Článek
Je možné, aby někdo čtvrt století ukrýval, či přesněji řečeno násilně zadržoval člověka, aniž by si toho někdo všimnul? A může se něco tak strašlivého odehrávat ve vážené a vzdělané rodině?
Celý případ začal jedním dopisem, který anonymní pisatel poslal na státní zastupitelství. V dopise tvrdil, že jedna z místních vážených rodin drží už 25 let jednu ženu v naprosté izolaci. Uzavřená v místnosti měla přežívat v tak žalostných podmínkách, že její život měl tou dobou už viset doslova na vlásku. Tak závažné obvinění nemohli brát úředníci na lehkou váhu, i když to znělo tak neuvěřitelně, že to bylo těžké.
Autor dopisu obviňoval rodinu Monnierových, která v Poitiers žila už řadu let a těšila se dobré pověsti. V domě bydlela stará paní Louise Monnierová, vdova po někdejším univerzitním činiteli. Její syn Marcel byl vzdělaný muž s právnickým doktorátem. Rodina měla peníze, společenské postavení a také dostatek známých mezi místními významnými osobnostmi. O to podivněji muselo obvinění působit.
Policisté se 23. května vydali do domu v ulici Rue de la Visitation. Při prohlídce narazili na místnost, v níž bylo téměř úplné šero. Okna byla uzavřená, vzduch se prakticky nevyměňoval a z pokoje se linul tak silný zápach, že se v něm sotva dalo vydržet. Na posteli ležela žena, která byla na první pohled těžce nemocná a vyčerpaná. Měla dlouhé, zanedbané vlasy a byla tak hubená, že jí pod kůží vystupovaly kosti. Kolem lůžka se povalovaly zbytky jídla, všude byla špína a výkaly. V matraci a přikrývkách se držel hmyz.
Nebohou ženou byla Blanche Monnierová. Ne někdo cizí, ale vlastní dcera majitelky domu. Tou dobou jí bylo 52 let a naposled byla na veřejnosti spatřena někdy v polovině 70. let 19. století, tedy před zhruba čtvrt stoletím. Pak zmizela a nikdo po ní evidentně nepátral natolik, aby ji objevil dřív.
Neuvěřitelných 25 let strávila Blanche, pravděpodobně trpící psychickými problémy, v izolaci na pokoji
Blanche vyrůstala v dobře situované rodině
O jejím dětství toho příliš nevíme, ale přinejmenším v prvních letech vyrůstala tak, jak se na dívku z vážené rodiny sluší a patří. Otec Charles Monnier se pohyboval v akademickém prostředí a vzdělání považoval za životní nezbytnost. Blanche měla i staršího bratra, který později vystudoval práva. Rodina si potrpěla na slušné vychování a přinejmenším Charlesovi velmi záleželo i na tom, co si o rodině myslí a říká okolí.
Zatímco z bratra se stal dobře situovaný právník, od Blanche se spíš očekávalo, že se dobře provdá. Byla mladá, pohledná, o nápadníky zřejmě neměla nouzi, ale jak už to v tehdejší době bývalo, o výběru partnera často rozhodovali spíš rodiče. Nikdo neví, co se tehdy stalo, proč se vhodný nápadník nenašel, ale Blanche se neprovdala a naopak se zničehonic vytratila z veřejného života. A jak běžel čas, lidé, kteří ji znali, o ní postupně přestali mluvit. Rodina přitom dál žila v Poitiers a její členové se normálně pohybovali na veřejnosti.
O skutečných důvodech koluje několik historek, ale žádnou z nich není možné ověřit. Podle té nejčastější se Blanche zamilovala do staršího právníka, kterého jí ale rodina neschvalovala, mimo jiné i proto, že podle nich nebyl dostatečně movitý. Její matka se ji tak rozhodla zamknout do pokoje do té doby, než se milovaného muže vzdá. A protože Blanche byla tvrdohlavá, k jejímu propuštění nikdy nedošlo.
