Článek
Karbonsko-permský král na obřím kontinentu
Konec jednoho období a začátek druhého. Pro tohoto tvora přestup ze zažitých životních podmínek na úplně jiné. V období pozdního karbonu, datovaného zhruba 320 milionů let zpětně, byla planeta úplně jiná. V atmosféře bylo daleko více kyslíku (kolem 35 %), takže třeba takový hmyz dorůstal obřích rozměrů. Svůj boom zažily i rostliny, které se hojně šířily. V krajině se vyskytovaly hodně rozsáhlé močály, řeky, bažiny, lesy s vysokými plavuněmi. V tomto období na souši vládli obojživelníci, raní synapsidi, obří hmyz a plazi. Veškerá pochodující forma života byla ale závislá na vodě, soustředil se sem všechen lov predátorů. Bez vody nebyl život.
Ovšem 15 milionů let na to se život začal pomalu měnit. 300 milionů let zpětně se kontinent Euramerika, na které žil Sphenacodon, spojovala pomalu s kontinentem Gondwana, který se k ní přibližoval. Během tohoto procesu se postupně zvyšovala pohoří, vodstvo pro změnu ustupovalo, více se dostávala do popředí souš. Lesy, rozšířené z období karbonu, se začaly rozpadat. Sphenacodon tak byl svědkem zrodu nového kontinentu, na kterém jeho druh dál žil a množil se.
Ilustrační obrázek
Sphenacodon svým vzhledem připomíná Dimetrodona, což byl jeho blízký příbuzný. Ovšem na rozdíl od něj byl Sphenacodon větší, masivnější, byl rychlejší a víc agresivní. Mohl dorůst délky až 4,5 metru, vážit až půl tuny a výšku v kohoutku mít až 1 metr. Sice byl nízký, ale to mu neubralo na prudkých výpadech a brutálních útocích, na které byl specialista.
Na hřbetu měl nízký hřeben, který tvořily čepelovité kosti na obratlích. Na rozdíl od něj Dimetrodon měl vysokou hřbetní plachtu. Sphenacodon hřeben používal jako zastrašující prvek, termoregulační strukturu a svalovou kotvu. Lebku měl dlouhou, nízkou, disponoval obřími špičáky. Ty byly přizpůsobeny tak, aby probodly krk, roztrhly svaly a oběť rychle vykrvácela. Mezi jeho vyhlédnutou kořist patřili býložraví synapsidi, mladí obojživelníci, menší plazi, popř. slabší jedinci vlastního druhu. Cokoliv, co bylo menší nebo slabší než on sám. Na svou kořist vyčkával v porostu nebo u vody, v místě, kde nebyl vidět. Na krátkou vzdálenost provedl rychlý výpad a útočil buď na bok, nebo na krk.
Vrcholový predátor, který měl konkurenci
Mezi jeho konkurenty patřil samotný Dimetrodon, který byl sice menší, ale byl početnější, dále synapsidi a obří obojživelníci. I když nebyli tak velkou hrozbou, byl Sphenacodon nucen bránit si své území. On byl hrozbou pro býložravce, menší predátory, mláďata ostatních tvorů a slabší jedince.
I když není přímý důkaz o tom, jak a jestli pečoval o mladé, dle srovnání s dalšími synapsidi je tu pravděpodobnost omezené rodičovské péče, závislosti mláďat na rodičích a jejich skrývání v porostu jako ochraně před dravci.
Ilustrační obrázek
O konec tohoto tvora se ,,postaralo“ několik faktorů – především změna klimatu, kdy prostředí, ve kterém žil, se stávalo čím dál sušším. K tomu ubývaly i lesy. Kořist se změnila s příchodem nových druhů, které neuměl efektivně lovit. Na scénu přicházeli další tvorové, kteří byli v lovu obratnější a rychlejší, lépe si poradili a Sphenacodonbyl víc a víc utlačován.
Zdroje:
