Článek
Když nezapadáte věkem ani nastavením
Známá začínala v nejmenované organizaci po dostudování vysoké školy v 26 letech. Celá nadšená do práce se zajímavou cílovou skupinou, kdy se snažila lidem pomáhat, kde to jen šlo. V kolektivu, který měla v kanceláři, byly samé ženy 40+, takže opravdu pověstný ,,babinec“. Sem tam se s nimi zasmála, jindy byly na pořadu dne hádky kvůli rozdílným názorům a postupům, někdy bylo hrobové ticho. Nikdo se nechtěl hádat. Ačkoliv známá svou práci zbožňovala, naplňovalo ji to a realizovala se v pomoci druhým, její přístup nebyl úplně po chuti ostatním kolegyním a některé to dávaly najevo, začaly dokonce vyhledávat i chyby. Do zaměstnání začala chodit s nechutí, nervozitou a hrůzou z toho, co tentokrát bude špatně, kde se najde něco, co udělala špatně. Nakonec to celé vygradovalo jejím odchodem. Bylo jí to sice líto, na druhou stranu si oddechla a ujasnila si, v čem jsou priority, jak by její zaměstnání mělo vypadat.
Šéf
Když si s vedoucím nerozumíte
No, že by další zaměstnání bylo výhrou, se říct nedalo, ale opět byla v oblasti pomáhání druhým. Učila se spoustu nových věcí, hlavně po administrativní stránce, takže tentokrát to bylo víceméně i dost zastoupené ,,papírové království“. To brala jako osobní výzvu, více se orientovat v dokumentech, ale nerozuměla si s vedoucí, ačkoliv tentokrát kolektiv byl lepší, dost se vzájemně zastávaly jedna druhé, takže si i více rozuměly. Přesto však tím, že byla mladá, neměla tolik zkušeností a nedokázala se více ozvat, byla takovým tím fackovacím panákem, takže po cca 2 letech odešla.
Konečně jsem doma
Stávající zaměstnání si známá nemůže vynachválit. Je v něm již několik let, opět pomáhající profese a kolektiv jedna radost. Byť je ze všech kolegyní nejmladší a nemá všechny role, co její kolegyně (matka, manželka..), byla kolektivem mile přijata a účastní se s nimi i některých akcí. Že nemá zkušenost v některých oblastech? Nevadí, kolegyně jí povypráví o svých zážitcích, zkušenostech, doptávají se i na její život, byť by si mohla připadat, že oproti nim je nevýrazná, nezajímavá. Přece jen toho člověk má ve věku 40 a 50 + více odžito a může víc vyprávět. Ačkoliv není povahově stejná, občas se straní a má ráda svůj klid, je to respektováno a našla si i své spřízněnkyně, které mají některé zájmy podobné a povypráví si s nimi. Není snad den, aby se s kolegyněmi nezasmála. I když má náročnou práci a někdy je jí i do pláče, vždy jí kolektiv tu náladu zlepší.
Poté, co vidím, jak se známá v novém kolektivu našla a je za něj vděčná, si občas kladu otázku, zda člověk dělá opravdu správně, když je ve skvělém zaměstnání, ale nemá ten kolektiv, který by okolo sebe potřeboval, tak v něm zůstává? Je potřeba mít fajn kolektiv, ale i fajn práci. Někdy člověk má jedno, ale nemá druhé. Osobně jsem názoru, že i když bych byla v situaci, kdy bych neměla práci, která by mě bavila, ale kolektiv by byl k nezaplacení, zřejmě bych v něm zůstala. Stejně tak známá, práce občas taková, že by zvažovala přechod jinam, ale ví, že na ten skvělý kolektiv už nikde nenarazí.
Anketa
Zdroj:
Příběh známé, zveřejněný s jejím souhlasem
