Max von Sydow: úžasný herec měl aristokratický původ, vysoký Švéd s vizáží padoucha se dožil 90 let

Diváci, kteří měli to štěstí a byli přítomni premiéře slavného filmu The Excorcist (Vymítač ďábla, 1973), sledovali se zatajeným dechem finální hororovou scénu: Damien Karras (Jason Miller) právě požádal svého nadřízeného o souhlas s provedením exorcismu. Osoba, která má v sobě ďábla, je Regan (Linda Blair). Malá dívka, která najednou „ví“ o všech všechno. Damienův mentor souhlasí s vymítáním, ale jen s jednou podmínkou - rituál samotný povede zkušený církevní odborník. K exorcismu je tedy povolán důstojný otec Lankester Merrin.

„Démon se bude bránit všemi dostupnými prostředky!“ varuje vysoký kněz, který jde zkusit vyhnat zlo z dříve roztomilé holčičky Regan, nyní změněné ve zrůdného pekelníka skvělým maskérským uměním - její až epický make-up se stal naprostým kultem v oblasti hororových masek.

Vyhánění ďábla započne, dějí se při něm věci, které raději nebudeme popisovat, protože je tato scéna známá i divákům, co nemají hororový žánr v lásce. Nebojácný otec Merrin skončí špatně - když vyčerpaný Damien odejde z místnosti hrůzy, nechá staršího kolegu s Regan/démonem samotného. Sotva sebere síly a vrátí se, je Lankester Merrin mrtev.

Herec, který otce Merrina představoval - Max von Sydow - se nejen díky tomuto snímku proslavil. Dokonce tak, že se stal oslavovanou osobou v komunitě satanistů - ač je to vlastně protimluv.

Proč by satanisté velebili herce, který hrál kněze provádějícího vymítání démona? Inu, protože Max byl dle některých uctívačů ďábla „na jejich straně“. Hledali ve filmu všemožné jinotaje jako posedlí (doslova!), až dostali nevšední vnuknutí, že Max von Sydow je vlastně satanista také. Jak na to přišli, to je otázka za všechny peníze.

Sám von Sydow tomu nemohl uvěřit. Po mele, která se strhla s premiérou Vymítače ďábla, měl trošku jiné starosti. Ty měl ještě při natáčení - štáb a herce stíhala nehoda za nehodou, při promítání diváci omdlévali strachy, z církevních kruhů se šířily petice žádající zákaz filmu - a v mnoha zemích se tak skutečně stalo.

Jisté je, že Max von Sydow předvedl strhující výkon. Jako ostatně ve všech filmech. Byl zvláštní, byl zajímavý a tajemný. Nebyl krasavcem, nebyl milovníkem, ale nebyl ani typickým padouchem. Psychologické herectví nevšedního Švéda objevil slavný Ingmar Bergman.

Jaký byl život podivuhodného herce a šarmantního člověka jménem Max von Sydow? Dlouhý, krásný a plný dnes již kultovních rolí.

Budoucí charismatický herec měl velice zajímavý původ. Mix genů z celé Evropy dal vzniknout jeho vysoké postavě (192 cm) a unikátnímu protáhlému obličeji. Když se 10. dubna 1929 narodil jako Carl Adolf von Sydow ve švédském Lundu, bylo mu to samozřejmě zatím úplně jedno. Aby ne! Maminka byla baronkou, Maria Margareta Rappe pracovala jako učitelka. Otec vyučoval na univerzitě v Lundu, Carl Wilhelm von Sydow byl velice proslavený etnograf a folklorista. Rodina patřila mezi smetánku celého Švédska a malého Carla Adolfa od dětství obklopovala směsice všech možných profesorů, akademiků a šlechticů z celé Evropy, kteří navštěvovali Mariu a Carla Wilhelma.

Byli to často jejich příbuzní, protože původ měla rodina von Sydow v německém Pomořansku, odkud někdy v sedmnáctém století do Švédska emigroval jeden z předků. Max (později si změnil jméno podle oblíbené blechy z blešího cirkusu!) von Sydow vyrůstal v plachého a bázlivého mladíka. Téměř nemluvil, byl ostýchavý, s rodiči - luterány - chodil do kostela a neustále jen četl a četl a četl. Do rozpaků ho přivádělo jeho tělo: velice rychle vyrostl a vše se mu jaksi „protáhlo“ - hubený a vysoký čahoun měl dlouhé ruce, dlouhé nohy, protáhlý obličej, připadal si ošklivý a stranil se vrstevníků i dívek. Na prahu dospělosti měl Max von Sydow velký rozkol s rodiči kvůli náboženství.

Při samostudiu filozofických děl dospěl k závěru, že je nemožné vědět, jestli Bůh existuje nebo ne. Stal se agnostikem, což mu věřící rodina nikdy neodpustila. Max von Sydow rodiče dle jejich názoru celkově zklamal na celé čáře. Původně nalajnovanou kariéru právníka překazil hotový výbuch: synáček během školního výletu v Malmö viděl Sen noci svatojánské - a byl ztracen ve světě herectví. Je to nevšední, Max von Sydow byl velice plachý, ale sotva stoupl na jeviště v amatérském divadle při vysoké škole, úplně se změnil. Ve všech rolích exceloval, zcela světu divadla propadl a ukazoval se jeho ohromný talent.

Max von Sydow zapomněl na práva a zcela se soustředil na novou kariéru, jenže vypukla druhá světová válka. Narukoval do švédské armády, kde sloužil u proviantu. „Do ostrých bojů jsem se nedostal. Vždyť bych se zastřelil,“ smál se Max v narážce na své neohrabané a dlouhé končetiny. S koordinací těla měl dlouho velké problémy. Pohyboval se jako pomyslný slon v porcelánu, naštěstí ale nastoupil do Královského dramatického divadla ve Stockholmu, kde získal kompletní hereckou průpravu a jeho zmatená gestikulace zmizela.

