Článek
Řekl jsem si ‚Tohohle chlapa budou všichni nenávidět, protože je bez chybičky. Je vysoký a nemá žádné chyby… to je zajímavé, protože Rocky je na tom úplně opačně. Je plný chyb, couvá, zatímco Drago se dere dopředu. A oba umí bojovat a jejich styl je v dokonalém kontrastu‘.
Kapitán pěchoty sovětské armády Ivan Vasiljevič (Petrovič) Drago, ruský profesionální boxer, olympijský šampion, mistr Evropy, Asie a dvacetinásobný amatérský mistr světa (rusky Иван Васильевич (Петрович) Драго) je zřejmě jeden z nejznámějších filmových záporáků všech dob. Bezesporu na tom má zásluhu skvělý scénář i herecké výkony ve slavném filmu Rocky IV. Mnozí fanoušci označují právě tento díl z celé série o boxerovi jménem Rocky Balboa jako ten nejlepší. Ale ono není divu. Zjevil se tam totiž Dolph Lundgren. A i když toho moc nenamluvil (v českém dabingu pronese 32 slov, v anglické verzi 43 slov), žádný divák na něj nezapomněl.
Na muži jménem Ivan Drago (tedy, jak by se rozčílil jeho představitel, Dolph, jednou provždy Dolph Lundgren!) je něco nepopsatelného. Je bezesporu velice pohledný. Velice. Pokud si dámská část publika potrpí na takové ty vysoké svalnaté blond skandinávské typy mužů. A pánská část spíše obdivuje muskulaturu, umění boje a minimalistické herectví. Dolph Lundgren vypadá v Rockym jako namakaný stroj, bez výrazu, bez myšlení, je v tom určitá šablonovitost - přesně takhle totiž za dob studené války prostě a jednoduše sovětský boxer zákonitě vypadat musel!
Jako vytesaný z kamene. Obličej, vlasy, vše hranaté, výraz zlý (nebo lépe řečeno prázdný), svaly, svaly, svaly, anabolika, svaly. „Z toho muže stříká testosteron!“ tvrdila dobová kritika po premiéře filmu mírně expresivně. Superlativy se nešetřilo nejen ohledně Sylvestera Stalloneho, což se rozumí samo sebou, ódy se pěly i na Dolpha Lundgrena, který se zjevil jako Drago a už na něj nikdy nikdo nezapomněl.
Kdo by na něj nejraději zapomněl, je sám Dolph. I když dělal psí kusy, aby roli robotické mlátičky dostal. Chodil na večírky, kde bylo možno potkat Sylvestera, stál vždy někde poblíž, aby si ho musel všimnout, což se podařilo. Stallone si vysokého blonďáka pozval k sobě do separé, kde mu řekl, že je moc vysoký. Pak si to ale rozmyslel a sdělil Dolphovi, že když nabere ještě deset kilo svalové hmoty, tak to s ním zkusí. A zrodil se Ivan Drago.
Natáčení Rockyho IV. provázel dost hustá atmosféra, kdy Sly rozhodl, že se budou v ringu utkávat „naostro“ i mimo zapnuté kamery. Takže Dolph Lundgren jako prvního zničil i představitele Apolla Creeda Carla Weatherse. Ve filmu ho zabil, při natáčení mu přivodil bezvědomí, což mu Carl dlouhá léta nezapomněl, škodil mu a nenáviděl ho. Sylvester Stallone nicméně trval na svém: „Budeme si oba zasazovat skutečné rány, aby se zvýšila intenzita scény!“ Tak jo. Namotivovaný Dolph se do toho obul a po třech záběrech, kdy Ivan Rockymu buší do žeber, pocítil Stallone, že je něco hodně špatně.
„Pálí mě to, asi žáha,“ bědoval směrem k rodákovi že Slovenska, který dohlížel na fyzickou přípravu obou herců. George „Mackie“ Pipasik (dříve Juraj Pipasik), který ve filmu hrál i jednoho ze sovětských bodyguardů, zpozorněl a upozornil herce, že by se měl dát vyšetřit, že mu možná Lundgren zlomil žebra. „Blbost,“ odmávl to Sly, aby ho v noci převážel vrtulník, protože nemohl dýchat.
Z Kanady, kde se natáčelo, raději slavného herce transportovali letecky do Santa Monicy. V místní nemocnici zůstal Stallone čtyři dny v kritickém stavu na JIP. Lundgren ho totiž uhodil tak silně, až mu srdce narazilo na hrudní kost a začalo otékat. Přívod krve do srdce byl omezen, omezeno tudíž bylo i zásobování kyslíkem do celého těla a Sylvester Stallone měl opravdu namále.
Dolph Lundgren jel svým autem z Kanady do USA jako blázen za svým filmovým rivalem, protože byl skutečně vyděšený a bál se, že ho zabil. „Tohle bylo to poslední, co mi ještě chybělo. To by byla kariéra! To bych měl vystaráno o teplou stravu a střechu nad hlavou. Ten, který zabil Rockyho, umíte si to představit?“ smál se v rozhovoru vždy skvěle naladěný Dolph Lundgren. No, upřímně řečeno, neumíme! Sly Stallone však přežil a mohl se dotočit a vyhrát slavný filmový zápas, kterému byl inspirací legendární souboj mezi Joe Louisem a Maxem Schmellingem.
Divákům se v Rockym IV. líbí i skvělé záběry tréninku obou boxerů - zatímco Rocky běhá ve sněhu a seká dříví, do Ivana rvou anabolika a v umělohmotných kulisách výzkumných ústavů se z něj stává robotický netvor. Rocky IV. se stal kasovním trhákem a stvořil ikonického záporáka, který se s cejchem jménem Ivan Drago musel naučit žít. Dolph Lundgren.
Hans Lundgren se narodil 3. listopadu 1957 ve švédském Spånga, což je malá komunita ve Stockholmské župě (kraji). Maminka učila jazyky a jmenovala se Sigrid Birgitta, otec byl inženýr ekonomie, který pracoval pro švédskou vládu. Karl Hugo Johann Lundgren nechal svou rodinu ve Spånga, sám dojížděl ze Stockholmu, kde pracoval na nějakém velice tajném projektu. Přesto byl jako manžel obrazně řečeno velice čilý, protože se po nejstarším Johanovi narodil Hans, kterému říkali Dolph, a dva bratry následovaly ještě dvě sestry - Katarina a Anika.
Dolph Lundgren přiznal, že jeho táta byl nesmírně zlý. Svou frustraci z práce, ze života a z rozrůstající se rodiny si vybíjel na ženě a dětech. Bil je hlava nehlava a násilnické chování odnášel hlavně Dolph, kterému otec neřekl jinak než „hovado“ nebo „ztroskotanec“. Jak to tak ale bývá, Dolph se rozhodl v sobě tohle vše potlačit, protože se nechal slyšet: „Stále svého otce miluji a milovat budu. To špatné, co se stalo, mohl jsem si za to zčásti sám. Obdivuji ho. Já mu byl asi až moc podobný, tvrdohlavý. To bylo možná to, s čím se tatínek nedokázal vypořádat, proto dělal to, co dělal,“ řekl například poněkud klopotně Lundgren na přímou otázku ohledně týrání v dětství.
Jaká muka si tento navenek tvrdý muž musí v sobě nést, když ještě otce obhajuje, svědčí jen o tom, že opravdu nikdo není z oceli. Navíc v dětství trpěl celou řadou alergií a pomalým růstem. „Byl jsem totální zakrslík. Trpaslík. Pak jsem hrál na bicí, ale pak jsem si řekl, že se naučím prát.“ Začal se intenzivně zajímat o bojová umění a v sedmi letech byl už opravdu dobrý. Ovládá judo, gódžú-rjů, v deseti přesedlal na kyokushin karate, ve kterém získal 4. dan a černý pás.
