Článek
Když se řekne „šavlozubý tygr“, většina lidí si vybaví mohutného Smilodona z amerických stepí, zvíře se zuby jako dýky a tělem zápasníka. Ale v Evropě žil jeho méně známý příbuzný – Homotherium latidens, lovec, který byl možná chytřejší, rychlejší a lépe přizpůsobený chladu než jeho slavnější bratranec. Byl to úspěšný predátor – nejen díky svalům, ale i díky své strategii.
Kostra Homotheria latidens
Lovec světla, ne stínu
Na rozdíl od těžkopádného Smilodona, který číhal v úkrytu a útočil zblízka, byl Homotherium denní lovec. Jeho oči směřovaly dopředu, lebka byla vysoká a zrakové jamky naznačují výborné vidění za denního světla.
Byl štíhlejší, dlouhonohý, s těžištěm posunutým dopředu – spíš běžec než zákeřný útočník. Zatímco Smilodon měl krátké nohy a robustní tělo připravené na zápas, Homotherium vypadá skoro jako velká, štíhlá puma se šavlemi místo špičáků.
Podle stop z kostí i z tvaru kloubů byl rychlý, ale ne vytrvalý – ideální pro krátké výpady. Lovil nejspíš ve smečkách, což dokládají naleziště v Evropě i Americe, kde se našly kostry několika jedinců pohromadě. To, že dokázal spolupracovat, z něj dělá jednoho z nejvyspělejších predátorů své doby.
Zuby jako zbraně, které se musely používat s rozumem
Nejvýraznějším znakem šavlozubých koček jsou samozřejmě jejich prodloužené špičáky. U Homotheria měřily až 10–12 cm, tedy o něco méně než u Smilodona, ale byly plošší, ostřejší a pilovité – jako čepel nože. Rozdíl je v tom, že Homotherium je měl pevněji ukotvené v čelisti a používal je jinak: ne na roztržení, ale na precizní seky do měkkých tkání, především do hrdla nebo břicha kořisti.
Na rozdíl od Smilodona měl Homotherium velmi silné přední nohy a krátký ocas, což naznačuje, že při útoku spoléhal na záběr zblízka – skočit, srazit, znehybnit, pak cílený sek. Byl to predátor, který útočil promyšleně, ne bezhlavě. Jeho čelist se neotevřela tolik jako u Smilodona, ale díky jinak tvarované lebce měl větší stabilitu při kousnutí – ideální pro přesný úder, ne pro trhání.
V době, kdy Evropu svíral krutý mráz
Homotherium latidens se v Evropě objevil už před více než 1,5 milionem let a přežil až do zhruba 30 000 let př. n. l. To znamená, že sdílel kontinent s člověkem, s hyenami jeskynními, lvy i medvědy. Jeho kosti se našly téměř po celé Evropě – od Španělska přes Itálii a Německo až po Moravu a Rusko. V Česku se objevily zlomky kostí například v Předmostí u Přerova, v Moravském krasu nebo v Koněprusích, i když zdaleka ne tolik jako po hyenách či vlcích.
V té době byla Evropa chladná stepní krajina, kde žila obrovská stáda býložravců – sobi, koně, zubři, pižmoni, mladí mamuti. A právě mladí jedinci těchto zvířat byli Homotheriovým cílem. Díky dlouhým nohám a silným předním končetinám dokázal srazit větší zvíře, ale nezdržoval se u něj dlouho – jeho chrup nebyl stavěný na drcení kostí jako u lvů nebo hyen.
Inteligentní lovec, který spolupracoval
Dlouho se předpokládalo, že velké šelmy lovily samostatně, ale Homotherium to zřejmě dělal jinak. Na několika nalezištích (např. Friesenhahn Cave v Texasu, kde se dochovaly i celé kostry) se našly zbytky mláďat velkých býložravců – třeba mladých mamutů – a známky opakovaného používání doupěte. To naznačuje společné úkryty a týmový lov.
Vědci se domnívají, že Homotherium mohl žít v menších skupinách – možná rodinných – a koordinovaně napadat mladé nebo oslabené jedince. Tím se přibližoval spíš dnešním lvům než samotářským leopardům nebo tygrům. A protože byl denní tvor, jeho konkurentem nebyli jen lvi, ale i samotní lidé.
