Článek
Moře bez kyslíku a rostliny v hlavní roli
Není tak známé jako jiná masivní vymírání v dějinách planety Země, z celé ,,velké pětky“ trvalo nejdéle. Trvalo několik milionů let a probíhalo ve dvou fázích. Zatímco jiná hromadná vymírání si nevybírala lokality a drtila jak souš, tak moře, devonská zkáza nechala relativně souš ,,na pokoji“ a zdevastovala podmořský svět. Devon byl ,,zlatým věkem ryb“, ryby během tohoto období zažily svůj velký boom, takže jejich vyhynutí bylo katastrofální. Zemřelo asi 75 % všech druhů. Mimo ryby byly také zničeny korálové útesy. Podmořský svět dostal pořádně zabrat.
Devonské období jako takové trvalo 78 milionů let. Klima bylo teplé, stabilní, žádné ledovce. Kontinenty ležely převážně v tropickém pásmu. Mořská hladina byla hodně vysoko a pokrývala většinu pevniny. Ekosystém planety tvořily hlavně velké korálové útesy. Potravní řetězec byl rozmanitý, existovalo spoustu druhů ryb. V mořích žily pancířnaté ryby, žralokovití, trilobiti, amoniti, hlavonožci, koráli a stromatoporoidi. Fauna byla opravdu pestrá. Oceány měly stabilní chemické složení.
Na souši se vyskytovaly lesy, kde dominovaly v pozdním devonu vysoké rostliny, členovci, první obojživelníci, kteří se z vody přesouvali na souš. Suchozemský život se teprve rozvíjel, zatímco ten podmořský byl velice dobře rozvinutý.
Podmořský svět před devonským vymíráním
Na začátku období devonu to vypadalo téměř idylicky. Podmořský svět plný života, zatímco ten suchozemský svět se teprve rozvíjel, takže nebyl přehlcený. Rostliny byly na začátku období nízké, primitivní, neměly žádné složité kořeny. Horniny zvětrávaly pomalu a do moře se dostávalo málo živin. Mořský svět byl udržován v rovnováze, byl celkově čistý a bylo v něm velké množství kyslíku. To se však na konci období devonu změnilo.
Země byla zvyklá na nízké porosty, primitivní, víceméně nezasahující do okolního prostředí. To se změnilo, když v pozdním devonu začaly růst vysoké rostliny, objevily se první lesy a kořeny již měly složitější strukturu. Svým složením narušovaly horniny, do které vypouštěly různé látky a urychlily chemické zvětrávání. Tímto procesem se ze zvětraných hornin uvolňoval fosfor, železo, dusík a další živiny. Na tom by nebylo nic špatného, ovšem už tehdy existovaly deště, které všechny tyto látky doslova spláchly do moří. Moře tak dostalo mnohonásobně více živin, než na co bylo zvyklé a neumělo se s tím vyrovnat. Asi jako by člověk nasypal spoustu krmení pro ryby do akvária. A s tím krmením to pořádně přehnal. Ne jednou, ale každý den přisypával krmení, až by nastal totální úhyn.
Od masivního množství živin po katastrofu
S přibývajícím nadbytečným množstvím živin se v mořích začaly rozmnožovat řasy a sinice a to tak, že pořádně. I když to vypadalo, že se život rozvíjí, byl to naopak začátek konce. Přemnožil se plankton, který postupně odumíral (krátký životní cyklus), klesal ke dnu, kde ho bakterie rozkládaly. Ty ovšem k životu v moři potřebovaly kyslík, tak si ho jednoduše vzaly. A hlubší vrstvy moře začaly být anoxické. A jelikož devonské moře bylo mělké a uzavřené, nic se tu nepromíchávalo, kyslík se sem nedostal a začala se šířit smrt. Ta zasáhla i korálové útesy, které potřebovaly kyslík také, takže odumřely jako první. Zemřely i další ryby, vymírání bylo ve velkém. Tato událost je nazývána jako událost Kellwasser, první fáze devonského vymírání.
Podmořský svět během vymírání v devonu
Mimo to rostliny na sebe vázaly oxid uhličitý a snižovaly skleníkový efekt. Tím pádem docházelo k ochlazování planety. Začala se střídat období tepla a chladu, což bylo stresové pro živočichy, kteří byli zvyklí na stabilní teplotu. Jelikož k rozšiřování rostlin docházelo postupně a po velice dlouhou dobu, úbytek kyslíku se objevoval, pak zmizel, pak se opět objevil. Pokaždé, když se ekosystém snažil se vzpamatovat z ,,bezkyslíkového“ období, anoxie se objevila a znovu zaútočila. Tím pádem se příroda nemohla jen tak vzpamatovat a vymírání probíhalo ve vlnách.
I když některé druhy ryb přežily první vlnu vymírání, moře se nevzpamatovalo a špatné podmínky nadále přetrvávaly. A to už nezvládly ani přeživší ryby. Nemůžou se nijak zachránit a téměř všechno vymře. Toto se nazývá jako událost Hangenberg, definitivní kolaps.
Ekosystémy se po devonském vymírání snažily postupně obnovit, ovšem nikdy se to nepodařilo. Devonské období zmizelo navždy. Po tomto masivním vyhynutí nastalo období karbonu, kdy vznikly rozsáhlé bažinaté lesy. Jelikož se v bažinách rostliny nerozkládaly a bažiny kyslík neměly, spotřeboval se oxid uhličitý a kyslík zůstal a hromadil se. Takže v karbonu nastalo období s velkým rozmachem kyslíku, který také způsobil nárůst organismů do větších rozměrů. Z karbonu je např. známá vážka Meganeura, která díky kyslíku dorostla do rozměrů, u kterých dneska většina lidí je ráda, že ji ta současná vážka nemá.
Zdroje:
