Článek
Já už neunosím, ale můžou jiní
Osobně zastávám názor, že není potřeba si pokaždé kupovat nové oblečení v nějakém značkovém obchodě za tisíce Kč, když můžete mít podobné oblečení za daleko nižší cenu ze second handu. Nikoho tím samozřejmě neodsuzuji, každý má svůj názor a své potřeby. Ale fascinuje mě, když mi někdo dá oblečení a zatím, co já zkoumám, jak to vypadá (třeba s krajkou bych nosit nechtěla), nezapomene zdůraznit, že je to značkové. Vždycky se v duchu zasměji a říkám si, jestli se svět přestane točit, když si na sebe nevezmu Nike nebo Tommyho Hilfingera. I ,,obyčejné oblečení“ od Vietnamců je krásné, jen má třeba kratší výdrž.
Když si kupuji oblečení, tak se občas neovládnu a ,,zabrouzdám“ na Vinted, nebo třeba i Lidl shop. Můžu říct, že odsud jsem si pořídila již několik elegantních kousků, od šatů po bundy a ten pocit, když vás v tom pochválilo okolí, byl k nezaplacení. Nadělat parádu, a ještě za pár kaček? Proč ne. Po nějakém tom roce, když už mi to není, ale stále je to nositelné, tak šup s tím do pračky, parfém na to, aby to vonělo, nechat uschnout, vyžehlit a pouštím dále do světa. Něco dávám rovnou do kontejneru, pokud je tam tedy místo, jiné věci odnáším do organizací, kde se všeho ujmou. Alespoň přede mnou. Sdělím, co jim nesu a přeberou si dle potřeby. Věci, o kterých vím, že by se jim nemusely líbit (např. tričko s hlubokým výstřihem, anebo hodně vyzývavý top) dávám stranou. A samozřejmě nedávám nic ošuntělého, co i přes milion vyprání už nebude čisté, nebo je potrhané. I když mám tedy občas pocit, že i otrhané džíny se vrací do módy, když pozoruji své okolí cestou do zaměstnání.
Oblečení v second handu
Tohle není módní, to nechceme
Myslím si, že pokud je oblečení hezké, tak by lidé neměli řešit, jestli je to Nike, nebo jakákoliv jiná světoznámá značka. Vezmu si na sebe, sluší mi, cítím se pohodlně, tak beru. Ovšem tuhle jsem narazila na článek, ve kterém ve mně, přiznávám, nejprve vzplál oheň, pak jsem se nad tím zamyslela a ve výsledku si říkala, že je to takové nejednoznačné. Článek popisoval situaci oděvních bank, které mají nedostatek textilu a je potřeba doplnit zásoby. Četla jsem odstavce o přípravě balíčků pro matky samoživitelky a pro děti, aby měly co na sebe na každé jarní období. V duchu jsem si představovala, co dnešní děti nosí a co by se jim asi mohlo líbit.
Když jsem četla, že některé věci se rovnou vyhazují, protože jsou v šíleném stavu, přikyvovala jsem. Jasně, nikdo nechce nosit děravou mikinu nebo potrhané kalhoty. To bych, upřímně řečeno, nechápala ani dotyčného, který by šel takové oblečení dát do organizace pro potřebné. Byla tam ovšem věta, ze které to na mě působilo, že pokud nejsou dané kousky oblečení v módě, tak to je odmítnuto. Tady pro mě nastal zásek, nedokázala jsem si představit, co je myšleno tím, že to není v módě? Je to míněno tak, že dotyčný kousek textilu není z H&M? Nebo z Kenvela? Nebo je to tím, že daná věc se nosila před lety, ale dnes už se nosí něco jiného a obdarovaní by si to na sebe nevzali, aby po stránce oné módy ,,neklesli“ na veřejnosti?
Začala jsem číst komentáře k onomu článku. Byla jsem ráda, že jsem nebyla jediná, kdo byl na rozpacích, jak byla zmíněná ,,nemódnost“ myšlena. Na jednu stranu si myslím, že pokud člověk přijde o všechno a nemá peněz na rozdávání, vezme si na sebe všechno, co mu sedí a je mu v tom pohodlně, byť se to třeba už nějaký ten rok nenosí. Nikdo po nikom přece nechce, aby chodil v pytli na hady, nebo měl rozervané kalhoty a pomalu působil dojmem člověka bez přístřeší. I když i někteří takoví lidé dnes mají kousky, že byste v nich lidi bez přístřeší stěží poznali. Pokud by si ovšem obdarovaní stěžovali, že to není módní, protože to nemá danou značku, hodně bych se rozmýšlela, jestli příště opět dát něco ze svého šatníku. Tím nechci nikoho odsuzovat, ale sama jsem se dostala do situace, kdy v rámci svého zaměstnání jsem posílala potřebnou paní s poukazem do obchodu s oblečením, kde si mohla vybrat to, co chtěla. Paní odmítla s tím, že si nic vybírat nebude. Když jsem jí vysvětlila, co mají vše v nabídce a jistě nějaký ten kousek využije, odpověděla, že by si nevybrala nic, protože to není ,,značkové“ a ona něco z druhé ruky nosit nebude. Byla to trochu úsměvná situace, protože ve výsledku se podívala na mě (bylo teplo a já na sobě letní šaty ze second handu!), prohlédla si mě od hlavy k patě, šaty mi pochválila a dotazovala se, odkud je mám. Když jsem jí sdělila, že jsou ze second handu přes internet, protože jsou tam moc hezké kousky a já osobně nemám potřebu nosit něco drahého, tak se zarazila a panečku – dlouho jsem nezažila takové ticho. Ale ten poukaz si stejně nevzala, byť jsem ji svým přístupem možná na malou sekundu přiměla k zamyšlení se. Tak možná že někdy v budoucnu budu opět dávat do organizace nějaké ,,obyčejné oblečení“ a uchytí se. A když ne? Najde se někdo jiný, kdo to zcela jistě využije.
Anketa
Zdroje:
Osobní názor autorky
https://www.youtube.com/watch?v=CSF9pFz35LQ