Když se cesty zkřížily
Kdybychom se mohli vrátit do Evropy před 40 000 lety, nebyli bychom v bezpečí.
Lovci druhu Homo sapiens tehdy sdíleli stejný prostor s několika druhy šelem, které by člověka dokázaly zabít během pár vteřin – a Homotherium patřilo mezi ně.
Není jisté, zda na člověka někdy skutečně zaútočil, ale kosterní nálezy naznačují, že konkurence o kořist byla tvrdá.
Lidé lovili soby a koně – totéž, co Homotherium. Zatímco člověk používal oštěp, Homotherium měl zuby jako nože. Kdo se ke kořisti dostal první, ten jedl. Postupně ale začal ztrácet výhodu. Jak se Evropa oteplovala, změnila se krajina – tundru nahradily lesy, stáda se zmenšila a Homotherium, přizpůsobený na otevřený prostor a rychlé výpady, ztratil svůj svět. Zřejmě vymřel dřív než lev jeskynní – někdy kolem 30 000 let př. n. l.
Nezůstalo po něm nic – kromě úcty
Zajímavé je, že na rozdíl od medvěda, vlka nebo mamuta Homotherium nepřežilo v lidské paměti. Žádné jeskynní malby, žádné mýty, žádné kostěné sošky. Jako by jeho přítomnost byla příliš vzdálená, nebo možná příliš nebezpečná, než aby ji lidé zobrazovali. To, co po něm zůstalo, jsou jen kosti – lebky s těmi ikonickými, pilovitými zuby, které i po statisících let vypadají, jako by dokázaly řezat maso ještě dnes. Je možné, že právě z takových zvířat vznikly pozdější legendy o dracích nebo démonech – protože kdo by uvěřil, že kdysi běhal po Evropě predátor s čepelí v tlamě?
Anatomie zrozená pro lov
Kdybyste ho viděli naživo, překvapilo by vás, jak málo připomíná tygra. Jeho tělo bylo dlouhé, štíhlé, nohy vysoké, lebka spíš jako u lva, jen čenich kratší. Srst byla zřejmě hustá a světlá, přizpůsobená chladnému klimatu. Přední nohy byly silnější než zadní, což dávalo tělu mírný sklon dopředu – ideální pro sražení kořisti z výšky. Měl také velké drápy, zřejmě zatažitelné jen částečně, aby se neztupily při běhu po ledu nebo kameni.
Celkově působil spíš jako predátor tundry, který se pohyboval rychle, přesně a s dokonalou koordinací smečky. Nebylo to zvíře chaosu – byl to chirurgicky přesný lovec.
Ilustrační obrázek
Konec zrozený z úspěchu
Ironií osudu je, že Homotherium vymřel právě proto, že byl příliš specializovaný, tak jako jiné druhy pravěkých zvířat. Dlouhé zuby a štíhlé tělo fungovaly v otevřené krajině, kde se lovilo z výpadu. Když ale klima začalo kolísat a krajina se změnila v hustší les, všechno, na co bylo zvíře stavěné, se stalo přítěží.
S příchodem lidí, kteří lovili efektivněji a využívali oheň, začal jeho svět mizet. A přestože se o něm dlouho vědělo málo, dnes díky fosilním nálezům víme, že Homotherium latidens byl jedním z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších predátorů své doby – žil nejen v Evropě, ale i v Asii a Severní Americe. Byl posledním z rodu, který kdysi vládl téměř celému světu.
Zdroje:
https://twilightbeasts.org/2014/04/28/the-forgotten-sabretooth/
https://edition.cnn.com/2024/11/18/science/mummified-sabre-toothed-cat-cub
sci.news/paleontology/homotherium-latidens-cub-13439.html
https://hal.science/hal-03004053v1/file/2020-Koufos-Geodiversitas.pdf
https://wildfact.com/forum/topic-homotherium-latidens
https://www.researchgate.net/publication/283293453_The_European_saber-toothed_cat_Homotherium_latidens_found_in_the_Spear_Horizon_at_Schoningen_Germany
https://www.nature.com/articles/s41598-024-79546-1
https://www.thoughtco.com/homotherium-same-beast-1093219
