Článek
Hurá do letadla a vzhůru za hranice
,,Tomu neuvěříš, zítra letím na Bali,“ sděluje mi nadšeně kolegyně. Zírám na ni s otevřenou pusou. Nejprve mi to chvíli dojde, než se vzpamatuju z oznámení. Nemělo by mě to moc překvapovat, kolegyně je takový ostřílený cestovatel, že si nepamatuju, kdy naposledy si zařizovala dovolenou s půlročním předstihem. Převážná většina jejích dovolených je organizována stylem ,,kouknu – zaplatím – sbalím – letím“. To se snad nedá ani nazvat ,,last minute“ jako spíš ,,today minute“.
S balením věcí problém nemá, nahází do batohu jen to nejpotřenější, zbytek dokoupí případně na místě. Ideálně funkční oblečení, aby se dalo na místě přeprat a nebyla potřeba pračka, ani jiné vymoženosti. Směnit potřebné peníze a nechat si něco na kartě a vzhůru za dobrodružstvím.
Zkrátka, první den se podívat, něco vybrat, a ještě v ten den večer, nejpozději zítra ráno nasednout na letadlo a letět. Vím, že spousta lidí takové lety preferuje, najít si levně letenky, a navštívit tak spoustu zemí, komu by se to nelíbilo. Mně osobně určitě ano, ale ještě se v tom zorientovat. A v tom už tak zdatná nejsem.
Letadlo
Rychloakce ,,Mizím a mějte se tu“
Upřímně řečeno ji v tomhle obdivuju. Osobně bych dokázala strávit nad cestovními katalogy hodiny a hodiny vybíráním destinací, co by se mi líbilo nejvíce. Ovšem tady u toho bych taky skončila. Ačkoliv si s počítačem celkem rozumím, v hledání letenek přes různé zprostředkovatele a následně ještě nalezení levného ubytování, aby to nebylo přes cestovní agenturu, už nejsem zběhlá, resp. neumím to vůbec.
Osobně se účastním poznávacích zájezdů přes autobusovou dopravu s tím, že mám zajištěné všechno. Ubytování, doprava, vše. Ačkoliv angličtinu ovládám jako mírně pokročilá, v okamžiku, kdy má dojít na komunikaci, ze sebe nevydám ani slovo, takže jsem ráda, když se můžu k někomu připojit.
I když většinou slyším, že je jednoduché si zabookovat letenku a sehnat levné ubytování, nedošla jsem do fáze, že bych si to suverénně naklikala na internetu, sbalila se, sedla na letadlo a frrr pryč, mějte se. Vždy mě proto fascinuje, kde všude kolegyně byly, ať už je to moře, nebo divoká krajina. Když mi vysvětlují, jak se při tom všem postupuje, přijde mi to celkem i jednoduché, ale na druhou stranu mě poněkud znervózňují informace o postizích různých ubytovacích zprostředkovatelích, kteří představují konkurenci pro hotely apod.
Zatím si tedy vybírám dovolené, ve kterých je vše zajištěno cestovními kanceláři, ovšem za větší pohodlí vyšší cena. Naštěstí jsou to zájezdy, které jsou krátké a nepřijdu kvůli tomu na mizinu a něco hezkého uvidím.
Dovolená
Vždy se proto těším, že uvidím fotky z různých koutů světa od svých kolegyní a tajně sním o tom, že se jednoho dne seberu natolik, že se pokusím si koupit letenku a vše si zorganizovat sama a bez cestovní kanceláře. Ovšem do té doby budu muset ještě vypilovat jazyk. Sice jsou i různé skupiny na sociálních sítích, které nabízejí spolucestování, ale bohužel nejsem ten typ člověka, co by se jen tak seznámil a přidal se k dalším nadšeným cestovatelům. Tak snad se jednou podaří a nebudu se bát letět někam sama. Protože v takovém případě je pravděpodobné, že buď uvíznu na letišti, uletí spoj, anebo v dané zemi zůstanu, protože nebudu vědět co a jak. Takže do budoucna jasný cíl: proměnit se v pohodovou cestovatelku, která se toho nebojí.
Co vás přimělo k samostatnému cestování? Sbírali jste rady od jiných zkušených, nebo to byla cesta pokus-omyl-nějak to dopadne?
Zdroj:
Volně převyprávěno od osoby blízké
