Článek
Zdravotní problém na scéně
Je to necelý půlrok, co mě začala strašně bolet kolena. Žádný úraz jsem neměla, nešlo tedy o nějaké mechanické poškození zvenčí. Navíc kolena bolela nepravidelně, v jednu chvíli jsem měla bolesti takové, že jsem téměř plakala, jindy jsem o kolenech ani nevěděla, že je mám. Bolesti přicházely nárazově, nikdy jsem neodhadla, kdy přijdou. Bolela, když jsem měla nohy pokrčené, bolela, když jsem měla nohy narovnané, bolela, když jsem byla v pohybu.
Snažila jsem se vypozorovat, co bolesti předchází, ale nemohla jsem na nic přijít. Bolela mě chůze do schodů, do kopce, ale i z kopce. Klidně jsem mohla i stát na místě a za chvíli to na mě přišlo. Nedalo se vůbec definovat, co bylo zlomové pro příchod trpkých chvil. Ze začátku jsem myslela, že jsem to přehnala s pohybem, když jsem chodila na dlouhé procházky, ale ty praktikuji již delší dobu a nic. Žádný problém jsem nezaregistrovala. Až, když přišlo teplejší období, tak se bolest přihlásila ke slovu.
Zvažovala jsem, jestli nejsou na vině problémy neurologického rázu, ale nechtěla jsem se hned hnát k lékařům. Navíc, čekání na neurologii je zdlouhavé a do té doby bolesti mohou přejít. Říkala jsem si, že nechci k doktorům chodit zbytečně. Obvykle chodím, až když už se to nedá vydržet. Koneckonců, kdo rád chodí k lékaři, že? Snažila jsem se bolest rozchodit, občas se mi to podařilo, ale ne na dlouho. I sezení po nějaké době působilo obtíže
Běž k lékaři, ať víš, co to je
Přiznávám se, že se mi vůbec nechtělo k lékařce chodit. Zvažovala jsem rovnou ortopedii, jestli není na vině páteř, anebo přímo neurologii. Zkoušela jsem všemožné masti na bolest, ale bez efektu. A když už byl problém pomalu i vstát ze židle, začal mi v hlavě blikat vykřičník. Kolegyně se na mě již nemohly dívat a daly mi najevo, že ať chci nebo nechci, bez lékaře se neobejdu.
No dobrá, takže vzhůru k praktické lékařce. Vysvětlila jsem v ordinaci, co mě trápí, popsala jsem problémy a mluvila o provozovaném „sportu“ (delší trasy městem opravdu nepovažuju za sport, ale každý pohyb se počítá). Paní doktorka mě prohmatala a poslala na rentgen a odběr krve a moči s tím, že na výsledky si mám volat další týden. Vzhledem k tomu, že jsem měla své dny, tak jsem musela s odběrem počkat, každopádně rentgen jsem absolvovala ihned. Nohy dávaly najevo, že se jim to nelíbí, ale poslechly a rentgen přežily. O víkendu jsem jim dopřála odpočinek, ale stejně, jako bych se ani nesnažila.
Následující týden jsem volala na výsledky rentgenu, ale ještě nebyl k dispozici. Jelikož jsem již mohla absolvovat odběry, tak jsem vyrazila do čekárny, kde jsem podstoupila „krvavá jatka“. Ne, že by to byl horor, ale jelikož pohled na krev nesnesu a „stav ideál“, když se sestřičce nedaří nabrat žílu, tak to pro mě jatka jsou. Po odběru jsem volala následující den na výsledek rentgenu, který už naštěstí byl uložen v počítači lékařky. Ta po kontrole obrazu sdělila, že mám v kolenech počínající gonartrózu (že se jedná o artrózu kolenního kloubu, jsem si zjistila až potom).
