Článek
Sice pomalý, zato s dlouhým krkem
Diplodocus není z těch dinosaurů, kteří by se v případě zachycení pachu kořisti za vámi zběsile rozběhli. Tito nádherní tvorové s obrovským tělem, dosahujícím přes 25 metrů se živili rostlinami. Těch ovšem museli spořádat pořádné množství. Při své tělesné konstrukci ovšem nevážili více než 16 tun, což je ale i tak pořádná váha. Nejvíce se vyskytoval na území dnešních USA ke konci jurského období.
Hlavu měl na konci dlouhého krku, měl tak větší rozhled před sebou, ovšem krk nedokázal zvednout výš než nad ramena. Zuby měl tupé, často se mu obměňovaly. Byly určené především ke strhávání listů, překvapivě nesloužily k rozmělnění potravy. Tu v sobě Diplodocus rozmělnil tak, že polykal menší kameny, které se o rozmělnění v jeho žaludku postaraly. Musel se proto zdržovat také více u vody, kde byla měkčí rostlinná strava. Ta mu také daleko více chutnala, měla více šťávy.
Sic se pohybovali po všech čtyřech končetinách, ovšem když to situace vyžadovala, nebyl pro ně problém postavit se na zadní a utrhnout si to, co bylo třeba 11 metrů nad nimi. Koneckonců, díky svému krku dosáhli tam, kam potřebovali. Krk ovšem nebyl to jediné, co měli dlouhé. Charakteristický byl i jejich dlouhý ocas, který byl pravděpodobně používán pro komunikaci mezi ostatními ve stádu. Stejně tak používali i výčnělky na zádech. Ocas navíc byl zakončen způsobem, že při mrsknutí by mohl být použit jako zbraň, přesněji jako práskající bič. Už jen samotný zvuk mrskajícího konce ocasu dost útočníků překvapil a vyděsil zároveň.
Svým způsobem mohl být pro Diplodoca ocas také jakousi protiváhou proti krku. Přece jen tvořil podstatnou část těla tohoto dinosaura. Ačkoliv se jednalo o velké dinosaury, s rozmnožováním to bylo o něco ,,menší“. Pravděpodobně kladli malé množství vajec do mělkých jam, které byly vystlány vegetací.
Diplodocus ve filmografii
Tomuto úžasnému tvorovi, stejně jako jiným, je věnována epizoda v přírodovědné dokumentární sérii Putování s dinosaury. Zde vidíme samotný proces od kladení vajec do země po vylíhnutí dinosaurů a jejich dospívání. Někdo by se mohl rozplynout nad podobou malých Diplodoců, jiný by zase zkameněl nad tím, jak dokonalé mají zbarvení těla, které šlo v případě ochrany před dravci použít. Tedy, že ulehnou a ani se nehnou. A s trochou štěstí si jich dravec ani nevšimne.
Stejně tak je zde vyobrazen i onen pověstný ocas, který je zde zobrazen jako skvělá obrana proti dalšímu dinosaurovi, který dostane zásah do boku a svalí se stranou. Sice nedostane ránu bičem, ale samotný švih je pro něj bolestivý.
Stejně jako jiní dinosauři i Diplodocus měl zde své místo a patřil k největším sauropodům na Zemi.
Zdroje:
BBC: Putování s dinosaury