V karate se zdokonaloval i během studia, kdy se stal kapitánem národního švédského týmu a mistrem Evropy v letech 1980 a 1981. O rok později vyhrál ještě mistrovství v Austrálii. Mezitím absolvoval střední školu jako nejlepší z ročníku a otec mu řekl: „Jestli chceš v životě něčeho dosáhnout, musíš do Ameriky.“
Dolph Lundgren nelenil a dostal několik akademických stipendií. Je totiž to, čemu se říká „bedna“ - nejen tělem. Jeho IQ se odhaduje na 160 -165 bodů, i když on sám skromně tvrdí, že toto číslo je nadnesené. Ale není tomu tak. V sedmdesátých letech nastoupil na několik univerzit. Ve Švédsku získal bakalářský titul a ten magisterský obhájil na univerzitě v Sydney. Působil na Clemsonské univerzitě, Washingtonské státní, pak byl rok na vojně ve Švédsku, kde sloužil v pobřežním dělostřelectvu.
Nakonec se rozhodl pro jeden z nejtěžších oborů vůbec - na Královském technologickém institutu ve Stockholmu promoval na začátku osmdesátých let s titulem inženýra chemie. Později dokonce získal Fullbrightovo stipendium, které mu umožnilo studovat na nejvyhlášenější vysoké škole v USA - na MIT.
Nabídli mu, aby na MIT zůstal, on však propadl kultu těla. Posilovat a dřít, to byl nový smysl jeho života. „Nedělejte to, jste tak chytrý, my vás potřebujeme,“ hučeli do něj na MIT a nabízeli hory doly. Dolph Lundgren nechtěl pokračovat v akademické sféře, raději se stal vyhazovačem v baru a tvrdě na sobě pracoval. Chodili za ním do baru profesoři a zase ho přemlouvali. Nevyhodil je, ale důrazně jim řekl, že se chce stát hercem.
Je zajímavé si představovat inženýra Lundgrena někde v NASA, jak pracuje na chemickém složení paliva pro rakety! Protože i to mu nabízeli. Nepovolil. Začal randit se zpěvačkou Grace Jones, která si svého bodyguarda a později milence přestěhovala do New Yorku, kde mohla odstartovat další etapa života Dolpha Lundgrena. Ta herecká.
V roce 1985 získal malou debutovou roli ve filmu s Jamesem Bondem Vyhlídka na vraždu, kde si zahrál nohsleda KGB, pak následoval Rocky IV. a po epochálním souboji Rockyho a Ivana už nic nebylo na svém místě - ta škatulka Lundgrena pronásledovala celý profesní život. Hrál samé bezduché svalovce (čest výjimkám), rolí bylo mnoho, ale spíše takové štěky, kde bylo hlavní předvést tělo. Dlužno dodat, že v tomto směru bylo skutečně na co koukat.
Rudý škorpion, Vládci vesmíru, Mstitel, Temný anděl, Zúčtování v Malém Tokiu, Univerzální voják, Pohyblivý terč, Vyhnanec, Ochránce, Inkvizitor, Rocky Balboa, Zemřít je snadné, Postradatelní, Dokonalá skrýš, Město nemrtvých, Sedm dní v pekle, Lovec démonů, Žraločí tornádo, Creed II., Temné hlubiny, Aquaman, Operace mořský vlk, Policajt na útěku. Působí také jako režisér, hraje v seriálech a vystupuje v televizi. V roce 2026 půjde do kin film, který zrovna natáčí - A Mann Will Rise.
„Jestli se toho tedy dožiju,“ usmíval se slavný herec poněkud hořce do kamery při rozhovoru o připravovaném filmu. Má bohužel pravdu. V roce 2023 totiž Dolph Lundgren prozradil, že už osm let bojuje se zákeřnou rakovinou a lékaři mu na záčátku dávali ani ne rok života. Pere se o život jako lev. Další aspekt Lundgrenovy obdivuhodné povahy.
„Je to poprvé, kdy o tom mluvím. Pokud to pomůže byť třeba jen jedinému člověku, který je ve stejné situaci, jako jsem byl já, stojí to rozhodně za to,“ říká Lundgren ve videu pro kanál In Depth With Graham Bensinger. Rakovinu mu diagnostikovali poprvé už v roce 2015. Začalo to doma ve Švédsku, kdy Dolpha intenzivně pálila žáha. Nepřikládal tomu moc význam, ale najednou zjistil, že mu tento nepříjemný pocit znemožňuje žít plnohodnotný život. Nic nepomáhalo, vydal se k lékaři - a už tam zůstal. Po celkové prohlídce byl vyřčen krutý ortel - rakovina ledvin. Odstranili mu nádor, který byl zhoubný.
Dolph Lundgren podstoupil intenzivní chemoterapii a pět let to vypadalo, že je to na dobré cestě. Jenže přišel rok 2020, kdy šel na kontrolu a v jeho těle bylo objeveno dalších šest velkých nádorů. Lékaři mu doporučovali, aby trávil co nejvíce volných chvil s rodinou. „Když jsem se ptal, kolik času ještě mám, řekli tak dva tři roky. Ale v jejich hlase jsem vnímal, že to je možná mnohem méně,“ hovoří pohnutě Dolph ve svém videu. Intenzivní léčba ho stála mnoho sil, extrémně zhubnul, kontaktoval i další a další lékaře, aby se nakonec podařilo nádory zmenšit o devadesát procent.
A v pohnuté zpovědi si Lundgren klade otázku, zda to všechno nesouvisí s anaboliky, které na začátku své filmové kariéry bral. Otevřeně se k tomu přiznal. Navíc dodal, že k tomu byl nepřímo donucen producenty, kteří takto „dopovali“ každého herce akčních filmů. „Momentálně mi odstraňují zbývající tkáně těchto nádorů. Prognóza je taková, že až je odstraní úplně a nebude tam žádná další onkogenní aktivita, léky by pak už měly všechno ostatní potlačit,“ dodává ve svém vystoupení.
V léčbě ho úspěšně podporuje i jeho mladičká novomanželka. Před rokem se totiž potřetí oženil s Emmou Krokdal, osmadvacetiletou norskou osobní trenérkou. Vzali se na Mykonosu, kde vlastní vilu.
Dolph Lundgren si nikdy nestěžoval na nezájem žen, naopak. Jeho náručí prošly snad všechny slavné krásky devadesátých let, ale o jejich jménech nemáme přehled, protože Lundgren jako pravý gentleman mlčí. Poprvé se oženil v roce 1991 s Peri Mommo, ale za rok se rozvedli. Pak následovala svatba s jeho velkou láskou, Anette Oviberg. S překrásnou návrhářkou má Dolph dvě dcery - Idu a Gretu. Pár se rozvedl v roce 2011. Svou roli v tom sehrálo i přepadení, kdy do jejich vily vlétlo komando maskovaných mužů. Lundgren nebyl doma, Anette i obě dcery byly brutálně svázány a celou noc je nezvaní hosté psychicky týrali a ponižovali.
Pak si jeden z nich všiml rodinné fotografie, na které byl Lundgren. Po zjištění, že pán domu je Ivan Drago, jak mumlal v nějaké východní řeči jeden ze zlodějů, okamžitě utekli. Může to vyznít úsměvně, ale u obou dcer bohužel propukla posttraumatická stresová porucha, manželku to celé nesmírně zasáhlo a po letech plných hádek se rozvedli. Nyní je šťastný s Emmou, léčí se a natáčí.
„Kolik mi zbývá, nevím. Každou vteřinu vychutnávám, naučil jsem se to. Člověk nikdy neví, kdy se stane zázrak. Věřím na ně, nyní už ano,“ řekl ve svém videoposelství silný, inteligentní a obdivuhodný Dolph Lundgren, který zanedlouho oslaví 67. narozeniny.
Zpracováno podle: