Legendární herec Humphrey Bogart šišlal, páchlo mu z úst, byl alkoholik a miloval mladičkou Lauren

Velice zvláštní muž. Rozervaný a tajuplný, plný vnitřních démonů; na druhou stranu okouzlující a šarmantní bonvián, který si užíval života plnými doušky. Alkohol, ženy, drogy, hazard. A také nesmírný talent. Humphrey Bogart měl velice zvláštní život, který byl plný osudových afér, skandálů, zranění, střílení, bodání, znásilnění, nařčení z pedofilie. Jenže tohle všechno jeho osobní kouzlo jen prohlubovalo. Záhadný herec se stal jednou z největších filmových hvězd všech dob. Měřil 173 cm, byl nadaný šachista i hazardní hráč; šišlal, byl věčně opilý nebo sjetý prášky a vyváděl jednu hloupost za druhou.

Když se ale dostal před kameru, rozjel herecký koncert. Filmy z jeho éry patří mezi naprosté legendy: Casablanca, Maltézský sokol… Tzv. filmy noir byly temné, černobílé, plné stínů, kouře a dialogů, které šly „až na dřeň.“ A až na dřeň šel i sám „Bogie“. Měl nádherný hluboký hlas, hrál i pohledem očí a ženy omdlévaly. S něžným pohlavím to opravdu uměl. Prý proto, že byl nejlepší milenec na světě, jak s uzarděním hrdě svěřovaly největší herečky své doby.

Pak stárnoucí závislák potkal Lauren Bacall a zamiloval se. Byla tehdy sotva zletilá, takže se zase začalo říkat, že je pedofil. Kdo by ale řekl, že ti dva spolu skončí na radnici a prožijí šťastné manželství? Humphrey Bogart ztělesňuje onen mýtický „starý dobrý Hollywood“, kde bylo možné vlastně úplně všechno. I u něj.

Podivuhodný příběh největšího herce všech dob, Humphreyho Bogarta.

„Matce jsme nesměli říkat matko, ale Maud. Vrchol její náklonosti bylo přátelské poplácání po rameni. To dělala, když z nás měla radost. Byl jsem vychován velmi nesentimentálně, ale velmi přímočaře. Polibek byl v naší rodině událostí. Naše matka a otec se o mé dvě sestry a o mě nestarali. Citově byli naprosto chladní,“ popsal sám Humphrey poměry v nadmíru bohaté newyorské rodině, do které se 25. prosince 1899 narodil jako Humphrey DeForest Bogart. O datu jeho narození se vedou spory. Neustále se měnilo. Prý aby to znělo hezky, posunuli to v začátcích jeho kariéry producenti na poslední den roku 1899. Nebo na Štědrý den. Nebo ho šoupli už do roku 1900. 

Na pravou míru to uvedla Lauren Bacall: „Slavil narozeniny vždy na Boží hod, stěžoval si, že je ošizen o dárek (v USA se dárky rozbalují 25. 12.).V oddacím listu i rodném listu je datum 25. prosince 1899,“ zmínila Lauren. Matka Maud Humphrey byla „sekernice“ a na svou dobu nadmíru bohatá žena, která se uměla prosadit. Ilustrátorka dětských knih vydělávala ohromující částku, byla sufražetkou a s výchovou dětí si hlavu nelámala. Humphrey měl ještě dvě sestry, Pat a Cay, a děti se matky opravdu bály. Citově chladný byl i otec Belmont. Věhlasný chirurg, který trávil veškerý čas v nemocnici a doma mu všichni lezli na nervy.

Bohatá rodina nezaručuje šťastné dětství. I když měli dům na prestižní adrese v NY a venkovské sídlo, vše prostupoval jen strach z matky. „Báli jsme se, abychom neudělali něco, co by ji rozčílilo. Rozumějte, já ji miloval, sestry také. O to to bylo ale horší,“ otevřel se Bogart - je vidět, jak ho dětství zasáhlo. Bogart navštěvoval soukromou školu Delancey School či prestižní Trinity School. A tam už se naplno projevila Humphreyho nezvladatelná povaha. Ve školách dělal šílené věci.

„Lhostejný a mrzutý student s minimálním zájmem o školní i mimoškolní aktivity; arogantní a svéhlavý chlapec, který se s oblibou stává iniciátorem rozmíšek, rvaček. Hanlivě napadá školní personál. Vyloučen byl z důvodu vhození správce kampusu do jezera ve školním areálu,“ zní důvody vyhození Bogarta ze všech soukromých akademií, kam ho díky otcově „tlačence“ dostali. Nakonec ho vyhodili i z Yale, kam ho pro změnu protekcí dosadila matka. „Moji rodiče byli hluboce zklamáni mou neúspěšnou budoucností. Nikdy mi to neodpustili.“ vzpomínal Bogart. Nevěděl, kam se v životě postavit. Tak se dal k armádě.

„V osmnácti letech mi válka přišla jako skvělá věc! Paříž! Sexy, tak sexy Francouzky! Zatraceně, to byl život!“ komentoval Bogart službu u námořnictva Spojených států. Nebyl tam dlouho a většinu své služby trávil na transportní lodi, která převážela americké vojáky z Evropy. Byl prý titulován jako vzorný námořník - dobře vychovaný, výřečný, dochvilný, sebestředný a odměřený - a byl propuštěn s vyznamenáním a s hodností poddůstojníka. V roce 1944 se pak dobrovolně přihlásil do dočasné zálohy pobřežní stráže, kde hlídkoval na kalifornském pobřeží na své jachtě Santana.

Do doby kariéry v námořnictvu spadá i vznik jeho legendární jizvy. O původu šrámu na rtu, který Bogartovi propůjčil specifický vzhled, se vedou spory i mezi oficiálními životopisci slavného herce (a že jich je!). Machroval, že byl raněn v bitvě, že ho zasáhl šrapnel, když zachraňoval kamarády a podobně. Spíše je to z nějaké rvačky nebo od vězně - Humphrey byl napaden odsouzeným, kterého vedl do výkonu trestu v kasárnách. Jeho přítel herec David Niven řekl, že když se Bogarta poprvé zeptal na jeho jizvu, ten odpověděl: „Nehoda v dětství. Zatracenej doktor. Místo aby to zašil pořádně, tak to celé podělal a teď vypadám jako *****!“ Bogart také začal šišlat. Šlapal si na jazyk a některé hlásky prostě „nedal“.

Vada řeči v tak pozdním věku je netypická, spíše se lidé dohadují, že šišlání způsobila ona jizva a poškození rtu. Jenže naprosto stejnou vadou řeči trpěl i jeho syn. Zvláštní, ale pravdu se asi nikdo nedozví. Když se Humphrey Bogart vrátil z války, nalezl svou kdysi tak důstojnou rodinu v katastrofálním stavu. Otec špatně investoval a prošustroval všechny peníze rodiny Bogartových. Stala se z něj lidská troska, kdysi věhlasný chirurg chlastal a sám sobě píchal všemožné opiáty. Maud odjela k příbuzným a Humphrey najednou zjistil, že nemá ani střechu nad hlavou.

„To byl pád. To si neumíte představit!“ říkal. Jestli myslel otce nebo sebe, to nedoplnil. Musel začít opravdu makat. Budoucí hollywoodská megastar myla nádobí, čistila boty, roznášela pití; Bogart prodával i životní pojistky a pekl housky. Po práci chodil s kamarády do jazz barů, kde si poprvé všiml, jak je umělecký život veselý. Všichni pili, kouřili, veselili se, souložili. „Jako kdyby měl nastat konec světa,“ smál se. A odtud byl jen kousek k prvním vystoupením. Krátké komické výstupy vystřídala pravá divadelní prkna. Rodila se hvězda z nejjasnějších.

Humphrey Bogart debutoval na Broadway a herectví si zamiloval: „Vyhovuje to mé lenivé povaze. Herci pijí, chodí všude pozdě. Pak něco řeknou a dostanou za to peníze!“ O herecké kariéře Humphreyho Bogarta existuje řada odborných studií, které jsou schopny plně postihnout jeho obrovskou a legendární kariéru. Nikdy nestudoval herectví, hrál sám sebe, jak často hlásal. Znuděný cynik s nezbytnou cigaretou v koutku úst se začal objevovat na filmovém plátně a diváky svým unaveným a zadumaným projevem srážel do kolen. Noblesní kouzlo osobnosti Bogarta umístilo do předních rolí filmů noir, kde vlastně nehrál. Stačil pohled očí, hluboký hlas, objetí, polibek. S těmi polibky to ale bylo ošidné!

Humphrey Bogart hulil jako prokopnutá kamna, jak se u nás říká. Až pět šest krabiček denně. A filmové partnerky ho sice milovaly, ale při těch „starých“ hollywoodských polibcích, kdy muž ženu vášnivě přitiskne k tělu (většinou na samém konci filmu) a začne zuřivě líbat, omdlévaly ne touhou, ale zápachem. „Jako olizovat popelník, to je děsivé!“ stěžovaly si herečky.

„Páchne ti z úst, dělej s tím něco!“ řekl své hlavní hvězdě režisér slavné Casablancy Michael Curtiz. Ingrid Bergman se ke kolegovi nechtěla ani naklánět. Nakonec si musel před každou scénou Bogart „propláchnout hubu“ mentolovou ústní vodou. „Bylo to ještě horší, to si neumíte představit,“ smála se po letech Ingrid.

Z téměř osmi desítek filmů, které Bogart natočil, můžeme jmenovat jen namátkou Up the River, Špatná sestra, Three on a Match, Midnight, Zkamenělý les, V newyorském přístavu, San Quentin, Poznamenaná žena, Kid Gallahad, Black Region, Hříšní andělé, The Oklahoma Kid, Hořké vítězství, Bouřlivá dvacátá léta, Virginia City, Jezdci noci, Vysoko v horách, Maltézský sokol, Dobrodružství v Panamě, Casablanca, Sahara, Mít a nemít, Konflikt, Hluboký spánek, Temná pasáž, Dvě paní Carrollové, Dead Reckoning, Poklad na Sierra Madre, Key Largo, Stříbrný blesk, Na opuštěném místě, Vymahač, Africká královna, Vzpoura na lodi Caine, Poslední uzávěrka, Sabrina, Po levici Boha Otce, Nejsme žádní andělé, Hodiny zoufalství, Tím hůř, když padnou…

Celou jeho kariéru provázely nejen krásné role, ale také krásné ženy. A s nimi související skandály. Byl obviněn ze znásilnění (nikdy se neprokázala vina), bylo mu usilováno o život a hotové zemětřesení v jeho životě způsobila Lauren Bacall. Bogart holdoval alkoholu (spíše bychom mohli říct, že nikdy nebyl střízlivý, vždy měl alespoň malou hladinku) a spolupráce s ním byla více než obtížná. Malér se vršil na malér a Humphreyho Bogarta vždy zachránila nějaká žena. Měl jich skutečně moc, slavné milenky hvězdných jmen. Manželky měl čtyři. A byla to také jízda.

První manželkou Humphreyho Bogarta byla herečka Helen Menken. Jenže se za rok rozvedli, prý si s ní neměl co říct. Druhá manželka se jmenovala Mary Philips, ale také to nevyšlo. Bogart byl už moc slavný a herečka Mary na úspěchy svého muže velice žárlila. Třetí manželství s Mayo Methot bylo pro změnu tučným soustem tehdejších kulturních rubrik. Kdyby existoval bulvár, byli by tihle dva na titulních stranách každý den a každou hodinu. Mayo byla hysterická alkoholička, která dělala klasické opilecké scény: svlékala se do naha, skákala z oken, páchala demonstrativní sebevraždy, volala policii, obviňovala ho ze znásilnění…

Jejich dům připomínal bojiště. Každý den každou hodinu byli oba opilí a navzájem se řezali jako žito. Mayo Bogarta bodla nožem do ramene, on po ní hodil flašku, ona ho strčila ze schodů, on jí zlomil ruku… Neuspořádaný život se projevoval i na jeho herectví - na natáčení chodil Humphrey Bogart různě zmalovaný a zafačovaný, neuměl texty a Mayo mu neustále telefonovala nebo naburácela do studia, kde dělala scény. Vše vyvrcholilo spolykáním barbiturátů. Mayo byla v nemocnici, kde ji konečně někdo vyšetřil a diagnóza zněla neúprosně: paranoidní schizofrenie. Bogart se zachoval nadmíru laskavě. O nemocnou manželku pečoval doma, dával jí léky, toleroval úplně všechno.

„Byl jsem přesvědčen, že s ní budu do konce života. Od nemocné ženy se neodchází, ale…“ pokrčil rameny v narážce na osud jménem Lauren Bacall. Ještě jí nebylo osmnáct, když se s utrápeným hercem seznámila při natáčení. Její kamarádka říkala: „Lauren, ty máš štěstí! Od toho bych chtěla pusu a pak umřít…“ zasnila se dívka. Bacall prý odsekla: „No, to určitě! Je starý, o 25 let starší než já, ošklivý, zjizvený. A chlastá!“ Ale jak to chodí, přeskočila taková jiskra, že se lidé nestačili divit. Humphrey se zamiloval tak šíleně, že tomu sám nemohl uvěřit. Nechtěl ale ublížit Mayo, scházel se s dívkou v autech a hotelích, kde také poprvé měli sex. A v tu chvíli ztratila hlavu i Lauren.

Jenže natáčení filmu Mít a nemít skončilo, Humphrey posbíral všechny zbytky soudnosti a napsal Lauren srdceryvný dopis. „Nemohu od ní odejít, odpusť…“ Lauren byla úplně mimo. Dokonce pomýšlela na sebevraždu. Za nějaký čas se zase sešli při natáčení slavného Hlubokého spánku. Vše začalo nanovo - a i tentokrát to Bogart nedokázal. Mayo sice chtěl opustit, ale sotva si začal balit věci, vytáhla na něj zbraň. Bacall už nemohla, dala mu ultimátum a Humphrey si vybral. Sotva se v roce 1945 rozvedl, jedenáct dní poté si Lauren Bacall bral za ženu. Dvanáctileté harmonické manželství bylo korunováno dvěma dětmi - Stephena následovala Leslie.

Lauren pečovala o domácnost, ale nitka života Humphreyho Bogarta se pomalu trhala. Roky kouření a pití si vybraly svou daň. Rakovina jícnu už nešla porazit, i když herec podstoupil operaci. Těsně před smrtí vážil jen 36 kilo. 14. ledna 1957 ho přišli navštívit Frank Sinatra, Spencer Tracy a Katherine Hepburn. Když ho Spencer poplácal po rameni a popřál mu dobrou noc, Humphrey se na něj podíval, řekl: „Sbohem Spenci,“ . A zemřel přímo před očima Lauren a svých kamarádů. Legendě stříbrného plátna bylo pouhých 57 let.

Lauren nechala vyrobit dvě zlaté píšťalky, na kterých bylo vyryto Když budeš něco potřebovat, tak zapískej - jejich soukromá manželská narážka na jedno natáčení, kdy ji učil pískat na prsty. Jednu dala manželovi do rakve, druhou do smrti nesundala z krku. Všichni byli uplakaní a truchlili, jen to malinko překazil fakt, že v době smrti Bogarta už měla poměr se Sinatrou. A Bogart to pro změnu celých dvanáct let před svým skonem táhl s jistou kadeřnicí z Brooklynu. Inu, umělci…

Pohřeb legendárního herce byl velký a veselý, sám si to přál. Humphrey Bogart byl zpopelněn a popel je uložen v kalifornském Glendale. Filmy však nestárnou a pokud budou dávat Casablancu nebo Maltézského sokola, tak si můžeme připomenout, kdo byl ve skutečnosti Rick Blaine nebo Sam Spade.

Zpracováno podle: Humphrey Bogart, ČSFD, Lifee, iDNES, Fandom, Brittanica, Dotyk, Find a Grave, People.com