V roce 1955 se von Sydow přestěhoval do Malmö a připojil se k městskému divadlu v Malmö, jehož hlavním ředitelem byl v té době Ingmar Bergman. Budoucí Maxův mecenáš, rádce a přítel ve vysokém a unikátním herci spatřil figuru, která mu ve filmech chyběla. Obsadil von Sydowa do dramatů Sedmá pečeť a Panenské jaro - a bylo to. V roce 1965 se von Sydow poprvé objevil v americké produkci a hrál Ježíše Krista ve filmu The Greatest Story Ever Told - Američané zavětřili a do Maxe hučeli a hučeli, až se jednoho dne sbalil a odstěhoval se za oceán do Hollywoodu.

Nechtěl, považoval to za zradu své rodné vlasti. Ale touha po herectví prý byla silnější. „Já chtěl v životě jen pár věcí, jsem skromný člověk. Nic nepotřebuji. Jen milující rodinu, střechu nad hlavou a hraní. A pokud jsem měl hrát a dělat radost lidem v USA, tak to bylo mým závazkem vůči divákům i vůči sobě samému. I vůči milovanému Švédsku: nikdy nezklamat.“ řekl při udílení filmové ceny na festivalu v Cannes. Herecký rozsah charismatického Švéda byl ohromující: cca 160 filmových a televizních rolí, malých i větších, ale vždy v nich byl zcela nepřehlédnutelný.

Z přebohaté filmografie Maxe von Sydow můžeme jmenovat například Slečna Julie, Sedmá pečeť, Lesní jahody, Tvář, Než se rozední, Pramen panny, Jako v zrcadle, Nils Holgersson, Hosté večeře páně, Největší příběh všech dob, Takový je můj život, Deník Anne Frank, Hodina vlků, Hanba, Náruživost, Vystěhovalci, Noční návštěvník, Dotek, Nová země, Vymítač ďábla, Stepní vlk, Tři dny kondora, Pouť zatracených, Ctihodné mrtvoly, Pochoduj nebo zemři, Smrt v přímém přenosu, Sladké lži, Flash Gordon, Let Orla, Barbar Conan, Duna, Hana a její sestry, Pelle Dobyvatel, Čas probuzení, Otec, Jerusalem, Hamsun, Jak přicházejí sny, Minority Report, Skafandr a motýl, Prokletý ostrov, Dopisy, Star Wars: Síla se probouzí, Kursk, Ozvěny minulosti. Fandové seriálu Hry o trůny si jistě vzpomenou na Tříokého havrana - to byl von Sydow.

Rodinné zázemí měl tento herec poměrně klidné. S první manželkou se seznámil už v roce 1950, začínající herečka Christina Inga Britta Olin se kvůli Maxovi vzdala kariéry, o rok později následovala svatba a vztah byl korunován narozením dvou synů: Clase a Henrika. Christina manžela následovala do USA, kde mu vytvořila zázemí, ale láska se nějak vytrácela. Max von Sydow neustále natáčel, Christina žárlila na jeho úspěchy. Herec se pokusil manželství zachránit: dal sám sobě „stopku“, vzal Christinu, syny - a odstěhovali se do Říma.

Zřejmě si myslel, že jiné prostředí a milovaná Evropa skomírající manželství znovu „restartuje“ - ale nestalo se tak. Přátelský rozvod proběhl v roce 1979. Pak byl Max von Sydow velice dlouho sám. Mlčenlivý šarmantní muž nikdy nemluvil o svém soukromí, takže ani lační novináři na něj nic neměli - pokud se s někým zapletl, zahalil se mlčenlivostí. Na jeho pevný charakter ostatně vzpomínali všichni jeho herečtí kolegové. Byl nejen zásadový, ale i neuvěřitelně sečtělý. Max von Sydow dokázal vést sáhodlouhé debaty na jakékoliv téma.

„Vynikající řečník. Argumenty měl jako nějaký profesor. Až jsem se před ním styděl. Byl by to vynikající právník, o tom jsem přesvědčen,“ řekl o svém „dvorním“ herci i sám Bergman. Max von Sydow se podruhé oženil v poměrně vysokém věku, v roce 1997 si vzal producentku Catherine Brelet. Adoptoval její dva syny z prvního manželství Cedrica a Yvana. Francouzka Catherine si stárnoucího muže podmanila a Max von Sydow se najednou ocitl v Paříži, stal se občanem Francie, čímž se musel vzdát švédského občanství. Tohle sám sobě do smrti neodpustil. Nechtěl zradit Švédsko, ale také Catherine miloval. Těžká volba.

Von Sydow natáčel do velmi vysokého věku, byl pořád „při smyslech“, hlavu měl v pořádku, ale tělo pomalu odcházelo. Neduhy stáří se ozývaly čím dál častěji, až byl nucen od herectví odejít. A to byl začátek konce. Šlo to rychle: Max von Sydow zemřel ve svém rekreačním domě v Provence z blíže neurčených příčin 8. března 2020 ve věku úctyhodných 90 let.

Nestor klasického herectví, inteligentní sympaťák, který nikdy neztratil tvář, byl na své přání zpopelněn. Popel pak rodina rozprášila do moře ve Švédsku. Max von Sydow se tak svým způsobem vrátil do rodné vlasti, kterou miloval.

Vyprávění o skandinávském čahounovi můžeme zakončit krásným shrnutím, které napsal na portál ČSFD uživatel s nickem Jean „Decker“ Grimpeur:

Zpracováno podle: Fandom , The Excorcist, ČSFD, Max von Sydow, Wikipedia.org, Quora, iDNES, Find a Grave, Fdb.cz