Článek
Lidé na sociálních sítích se snaží využít jejich sílu a snaží se informovat o týraných zvířatech a čekají, že se pomoc dostaví. Volají KVS (krajskou veterinární správu) a někdy zapojují i média. Zvířata, která když jsou zdravá a dobře krmená, jsou nádherná, silná a velmi energická. Když tomu tak není a dochází k jejich týrání, jsou hubená, sotva chodí a mají viditelné zdravotní problémy. Čekají na svého člověka, který jim za běžných a normálních okolností nosí krmení, seno a zabezpečuje čistou vodu.
Některá zvířata se ale bohužel nedočkají a živoří v šílených podmínkách. Bez jídla, bez vody a bez střechy nad hlavou, kam by se mohla ukrýt v nepřízni počasí. Stojí v bahně, je jim zima, protože se nemají, jak zahřát. Nemají z čeho čerpat. Zásoby tuku žádné nemají a lezou jim žebra. Z bahna a vlhkosti, ve které stojí, se jim dělají podlomy a hniloba kopyt. Někdy jsou již ve stavu, kdy nemohou ani chodit. Co je otřesné, že někteří vlastníci takových zvířat se na nich snaží ještě vydělat a poskytují na nich jízdy pro klienty (v případě koní). Co je naprosto nepochopitelné, je nevzdělanost nebo lhostejnost lidí. Jak někdo může přijít a sednout na zvíře, které není očividně v pořádku? Je hubené, lezou mu žebra, sotva chodí, hlava svěšená.
Naštěstí mezi námi existují i lidé, kteří si všímají a snaží se pomoct. Někdy je to ale spíše náraz do stromu. Někdy vše trvá velmi dlouhou dobu a zvířata tak každý další den trpí a hladoví. Většinou vede první krok k tomu, že dotyčná osoba, která si takového jednání vůči zvířatům všimla, informuje KVS. Ta by měla prověřit každou takovou nahlášenou situaci. Chtěla bych a snažím se věřit, že tomu tak skutečně je. Proč ale očividné týrání neřeší okamžitě „teď hned“, když jde o život.
Kdy se tohle u nás podaří dotáhnout do stavu, že budou taková zvířata odebrána okamžitě a takový chovatel za takové jednání ponese okamžitou odpovědnost? K týrání zvířat dochází každý den, ale veřejnost se většinou dozví pouze o kauzách, které jsou již nějakým způsobem řešeny v médiích. A když si vezmeme, jakou dobu jsou zvířata týrána, je to až alarmující. Protože se většinou nejedná pouze o pár dní. Mnohdy to jsou týdny až měsíce. Když si představíme sebe, že by nám někdo nedal několik dní najíst a napít a nechal nás skoro nahé venku na dešti, bez možnosti se někam schovat a nohy by byly ponořené po kotníky v bahně nebo vodě, jaké by to asi bylo? Neděsí nás jen ta představa, že by se nám něco takové stalo?
Já osobně si to nedovedu představit. Člověk s nadváhou by na tom byl zajisté o něco lépe, protože by mělo jeho tělo alespoň chvilku z čeho čerpat, ale takový hubenější člověk by dopadnul rozhodně mnohem hůř. Proč to, co si sami neumíme představit a nikdo z nás by to zažít nechtěl, způsobujeme zvířatům? Proč, když se člověk dostane do nějaké tísně a není schopen se o zvířata postarat, nepožádá o pomoc své okolí. Třeba v případě koní by takový člověk mohl oslovit azyly nebo domovy pro koně? Vždycky jsou cesty, jak se dá problém vyřešit. Bohužel lidí, kteří týrají svá nebo svěřená zvířata, je stále celkem dost.
Jediné, co by opravdu mohlo pomoct, je to, že se budou instituce, které takové situace řeší, více snažit svoji práci dělat lépe a budou ve svých rozhodnutích mnohem rychlejší. Všechny staré postupy nemusí být přece ty nejlepší. Není čas se na toto více zaměřit a něco třeba změnit? Nebo si raději budou všichni opakovat, bohužel nemůžeme jednat jinak a když to zvíře vydrželo doteď, tak vydrží ještě pár dní?
