Tajemný Henry Fonda: ve filmech hrdina, doma bezcitný tyran. Poznamenalo ho drsné dětství

Jestli si někdo zaslouží pojmenování „legenda“, je to právě tento zvláštní drsňák. Byl jedním z nejslavnějších herců zlatého věku Hollywoodu. Hvězda, která hrála ve více než 100 filmech, televizních pořadech a divadelních rolích, dala svému řemeslu vše a specializovala se na válečné eposy a westerny. Henry Fonda si zakládal na tom, že hraje pouze kladné hrdiny. Až na jednu výjimku - western z nejslavnějších - Tenkrát na Západě.

Měl neuvěřitelné charisma a celou jeho osobností prostupovalo jakési tajemství. Dovedl zahrát doslova vše a někdy jen upřený pohled úplně stačil. Ve svých rolích byl civilní, nijak nepřehrával a nesnažil se za každou cenu - úsporné a minimalistické výrazy naprosto stačily. Byl válečným hrdinou a bojovat šel dobrovolně, i když mu bylo nabízeno zůstat pěkně v teplíčku a uniformu obléct jen „naoko“. Dalo by se říct, že to byl prostě stoprocentní chlap, idol, ikona, zlatý chlapec, šlechetný a čestný muž, milující manžel.

Opak však byl pravdou.

Henry Fonda byl nesmírně rozporuplnou osobností. Ve filmech zářil a vystupoval jako ztělesnění čestnosti a upřímnosti, v soukromém životě už od dětství prožíval poměrně drsné věci, které nechaly stopu v jeho povaze. Byl pětkrát ženatý, doma se choval jako narcis, psychopat a bezcitný tyran. Stvořil jednu celou hereckou generaci, jeho dcera je slavná Jane Fonda, syn Peter Fonda. Ale děti se ho bály a on je citově vydíral, deptal a doháněl k depresím. Stejně tak manželky.

Hned po svatbě se začal vždy chovat jako absolutní vládce, a navíc byl velice citově chladný. Často se vysmíval a dovedl cíleně ubližovat slovy. Jedna z jeho manželek spáchala poměrně hodně drsnou sebevraždu a vypukl docela velký skandál, který naplno odhalil pravou povahu tohoto zvláštního muže.

Smířil se se životem až v pokročilejším věku. A smířil se i s dětmi. Uznal, že byl často zlý. Ale dodnes jeho blízcí mají šrámy na duši. Stejné, jako měl on sám. Legenda mezi legendami - Henry Fonda.

Henry Jaynes Fonda se narodil 16. května 1905 na Grand Islandu v Nebrasce jako syn tiskaře Williama Brace Fondy a jeho manželky Herberty, rozené Jaynes. Měl dvě sestry, Herbertu Jane a Harriet. V roce 1906 se rodina přestěhovala do Omahy, kde otec provozoval velkou tiskárnu. Původ Heryho Fondy se dá vysledovat až do roku 1642, kdy se předkové jeho otce vydali na svou cestu do Ameriky. Pocházeli z italského Janova, respektive z Holandska, kde se ještě před odplutím do Nového světa usídlili.

Také po svém příjezdu založili kolonii s názvem Nové Holandsko na východním pobřeží. Fondové se dostali až do New Yorku, kde dodnes stojí město s názvem Fonda. Potomci zakladatelů města však migrovali různě po Americe, až se většina z nich usadila právě v Nebrasce.

Otec William byl velice přísný. A to velice. Henry byl odmalička kárán a trestán, zažíval takovou tu tvrdou výchovu. Navíc oba rodiče byli přísně a striktně věřící křesťané, kteří žili v jakési komunitě s ostatními věřícími, a dokonce odmítali i lékařskou péči. Na vše používali citáty z Bible a zakazovali chlapci i jeho sestrám, jakkoliv dávat najevo city. Existoval jen Bůh a nic víc.

Z Henryho vyrůstal plachý mladík, který se bál žen. Podepsalo se na něm neustálé modlení, zákazy a také lamentování otce, že ženy jsou nástroj ďábla a takové ty fanatické řeči, které jakoby vypadly z příručky o inkvizici. Musela to být atmosféra neuvěřitelně toxická. Budoucí herec se bál i vlastního stínu, oči měl neustále sklopené k zemi, aby otce nebo matku něčím nepopudil. Nebo Boha, toho hlavně. Vůbec není divu, že sotva se Henry osvobodil od rodičů, stal se zarytým ateistou.

Byl nadaný na sport, měl mrštné a vysoké tělo, bruslil, běhal a plaval. To otec schvaloval, až na to plavání - určitě tam viděl „zakázané“ věci. Tichý a bázlivý mladík trávil většinu času v lese, kde si maloval, psal a snil. Nakonec v Omaze vstoupil do skautu, byl aktivním členem amerického skautského oddílu, i když se zdroje rozcházejí v tom, jaké hodnosti dosáhl - uvádí se, že byl Orlí skaut (Eagle Scout), což je nejvyšší možnou hodností v tomto sdružení.

V roce 1919 vypukly v Omaze rasové nepokoje. Týrání černochů bylo na denním pořádku a nikdo se nad tím nijak nepozastavoval, patřilo to zkrátka ke koloritu té doby, ať si o tom můžeme myslet co chceme, bylo to tak. Henry Fonda však zažil věc, která se mu hluboce vryla do už tak pošramoceného podvědomí a stala se vlastně součástí jeho povahy - od té doby bojoval proti jakémukoliv bezpráví. V kontextu s tím, co prováděl dětem a manželkám by se dalo říct, že tento boj Fonda omezoval na veřejná vystupování proti rasismu a podpoře různých organizací za lidská práva. Opět je to další aspekt jeho rozporuplné a rozervané povahy.

Bylo mu pouhých 14 let, když ho otec zavolal, aby sešel ze svého pokoje a řekl mu: „hej, pojď se mnou, dáme mu, co proto.“ Otec zněl nevídaně radostně a Henry si prý pomyslel, že se určitě zase jde do kostela, kde je nějaký hříšník - tak to chodilo, pokud někdo z komunity spáchal hřích, jakýkoliv, dostalo se mu veřejného odsouzení v kostele od ostatních „bohulibých“ občanů. Zvláště se to týkalo mladých žen a nezřídka si nešťastnice po tomto lidovém a Božím soudu sáhla na život. Ale neměl to být ten případ.

Otec ho vyvedl na náměstí, kde probíhal veřejný lynč černocha, který skončil popravou.

Henry Fonda nevěřil svým očím, muže navíc znal. Jmenoval se William Brown, soused rodiny z vedlejšího domu. Byl obviněn ze znásilnění bílé ženy. Když ho táhli po ulici, skoro ho nepoznal, zmlácený byl tak, že nebyl sobě podobný. Henry Fonda o tomhle nikdy moc nemluvil, jen jeho syn Peter vzpomínal, že když byl hodně opilý, začal o tom vyprávět a nejvíce opakoval: „Ty oči, ty jeho oči, prosily…“

Co mohl ale čtrnáctiletý kluk dělat proti zfanatizovanému davu. Nic. Tak se díval. Brown byl polomrtvý, když ho samozvaní soudci oběsili na stromě, a ještě do těla se smíchem kopali a různě mrtvé tělo ponižovali.

Zážitek jistě otřesný i pro normálního člověka, natož pro citlivého hocha, který se bál vlastního stínu. Pokrytectví rodičů, kteří měli plná ústa morálky a laskavosti, aby se pak sami podíleli na vraždě člověka bez soudu, se mu začalo strašně zajídat. Ale nemohl dělat nic. Zatím.

Po základní škole navštěvoval Henry Omaha Central High School, kde sportoval za středoškolský tým. V té době značně vyrostl a dosáhl poměrně úctyhodných 187 centimetrů výšky. Byl však pořád hubený, šlachovitý, ale posiloval a brzy byl specificky svalnatý - ruce i nohy měl opravdu silné. Ke studiu si přivydělával v rodinné tiskárně jako brigádník. Otec ho neustále, opravdu neustále nutil, aby se stal jeho partnerem v podniku. Doslova se počítalo s tím, že jediný syn samozřejmě převezme otcovu živnost. Henry Fonda však zoufale nechtěl. Chtěl být novinářem a spisovatelem.

To otec smetl ze stolu jako „kravinu“ a důrazně mu nakázal, aby dodělal školu, přihlásil se na univerzitu a po samozřejmě úspěšném dokončení převzal tiskárnu. Tak dobře, řekl si Henry, už beztak ubitý a otrávený neustálým „hučením“ milého tatínka. Po úspěšné maturitě se dostal na Univerzitu v Minnesotě, ale ne na obor, který mu určil otec - žádný obchod, žádný marketing, nic takového. Poprvé se vzbouřil a namluvil otci, že obory jsou plné a že je vlastně jedno, co vystuduje, volná je žurnalistika, ale tak tatínku, vždyť je to jedno, když budu mít univerzitu…

Takže nakonec svůj vysněný obor studoval. Stal se členem bratrstva Chi Delta Xi. Měl i práci v úvěrové společnosti. Vše pro přísného otce vypadalo nadějně. Ale to by jeho matka nesměla mít kamarádku.

Dorothy (Dodie) Brando byla rozevlátou bohémkou, alkoholičkou a ženou, která život nebrala příliš vážně. Jak se spřátelila s bigotní Herbertou, o tom asi věděly jen ony dvě. Otec Fonda ji nenáviděl - sotva „vevlála“ k nim domů, vesměs už pěkně opilá, a povídala si dlouhé hodiny s jeho manželkou o „bezbožných blbostech“, prchal z domu do kostela. A jak musel asi přísný tatínek zuřit, když se pozornost této umělkyně zaměřila na Henryho, to si raději nepředstavovat.

V roce 1924 se jí narodil syn Marlon, kterého všude vláčela při sobě, nosila ho v rozsáhlých kaftanech, které nesundala z těla, vesměs vždy se sklenkou alkoholu v jedné, s cigaretou v druhé ruce a dole někde u prsou ji visel budoucí slavný herec.

Dodie určila osud Henryho Fondy - líbil se jí, viděla to v něm. A doporučila mu práci u ní v divadle Omaha Community Playhouse. Tam si Henry ještě jako „ke studiu“ vydělával nějaké peníze stavěním kulis, dokonce uklízel a zametal divadlo, dělal poslíčka, chodil paní Brandové pro alkohol (to hlavně), ale také se obrazně řečeno ztratil. Byl ztracen ve světě herectví a věděl, že už nic jiného dělat nechce. V roce 1925 Henry Fonda činí osudové rozhodnutí - odchází z univerzity k divadlu. Dorothy Brando charismatického dlouhána s neustále sklopenýma očima doporučila do hlavní role hry You and I, kterou dostal a zahrál si mladíka Rickyho.

Svět jeviště, hlediště, kamery a filmu Fondu naprosto uchvátil. Když se to dozvěděl otec, Dorothy dostala zákaz chodit k nim domů, ale té to bylo jedno. Nechala Henryho hrát různé role u sebe v divadle, prostě si ho „vzala do parády“. Nejhorší na všem byla Fondova neuvěřitelná plachost. Nevěřil si. Bál se projevit city, jakékoliv, to hlavně. Pořád mu opakovala, že se může uvolnit, že na jevišti může být kým chce.

Henry Fonda to brzy pochopil také a bylo to pro něj nesmírně osvobozující. Bylo prý krásné pozorovat, jak se nadechl, narovnal, díval se zpříma, a ne do země, najednou prostě ŽIL. Ale takový ten pohled „úkosem“ mu zůstal po celou kariéru a stal se jeho poznávacím znamením. A i tu plachost můžeme v jeho filmech vidět.

V dalších letech se Henry k velké otcově nelibosti potloukal po různých hereckých spolcích napříč Amerikou. Stavěl kulisy, pracoval jen za byt a stravu, a hlavně se učil řemeslu. Navázal tam také pevné přátelství s později slavným hercem Jamesem Stewartem. Odešel na východ hrát s herci ze Summer stock Theatre.

Oba muži se stali spolubydlícími a zdokonalovali své dovednosti na Broadway. V letech 1926 až 1934 se Fonda objevoval v divadelních představeních. Na počátku Velké hospodářské krize byli s Jamesem opravdu chudí, měli doslova a do písmene „hlad jak herci“ a kolikrát neměli ani cent na metro a všude museli chodit pěšky.

V tu dobu dostal angažmá na Broadwayi, ale táhlo ho to k filmu. A pohledného a tajemného dlouhána se zadumaným a plachým pohledem si brzo všimli i filmaři. Hollywoodský debut si odbyl v roce 1935 filmem The Farmer Takes a Wife. Byla to filmová adaptace hry, ve které hrál na Broadwayi. Jeho popularita rostla. Úspěšný byl film Žiješ jenom jednou (1937), Jezábel (1938), Mladý pan Lincoln, Bubny víří, a hlavně pak adaptace románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu (1940). Za tuto roli byl Fonda nominován na Oscara a zároveň získal sedmiletou smlouvu se společností 20th Century-Fox.

Z dalších filmů stojí za zmínku The Lady Eve (1941) či western Jízda do Ox-Bow (1943). Bydlel stále se Stewartem, ale ve větším bytě. Jejich sousedkou byla Greta Garbo, která muže považovala za párek homosexuálů, ale prý jim slíbila, že to nikdy nikomu neprozradí, tak ji při tom nechali.

Během prvních let druhé světové války Henry Fonda a James Stewart shromažďovali finanční prostředky na pomoc pro obranu Velké Británie. Fondovi to však nestačilo a chtěl jít do armády a bojovat, byť mu studio nabídlo, že může být vojákem „jen jako“, vyfotí ho v uniformě a lidé si budou myslet, že narukoval. S tím herec absolutně nesouhlasil a opravdu se tvrdě dožadoval opravdové služby. Prý nechtěl být falešný.

Jeho druhá manželka ho zrazovala, řekla mu, že má nárok na to být doma, má děti a věk. Ale marně. Už sedmatřicetiletý Fonda nesnesl pomyšlení, že by byl pokládán za zbabělce. Dne 22. srpna 1942 narukoval do amerického námořnictva. Jako bývalý student Minnesotské univerzity měl nárok na důstojnické místo, ale rozhodl se sloužit jako prostý námořník.

Fonda byl přidělen jako ubytovatel třetí třídy na USS Satterlee (DD-626), nedávno postavený torpédoborec. O necelý rok později se přihlásil na důstojnickou pozici a byl jmenován mladším poručíkem letecké bojové rozvědky. Sloužil jako asistenční operační důstojník a také předsunutý důstojník pro letectvo v Pacifiku. Pomáhal při plánování a provádění leteckých operací v Karolínách, Marianách a nad Iwodžimou. On vlastně umožnil bombardování japonské pevniny. Podílel se - byť nepřímo v zázemí - na svržení atomových bomb nad Hirošimou a Nagasaki v srpnu 1945.

Aktivní službu opustil na konci roku 1945. Dostal Bronzovou hvězdu, kterou pak věnoval synovi. Zůstal důstojníkem v záloze až do roku 1948, pak musel odejít kvůli věku - byl už zkrátka na důstojnickou hodnost moc starý. Jeho hodnocení znělo: Poručík Fonda prokázal „důstojnické vlastnosti, jako jsou vůdcovské schopnosti, vojenské vystupování, loajalita, úsudek a inteligence“.

Po skončení vojenské služby si Henry Fonda dal od herectví pauzu. Návrat do civilu nebyl bez problémů. Kvůli levicovým názorům se několik let nesměl objevit v žádném filmu. Chodil proto na večírky a toulal se po lese. A také si dával „do pořádku“ soukromý život. Ale o tom později.

Po pauze začal zase točit. Zahrál si s Johnem Waynem ve westernu Fort Apache. Také se vrátil na divadelní prkna a jeho Broadwayská komedie o námořnictvu Mister Roberts byla zfilmována. Následovala velice slavná adaptace románu Tolstého Vojna a mír. Také točil s Alfredem Hitchcockem - například film Nepravý muž (1956). Skvělý western Šerifská hvězda jen korunoval hvězdnou poválečnou kariéru Petera Fondy.

V roce 1957 poprvé nahlédl do filmu i jako produkční s filmem 12 rozhněvaných mužů (v tomto dramatu o zasedání soudní poroty zahrál i Jiří Voskovec). Produkoval také televizní westernový seriál The Deputy (1959), ve kterém sám hrál hlavní roli. V průběhu 60. let byl vidět v mnoha válečných či westernových filmech, jakými jsou například Nejdelší den, Jak dobýt Západ, Spencerova hora, Ten nejlepší, Selhání vyloučeno, Po zlém, Honáci, Bitva v Ardenách, Špinavá hra.

Henry Fonda si zakládal na tom, že hraje výhradně kladné hrdiny. Kompenzoval si tím své zážitky z tvrdého dětství, chtěl být prostě jen za slušňáka. Je to až kupodivu, na plátně hrdina, který se v civilu choval jako hulvát. Ale o tom v té době ještě nikdo nevěděl, jen vždy prosáklo pár drbů, které ale všichni odmávli s tím, že to nemůže být pravda, je to přece Henry Fonda, vzor počestnosti a šlechetnosti.

Jeden filmový záporák však měl teprve přijít. A hned ten nejslavnější.

O filmu Tenkrát na Západě (1968) bylo napsáno již mnoho. Once Upon a Time in the West, jeden z nejslavnějších westernů všech dob, má kouzelnou atmosféru, strhující lokace v Monument Valley, hvězdné obsazení, nádhernou Morriconeho hudbu a jakousi tklivou a nepostihnutelnou atmosféru. Jde spíše o rozjímání nad minulostí i budoucností Divokého západu než o příběh pomsty. Claudia Cardinale nebo Jason Robards excelují, a ještě více exceluje Charles Bronson jako tajemný mstitel Harmonika. A excelovat měl také Henry Fonda.

Jeho role krutého pistolníka Franka, který posílá své poskoky na Harmoniku, se kterým má nevyřízené účty, při přestřelce vyvraždí rodinu McBaina, poté přijede mladičká novomanželka a pomalu se objevují další a další figurky, které rozehrávají své hry o lásce, cti a pomstě, je již legendární. A je to Fondův jediný (a skvělý) záporák. Jenže on to nejdříve samozřejmě odmítl, protože „čest a spravedlnost a ušlechtilost a morálka a hodnoty a bla bla bla…“ jak to glosoval Charles Bronson.

Ten se dokonce vsadil s režisérem Sergio Leonem, že Fonda mu roli Franka hodí na hlavu. O sud whisky. Jenže Sergio Leone prostě Henryho Fondu chtěl. A to tak moc, že kvůli němu se impulsivně sbalil, sedl v Itálii na nejbližší letadlo do USA, kde naburácel za Fondou do jeho domu a doslova herce uvěznil v televizní místnosti, kde mu udělal čtyřhodinový „výmaz hlavy“ promítáním záběrů ze svých filmů. Nakonec omámený Henry Fonda souhlasil a podepsal smlouvu.

A začal si klást podmínky. Chtěl jako důkaz svého záporáctví nosit černé či hnědé kontaktní čočky, aby se evokovalo to zlo. A s tím Leone nesouhlasil. Chtěl mít v záběrech jeho blankytně modré oči právě pro ten kontrast nevinné barvy a zla. Tak se hádali a hádali, až se do toho vložil Eli Wallach, který shodou okolností s Leonem pracoval na jiném projektu a byl natáčení přítomen. Fondu opil, sebe ještě víc a nějakým způsobem mu promluvil do duše.

Prostě něco jako: „Nedělej ze sebe krávu, Fondo!!!“

Bronson seděl opodál a smál se. A bylo to. Nakonec Henry roli darebáka Franka zahrál tak, že je to snad nejlepší padouch ve filmové historii. Škoda, že jich nebylo víc.

S Jamesem Stewartem pak hrál ve westernové komedii Cheyennský klub, opět s Leonem natočil italský western Mé jméno je Nikdo. A zahrál si admirála Nimitze v úžasném válečném dramatu Bitva o Midway. Mezi další filmy s Henrym Fondou můžeme zařadit například Byl jednou jeden lotr, Le serpent, Poslední dny Mussoliniho, Chapadla, Fedora nebo Meteor.

V roce 1981 zazářil, skutečně zazářil po boku Katharine Hepburn v dramatu Na zlatém jezeře. A konečně se dočkal svého vytouženého Oscara, stejně tak i Hepburn. Toto drama je zlomové pro Fondu samotného, protože jeho filmovou dceru hrála skutečná dcera Jane Fonda. A tento film znamenal pro oba jisté smíření. Se sebou samými, dcery s otcem a naopak.

Soukromý život Henryho Fondy byl skutečně výživný. Jak se tento herec projevoval jako největší kladný hrdina na celém světě, doma byl naprosto jiný. Manželky i děti vzpomínaly, že třeba celé dlouhé dny nepromluvil ani slovo, pouze je číhavě pozoroval. Čekal na každou chybu, kterou jim pak vmetl.

Citová deprivace z dětství spolu se zážitky, které Henry Fonda měl, jeho vrozená plachost a fanatická víra rodičů - to vše u něj vyvolalo jakousi citovou plochost. Byl nesmírně chladný, bezcitný. Navenek se skutečně choval jako psychopat. Manželka číslo tři popisovala, jak se Fonda hned po svatbě změnil:

Henry Fonda byl ženatý celkem pětkrát a teprve poslední manželství mu vyšlo. Poprvé se oženil již v roce 1931. Bylo to v době, kdy jezdil s divadelní společností, po jeho odchodu z univerzity. O čtyři roky mladší herečka Margaret Sullavan Fondu spíše „uhnala“, jak se to tak říká. V té době si nevěděl rady s žádnou ženou, pořád v něm přetrvávala ona plachost. Jejich manželství se rozpadlo po několika měsících a zůstalo bezdětné.

Druhé manželství skončilo opravdovou tragédií. A to myšleno skutečně drastickou.

Frances Ford Seymour Brokaw pojal Fonda za manželku v roce 1936. Manželství vydrželo 14 let. Frances byla bohatou vdovou, její zesnulý muž George Tuttle Brokaw zemřel vlastně hned po svatbě a po narození dcery Frances. Mladičká vdova sice velice truchlila, ale zdědila po muži ohromné bohatství. Henry Fonda adoptoval její dceru a dočkal se vlastních potomků - dcery Jane (*1937) a syna Petera (1940 - 2019). Frances s Henrym přežila celé jeho válečné dobrodružství a snažila se ho podporovat. Ale sotva se narodily děti, Fonda se začal chovat divně.

Jane Fonda často vzpomíná, že vlastně kvůli otci trpěla depresí, bulimií, anorexií, vším možným. Neustále Jane jen zdůrazňoval, že nejdůležitější na ženě je to, jak vypadá. Od útlého věku obě děti jen shazoval. Nevěděly, co dělají špatně. Peter Fonda se stal slavným hercem, ale když z něj občas vylezlo, co vše od otce zažíval, nikdo tomu nechtěl věřit. Nicméně obě děti přiznaly, že otce velmi milovaly. Ale až v dospělosti. Matka Frances byla svým tělem posedlá. Propukla u ní anorexie a deprese. Za vše mohl Henry Fonda. Neustále říkal ženě, že je „prase a čuně“ a ať okamžitě zhubne, protože „ženská má být hubená a líbit se muži, což je její jediná povinnost“.

Celé dny na ní nepromluvil ani slovo. Jane Fonda často na matku vzpomínala, že byla naprosto zoufalá. Jednou ji nalezla v kuchyni s nožem, plakala a hrozila, že si „ty špeky uřízne nožem, aby byl tatínek konečně spokojený.“

Navíc se Frances v roce 1948 dozvěděla, že Henry udržuje poměr s dvacetiletou produkční Susan Blanchard. V roce 1950 požádal o rozvod. Dlouhé roky citové deprivace a chladu od manžela, který se skutečně choval jako takový tichý psychopat, dohnaly Frances k nervovému zhroucení. Skončila v psychiatrické léčebně. Lékaři se jí snažili pomoct, jakkoliv. A když to vypadalo, že se uklidnila, zajásali. Předčasně. Jako spousta těch, kteří došli k tomu svému finálnímu řešení, se před svou smrtí stala téměř normální, byla při smyslech, usmívala se. Pouštěli jí dokonce na krátké procházky do města, kde si zřejmě opatřila to, co chtěla.

A v den svých 42. narozenin si podřízla hrdlo břitvou od ucha k uchu.

Jak příšerně muselo být poměrně mladé ženě, matce dvou dětí, že zvolila tak neuvěřitelně drastický způsob odchodu ze života, o tom raději nikdo nechce přemýšlet. A o reakci Henryho Fondy raději také ne. Sice před dětmi zatajil, že matka spáchala sebevraždu, řekl jim jen, že matka zemřela na infarkt. Jane v rozhovoru vyprávěla, že pravdu o matčině smrti se dozvěděla až padesát let poté, dočetla se to z časopisu. To bylo ale asi tak jediné dobré, co Henry Fonda po příšerné sebevraždě své manželky udělal.

V ústavním pokoji, kde vykrvácela, bylo v louži krve nalezeno šest dopisů na rozloučenou, ale ani řádka pro manžela. Nic. Ani slovo. Její psychiatrička později pouze poznamenala, že Frances při rozhovorech manžela líčila jako absolutně citově studeného a sebestředného narcistu, který obdivuje pouze sám sebe. A Henry Fonda byl jako z kamene. Tělo manželky ještě ani nevystydlo, jak lakonicky konstatovala jedna zdravotní sestra, a už měl zorganizovaný pohřeb. Neustále jen popoháněl všechny, ať je to co nejrychleji. Ani manželce nedal do rakve slušné šaty, nechal ji pochovat v nějakém erárním úboru.

A ještě v roce 1950, ani ne dva měsíce po hrůzyplné sebevraždě Frances, se oženil se Susan Blanchard. To je ta, co popisovala, že se cítí být gejšou. Hned po svatbě se Fonda opět změnil. A také osobnost Susan musela být poměrně divná, když jí nevadilo, že jejich sňatku předcházela taková tragédie. A chování Fondy po smrti Frances bylo minimálně varující. Inu, kdo chce kam…

Se Susan adoptoval dceru Amy. Manželku spíše urážel, že nemůže otěhotnět, nazýval jí „jalovicí“. Opravdu se tomu velice těžko věří, že byl Fonda takový. Bohužel. Manželství se samozřejmě rozpadlo, v roce 1956 Susan od Henryho doslova utekla. Vždy si stěžovala, že absolutně nevěděla, jak se tomu člověku zavděčit. Nikdy neocenil vůbec nic, co udělala.

„Kdyby mě seřval, mlátil, vše by se to dalo nějak přežít a byl by to důvod k tomu, abych odešla. Ale on celé dny mlčel a díval se. Bylo to tak děsivé. To bylo horší, hrůznější než jakákoliv scéna. A pak něco jízlivě řekl. Něco, co mě ranilo třeba na měsíc. A on se tomu smál.“ popisovala Susan.

Neuplynul ani rok a Henry se ženil počtvrté. Jeho vyvolenou se stala o 26 let mladší italská baronka Afdera Franchetti, ale soužití se rozpadlo po čtyřech letech. Ta se nechala slyšet, že Fonda je extrémně emocionálně odtažitý. V manželství uspěl až na pátý pokus. S letuškou Shirlee Mae Adams vydržel až do konce života.

S dcerou Jane nalezl vztah vlastně až při natáčení již zmíněného snímku Na zlatém jezeře. Nicméně šrámy v duši Henry Fonda zanechal nejen své dceři, ale i synovi Peterovi. A i sám sobě. S poslední manželkou ale jakoby ožil. Dokonce byl vtipný a Shirlee prostě nemohla uvěřit tomu, že by se někdy choval jako sociopat. Možná Henry Fonda konečně „dospěl“, nebo už ho to prostě přestalo bavit. Také byl starý a nemocný.

Měl velké problémy se srdcem, musel mu být voperován kardiostimulátor. K tomu se přidala rakovina prostaty, která ale byla v jeho případě dobře léčitelná a měl velkou naději na plné uzdravení. Ale zradilo ho srdce.

Henry Fonda, rozporuplný rodinný diktátor a herecká legenda, která snad v Hollywoodu neměla a nemá konkurenta, zemřel ve svém domě v Los Angeles 12. srpna 1982 ve věku 77 let na selhání srdce. Obklopen rodinou, která upřímně truchlila. Snad opravdu ke stáru přehodnotil své priority, ačkoliv to, co se mu honilo hlavou, zůstane už navždy tajemstvím. Na své přání byl zpopelněn bez obřadu.

Skončil život Henryho „Hanka“ Fondy. Člověka, který klamal tělem, způsobil spoustu bolesti, ale také rozdal spoustu radosti a zážitků. A který se snad smířil s blízkými a hlavně - sám se sebou.

Henry Fonda - 16. květen 1905 - 12. srpen 1982

prameny:

Henry Jaynes Fonda : Family tree by Tim DOWLING (tdowling) - Geneanet

Henry Fonda - Wikipedia

Henry Fonda – Wikipedie (wikipedia.org)

Tenkrát na Západě: Tajemná smrt během natáčení dodnes vzbuzuje dohady – Lifee.cz

S urostlým chlapem s krásnýma modrýma očima se nedalo žít – RF-Hobby.cz

Fondová: O sebevraždě matky jsem se dozvěděla z časopisu - iDNES.cz

Vyhledávání v médiích - Wikimedia Commons

Henry Fonda | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Henry Fonda sloužil během 2. světové války u amerického námořnictva – pro vlast i pro film | ARMYWEB.cz

Top 8 klasických filmů Henry Fonda (eferrit.com)