Článek
Milostný příběh, který skončil smrtí.. nebo ne?
Film z rou 1997, který proslavil potopenou loď na dně Atlantiku a ukázal, kam až může dojít honba za slávou a prvními řádky v novinách. Titanic, pýcha lidstva, ukázka možností oceánského luxusu na obří lodi, která dokáže uspokojit požadavky pasažérů. A jak už to ve filmech bývá, samozřejmě se tu odehraje i zakázaná láska dívky z první třídy a chudého mladíka ze třetí třídy. Takový trochu Romeo a Julie příběh.
Rose v podání brilantní Kate Winslet a Jack Dawson, kterého ztvárnil Leonardo DiCaprio, to neměli jednoduché. Natáčení filmu po nocích a ve studené vodě přece jen bylo náročné, herci se snažili podat ty nejlepší výkony a oslovit široké publikum. Což především u DiCapria se zcela jistě povedlo. Nesmíme zapomenout ani na parádně sehraného ,,padoucha“ a Roseina snoubence v jednom Caledona Hockleyho, kterého sehrál Billy Zane, jenž se pro tuto roli dokonale hodil. O to větší je škoda, že ve filmu nebyla použita scéna, kdy zhrzený Cal pronásleduje Rose a Jacka v jídelně. Jelikož samotné natáčení filmu bylo hodně nákladné a muselo se šetřit, tato scéna se do závěrečného filmu již nevešla. I tak ale divák měl o napětí postaráno, potápějící se loď, dvojice milenců, snažící se dostat pryč z lodi, zvědavost, zda se všem podaří situaci zvládnout.
V rámci štření se některé scény natáčely jen jednou, takže herci byli pod tlakem, aby se vše povedlo na první dobrou. Na jediný pokus se např. natáčela scéna, kdy obřím výklenkem pronikne na schodiště ledová voda, která zavalí pasažéry. Pokud by se scéna nepovedla, nemohla by být natočena znovu. Vše tedy muselo být do puntíku sehrané, kor u Jamese Camerona, známého pro svůj perfekcionismus. Divák si při pozorném sledování může všimnout stínu obřího vědra, které ledovou vodu do výklenku vylilo.
Ilustrační obrázek
Titanic šel ke dnu a spolu s ním i kapitán Edward John Smith v podání Bernarda Hilla, konstruktér Thomas Andrews, kterého ztvárnil Victor Garber a spoustu dalších lidí a dětí, kteří se nedostali do člunů. Na čluny byla společnost White Star Line upozorněna, ale protože preferovala nádherný výhled z lodi, člunů byl nedostatek. Přece jen se věřilo, že se loď nepotopí. No, kdo taky čekal srážku s ledovcem, že?
Ačkoliv šlo o film, psychicky to hodně odnesla herečka Kate Winslet, která jako Rose přežila díky vyřezávanému rámu dveří, který ji držel nad vodou. Kdyby vylezl i Jack, rám by je neunesl oba a potopil by se. Přesto však byla herečka častována poznámkami, že i Jack mohl být zachráněn, kdyby měla jinou postavu, a kdyby nevyskočila ze člunu, který spouštěli na oceán. Ale to by přece pak nebyla ta romantika, když by milenci byli odděleni. Upřímně, takto to bylo dokonale zdramatizováno, než když by Rose naháněla Jacka někde na Carpathii mezi přeživšími a kdo ví, jestli by tam Jack vůbec byl. Tímto způsobem zamilovaná dvojice byla co nejdéle spolu a na konci svého života si Jack vynutil od Rose slib, že Rose celou katastrofu přežije, bude mít děti a bude žít naplno. A nikdy na něj nezapomene. A jak vidíme starou Rose ve spaní, musí diváci dát za pravdu, že Rose opravdu splnila, co Jackovi slíbila. Vystavené fotky s koněm a letadlem mluvily za vše. Své k tomu dotvořil i hlas sopránové norské zpěvačky Sissel KyrkjebØ, jejíž hlas slyšíme na začátku filmu, kdy je záběr na vodu a objevuje se název filmu Titanic. Také je slyšet během filmu a nutno podotknout, že šlo o skvělý výběr. A nesmíme zapomenout ani na legendární Celine Dion, jejíž nezapomenutelné ,,My heart will go on“ vystihuje celou podstatu filmu.
Na konci života vzhůru do nebe na Titanicu
Mimo to, že se hercům a tvůrcům podařilo natočit trhák, díky kterému opět vstoupil Titanic do popředí zájmu, a nejen filmový průmysl slavil úspěch, se Jamesi Cameronovi podařilo natočit i scény, které stojí za zamyšlení nad celkovým životem člověka. Sice tedy nemáme rok 1912, kdy společnost byla rozdělena podle majetku na třídy, ale i tak to člověku donutí zamyslet se nad tím, co je opravdu důležité.
Hodně srdceryvná a uslzená scéna čeká diváky na konci, kdy stará Rose spí, a vrací se na Titanic, kde se pomalu skrze vodu dostává na palubu, všude se objeví světlo a vstoupí do sálu se schodištěm a s hodinami. Někdo by si mohl říct, že zkrátka jen usnula a zdá se ji opět o palubě Titanicu, ovšem tato scéna má své tajemné poselství. Ono to lze brát i jako odchod staré Rose do nebe, které se v tomto případě odehrává na Titanicu. A že se toto nebe opravdu povedlo. Vrátit se do sálu, kde vidí všechny lidi, které poznala, všechny, kdo zemřeli na Titanicu, včetně své osudové lásky, kterou musela opustit a na konci svého života ji znovu viděla, lze opravdu brát jako vstup do nebe. Do nebe, kde je úplně jedno, jestli jste bohatí, chudí, nebo někde uprostřed. Všichni jsou si zde rovni, pokojské, důstojníci, cestující. A přesně tak by to mělo být v životě, nikdo není méně, nikdo není více. James Cameron tímto dokázal společnosti, že není žádné dělení na třídy, všichni jsou jedna velká společnost. A zakončit to polibkem se svou láskou, slyšet potlesk všech, kteří na vás v nebi počkali, abyste mohli dál pokračovat svou cestou, to je dechberoucí scéna.
Zdroje:
Titanic 1997
Osobní názor autorky
