Článek
Cesta do pravěku
Abychom si udělali jasnou představu o tom, jak přesně toto zvíře žilo, musíme se vrátit o pořádný kus času zpátky. Asi tak o dvacet milionů let. Hodně dlouhá cesta, že? Přesně před takovou dobou bylo na Zemi takové klima a takové podmínky, že byly umožněny podmínky pro vývoj tohoto zvířete. Období, ve kterém žil tento předchůdce chobotnatců, se nazývá miocén.
Miocén je nejstarší geologická epocha třetihor. V této době se do sebe zasouvaly tektonické desky, které umožnily vznik And a Skalnatých hor. Formoval se v té době také poloostrov, který v pozdější době díky své pevninské formě umožnil vytvořil spojení mezi Severní a Jižní Amerikou. Po stránce dnešní Evropy se tehdy vyvíjel velice složitě oceán Tethys, který dnes známe jako Středozemní moře. Také v té době ustupuje Paratethydy, což bylo tehdy jediné moře na územní dnešního Česka.
Díky změnám v klimatu zažila mělká moře jistý boom, z větších hloubek se do mělčin dostalo více živin, takže docházelo k větší rozmanitosti živočichů v mělkém prostředí. Díky hromadění živin se k vodě dostávala i zvířata, které předtím žila na souši. Na scénu tak přicházejí první tuleni, lachtani a kytovci.
Dnešní sloni
Chobotnatci na scéně
I když Deinotherium byl řád, který zažil vývoj v raném miocénu, úplně první zástupci chobotnatců se objevili již na konci křídy. Postupně se oddělily jednotlivé větve různých druhů tohoto řádu.
Tento druh byl hojně rozšířen po celé Eurasii a Africe. Dosahoval výšky až 4,5 metru. Kly vyrůstaly ze spodní čelisti a byly zahnuty vzad, je tedy pravděpodobné, že byly užívány spíše pro vyhrabávání kořenů, příp. strhávání kůry. Uši měl malé. Při páření podstupoval docela velké riziko, samci se stávali těžce agresivními, samice se nedaly zahanbit.
Toto úžasné zvíře bylo rozšířeno i na našem území, jeho pozůstatky byly nacházeny mezi dnešním Opatovem a Českou Třebovou. Nejvíce byl zaznamenán výskyt v 19. století. Nacházeny byly kosti, zuby. Úplná kostra Deinotheria byla nalezena u Františkových lázní.
Zdroje:
