Článek
Morsicatio buccarum je název pro stav, kdy člověk trpí neustálou potřebou si okusovat vnitřní stranu tváří. Někdo namítne, že to asi plně nejde třeba na veřejnosti, kdy jste pod drobnohledem vícero lidí. Věřte, že člověk trpící tímto zlozvykem si najde cestu, jak se alespoň trochu kousnut. Ať už se třeba ,,omylem“ kousne do rtu, nebo do tváře. Vždycky si najde způsob. Pokud to nejde jinak, zkusí si zakrýt pusu rukou, aby nebylo tolik poznat, že se všemožně snaží nastavit pusu tak, aby se ,,zahryzl“. Tomu nutkání nelze odolat. Někomu postačí si alespoň kousnout, jiní zajdou tak daleko, že si tvář rozkoušou do krve, když si dostatečně poraní sliznici. Tady už by mohl být pro některé lidi signál, aby si přestali ubližovat, někdo ale naopak začne kousat ještě víc. Nebo s tím na chvilku přestane, aby dorostla nová kůže, ale je pro ně zase lákadlem fakt, že než kůže naroste, tak jsou na tváři znatelné odchlíplé kousky kůže, které mu ,,překáží“. Neodolá a kousne. Většinou k tomu dochází během dne, často se to projevuje u lidí trpících úzkostnými poruchami.
Následky okusování tváře
Pokud se člověk začne včas léčit, nemusí tento stav pro něj představovat závažné následky. Je nutné si ale uvědomit, kdy se to děje a v souvislosti s čím je tento zlozvyk provozován, aby se takovým situacím předešlo. Pokud se toto opakuje dlouhodobě, může to vést až ke stavu, kdy už je možné si tím přivodit i rakovinu.
Co s tím..
Léčení těchto stavů spočívá víceméně v intenzivní spolupráci s psychiatrem, nebo psychologem. Je potřeba začít pracovat s úzkostnými stavy, které v člověku vyvolávají nutkavost se kousnout. Osobně mě většinou k dočasnému ukončení tohoto zlozvyku přiměl fakt, že jsem musela jít navštívit svou zubařku. Fakt, že by se mi podívala do pusy a zjistila, že kromě zubů mám problém i s něčím jiným, mě alespoň na nějakou dobu dostatečně vyděsil, abych s tímto zlozvykem přestala. Ovšem krátce po návštěvě jsem opět spadla do zajetých kolejí a v okusování pokračovala. Když jsem nevěděla, co dělat, žvýkala jsem žvýkačku, abych alespoň trochu omezila kousání, ale přišlo mi, že je to stejné, jako chtít od kuřáka, aby ze dne na den skončil s cigaretami. Nepůjde to, vždycky tam bude impuls, který člověka lehce přiměje, aby opět se svým zlozvykem začal.
Forma sebepoškozování
Ať už si člověk myslí, že je to přece jen ,,nevinné okusování“ a každý má svůj zlozvyk, je to svým způsobem forma sebepoškozování, se kterou by měl co nejdříve přestat. I když je to těžké, je to běh na dlouhou trať a je potřeba na sobě pracovat, přijmout se a neubližovat si. Osobně si vždy říkám, že i když jsou věci, které na svém těle nemusím mít úplně v lásce, je to moje tělo, které si prošlo nejrůznějšími komplikacemi a zaslouží si, abych k němu měla respekt a neubližovala mu. Jenže teorie je jedna věc a praxe věc druhá. S tímto stavem bojuju již několik let, občas zabraly zmiňované žvýkačky, nejdelší rekord jsem měla ale při návštěvě zubaře. Pusa natolik rozkousaná, že aby nebylo nic poznat, tři týdny jsem dokázala se nekousnout, aby se ranky stihly zahojit a zubař nic nepoznal. A po návštěvě zubaře… zpátky v tom. Doufám, že se mi jednou podaří s tím přestat úplně, nebo to alespoň omezit na minimum.
Anketa
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Morsicatio_buccarum
