Článek
Život na souši i ve vodě
Teplejší klima, milovníci veder by si v té době přišli na své. Tropické lesy na pobřeží, v mořích první žraloci, želvy a další ryby. Tak zhruba vypadalo před 50 miliony let období eocénu. Období, kdy se někteří ze savců, kteří pamatovali éru dinosaurů, opět vraceli ze souše do vody. A jeden z těch, kteří si tento návrat nenechali ujít, byl Ambulocetus.
Mohl měřit až 3,5 metru, rozhodně to nebyl žádný drobeček. Měl dlouhé, silné tělo s končetinami, na jejichž konci byly prsty s plovacími blánami. Ačkoliv bylo podle toho poznat, že bude uzpůsoben spíše k životu ve vodě, i na té souši si dokázal poradit, jen byl pomalejší, a rozhodně by se nemohl účastnit maratonu. Jeho pružná páteř mu umožňovala vlnité pohyby, díky kterým se ve vodě pohyboval s velkou rychlostí a obratnosti. Lebku měl dlouhou, úzkou, čelisti měl dostatečně silné na to, aby usmrtil kořist. Oči měl umístěné na hlavě, takže mohl pozorovat z vodních hlubin, co se děje nad ním a číhat na svou kořist. Uši měl přizpůsobené tak, že mohl slyšet vibrace, které se odehrávaly na souši, ale zároveň již dokázal slyšet i pod vodou.
Ambulocetus - ilustrace
Jelikož se pohyboval po souši, ale i ve vodě, byl jeho jídelníček docela dost rozmanitý. Nepohrdl ani rybou, ani drobnými savci, na které číhal, když se napájeli. Stačilo ve vhodný okamžik zaútočit, kořist polapit a stáhnout pod hladinu, kde ji rozdrtil a kde ji de facto i utopil (v případě suchozemských savců). Nepohrdl však ani mršinami, takže tlející želva nebo ryba, neodmítl by ani jedno z toho.
Nebyl vrcholovým predátorem, ale měl výhodu souše i vody
Ačkoliv v eocénu s ním sdíleli životní prostředí i jiní savci, kteří byli draví nebo i větší, takže se před nimi Ambulocetus měl na pozoru, stále měl výhodu života v obou prostředích. Ve vodě díky své mrštnosti rychle unikl. Na souši to pro něj bylo těžší, ale stále se mohl bránit.
Mělčiny a pobřeží pro něj byly útočištěm i v případě potomstva. Pravděpodobně rodil živá mláďata, která mohl ukrýt poblíž vody, případně někam do houští, kde byla v úkrytu před ostatními predátory. Matka je mohla chránit, dokud nebyla dostatečně velká na to, aby se sama vydala po souši, nebo do vody.
Fakt, že Ambulocetus byl přizpůsoben životu na souši a na vodě, postačil pro další, detailnější vývoj a přizpůsobení jeho potomků přímo na vodní život. Miliony let po něm se dalším jeho potomků a příbuzným postupně zkracovaly zadní končetiny, více se vyvinul ocas a tito tvorové byli přizpůsobeni víc a víc vodnímu prostředí.
Ačkoliv Ambulocetus nebyl vyloženě pro žádného predátora brán jako potrava, nástup nových, jemu podobných savců mu významně komplikoval situaci. Nové druhy savců se rychleji přizpůsobovaly životu ve vodě, v jejich hloubkách. Ambulocetus se ovšem nezvládl přizpůsobit těmto změnám, evolučně nebyl na to stavěný.
Zdroje:
