Článek
Co vše by mělo být v životopise?
Když se ucházíte o nové zaměstnání, bude po vás vyžadován životopis. Někde je třeba přiložit i motivační dopis, takže je na vás, zda umíte ,,prodat“ svoje schopnosti a dovednosti. Za sebe osobně můžu říct, že psát umím celkem dobře, ale vyzdvihovat své přednosti, vychválit se, to mi nikdy nešlo.
Když jsem se na střední škole učila v rámci českého jazyka náležitosti životopisu, přišlo mi to celkem snadné. Ovšem časem se vše mění a stejně tak i životopis prošel různými úpravami. Dříve se dávala do životopisu i osobní fota, aby zaměstnavatel měl představu, jak dotyčný/á uchazeč/ka vypadá. Když jsem ale před sedmi lety psala oficiálně první životopis do svého zaměstnání, byla jsem překvapená, že osobní foto tam prý nemusí být. Alespoň dle názoru známého, který mi řekl, že dnes už se fotky dotyčné/ho nedávají. Ne, že bych nebyla ráda, že se můžu vyhnout tomu, abych z milionu fotek vybrala něco, kde vypadám alespoň trochu normálně, ale přiznávám, že mě to zaskočilo.
Klasika se nemění, osobní údaje musí být všude. Pokud možno dát jako kontaktní email nějakou vážnou emailovou adresu a ne ,,přezdívky z dětství“ (názor mojí profesorky německého jazyka na střední škole). I když musím uznat, že email jan.novak@seznam.cz zní rozhodně daleko lépe než mujnejlepsikamarad@seznam.cz. Ano, někdo je opravdu schopný toto uvést.
Co se týče vzdělání, byla jsem dříve zvyklá uvádět i základní školu, než mi bylo sděleno, že je to úplně zbytečné. Je to prý, jako kdybych uváděla i mateřskou školu, něco, co v životopise nemusí vůbec zabírat řádky. Vypsat střední školu, případně vysokou. Pokud má člověk absolvovaný i nějaký studijní kurz, napsat i ten.
Ilustrační foto
Co se týče vzdělání, byla jsem dříve zvyklá uvádět i základní školu, než mi bylo sděleno, že je to úplně zbytečné. Je to prý, jako kdybych uváděla i mateřskou školu, něco, co v životopise nemusí vůbec zabírat řádky. Vypsat střední školu, případně vysokou. Pokud má člověk absolvovaný i nějaký studijní kurz, napsat i ten.
A jak je to prací? Ideál, když člověk jde již při studiích na brigádu, může poté ohromit jako ten, který se nebojí práce a je schopný si zorganizovat čas, aby si mohl přivydělat. Je to jakási známka vyspělosti.
Většina mých spolužáků si přivydělávala v obchodech na doplňování zboží, nebo v IT firmách, kde měli známé. Pro studenty, kteří v budoucnu chtěli studovat informatiku a obchod, to byla skvělá příležitost. Jiní si pro změnu přivydělávali ve fastfoodech, takže bylo vidět, že jim neděla problém komunikace s lidmi a efektivita práce, což bylo pro ně plus.
Ačkoliv jsem studovala obor, související s obchodem, v této oblasti jsem nepracovala. Mojí první brigádou byla listovní doručovatelka, kde jsem aspoň zjistila, co vše obnáší práce pošťačky. Bylo to sice časově náročné, ale bavilo mě to. Po maturitě jsem ovšem obor změnila, zamířila jsem do oblasti pomáhání starším lidem. I když byla pozice listovní doručovatelky skvělou zkušeností, kvůli mému záměru pracovat v jiné oblasti mi bylo doporučeno mít brigádu u starších lidí. Takže jsem přešla do nejmenované organizace, kde jsem s lidmi vymýšlela aktivity a pomáhala s péčí o ně.
Psát tam listovní doručovatelku, nebo vynechat?
Později, při ucházení se o pracovní místo v organizace, věnující se péči o starší občany, jsem byla na vážkách. Sice jsem s nimi pracovala, ale můj první pracovní ,,zápřah“ byl někde jinde, roznášela jsem dopisy. Mám to tam psát? Řekla jsem si, že tím nic nezkazím, a pozici i s popisem práce jsem do životopisu uvedla. Než jsem ovšem životopis odeslala, požádala jsem známého, aby mi překontroloval náležitosti.
Většinu obsahu schválil, ovšem na pozici pošťačky se netvářil. Sdělil, že je sice fajn, že jsem si přivydělávala jako pošťačka, ale pro pozici, kam se hlásím, je tohle víceméně jako nic, nejsou tam potřebné zkušenosti, ty jsou až v další pozici. Na mou námitku, že aspoň uvidí, že jsem se ,,neflákala“, řekl, že je to ve výsledku na mně, jak se rozhodnu, ale on sám by to tam nepsal. S oborem to nesouvisí, takže si tím nijak nepomůžu. To už spíš, kdybych byla dobrovolník třeba v nemocnici, mělo by to větší efekt. Sice jsem to chápala, ale mrzelo mě, že mi pozice pošťačky nepřinese nějaké body k dobru.
Nakonec jsem tedy pošťačku ze životopisu do organizace vymazala a ponechala jen následující brigádu u starších lidí. Naštěstí jim to stačilo, jen se ještě doptávali, zda hodlám dál studovat a jestli neplánuji mít děti. Po negativních odpovědích se usmáli, ještě se vyptali na zájmy (no jasně, čtení a hudbu jim uvádí asi kde kdo, amatérské kreslení už je něco nového) a rozloučili jsme se. O několik dní později jsem měla z organizace telefonát – byla jsem přijata. Stejně by mě ale zajímalo, co by udělali, kdyby tam ta pošťačka byla napsaná. Zaujala by?
Anketa
Zdroje:
Osobní názor autorky
