes McCambridge byla v nemocnici na psychiatrii. Když se dozvěděla, co syn provedl, upadla do katatonického stavu.

Sousedé tomu nemohli uvěřit. „Ten večer byla hrozná bouřka. Proto jsme neslyšeli výstřely…“ tvrdil pan Smith, který bydlel hned vedle. Masová vražda okamžitě plnila titulní stránky novin, přetřásal se Mercedesin život, její alkoholismus… Při pitvách lékaři odhalili, že to musel plánovat, nebylo to nějaké pomatení smyslů - žena i obě dcerky byly omámeny Elavilem, který způsobuje ospalost. Musel jim to podat o pár hodin dříve. A vrcholem všeho bylo zveřejnění záštiplného dopisu na rozloučenou, který napsal John matce.

„Dopis jasně uváděl, že o jeho obchodních jednáních zprvu přímo nevěděla, ale také podrobně popisoval dlouhý seznam hořkých synovských stížností směřovaných proti nepřítomnému, nepozornému a lhostejnému rodiči!“ komentoval detektiv.

„Nazvala jsi mě lhářem, zločincem, povalečem. Mohla jsi přece říct: Dobře, můžeme to vyřešit. Ale ne! Proč jsem se ti jen svěřoval, proč? Ty zabedněná vychlastaná bečko! Jak jsi mohla říct, že jsem ti zničil život! To ty jsi ho zničila mně! Nikdy jsi tu nebyla, když jsem tě potřeboval, takže teď já i celá moje rodina končíme. Jsme mrtví! Takže ty si shrábni ty z*ý peníze, mrcho hamižná. Dobrou noc, matko!“

Opravdu síla. Mercedes se zřejmě v ten den dozvěděla o zpronevěře, odmítla mu pomoci (asi právem), jemu přeskočilo (s plnou parádou) - a bum. Dlužno dodat, že John Markle byl vždy trochu „jiný“. Výchova? Nebo to, co se říkalo jen šeptem a potají - že těhotná Mercedes do sebe lila litry alkoholu, až se jí narodil postižený syn? To už jsou jen spekulace.

Utrápená žena zemřela „z přirozených příčin vzhledem k věku“ - jak zněl zápis koronera, který byl při ohledání jejího těla - 2. března 2004 ve věku 87 let v La Jolla v San Diegu v Kalifornii. Hlas Pazuzu utichl. A utichl i hlas démonů uvnitř Mercedes McCambridge, kdysi tak krásné a talentované herečky, která měla život jak z nějaké antické tragédie.

Její popel byl rozptýlen do moře a majetek předán nadaci pomáhající ženám se závislostí na alkoholu. Neměla už totiž vůbec nikoho - všechny její blízké zabil její vlastní syn.

Zpracováno podle: Find a Grave, Mercedes McCambridge, John Lawrence Markle, ČSFD, Aymag.com, Mercedes, Story of Life, Orson Welles, ČSFD (2), Find a Grave (2), Fandom, Pazuzu Fandom