Článek
Jeho jméno možná mnohým z vás nic neřekne. Ale když padne název filmu, okamžitě si tuto tvář lidé vybaví. Je totiž nezapomenutelná. Co třeba Jestřábí žena, Obojek, Blade Runner, Otčina, Stopař - teď už asi svitne i méně skalním filmovým fandům. Rutger Hauer měl nezaměnitelnou fyziognomii. Působil chladně, měl zářivě modré ledové oči a ostré nordické rysy. Ve své vrcholné formě diváky doslova fascinoval. Byl schopen zahrát naprosto cokoliv a také hrál.
Druhá půlka jeho kariéry se bohužel nese už ve znamení „béčkových“ akčňáků, ale ta první půlka, ta je fenomenální.
Stihl se stát naprostou legendou na poli detektivních thrillerů, akčních snímků, romancí, sci-fi, i poměrně drsných filmů, u kterých nevíte, jestli vám má být špatně, nebo toho chlapa na plátně nekriticky obdivovat. Říkali mu blonďák z pekla, nizozemský Paul Newman nebo modrooký démon. S nadřazeným úsměvem diváky zneklidňoval. Jakoby vždy „věděl něco víc“ než ostatní.
Rutger Hauer v začátcích americké kariéry
Nerad dával rozhovory, byť existuje několik velice zajímavých interview, kde se uzavřený Rutger hodně rozpovídal. Nechtěl být arogantní a rozhovory dával. Otázky hlavně amerických novinářů a reportérů Hauera ale dováděly doslova k šílenství. Proti poměrně seriózním evropským rozhovorům, kde se hovořilo hlavně o práci, se Američané ptali pouze na to, jak se mu žije s tím, jak vypadá. A s tím, že hraje samé vyšinuté psychopaty.
Myslíte, že bych raději nevypadal jako Danny DeVito? Nemůžu za to, jak vypadám a co hraji. Jestli mám hrát vrahy, hraji je. Je to práce. Proč se mě neptáte na práci? Jsem člověk a věřte, že se svým vzhledem jsem si užil svoje. A co se týče vrahů - narodil jsem se uprostřed války, a proto si myslím, že mám blízko k pacifismu. Násilí mě děsí. Na uniformy mám alergii. Ale v rámci role musím - a když mi dají černou SS uniformu a obdivně vzdychají, že „vy jste se do ní snad narodil“, mám sto chutí začít řvát nahlas. Je to postavené na hlavu.
Autogram
Zvládal kaskadérské kousky, ovládal jízdu na koni, uměl střílet, šermovat, řídit náklaďáky, velké vozy, zpíval i tančil, když bylo třeba. Nebylo snad nic, co by tenhle muž neuměl, nebo se během natáčení nenaučil. Byl sečtělý, inteligentní, hovořil plynně německy, anglicky, samozřejmě holandsky a francouzsky, částečně ovládal italštinu a ruštinu. A uměl i pár českých slov.
Stačil pohled a ženy mu padaly k nohám. I muži. Všichni však měli smůlu, byl věrný jedné ženě po celý život. Jeho hluboký a chraplavý hlas se stal dalším atributem celé osobnosti tohoto zvláštního herce. Jaký byl život nesmírně charismatického muže, který se sám vypracoval na hvězdu? Hodně divoký. A dobrodružný. Blonďatý démon Rutger Hauer.
Ze seriálu Floris
Vzteklá blonďatá barvoslepá časovaná bomba aneb všude samé ženské!
Rutger Oelsen Hauer se narodil 23. ledna 1944 v Nizozemí, v městečku Breukelen v provincii Utrecht do herecké rodiny. Jeho otec Arend a matka Teunke provozovali v Amsterdamu hereckou školu a oba byli velice úspěšní divadelní herci. Rodiče zcela pohltila práce a o děti se moc nestarali.
Rutger měl tři starší sestry a vychovávaly je chůvy. Neustálá přítomnost ženského elementu způsobila, že co jeho paměť sahala, musel vždy utíkat před nějakou ženou. Od útlého dětství si z něj sestry dělaly akorát legraci, říkaly mu „ocásek“, nechávaly ho někde zavřeného, aby za nimi „nelezl“. Chůvy chlapečka pro změnu milovaly a hýčkaly a odpor měly k jeho sestrám.
