Článek
Vzhůru do jiné kultury s romantikou
Tisíc a jedna noc. Kdo nesledoval tureckou telenovelu, která se na obrazovkách začala vysílat v roce 2006, nejspíš by si představoval honosný palác s kupolí kdesi v písku a sultána, jež si nechá od své manželky vyprávět příběhy, které by ho zaujaly a nechal ji přežít do dalšího rána. No, tak to byla ta knižní verze, kterou necháme stranou. Telenovelová verze obsahuje písek možná tak na dětském hřišti. Místo písečných dun můžete počítat s normálními dálnicemi a silnicemi, palác s kupolí vyměňte za mrakodrap a místo sultána si představte majitele stavební firmy Onura Aksala v podání tajemného Halita Ergençe, který právě ve své kanceláři (ano, v žádném stanu) vyčkává s ostatními pracovníky příchodu talentované architektky Šeherezády Evliyaoglu v podání okouzlující Bergüzar Korel. Ta navrhla vítězný projekt, se kterým se firma může pyšnit a být na svou pracovnici právem hrdá. Ovšem to by nebyla telenovela, aby tam nebyl háček.
Háček pro nezasvěcené spočívá v tom, že Šeherezáda má malého syna, který je těžce nemocný a je potřeba na jeho léčbu získat vysoký finanční obnos. A i když se Šeherezáda ze všech sil snaží, dokonce jde požádat i tchána ze strany zesnulého manžela, který jí pro smrt svého syna nemůže přijít na jméno a nic jí nepůjčí, vypadá to, že léčba pro syna se jí uhradit nepodaří. Nakonec peníze získá tím, že požádá svého nadřízeného Onura Aksala o zálohu. Ovšem ten se jí nejprve vysměje, a poté jí peníze nabídne výměnou za něco, čeho bude po zbytek telenovely litovat. A i když se Šeherezáda odmítá takto ponížit, život jejího syna je jí přednější a nabídku přijme. Později se Onur dozví, na co peníze byly potřeba a dal by cokoliv za to, aby mohl vrátit čas. Jojo, morální kocovina je děs.
Ilustrační obrázek
Člověk by měl docela problém si také zapamatovat všechna jména postav, které se v seriálu postupně vyskytují. A nutno dodat, že různé zápletky a osobní seriálové problémy mezi nimi byly občas dost dobře promyšlené. Tvůrcům se také podařilo do prostředí zakomponovat skvělou hudbu, která přesně dané prostředí vystihuje.
Je to děs… ale mně se to zase líbí
Ačkoliv cílovou skupinu byli nejspíše dospívající a lidé ve věku do 40 let (zřejmě), telenovela oslovila i starší publikum. Pamatuju si, když jsem se podívala na první díl a hned další den jsem na internetu četla, že překročil předpokládanou sledovanost. Lidé si samozřejmě nedokázali odpustit komentáře typu „to bylo určitě proto, aby všichni věděli, co to zase Nova Cinema vysílá za blbost“, ovšem sledovanost nadále pokračovala a nijak neklesala. Nutno říct, že předtím v televizi byly spíš soap opery typu Dallas (ten jsem měla ráda), a telenovely stylem Divoký anděl, Kachorra, nic, na co by se starší publikum dívalo – a jestli to někdo sledoval, tak se tímto omlouvám. Možná ještě se vysílala Džungle rtěnek, ale to se přiznám, že ani nevím, o čem byla. Bylo tedy na místě vymyslet něco, co by oslovilo širší publikum. Jestli se to ovšem naplní, toť otázka. Ale vypadalo to, že se tím Nova Cinema trefila do černého.
Tureckému prostředí, plnému dramat a romantiky jsem lehce propadla a s úsměvem poslouchala i dědu a babičku, kteří telenovelu sledovali a vyprávěli o tom, protože jim se zase moc zamlouval styl oslovování starších lidí (mladší dospělí starším v rodině vykali). Každopádně se musí nechat, že posměváčkům, kteří prorokovali seriálu krátkou životnost, telenovela vytřela zrak, protože se na obrazovkách udržela. Kolovaly také různé vtipné narážky, např. na otázku, kolik „ta turecká sranda bude mít dílů?“ byla odpověď, že „je to přece v názvu, tedy 1000 a 1 díl“. No, to by nebyli Češi, aby si z něčeho neudělali legraci.
Ať už byla tato telenovela jakkoliv některými diváky zatracována, nutno podotknout, že sledovanost měla vysokou a přiblížila trochu svět herectví z jiné kultury. A člověk si mohl u epizod oddechnout od každodenních povinností svého života a zasmát se nad některými scénami, kde to chvílemi třeba bilo do očí.
Ilustrační obrázek
Zdroje:
Telenovela Tisíc a jedna noc
