Příští zastávka je na znamení… Cože, i autobusové stanoviště?

Vzhůru na naplánování trasy

Jelikož příležitostně jezdím městskou hromadnou dopravou, jsem zvyklá na to, že informátorka na tabuli v autobuse hlásí, která zastávka je na znamení. Některé zastávky jsou méně frekventované, některé více, takže chápu, že ne všude má cenu zastavovat autobus.

Když už je potřeba vystoupit, řidič vás samozřejmě pustí, ovšem v opačném případě nechá lidi jen nastoupit a vy se svezete ještě několik metrů.

Nu dobrá, to by byla městská hromadná doprava, ale dálkové autobusy? Tam už je to pro mě trochu překvapením. Pochopím vesničky, kde ne vždy někdo nastupuje, ale frekventovaná místa dát na znamení? To už mi hlava nebere.

To si takhle plánuju trasu do Prahy a zkoumám dle jízdního řádu, v kolik hodin odpoledne jede autobus. Odjezdy jsou vzhledem k prázdninám méně frekventované, ale jsou, tudíž si najdu ten, co mi vyhovuje a zkoumám, v kolik hodin dorazím na místo určení. Jsem zvyklá vidět u dané zastávky max. číslo nástupiště, ovšem tentokrát mě překvapí, že u Prahy mi to hlásí křížek, tedy zastávku na znamení. Prosím? Praha, konečná stanice a je to na znamení? V hlavě si říkám, že je to jistě jen omyl, bude tam vystupovat spoustu lidí, takže na znamení to zcela jistě nebude.

Sbalím si tedy věci a jdu na autobus. S klidem se usadím do sedačky a pozoruju tabuli, na které ubíhá zastávka za zastávkou. Objedeme několik vesnic, až konečně blikne Praha. A světě div se, opravdu to zahlásí ,,na znamení“. Neřeším, bude vystupovat celý autobus. A kde bych vlastně měla dát to znamení, když u ž sedaček tlačítko není a na madlech jsem tlačítko také neviděla?

Nechám jízdu jízdou, v Praze všichni vystupujeme. Zajdu si zařídit do potřebných obchodů to, kvůli čemu jsem přijela. Vyřizování zabere asi tak 2 hodiny, načež si můžu s klidem jít stoupnout na zastávku a jet domů. Autobusy jedou docela dobře, nemusím moc dlouho čekat, ovšem opět mě zarazí, že hlavní autobusové stanoviště, kde chci vystoupit, je opět na znamení. To je, jako kdyby dala Praha na znamení zastávku na Florenci u autobusového stanoviště. Nu, však já na tu záhadu přijdu.

Nastoupím tedy do autobusu, který jede do mého města a při hledání vhodného místa se rozhlížím, kde jsou ta pověstná tlačítka, která se mají zmáčknout v případě potřeby vystoupit z autobusu. Vedle sedaček nic, u madel nic, tak to už začínám být ztracená. Ovšem vzápětí na to přijdu, když si sednu na volnou sedačku a vzhlédnu vzhůru k úložnému prostoru. Na madlech nad sedačkami, kde se lidé můžou přidržovat v případě stání, ona tlačítka jsou. No, super, že jsem je našla, ovšem vrtá mi hlavou, jak by je mačkali lidé, kteří nejsou vysocí a nedosáhnou na ně. Budou žádat jiné, aby tlačítko zmáčkli?

Zdroj:

Osobní zkušenost autorky