Představte si střapatý kámen plný vzteku, který neustále jen utíkal před nějakou ženou. Buď před přehnanou péčí chův nebo z druhé strany dobíráním tří sester. A pak chlad od matky. Utíkal jsem pak i sám před sebou. Nechtěl jsem je ani vidět. A pořád jsem se ptal, co je na mně špatného.
Revoltující vlasatý mladík dělal v mládí jeden průšvih za druhým
Vztah s otcem i matkou měl chlapec velice komplikovaný. Děti byly využívány pouze k tomu, aby hrály dětské role v jejich dramatické škole. Už jako pětiletý se Rutger ocitl na jevišti, ale byl tak vzteklý, že ho otec dokonce fyzicky potrestal přímo uprostřed představení. Byl neustále nucen do něčeho, co nechtěl. Navíc ho přísný Arend bral jako „vadné zboží“, protože mu při banální prohlídce lékař zjistil barvoslepost.
V jedenácti letech dostal hlavní divadelní roli. Ale Arendovi se v ní nelíbil, byť tehdejší kritici byli z vysokého blonďatého výrostka naprosto nadšení. Zapsali proto chlapce do školy Rudolfa Steinera, kde měli přísní učitelé dohlížet na to, aby „byl aspoň k něčemu“. Není divu, že se Rutger Hauer v patnácti rozhodl, že s rodiči, rodinou a celým dosavadním životem prostě končí.
Neustále odněkud utíkal…
Plavčík, tesař i elektrikář. A také manžel a otec. Ale jen na chvíli.
Rutger Hauer byl tak nezvladatelný, že se ocitl i na hraně zákona. Co tehdy spáchal, to se neví, nikdy o tom nemluvil. Byl souzen, ale za co a jak to dopadlo - toto v sobě Rutger zřejmě uzavřel a veřejnost se to nikdy nedozvěděla. Utekl doslova a do písmene i sám před sebou.
Opustil školu, nechal se potají naverbovat do holandského obchodního námořnictva, doma se sbalil a vyplížil se v noci ven. Dorazil do přístavu, kde nastoupil na loď.
Strávil na ní celý rok a objel doslova celý svět. Od drhnutí podlah se vypracoval na zkušeného námořníka a pobyt na lodi mu dal více než celých patnáct let doma. Uklidnil se, otrkal se, získal zkušenosti a fyzickou kondici.
Pohledný barvoslepý mořský vlk
Ostřílení mořští vlci ho měli rádi a mohl se stát nejmladším kapitánem - bohužel mu v tom zabránila právě ona barvoslepost.
Když se vrátil do Holandska, byl klidnější. Dodělal si maturitu a od otce, který ho uvítal velice chladně, už nic nechtěl. Při škole se živil sám jako tesař nebo elektrikář.
Po úspěšné maturitě nastoupil Rutger Hauer do Amsterdamu na divadelní akademii. Ale opět - jak jinak - utekl. Přivedl totiž do jiného stavu svou kamarádku, klavíristku a violoncellistku Heidi Merz. Zpanikařil, odešel ze školy a vstoupil do armády, kde absolvoval výcvik jako bojový zdravotník.
Divná parta, divní lidé, divný život…
Ale opět utekl - protože se jeho pacifismus neslučoval s armádní vizí a odmítal používat zbraň. Pokorně se vrátil na školu a k rostoucímu bříšku své kamarádky, kterou si vzal.
Mladá paní Hauerová porodila dceru, Ayeshu. A mladou paní Hauerovou zůstala pouhé dva měsíce. Bouřlivák Rutger prostě nevydržel manželský život. Začal se stýkat s divnou partou, ocitl se opět na druhé straně zákona, střídal jednu ženu za druhou a vypadalo to, že s mladým mužem je ámen.
Naštěstí se tak nestalo. Objevil totiž, že hraní si na jiné může být nesmírně osvobozující. A také prožil osudové setkání. Dokonce tak osudové, že doslova předurčilo jeho další život.
Paul Verhoeven
Paul Verhoeven - „V tom klukovi je celý svět. Jen ho trošku popostrčit.“
Klíčovou postavou v celém životě Rutgera Hauera se stal režisér Paul Verhoeven. Naprosto neomylně v pohledném mladém muži rozpoznal neuvěřitelný talent, který dle jeho slov stačilo jen „trošku popostrčit.“ A tak se také stalo. Hauer, který pořád tápal, se pod taktovkou Verhoevena stal nizozemskou superstar.
Obsadil Hauera do seriálu Floris (1969), historické rytířské telenovely na motivy tehdy velice oblíbeného Ivanhoe od Waltera Scotta. Tam se zrodila hvězda a spolupráce s Verhoevenem měla pokračovat i nadále.
Floris
V melodramatu Turks Fruit (1973) ztvárnil Rutger Hauer po boku Monique van de Ven mladíka, který se musí vyrovnat s odchodem své životní lásky. Tento film je rozporuplný, obsahuje spoustu expresivní erotiky, nahoty, bizarních scén, někdy i nechutných. Ale byl nominován za Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Verhoeven dosáhl svého - Hauer byl „popostrčen“ a rozhodl se - budu herec.
Nelíbilo se mi to násilí na ženách. Když jsem musel uhodit herečku do protézy, kterou měla místo prsu, bylo mi špatně. A stejně, asi jsem byl potrestán. Za honorář jsem si koupil vysněnou motorku. A znáte to, mladý frajer, hlavu v oblacích, svezl jsem jednu holku, motorku jsem zaparkoval, šli jsme…ehm, no a ve zkratce - když jsem se vrátil, motorka nikde. Měl jsem ji 4 hodiny. Dobře mi tak.
Asi budu muset do Ameriky…
S Verhoevenem Hauer natočil další filmy, jako například Keetje Tippel. Také si nordického herce všimla německá produkce, ve které Hauer zazářil v thrilleru Bezohledně. V Indonésii vznikl film Max Havelaar. Ale zlomový byl pro Hauera opět Verhoeven a jeho Oranžský voják (1977). Svého času nejdražší nizozemský film způsobil obrovský poprask a Rutger Hauer nestačil chápat a stíhat, co se vůbec děje.
S Monique po natočení Turks Fruit
Roli esesáka si střihl ve filmu Pastorale 1943 a pak už se rozhodl následovat svého dvorního režiséra Verhoevena do Ameriky a rozjet zde svůj americký sen. Rutger Hauer se změnil a dospěl. Stal se cílevědomým, skromnějším a pokornějším. Obdiv žen i mužů ho sice pořád pronásledoval, ale snažil se to brát s nadhledem.
Svou dceru vídal, usmířil se s bývalou ženou a seznámil se s Ineke ten Kate. Tato herečka se měla stát jeho životní láskou a manželkou, které byl věrný celý život. I tato proměna Rutgera Hauera byla obdivuhodná. Z „děvkaře“, který na koho ukázal prstem, toho měl - a to doslova - se stal věrný muž, který dobrodružství přestal vyhledávat. Snažil se vzdělávat, neustále četl a pracoval na sobě. Naprosto změnil svůj pohled na život.
Jeho prvním americký filmem byly akční Noční dravci (1981), kde hrál po boku Sylvestera Stalloneho. Jeho terorista Wulfgar Ameriku doslova nadchl a o vysokého blondýna, který pohledem svých nepopsatelných očí omámil nejednu ženu, začala být mezi filmaři rvačka. Bylo mu důrazně doporučeno, aby si změnil jméno - jeho kostrbatě znějící evropské se nelíbilo producentům. Ale Hauer si odmítl jméno „poameričtit“ a raději piloval výslovnost.
Premiéra snímku Soldaat van Oranje
Nebránil ani kontroverzním rolím - ve snímku Inside the Third Reich ztělesnil Alberta Speera. Nastudoval si o něm naprosto všechno a jeho výkon v roli Hitlerova vrchního architekta byl fenomenální. Jeho nejslavnější role však měla přijít.
Blade Runner a Roy Batty
Slavná sci-fi s Harrisonem Fordem v hlavní roli Ricka Deckarda se stala kultem. Blade Runner je temný film, který se odehrává v blízké budoucnosti. Společnost je nemocná, vše je zamračené a hnusné. Replikanti, které lidé začali vyrábět na práci v nebezpečných misích, jsou k nerozeznání od lidí. Jen jejich „životnost“ je omezena na čtyři roky. Replikanti se vzbouří a je jim zakázán přístup na Zemi.
Roy Batty
Blade Runner je název speciální policejní jednotky, která dohlíží na to, aby replikanti nepronikli na planetu. A pokud se tak stane, musí být eliminování. Deckard však začne pochybovat o tom, že jsou replikanti nebezpeční. Pochmurná dystopie nutí diváky k zamyšlení nad budoucností a lidskostí všeobecně. Úžasné kulisy, rekvizity i hudba, kterou pro film složil Vangelis, z něj dělají skutečnou perlu v žánru sci-fi filmů.
Myslím, že z mých filmů je devětačtyřicet zajímavých, některé jsou opravdu špatné a Blade Runner je pravděpodobně ten nejneobvyklejší
Režisér Ridley Scott Hauera obsadil na první dobrou. Ani ho nezval na konkurs. Viděl ho v jiných filmech a o obsazení vůdce vzbouřených replikantů Roye Battyho měl jasno na první pohled.
Slavný monolog „Slzy v dešti“
Rutger Hauer roli přijal a dobře udělal. Jeho Roy se stal doslova ikonickým a inspiroval mnoho umělců, malířů i fanoušků sci-fi. Kostým, ledové vystupování, kamenná tvář, minimalistické herectví a excentrický záblesk lidskosti - to vše Hauer trefil na jedničku.
Finální scéna střetu mezi Deckardem a Battym se obešla bez kaskadéra - Rutger vše „odskákal“ sám. A slavný monolog „Tears in Rain“ je prací Rutgera Hauera. Nelíbil se mu původní. Celou noc nespal a pak si sedl a napsal ho sám. Popularita nizozemského herce po tomto filmu vystřelila do oblak.
Někdy mám pocit, že si ženy myslí, že zkamení, když se na ně podívám. Asi budu muset začít nosit brýle. Hodně tmavé.
Opět musel odhánět houfy žen, které byly jako posedlé. Hauer během natáčení Blade Runnera požádal Ineke o ruku a jeho divoké minulosti byl skutečně konec. Vzali se v roce 1985. Jenže fanynkám to bylo jedno. A nejen fanynkám. I herecké kolegyně si na „zjevení z Nizozemí“ dělaly zálusk.
Blade Runner
Aby přišel na jiné myšlenky, dostavěl svůj sen - osmnáctikolový karavan, který začal sám stavět ještě v Holandsku. Postupem doby tahač zveleboval, až dosáhl opravdu úctyhodných rozměrů a Hauer s ním jezdil na evropská natáčení a jednou si ho nechal poslat i do Ameriky. V tomto legendárním karavanu se pohyboval stále.
Měl jsem 70 aut, protože miluji všechno, co se hýbe – ať už plachtí, řídí nebo letí, miluji to. Mám tankový průkaz z Maďarska, protože armáda si myslela, že si ho zasloužím. A je to zábava. Řídit to je nejlepší. Můj náklaďák stále čeká na odjezd do práce, stejně jako já.
Dotek hvězd
Kariéra Rutgera Hauera byla v osmdesátých letech na samém vrcholu. Točil své slavné filmy a byl ve vrcholné formě, fyzické i psychické. Ostermanův víkend, Eureka, Nebezpečné tajemství - tyto filmy byly jen předzvěstí dalších, asi nejznámějších filmů tohoto herce, které jsou populární dosud.
Jestřábí žena
Drsné a syrové středověké drama Maso a krev, kde v roli vzbouřeného vojáka Martina Hauer doslova „zprznil“ mladičkou Jennifer Jason Leigh, bylo nesmírně kontroverzní. Režie se chopil opět Verhoeven. V té době tak drsný film snad nebyl a diváci ho přijali s rozporuplnými pocity. Nicméně Rutger Hauer opět „zaválel“ a opět musel odhánět zástupy žen. A i mužů.
Opravdu na tohle nejsem. Nikdy jsem neměl zkušenost s mužem. Asi vysílám nějaké signály, kterým vůbec nerozumím.
Při natáčení slavné Jestřábí ženy dal košem i samotné Michelle Pfeiffer, která ho vůbec neznala. Navíc se při natáčení skoro neviděli, neměli totiž téměř žádnou společnou scénu. Přesto kráska na ledového Holanďana zkusila svá reálná kouzla, ale měla smůlu. Pak se nechala slyšet, že Hauer nejen vypadá jak z kamene, ale také z kamene je.
Krásná pohádka o prokletých milencích, kteří se nesmí vidět, protože ona je ve dne jestřábem a on v noci vlkem, je nesmírně populární dodnes. Hauer v roli rytíře Etienne de Navarre ukázal, že je schopen zahrát i hrdinu romantického.
Stopař z pekla John Ryder
Zato Stopař z roku 1986 je pro změnu partem pro Hauera - psychopata. Vraždící maniak John Ryder, který na dálnici stopuje auta, aby s gustem zabil celou osádku a pak se soustředí na mladíka, kterého prostě nenechá na pokoji, je ztělesněním samotného zla. Rutger Hauer rozehrál part naprosto šíleného monstra a je skutečně děsivý. A nemusí ani moc hrát. Stačí pohled.
Každý člověk je potenciální vrah. Když se stane něco, co nás zcela vyšine z duševní rovnováhy, stáváme se rychle zuřivými bestiemi.
Útěk ze Sobiboru (1987) je pro změnu vážným a velice povedeným filmem. A Rutger Hauer za roli sovětského zajatce, který velí vzpouře v koncentračním táboře Sobibor, získal konečně ocenění, které mu náleželo - Zlatý glóbus.
Ve znamení nízkorozpočtových „blbovin“ aneb věk se nedá zastavit.
Nikdo neví, co se stalo, ale kariéra Rutgera Hauera začala stagnovat. Po sérii fenomenálních úspěchů se dostavilo jakési ticho - navíc nízkorozpočtové. Natáčel jeden film za druhým, ale kvalita byla nevalná.
Útěk ze Sobiboru
Navíc přibral pár kilogramů, což by nevadilo, ale ve výsledku to bylo na plátně hodně vidět. Za zmínku stojí například Za svitu luny, Obojek, Slepá zuřivost, kde skvěle ztvárnil slepce, Krutá hra, Wanted - dead or alive, nebo Plavba. V roce 1994 natáčel v České republice utopii Otčina, ve které je nastíněno, co by se stalo, kdyby Hitler válku vyhrál. Hra o přežití nebo Volání divočiny, další filmy, které neskončily v propadlišti dějin.
Populární byly také reklamy na pivo Guiness, které Rutger Hauer natáčel po několik let. V roce 1999 se stal hostem mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kde představil film Šimon mág.
Další filmy, které v záplavě „béčkových“ snímků nevalné kvality vyčnívají, jsou například tyto: V nepřátelských vodách, Klepání na nebeskou bránu, dvojdílný Merlin se Samem Neillem, Prokletí Salemu. V komiksovém Sin City zazářil Rutger Hauer v roli kardinála, dále můžeme jmenovat Vesnici z kartonů, Batman začíná, The Letters nebo Admirál.
Věk nezastavíš…rok 2018
Poslední čas…
Poslední roky života byl ale velice čilý a staral se o své projekty. Rutger Hauer byl zapálený ekolog, angažoval se v mnoha nadacích a charitách na podporu nemocných AIDS či Alzheimerem, podporoval seniory a přednášel o podpoře životního prostředí. Vždy, když se ukázal nějaký problém, Hauer se snažil pomáhat přímo na místě a přímo lidem.
Například jednou ho jako starého unaveného muže natočili bulvární novináři na letišti, jak se nechá vézt na vozíku pro zavazadla. Rutger se urazil a okamžitě se začal angažovat v ochraně seniorů. Podporoval nemocnice, nedonošené děti, týrané ženy.
Jeho dcera Ayesha se odstěhovala za otcem do Ameriky, kde se stala herečkou. A Hauer se stal dědečkem kluka, Leandra. Leandro Maeder se postupem doby stal uznávaným modelem a když se na něj podíváte, podoba s dědou je velká. Přestože je jiný, má stejnou fyziognomii a Hauer na něj byl velice pyšný.
Na Filmovém festivalu v Oděse
Poslední roky se snažil pomáhat nejen potřebným, ale hlavně mladým a nadějný filmařům a hercům. Sám věděl ze svých začátků, jak těžké je prorazit. Nechal se obsazovat do jejich studentských a absolventských snímků a byl úspěšným mentorem několika dnes už populárních režisérů. Je až neuvěřitelné, jak se mění povaha člověka v průběhu života. Po bouřlivém dospívání se Rutger Hauer stal opravdovým lidumilem.
Viděl jsem věci, kterým byste vy, lidé, nevěřili. Zapálené válečné lodě v dráze Orionu. Viděl jsem paprsky C zářit ve tmě poblíž Tannhäuserovy brány. Všechny ty chvíle… se ztratí v čase, jako slzy v dešti… Čas zemřít.
Své rodné Holandsko nejen navštěvoval, ale k stáru si v Beetsterzwaagu koupil usedlost, kde se snažil pobývat co nejdelší dobu. Do Ameriky se mu už nechtělo. Měl spoustu projektů i v rodné zemi a nesmírně mu se vším pomáhala jeho žena Ineke, která dodnes spravuje jeho odkaz, oficiální stránky i Facebook a pokračuje v projektech, na které má sílu.
Za lidská práva demonstroval již od bouřlivého mládí. Zde s tehdejším ministrem ještě v Holandsku jako vyslanec mladých lidí proti vojenské službě
Rutger Hauer zemřel ve svém rodném Nizozemí, v Beetsterzwaagu, 19. července 2019 ve věku 75 let. Rodina vydala prohlášení, že se tak stalo po „velmi krátké nemoci“, spekuluje se o infarktu či mrtvici. Pohřben byl při soukromém obřadu v Holandsku.
Strmá kariéra krásného chlapa, který nemusel hrát, jen se podívat a všichni zůstali jako zkamenělí, zazářila a pak poměrně rychle pohasla. Ale filmy, které ho proslavily, jsou stále nesmírně populární a herec si zaslouží vzpomínku na své nejlepší roky. Nezapomenutelný modrooký démon z Nizozemí - Rutger Hauer.
Co možná nevíte:
- Byl vášnivý kuřák, tato neřest mu vydržela do konce života.
- Miloval Frísko, měl tam dům, do kterého se uchyloval, když měl všeho dost. Choval dva Fríské koně, celý život vášnivě rád jezdil.
- Při natáčení v Austrálii si půjčil motorku a jel se projet po okolí. Samozřejmě, že se v buši ztratil a musel tam mezi jedovatými hady a všemi možnými nástrahami přenocovat. Později to okomentoval slovy: „Jsem blbej. Ale zase jsem si mohl připomenout začátky na lodi, když jsme bez zásob nemohli plout a museli improvizovat. Málem jsme tehdy snědli kapitána.“
- V roce 1999 byl zvolen nejlepším hercem Holandska všech dob.
- Spisovatelka Anne Rice, autorka Interview s upírem, se zasazovala o obsazení Hauera, který hrál upíry velice rád, do titulní role upíra Lestata. Když dostal roli Tom Cruise, byla chvíli pěkně naštvaná, protože „ho tam viděla“. Ale později se Tomovi omluvila dopisem.
S manželkou Ineke před slavným Batesovic domem v hollywoodských studiích
- Zahrál si i v kultovním seriálu True Blood - Pravá krev. Zhostil se role Sookiina vílího dědečka. Okomentoval to cynicky, že si skutečně nemyslel, že někdy bude hrát vílu.
- Měřil 188 cm.
- Schválně nosil oblečení, které vypadalo „jako od kolotoče“. Na rozhovor do proslavené show Davida Lettermanna přišel už jako šedesátiletý v bundě středoškolského týmu a děravých džínách.
- Pivo Guiness, na které dělal reklamu, mu nechutnalo. Raději měl Plzeň, kterou si nechal vozit přímo z České republiky.
- Při natáčení sexuálních scén byla na place i Ineke. V Masu a krvi, kde je scéna poměrně brutálního znásilnění však čerstvá novomanželka při natáčení chyběla. Tato scéna se točila „naostro“ a Rutger s tím vším měl velké morální problémy. Mladičkou Jennifer Jason Leigh proto po natáčení utěšoval a objímal. Sotva plnoletá JJ se do něj úplně zbláznila, což se neslo celým filmem a je to hodně vidět. Láska ji přešla o rok později, kdy spolu opět natáčeli, tentokrát démonického Stopaře. V něm ji Hauer přivázal za ruce ke kamionu, za nohy k tahači a šlápl na plyn, čímž dívku roztrhal. Samozřejmě filmově. JJ se nechala slyšet, že je tak dobrý herec, že z lásky se stala naprostá nenávist a že ho nepoznává a bojí se ho.
- Vydal knihu vzpomínek, která bohužel není v češtině dostupná.
Prameny:
Archiv autorky
