Článek
Dlužím na nájmu, co mám dělat
Sociální pracovnice Eva v nejmenované organizaci slyšela tuto větu snad tisíckrát od nespočtu klientek. Většinou se jednalo o matky od neúplných rodin. Nejprve si vyslechla, jak je vyúčtování naprosto špatně vyhotovené, že nemůže dlužit, po argumentaci některých výdajových položek už se klientka trochu zklidní, ale trvá na tom, že částka je přemrštěná. První, co Evu napadne, je možnost využití dávek státní sociální podpory. Nejprve jí je argumentováno, že dávky klientka pobírá, pak se ale postupně přizná, že si zažádala, ale nic jí nebylo přiznáno. No jistě, nedoložila všechny podklady. Eva s ní proto znovu sepíše všechny formuláře, vysvětlí, co má doložit a kam se všemi podklady zajít.
Klientka si se vším zajde na Úřad práce, kde jí sdělí, že potrvá delší dobu, než žádost zpracují, žadatelů je opravdu hodně. Jenže klientka potřebuje dluh na nájmu uhradit co nejdříve. Eva tedy doporučuje klientce sehnat si alespoň brigádu, když nemá klasickou práci (klientka si stěžuje, že ji nikdo nechce zaměstnat na hlavní pracovní poměr). Když ovšem vysloví slovo ,,brigáda“, uslyší hned několik důvodů, proč na brigádu nemůže. Zdravotní problémy, malé děti, téměř žádný čas. Tím se ovšem Eva nenechá odradit. Děti nechat hlídat příbuznými, které má klientka ve městě, a některé brigády jsou fyzicky nenáročné, nezpůsobí jí žádné problémy.
Ačkoliv dá klientce několik nabídek brigád, klientka si je vezme s tím, že stejně určitě nic nevyjde a skončí s dětmi na ulici. Eva ji ujišťuje, že na ulici určitě neskončí, udělá vše pro to, aby jí pomohla. Domluví se, že další den se má klientka hlásit, kde se byla ptát a co jí bylo sděleno.
Samozřejmě druhý den klientka přišla s tím, že obešla všechny nabídky práce, ale nikde ji nechtěli. Žádá o urgenci vyřízení dávek. Eva ji usměrňuje, že takto to opravdu nefunguje, musí počkat jako ostatní žadatelé. Klientka začne naříkat, že musí také zaplatit dětem léky a nemá z čeho, otec dětí výživné buď neplatí, nebo jen málo. A než se vyřeší případně podané trestní oznámení, bude to trvat nějakou dobu.
Jste si jistá, že paní si pomoc zaslouží?
Nápady dochází, Evě nezbývá nic jiného než zkusit požádat nadaci, která pomáhá matkám v nouzi. Vytiskne klientce formuláře, do kterých má zapsat svoje příjmy a výdaje a doložit prospěch dětí ve škole, aby nadace měla jistotu, že o děti je postaráno a o to větší bude motivace klientku podpořit. Klientka vše vyplní a dle pokynů zašle do nadace. Nějakou dobu potrvá, než se její žádost schválí, či odmítne, takže stejně musí čekat.
Asi po týdnu se nadace ozve Evě, zda klientku zná a doporučila by její žádost. Eva popravdě sdělí, že s klientkou nespolupracuje nijak dlouho, ví o její finanční situaci a co u ní zkoušela za formu pomoci. Na dotaz, zda si myslí, že by klientce měla být finanční pomoc schválena, sdělí, že nevidí žádný závažný důvod, proč by klientka neměla být finančně podpořena. Z nadace jí vysvětlí, že velice ráda podpoří matky samoživitelky v tíživé situaci, ovšem klientka dle nich do takové situace nespadá. Eva se osmělí a zeptá se, co přesně je důvodem, že jsou pracovníci nadace na pochybách? Odpovědí jí je, že pokud matka samoživitelka má finanční problémy, tak by měla omezit výdaje, které nejsou nutné, což v tomto případě klientka neudělala. Do nákladů totiž uvedla měsíční výdaj 2.000 Kč za cigarety. Příspěvek pochopitelně zamítnut.
Cigarety
Eva si na druhý den klientku zavolala a sdělila jí výsledek podané žádosti. Tedy zamítnutí. Klientka nechápala proč. Vždyť je přece v nouzové situaci. Eva klientce vysvětlí, že nadaci se nelíbí její investice do cigaret, které jsou brány jako výdaj, který je možné omezit, pokud je potřeba zaplatit něco jiného. Bez cigaret se člověk obejde, bez jídla, pití a střechy nad hlavou už ne. Ovšem klientka to vidí jinak a Evě pouze odpoví: ,,A vy si myslíte, že jako matka samoživitelka s dítětem mám lehkou situaci? Vždyť bych se z toho zbláznila. Já musím mít cigarety, bez nich se to nedá zvládnout. Pokud nemáte děti, tak to nemůžete pochopit.“ Evy argument, že první by investovala do potřeb dětí a do zabezpečení bydlení, a pokud možno uplatnila ráznou výchovu tak, aby jí děti nepřerůstaly přes hlavu, klientku neuspokojil. Ačkoliv se Eva snažila klientce vysvětlit, že je třeba omezit nepotřebné výdaje (alkohol, kino, cigarety, jiné věci), aby uhradila jako první, co je potřeba, nesetkala se s porozuměním. Klientka se urazila a odešla s tím, že jí vůbec nepomohla a pouze si ,,hlídá svou židli“.
Zdroje:
