Článek
Ona nemá strach z nadváhy…. Ale z konzistence a chuti
Dívka na úvodním obrázku názorně ukazuje, jak se může ARFID – tedy Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder projevovat. Není to klasická porucha příjmu potravy jako anorexie, kdy člověk buď jakékoliv jídlo vyloženě odmítá, aby nepřibral na hmotnosti, anebo bulimie, kdy jídlo sice zkonzumuje, ale záhy se jej již zbavuje na toaletě za ,, pomoci“ zvracení. Je to porucha příjmu potravy, kdy se člověk nají, ale některé druhy potravy kvůli dané chuti, tvaru, nebo konzistence vyloženě odmítá. U této poruchy člověk nemá strach z přibrání. A to je zásadní rozdíl oproti ostatním poruchám.
ARFID je brána jako vyhýbavá/restriktivní porucha příjmu potravy. Pro člověka, který touto poruchou trpí, je charakteristické, že sní jen některé druhy potravin, takže jeho jídelníček je značně omezený. Neodkáže některý druhy pozřít, ať už je to pro tvar, pro to, že je třeba ten kousek jídla mazlavější, nebo specificky zapáchá. Může mít také strach z toho, že se daným jídlem udusí, nebo se po něm pozvrací. A do toho nikdo dobrovolně nejde. I když občas si člověk může kousnout i do něčeho, co normálně jí a stačí náhoda, aby to jídlo vynechal ze seznamu ,,povolených potravin“.
Ačkoliv nejde nemocnému o to, aby zhubl, v důsledku omezeného jídelníčku může klesnout na hmotnosti, případně může trpět nedostatkem potřebným živin. Ruku v ruce tím má nakročeno k rychlému vyčerpání, nemluvě o úzkosti, která je spojena s nutností se stravovat. Přece jen dotyčný chce jíst a fungovat, ale za jiných podmínek.
V souvislosti s poruchou ARFID jsou rozlišovány tři typy, podle kterých se lidé vyhýbají určitým potravinám:
· Senzorický (smyslový) typ – člověk odmítá konzumaci jídla kvůli jeho vzhledu, chuti, konzistenci, vůni – ,,stačí mi to vidět a je mi na zvracení“
· Strachový typ – člověk nedokáže pozřít dané jídlo, má ho spojené se špatnou událostí (dušení, nauzea, bolesti)
· Indiferentní typ – člověk v podstatě nemá o jídlo zájem, má buď malou chuť, nebo vůbec žádnou, většinou se až poté, co se mu udělá nevolno z hladu
Jak poznám, že dotyčný trpí touto poruchou?
Především sem patří omezený jídelníček, vyhýbání se určitým potravinám, nervozita až úzkost, když si má dotyčný dát nové jídlo, odmítnutí jídla při akci s vícero lidmi, speciální požadavky na úpravu dané potraviny.
Člověk, který trpí poruchou ARFID, může mít podváhu, být neustále unavený, špatně se soustředí, má nedostatek vitamínů a minerálů a trápí ho zažívací obtíže. Ačkoliv může nedostatek vitamínů kompenzovat vitaminovými doplňky, je to jen slabá náhrada.
Jídlo na společenské akci
Často je porucha diagnostikována ve věku 6-13 let, dále i u dospělých. Hodně se objevuje u lidí s autismem, ADHD, výjimkou nejsou úzkostné poruchy.
Diagnóza ARFID
V případě podezření na tuto poruchu je třeba celou situaci konzultovat pediatrem/internistou, psychiatrem, psychologem, popř. specialistou na poruchy příjmu potravy. Ti na základě anamnézy, rozhovoru a splnění jednotlivých kritérií určí, zda se jedná o tuto poruchu.
Během rozhovoru odborník zjišťuje, zda dotyčný měl v minulosti nějaké stravovací problémy, jaké má jídelní návyky, příp. zda se něco nevyskytovalo v rodině. Podle kritérií DSM 5, což je Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, kam byla porucha v roce 2013 zařazena, je třeba, aby byly splněny tyto podmínky:
· Zásadní omezení příjmu potravy
· Zdravotní následky (minerální rozvrat, podváha)
· Neschopnost fungovat ve společnosti
· Absence strachu z přibrání na hmotnosti
Lékař nemocného pošle na krevní rozbor, který odhalí nedostatečné množství potřebných minerálů a vitamínů, komplikace metabolismu, případně jiné problémy. Vyšetření lze doplnit i dotazníky, ve kterých se zohledňují další oblasti.
I nemocného lze léčit
Při léčbě je nutné obrátit se na nutričního terapeuta, který má za cíl doplnění nedostatku potřebných živin u nemocného, zvýšil příjem kalorií a nenásilným pomalým postupem rozšířil omezený jídelníček.
Samozřejmostí je i zapojení psychoterapeuta, který pomáhá řešit úzkost, která je u nemocného spojená s jídlem. S jeho pomocí nemocný také postupně zkouší nové potraviny a ověřuje si, že konzumací dané potraviny se neudusí nebo nepozvrací.
V případě potřeby jsou nasazeny léky. Pokud je nemocný vlivem poruchy na hraně vážné podvýživy, je dehydratován, nebo má vážný nedostatek minerálu a živin, je na řadě hospitalizace.
ARFID a okolí nemocného
Ne, opravdu nepomůže, když dotyčný s poruchou uslyší ve svém okolí, že se v jídle ,,nimrá“, že si ,,moc vybírá“ a ,,ať nehraje divadlo“. Kdyby mohl, tak se nají, ale strach a nechuť z několika důvodů mu to nedovolí. Ideální je, když okolí projeví více tolerance, pochopení a dotyčného neodsoudí.
Znáte někoho ve svém okolí, kdo tuto poruchu má? Nebo měl? Věděli jste, že taková porucha existuje?
Zdroje:
