Článek
Šestiočka ryšavá, latinsky Harpactea rubicunda, nepatří mezi pavouky, kteří by si u lidí získali oblibu například krásným vzhledem jako třeba někteří sklípkani. Není obrovská, nestaví nápadné sítě uprostřed místnosti a většinu života tráví tak, že o ní člověk vůbec neví. Přesto je to druh, který stojí za pozornost. Už jen proto, že nežije někde v tropech nebo v jižní Evropě, ale úplně klidně i u nás v České republice. Najít ji můžeme v přírodě, na zahradě, ve sklepě, v kůlně nebo občas i doma, hlavně v chladnější části roku.
Na první pohled působí trochu jinak než běžní domácí pavouci. Má červenohnědou až rezavou hlavohruď, světlejší zadeček a poměrně silná kusadla. Právě kvůli nim u lidí občas vzbuzuje respekt. Nejde ale o žádného nebezpečného pavouka. Je to spíš tichý noční lovec drobných bezobratlých, který se lidem snaží vyhnout.
Proč se jí říká šestiočka?
Většina pavouků má osm očí, ale šestiočky jich mají pouze šest. Odtud pochází i český název. Patří do čeledi šestiočkovití, tedy Dysderidae, kam náleží i známější rod Dysdera. Šestiočka ryšavá je příbuzná pavoukům, kteří bývají spojováni s lovem svinek a stínek, i když u samotné Harpactea rubicunda není vhodné tvrdit, že by byla úzce specializovaná jen na ně.
Její vzhled je poměrně typický. Tělo dospělých jedinců se obvykle pohybuje zhruba kolem jednoho centimetru, samice mohou být větší než samci. Evropská databáze Araneae uvádí u samic délku těla přibližně 8–12 mm a u samců 6–11 mm. Popisuje také červenohnědou hlavohruď a nohy, zatímco zadeček bývá světlejší, šedohnědý až hnědavý. Barva je jedním ze znaků, které ji odlišují od většiny pavouků, kteří se nám mohou doma objevit.
Na rozdíl od jiných pavouků, které si člověk spojuje s pavučinami v rozích místnosti, šestiočka ryšavá neloví pomocí velké sítě. Je to aktivní lovec. Přes den se ukrývá a za tmy vyráží za potravou. V tom je trochu podobná malému nočnímu predátorovi, který nečeká u sítě, ale pohybuje se nízko při zemi, v opadu, pod kameny nebo ve štěrbinách.
Přizpůsobivý pavouk
Jak už bylo řečeno, šestiočka ryšavá se vyskytuje i v České republice. Nejde o zavlečenou exotiku ani o druh, který by se u nás objevil teprve nedávno. Česká arachnologická společnost ji vede jako druh známý z našeho území a české přírodovědné weby ji označují jako běžný druh.
Její prostředí je překvapivě pestré. Najít ji lze v suchých až polosuchých lesích, na sutích, ve stepních a lesostepních biotopech, v zahradách, pod kameny, v detritu, ale také v domech. Právě to z ní dělá pavouka, který se může člověku čas od času připomenout. Ne proto, že by člověka vyhledával, ale protože využívá stejná skrytá, suchá a chráněná místa, která najde i kolem lidských staveb.
Řadí se mezi druhy, které se mohou objevovat v domech zejména na podzim, kdy pavouci hledají bezpečné úkryty k přezimování. Takovým druhům se říká hemisynantropní – nežijí výhradně s člověkem, ale lidské stavby občas využívají.
Jak se chová a proč ji většinou neuvidíte
Šestiočka ryšavá není pavouk, který by se promenádoval po stěně nad postelí. Její svět je nízko u země. Přes den se drží v úkrytech, pod kameny, dřevem, v listí, ve spárách zdiva nebo pod různým zahradním materiálem. Aktivnější bývá v noci. Tehdy hledá drobnou kořist, kterou přepadá zblízka.
Právě skrytý způsob života vysvětluje, proč ji lidé často neznají, i když může žít poměrně blízko nich. Zahradník ji může objevit při zvednutí kamene, někdo jiný při úklidu sklepa nebo kůlny. V bytě se objeví spíše omylem nebo při hledání úkrytu. Nezakládá si tam žádné kolonie, nepřemnožuje se v domácnostech a není to škůdce.
Její úloha v přírodě je přitom užitečná. Jako predátor reguluje drobné bezobratlé. Pavouci jsou obecně jednou z těch skupin živočichů, které v krajině odvádějí obrovské množství tiché práce, aniž bychom si toho všimli.
Čím se živí?
Potravu šestiočky ryšavé tvoří drobní bezobratlí, které dokáže ulovit v prostředí, kde se pohybuje. Může jít o menší hmyz, larvy, jiné pavouky nebo další měkké členovce. Silnější kusadla jí pomáhají kořist uchopit a znehybnit. Jako většina pavouků používá jed, ale ten je určen hlavně k lovu malé kořisti, ne k obraně proti člověku.
Jed u řady lidí vyvolá malou paniku, ale není potřeba se bát. Ve skutečnosti je jed pro pavouka běžný lovecký nástroj. Většina našich pavouků jed má, ale jen naprosté minimum druhů dokáže člověka výrazněji potrápit. Šestiočka ryšavá mezi nebezpečné druhy nepatří.
Šestiočka ryšavá
Může nás šestiočka ryšavá kousnout?
Ano, teoreticky může. A tím se dostáváme k otázce, která lidi zajímá nejvíc. Šestiočka ryšavá má kusadla dostatečně silná na to, aby při nevhodné manipulaci dokázala prokousnout lidskou kůži. To ovšem neznamená, že na lidi útočí. Pavouk nemá žádný důvod kousat člověka, pokud není sevřený, mačkaný nebo jinak přímo ohrožený.
Kousnutí může nastat například tehdy, když člověk pavouka nechtěně přimáčkne rukou při práci se dřevem, listím, kamením nebo starými věcmi ve sklepě. Může se stát i při pokusu vzít ho do ruky.
Účinky kousnutí se popisují jako lokální a krátkodobé. Může to bolet, může to připomínat bodnutí hmyzem, může se objevit zarudnutí nebo drobný otok. Seriózně ale nelze tvrdit, že jde o pavouka nebezpečného pro zdravého člověka. Opatrnost je na místě hlavně u lidí s alergickými reakcemi, malých dětí nebo v případě, že se rána zanítí – to už ale platí obecně pro jakékoli drobné poranění kůže.
Co dělat, když ji najdete doma
Pokud šestiočku ryšavou najdete doma, není potřeba panikařit. Nejjednodušší je vzít sklenici a papír, pavouka opatrně přikrýt, podsunout papír a vynést ho ven na chráněné místo – třeba k hromadě listí, ke dřevu nebo pod keř. Není důvod ji zabíjet. Neškodí potravinám, neničí dřevo, neroznáší nemoci a člověka nevyhledává.
Rozumné je jen nesahat na ni holou rukou. Ne proto, že by byla smrtelně nebezpečná, ale proto, že každý pavouk se může při přímém ohrožení bránit. Stejně jako by nebylo chytré brát do ruky vosu nebo neznámého brouka s kusadly.
Malý predátor z obyčejného světa kolem nás
Šestiočka ryšavá je dobrým příkladem živočicha, který žije vedle nás, aniž bychom si ho všímali. Není vzácnou ozdobou přírody ani nebezpečným vetřelcem. Je to prostě jeden z mnoha malých nočních lovců, kteří obývají listí, kameny, sklepy, staré zídky a zahradní kouty.
Když ji člověk pozná blíž, ztratí část své děsivosti. Zůstane zajímavý pavouk s šesti očima, rezavým tělem a skrytým způsobem života. Pavouk, který se u nás vyskytuje zcela přirozeně, může se občas objevit i v lidském obydlí, ale nepředstavuje důvod k obavám.
Nejlepší přístup je jednoduchý: nesahat na ni zbytečně rukou, nemačkat ji, při nálezu doma ji opatrně přenést ven a nechat být. V přírodě má svoje místo. A i když není tak nápadná jako křižák na síti nebo pokoutník na stěně, patří k těm drobným tvorům, kteří dělají naši krajinu živější, složitější a mnohem zajímavější, než se na první pohled zdá. A svým způsobem krásná je.
Zdroje:
https://muzeum3000.nm.cz/clanek/pavouci-v-lidskych-obydlich-%E2%80%93-10-dil
https://www.arachnology.cz/druh/harpactea-rubicunda-316.html
http://www.naturabohemica.cz/harpactea-rubicunda/
https://araneae.nmbe.ch/data/1055/Harpactea_rubicunda
