Článek
Výtvarné a literární nadání
Skutečným jménem Simona Urbánková se narodila v Brně 17. března 1967. Jejími rodiči jsou Gustav Urbánek a Jitka Urbánková. Byla starší ze dvou sourozenců, rodičům se v jejích pěti letech narodil syn Gustav. U něj se podílela na výchově, musela se o něj starat nad rámec svých povinností. Cítila se tak odstrčená a izolovaná od rodiny, protože viděla, že její otec preferoval před ní mladšího bratra. Vztahy mezi ní a otcem byly tedy dost napjaté.
Než nastoupila do školy, žila se svou rodinou Simona u svého dědečka, který měl pro změnu hudební vlohy. Ten jí také vymyslel přezdívku „Mony“, ze které se později stal její pseudonym.
Na základní škole si Simona zamilovala čtení. Trávila svůj volný čas s knížkami, nevyhledávala moc společnost spolužáků. Účastnila se různých literárních soutěží.
Vzhůru do středoškolského života a profesní kariéry
Protože byla literárně a výtvarně nadaná, hlásila se na strojní a textilní průmyslovou školu v Brně. Nebyla ale pro přílišný počet uchazečů přijata, byť „talentovky“ zvládla výborně. Proto se její další život ubíral cestou na učiliště v Jihlavě, kde si zvolila obor pletařství.
Po úspěšném absolvování střední školy nastoupila na pozici vychovatelky na učilišti. Její vzdělávání ale neskončilo, vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě a kurz manažer marketingu. Vzhledem k jejímu vyučení pletařky pro ni bylo přínosné zakomponovat nové nabyté vědomosti, navrhovala a pletla svetry, později přišel na řadu prodej a založení firmy.
Jejím životním posláním ovšem bylo psaní, na které měla talent. Psala básničky, texty k písním, pokoušela se vydat i svůj román Osud mě má rád, který ovšem nebyl tak úspěšný, jak předpokládala. Nenechala se však odradit a snažila se dál prorazit jako spisovatelka, což se jí nakonec podařilo.
Seznámení s manželem a budoucím vrahem
Svého manželka Borise Ingra potkala již v době, kdy bylo Simoně 15 let. Tehdy bruslila na ledu, na kterém Borise zaujala svým vzhledem. Později se znovu setkali, když měl Boris se Simonou udělat rozhovor, jelikož pracoval v regionální televizi v Brně. Začali spolu chodit a v roce 2003 se vzali.
Jejich manželství byl takový rodinný byznys. Ona psala romány, on je vydával. Musela se mu ale vždy hlásit, potřeboval nad ní mít dozor. Ačkoliv na veřejnosti působil jako milující manžel, dle mínění spisovatelčina okolí to bylo jen navenek, za zavřenými dveřmi už to byla změna na násilníka. Simona Monyová si „užila“ několik let bití a násilí. Do svých románů se snažila nenápadně zašifrovat volání o pomoc, ovšem bez úspěchu.
Konec všem nadějím
Manželství Simony Monyové a Borise Ingra bylo plné hádek, ať už kvůli práci nebo penězům, či rodinné situaci. Problémy měl také Ingr kvůli alkoholu, kterému holdoval a čelil podezřením z nevěry.
Spisovatelka později požádala o rozvod, když na základě vyhodnocení výsledků z detektoru lži, kterému se měl její manžel podrobit, jí vyšlo, že ji manžel nemá rád. Ať už to bylo jakkoliv, jedno je jisté – blížil se konec jednoho nadějného života.
Násilí doma
Boris Ingr přišel 3. srpna 2011 do domu spisovatelky, aby mohl uložit svého syna ke spánku. Později se s manželkou pohádal, když se na něj šla podívat, jelikož se dlouho nevracel. Hádky slyšela i chůva a známá, které ten večer se Simonou Monyovou byly v domě. Boris poté vyskočil z okna. Simona jej šla zkontrolovat, žádné zranění však neměl. Vrátili se tedy spolu do domu. Tady nejspíše v záchvatu vzteku nebo „zkratu“ Boris Ingr Simonu bodl 6 ranami a znovu skočil z okna. Tentokrát však již byli přivoláni záchranáři, kterým ale nechtěl povolit, aby ho ošetřili a posílal je za pobodanou manželkou, aby jí pomohli. Bohužel už však nebylo, jak pomoci, spisovatelka svým zraněním podlehla. Zůstali po ní tři synové, Michal, Dominik a Šimon.
Znáte některý z románů Simony Monyové? Který román byste případně doporučili?
Zdroje:
