Článek
Na začátku vypadal, že pro to udělá cokoliv
Má známá, říkejme jí Lucie, se našla v pomoci sociálně slabším. A naštěstí tam, kde většina lidí má už docela problém s motivací do čehokoliv, protože nevidí aktivitu z druhé strany. Říkáte si, že u lidí bez přístřeší už snad není nic, kde byste mohli s něčím pomoci, protože tak nepůsobí. I oni ale přesto, že jsou na ulici, stále potřebují pomoc. Ať už s vyřizováním věcí na úřadech, nebo doprovod k lékaři, protože absolutně nevědí, jak řešit svou situaci, když mají např. zdravotní problém. Někomu v tom brání i stud, přece jen kvůli svému pobytu na ulici vypadá jinak, navíc zavání odérem, takže se spoustu lidí na ulici takovým jedincům vyhýbá. A když s nimi máte být na jedné autobusové zastávce, nejeden člověk si raději stoupne kilometr daleko, než aby byl v jeho blízkosti.
Lucie díky své práci poznala klienta, p. Lukáše, který o své zaměstnání přišel před delší dobou. Pracoval v automobilovém průmyslu, ale nedostatek práce ve firmě s přílišným množstvím zaměstnanců vedl k tomu, že firma jich několik propustila. A p. Lukáš byl jedním z nich. Do organizace, kde Lucie pracovala, ze začátku nechodil vůbec, neměl zájem být ve společnosti ostatních a už vůbec nechtěl nic řešit. Když ovšem ztratil doklady, to byla jiná. Přišel tedy požádat o pomoc. Lucie s ním zašla na úřad, sociální pracovnice zažádaly o rodný list a klient jejich prostřednictvím požádal i o mimořádnou okamžitou pomoc, aby měl z čeho uhradit vydání občanského průkazu. Vše bylo bez problémů a klient se celkem aktivně doptával, kde by mohl najít práci a ubytování. Firma, ve které předtím pracoval, zajišťovala zaměstnancům i bydlení, tam už ale nemohl. Proto mu byl vydán seznam pracovních agentur, které nabízí i bydlení. S Luciinou pomocí několik agentur obvolal, ale žádná jej nechtěla přijmout, všude bylo plno. P. Lukáš si ještě vyzvedl občanský průkaz a na nějakou dobu se vytratil. Lucie jej neměla jak sehnat, lidé, se kterými se v organizaci seznámil a spřátelil, o něm nic nevěděli.
Člověk na ulici s alkoholem
Asi dva měsíce o něm Lucie neslyšela, pátrala po něm na místech, kde slyšela, že by se mohl vyskytovat, ale nebyla úspěšná. Dostala i tip na některé lokality, kde byly postavené jakési bunkry, kde se lidé bez přístřeší ukrývali před nevlídným počasím, ale tyto lokality byly pověstné i tím, že zde přespávali bezdomovci, kteří pro agresi nejdou daleko. Lucii samotnou tam zaměstnavatel odmítl pustit, ve dvojici s kolegou v pozdních večerních hodinách úspěch neměli, p. Lukáše tam nezastihli. I když Lucie chtěla vyvinout další aktivitu, nadřízený ji zastavil. Pokud bude klient chtít, sám ji vyhledá, ví, kde má organizace sídlo.
Po delší době se p. Lukáš dostavil znovu do organizace, ovšem už byl zarostlý, neoholený, Lucie ho málem nepoznala. Trvalou práci neměl, jen občas někde příležitostně po známých vypomohl na stavbách, takže dostal nějakou tu korunu. Lucii ho bylo líto, vzpomněla si na začátky, kdy byl aktivní, hledal práci, snažil se změnit svůj život k lepšímu. Ovšem když viděl, že na pozici ,,dočasného bezdomovce“ ho nikde nikdo nevezme, nejspíš změnil styl přemýšlení a na život bezdomovce si pomalu začal zvykat. Dostala se k němu ovšem informace, že by mohl zkusit ubytovnu ve městě. Lůžko a střecha nad hlavou na nějakou dobu by ho mohla motivovat, pomyslela si Lucie a snažila se s ním sepsat žádost a hodně dobře zdůvodnit, proč by mu lůžko mělo být přiděleno. Trvalo dlouhou dobu, než se jeho žádost probrala a byla vedením města schválena. P. Lukáš se mezitím doptával, naléhal, aby Lucie probrání žádosti urychlila, nebavilo ho být venku, když je špatné počasí. Ztrácel naději, že by se na něj mohlo usmát štěstí.
Tam se nesmí alkohol! Tak to nechci, děkuji
Když Lucii jednoho dne zavolali, že žádost p. Lukáše byla schválena, byla Lucie štěstím bez sebe. Konečně se to povedlo, konečně se někdo z ulice dostane na ubytovnu a změní život. Ubytovna nebyla nijak luxusní, ale základní sociální vybavení měla a byla zde i dostupnost MHD. Navíc na ní člověk mohl zůstat dost dlouho na to, aby si vydělal peníze a našetřil si na komerční nájem.
Lucie chtěla p. Lukáše kontaktovat, ovšem ten mezitím zase v organizaci dlouho nebyl. Opět se poptávala všude možně, jestli oněm někdo něco neví, ale jako by se po něm slehla zem. Nyní tedy řešila dva problémy – nalezení p. Lukáše, aby ho mohl nastoupit na ubytovnu, a odpověď, kterou musela zaslat na úřad s tím, kdy p. Lukáš nastoupí. Když by nenastoupil, mohlo se uvolnit místo pro někoho dalšího a její práce byla zbytečná. Město jí ještě sdělilo, že p. Lukáš měl dluh, který je před nástupem na ubytovnu potřeba uhradit. Nebyl nijak závratný, ale problém byl v tom, že i s přivýdělkem, který p. Lukáš měl, jej uhradit nemohl, neměl by na jídlo. Dávky hmotné nouze na tyto dluhy nejsou určené, takže nikde se žádat o pomoc nemohlo. Tak co teď? Lucii ještě napadlo, zda by mohl p. Lukáš požádat o možnost, rozdělit dluh do dvou tří menších splátek, aby ho jednorázová úhrada nezruinovala. Úřad vyšel vstříc, ovšem to bylo to jediné, p. Lukáš se stále nikde neobjevil. Bylo potřeba, aby co nejdříve nastoupil.
Když se asi po týdnu objevil v organizaci, Lucie na něj spustila příval několika zpráv – přijetí na ubytovnu, nutnost uhradit splátku dluhu, a možnost nastěhování se. P. Lukáš byl bez příjmu, požádal tedy Lucii, zda by za něj splátku neuhradila a on by jí z prvního zaměstnání peníze vrátil. Lucie věděla, že by to neměla dělat, ale představa, že někomu pomůže zlepšit život, ji přesvědčila, aby to udělala. Uhradila za p. Lukáše první splátku a domluvila s úřadem, že následující den bude čekat před ubytovnou, aby podepsal smlouvu a obdržel klíče.
Druhý den Lucii volaly pracovnice úřadu, že se p. Lukáš nedostavil. Lucie si připadala jak v začarovaném kruhu? Proč? Proč nenastoupil, když tolik po bydlení toužil? Začne po něm pátrat znovu? Pomalu ji začala opouštět motivace, přemýšlela, co mohlo p. Lukáše přimět k tomu, aby se na ubytovnu nedostavil. Od jeho přátel zaslechla pouze informaci, že když už p. Lukáše vidí, tráví čas ve společnosti svých kamarádů, kteří ve velkém konzumují alkohol. On sice tolik ne, ale také k němu nachází cestu.
Po zhruba 14 dnech, kdy už Lucie byla kontaktována snad 5×, aby sdělila stanovisko klienta k nástupu na ubytovnu, se p. Lukáš objevil v organizaci. Lucie mu sdělila, že už mohl být dávno na ubytovně a mohla se začít řešit intenzivněji jeho situace. P. Lukáš na ni pohlédl výrazem, který si neodkázala přeložit. Nebo možná ano, ale v překladu by se totálně sekla. Když mu nabídla, že s ním zajde na úřad a doprovodí k ubytovně, klient odmítl a sdělil: ,,Nezlobte se, ale já na ubytovnu jít nechci.“ Jediná věta, kterou by Lucie nečekala, že uslyší. Jediná věta, která ji přiměla pochopit zbytečnou práci a vynaloženou energii. Na požadavek, aby vysvětlil, proč tam nejde, když o to bydlení tolik stál, klient jen odvětil: ,,Víte, doslechl jsem se, že na ubytovně nesmí být požíván alkohol.“ To Lucie odkývla s tím, že ubytovna má jasná pravidla, která je nutné dodržovat. Není možné alkohol konzumovat, nebo přijít a být již pod jeho vlivem. Nikdo neví, co poté člověk může vyvést, zda někoho neohrozí. P. Lukáš přikývl, že chápe, ale zároveň dodal, že nenastoupí někam, kde nemůže požít alkohol. Už si na něj zvykl natolik, že je součástí jeho života. Lucie se mu snažila vysvětlit, že je nutné, alespoň na nějakou dobu alkohol nekonzumovat. O bydlení tolik stál, tak je třeba nyní šanci využít, najít si práci, našetřit si, jít později do pronájmu a může začít znovu s čistým štítem. P. Lukáš jen zavrtěl hlavou a odmítl. Jestli si má vybrat mezi alkoholem a bydlením, volí alkohol.
Lucie se z téhle profesní prohry u klienta nemohla dlouho vzpamatovat. Její představa změny člověka vzala za své. Později se přihlásila na školení, kde se probírala terénní práce s lidmi, závislými na alkoholu. Lektor se dotazoval na jejich zkušenosti, Lucie tam tedy uvedla svou trpkou zkušenost. Svým způsobem očekávala, že lektor klienta odsoudí a ji bude chápat, ovšem dopadlo to poněkud jinak. Lektor ji sice povzbudil, že třeba u jiných klientů bude mít větší úspěch a vykonává záslužnou práci, na druhou stranu – opravdu čeká, že člověk, který nějakou dobu neznal nic jiného než pití z lahve, se najednou lahve vzdá a půjde do zařízení, které mu zajistí střechu nad hlavou? Bude dobrovolně podstupovat abstinenční záchvat, který je neskutečný a ti lidé dost trpí? Bolesti hlavy, třes těla, úzkosti, návaly, to vše člověk prožije, když najednou přísun alkoholu utne. A tohle dobrovolně podstoupí málokdo. Lucie si uvědomila, že tohle po lidech bez přístřeší chtít nemůže. Nebo alespoň ne stylem ,,Přijď, udělej….“ Pokud budou chtít změnu, přijdou sami, není dobré je do něčeho nutit. Někdo se třeba bude chtít z ulice dostat, udělá pro to maximum, využije pomoci. Ale chce to práci po malých krůčcích. A hlavně pochopení.
Máte ve svém okolí někoho, kdo nějakou dobu žil na ulici, ale povedlo se mu dostat se zpátky do běžného života?
Zdroje:
Autorský text