Bolavé koleno
Zaslala mi e-recept na medikaci, kterou je třeba užívat 3 měsíce, poté nastoupí účinky a bolest by měla zmizet. Takže ve třiceti dvou letech artróza kloubů. No, už mi zkrátka není dvacet. Ovšem to bych nebyla já, abych něco nezanedbala. Tím, že jsem se dozvěděla rentgenové výsledky a tedy zjistila fakt, že moje kolenní klouby jsou kapánek „v rozkladu“, jsem si řekla, že z krve už asi nic potřebného nezjistí. No, správně, na výsledky krve jsem vůbec nevolala. Ještě jsem si říkala, že kdyby se tam našlo něco špatného, tak mi to „přece dají vědět“. Dál jsem se o situaci nezajímala.
Koukej zvednout ten telefon
V mém případě ovšem asi platí, jak se celoživotně přesvědčuju, že když něco opominu, stejně mě to dožene. Stále v myšlence, že když mám artrózu, tak se přece nemůžu už dozvědět nic zásadního, jsem telefonát doktorce vypustila z hlavy. Užívala jsem medikaci a čekala, jestli se něco nezmění (v tak krátké době ale člověk nemohl změnu čekat).
Po delší době jsem v jeden delší pracovní den s kolegyní vyplňovala papíry, abych dala dohromady spis ke klientovi. Zničehonic se mi rozsvítí displej telefonu, na kterém zářilo jméno mojí lékařky. Vzhledem k tomu, že se mi ještě nestalo, aby mi praktická lékařka volala (do té doby jsem totiž spolehlivě volala na všechny výsledky), tak se mi hlavou honily nejrůznější představy. Znalá různých akčních a dramatických filmů, kde tato situace telefonátu od lékaře nevěstí nic dobrého (většinou se pak člověk dozví, že mu zbývá jen několik dní) se mi vůbec nechtělo hovor přijmout a říkala jsem si, jakou šílenou zprávu se dozvím. V duchu jsem se jen proklínala, že jsem nevolala sama od sebe.
Kolegyně naštěstí moji maličkost znala, věděla, že jsem nervák, takže mi s klidným hlasem řekla, ať telefonát přijmu, že u toho se mnou bude jako psychická podpora. Hovor jsem tedy přijala. Na úvod jsem se dozvěděla, že jsem měla volat, za což jsem se lékařce omluvila a následně se dozvěděla, že z rozboru krve byla zjištěna nízká hladina hemoglobinu. V první chvíli mě napadlo, že tedy koupím doplněk stravy, ovšem lékařce se to nezdálo a chtěla znovu provést odběry. Další injekce, no výborně. Domluvila jsem se, že si vyzvednu žádanku a stavím se v nemocnici. S tím jsme hovor ukončily. No, asi je jasné, že jsem si nadávala do pitomců. Kolegyně se divila, co to, takže jsem jí vysvětlila svou situaci. Na otázku, proč jsem nevolala lékařce sama, jsem sdělila, že jsem se až do té doby trochu řídila onou myšlenkou, že v případě špatných výsledků zavolá lékař sám. Na to konto se kolegyně rozesmála s tím, že tak to opravdu není a přesně tohle kdysi udělala ona, když měla volat na výsledky a neudělala to. Od praktické pak dostala kázání a vysvětlení, že výsledků z rozborů krve dostává každý lékař strašnou spoustu a nemůže obvolávat každého pacienta s tím, že nevolal kvůli výsledkům. Trefně se prý i zeptala: „Proč myslíte, že každého pacienta upozorňujeme na to, aby si na výsledky zavolal? Není v naší moci volat všem.“ No, na tom něco je.
Později jsem si vyzvedla žádanku a podstoupila opětovný odběr, který znovu potvrdil nízkou hladinu hemoglobinu. Užívám tedy doplněk stravy a můžete mi věřit, že už si dávám pozor na to, když mám volat na výsledky. Stačila jedna příhoda, aby se člověk začal chovat trochu zodpovědněji.
Stalo se vám, že jste si nezavolali na výsledky krve, protože už jste měli výsledky z jiného vyšetření, které vám nastínilo příčinu zdravotního problému?