Druhá verze zmiňuje možnost vážných psychických problémů, kterými Blanche měla začít trpět. A protože rodině záleželo na dobré pověsti a mínění ostatních, rozhodli se nemocnou Blanche izolovat.
Roky plynuly a Blanche zůstávala ve svém pokoji
Zatímco někteří si nejspíš mysleli, že se Blanche odstěhovala a někoho možná mohlo napadnout, že dokonce zemřela a proto o ní rodina vůbec nemluví, nebohá dívka byla uzamčená v pokoji mezi čtyřmi stěnami. Jídlo jí tam mělo nosit služebnictvo a je dost možné, že v prvních letech byly její životní podmínky ještě přijatelné, když odhlédneme od faktu, že byla zavřena v jedné místnosti proti své vůli. To se ale postupně mělo měnit a bohužel směrem k horšímu. Paradoxem je, že při vyšetřování policie nalezla v místnosti zbytky potravin, a to i těch drahých, takže matka ji asi nedržela úplně o hladu a snažila se jí nejspíš dopřát stejnou stravu, jakou měla ona sama. Blanche ale přitom byla v době nalezení vyhublá na kost.
Podle některých pozdějších svědectví odmítala Blanche jakoukoliv osobní hygienu, její chování bylo podivné a psychický stav čím dál horší. Nějakou dobu se o ni prý snažila pečovat služebná, která ale v roce 1896 zemřela. A zřejmě se nenašel nikdo jiný, kdo by byl ochotný se o dívku dostatečně postarat. Izolace se na jejím stavu samozřejmě také podepsala, ale popisované chování dost podporovalo druhou verzi psychických problémů, kvůli kterým ji rodina skryla před světem.
Matka měla možnost zajistit dceři lékaře nebo ji umístit do zařízení, kde by se jí dostalo odborné pomoci. Její syn Marcel se o to podle některých dalších svědectví dokonce pokoušel, ale Louise s tím nesouhlasila. Blanche tak zůstávala doma, ačkoliv bylo stále jasnější, že se bez pomoci neobejde.
Zarážející je, že o její existenci tak muselo vědět více lidí. Kromě matky a bratra to bylo služebnictvo, které se v domě během let vystřídalo. Přesto se dlouho nikdo neobrátil na úřady. Je možné, že zaměstnanci nechtěli přijít o práci nebo se obávali postavit vlivné rodině.
V roce 1901 už byla situace natolik vážná, že se někdo rozhodl zasáhnout.
Kdo napsal anonymní dopis?
Pisatel dopisu, který nakonec přivedl policii do domu Monnierových, svou totožnost neprozradil. Uvedl však dostatek podrobností, aby úřady mohly oznámení prověřit. Psal o ženě, která žije už dlouhá léta zavřená v pokoji, je těžce zanedbaná a nachází se v nebezpečí života.
Kolem autorství dopisu se později objevilo několik teorií. Jedna z nich tvrdila, že jej napsal muž, který udržoval vztah se služebnou z domu Monnierových. Právě od ní se měl dozvědět, co se s Blanche děje. Podle jiných teorií byl autorem dopisu někdo z blízkého okolí rodiny, kdo ji dost dobře znal a věděl o jejím temném tajemství.
Když policisté vstoupili do domu a posléze do místnosti, kde byla Blanche uvězněna, zůstali v šoku. Na posteli ležela dlouhodobě zanedbaná žena, vyhublá až na kost a ve velmi špatném psychickém stavu. Okamžitě byla převezena do nemocnice, kde o její život začali bojovat lékaři.
Případu se mezitím chytili novináři a média denně přinášela „potvrzená“ svědectví, šokující okolnosti, popisy pokoje a další podrobnosti o rodině Monnierových. O rodině, která si tolik zakládala na své pověsti.
Proč to tak dlouho trvalo? Příčiny a okolnosti zajímaly řadu lidí, ale Louise, matka Blanche, si své tajemství vzala do hrobu
Matka zemřela dřív, než mohla být souzena
Členové rodiny byli pozatýkáni. Otec Charles zemřel zhruba tři roky poté, co byla Blanche uvězněna, ale matka Louise stále žila v domě s uvězněnou Blanche a bratr Marcel žil v domě v blízkém sousedství. Louise byla v době zatčení už stará a trpěla nemocemi. Její zhoršující se zdravotní stav nakonec nedovolil, aby stanula před soudem. V červnu 1901, jen dva týdny poté, co policie objevila Blanche, matka Louise zemřela.
Její smrt znamenala, že se už nikdo nedozví, co se tehdy před mnoha lety stalo. Proč nebohou Blanche uvěznili, drželi ji v nevhodných podmínkách a celou situaci nechali dojít tak daleko, místo aby jí našli odpovídající léčebné zařízení. Louise si své tajemství vzala do hrobu.
Před soudem stanul pouze bratr Marcel. Tvrdil, že se sestře pokoušel zajistit léčbu, ale matka, která podle něj měla v rodině hlavní slovo, s něčím takovým nesouhlasila. Je těžké uvěřit, že vzdělaný muž, jakým Marcel jako studovaný právník byl, nebyl schopen či ochoten matce odporovat. Musel velmi dobře vědět, v jak vážném stavu se jeho sestra nachází, a přesto nezasáhnul. Soud tak v jeho případě musel rozhodnout především o tom, zda jeho jednání, případně nečinnost, naplňovalo znaky trestného činu.
V říjnu 1901 byl odsouzen k patnácti měsícům vězení. Rozsudek ale nenabyl konečné platnosti, protože se Marcel odvolal. A odvolání se mu vydařilo, odvolací soud totiž dospěl k názoru, že jeho nečinnost nelze podle platné právní úpravy posuzovat stejně jako přímé násilí.
Odvolací soud následně rozhodnutí změnil a Marcela osvobodil. Podle tehdejší právní úpravy nebylo možné jeho nečinnost posuzovat stejným způsobem jako přímé násilí. Nebylo prokázáno, že by svou sestru osobně týral, a zákon neposkytoval dostatečnou oporu pro odsouzení pouze na základě toho, že jí nezajistil pomoc.
Soudci přitom jeho chování nepovažovali za správné. Rozhodnutí se týkalo právní odpovědnosti, nikoliv otázky, zda se k sestře zachoval slušně. Marcel tedy sice odešel bez trestu, ale veřejné odsouzení jeho rodiny tím neskončilo.
Případ později zaujal také právní historiky. Ukazoval totiž, jak obtížné bylo podle tehdejších zákonů potrestat člověka, který vědomě přihlíží utrpení někoho blízkého, aniž by mu pomohl.
Blanche se už domů nevrátila
I přes její zubožený stav se francouzským lékařům podařilo udržet Blanche naživu. Časem se její stav začal i nepatrně zlepšovat, ale po tolika letech zanedbávání však nebylo reálné, aby se o sebe začala starat sama. Zvláště její psychické obtíže přetrvávaly, a tak ji umístili do psychiatrického zařízení v Blois. Zde žila ještě dalších 12 let, než 13. října 1913 zemřela. Bylo jí 64 let.
Když zemřela, byl už její případ ve Francii dobře známý. Většina lidí si Blanche pamatovala především jako ženu nalezenou v zatemněném pokoji, obklopenou špínou a téměř vyhladovělou. O tom, jaká byla před svým zmizením, co měla ráda nebo jaké měla plány, se toho dochovalo jen málo.
Zdroje:
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-jak-to-bylo-s-blanche-monnier-tyrana-matkou-pribeh-fotografie-104641
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/blanche-monnier-uveznila-matka-tyrani.A190823_081402_vztahy-sex_abr
https://thewalkpaper.com/news/367/blanche_monnier_socialite_historia
https://www.20minutes.fr/arts-stars/culture/2564355-20190807-romans-faits-divers-sequestree-poitiers-histoire-passionne-divise-france-1901
https://memoiredesaffaires.fr/affaires/blanche-monnier/
